Co je poslání duše?

Co to znamená a jak se to liší od „normálního poslání“? V běžném poslání si totiž můžeme vybírat racionálně. Prostě se rozhodneme: „Hele, tohle budu dělat, tohle teďka frčí.“

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Tak to bylo i u mě kdysi dávno s IT. Našla jsem si tam to svoje a mohla jsem být kreativní, nebylo to nic automatizovaného, ale bylo to racionální rozhodnutí. Řekla jsem si, že když teďka všichni pracují v IT, tak i já chci taky pracovat v IT. A první práci jsem si hledala tímhle směrem, kde jsem se postupně vypracovala, než jsem šla na volnou nohu dělat spirituální učitelku a mentorku. A my se takhle racionálně můžeme rozhodnout pro všechno.

Jak uklidnit mysl a naslouchat svému poslání

Jsme chytré, úžasné bytosti a moderní lidé s hromadou informací po ruce a můžeme se kdykoliv rozhodnout, že změníme své povolání, zaměstnání nebo podnikání. A chtít žít své poslání v práci nebo podnikání je zcela v pořádku, protože tam trávíme hodně času a většinou chceme své poslání žít napořád.

Jenže když volíme čistě rozumově, tak nám tam naše ego začne házet problémy a my pak začneme přemýšlet: „To se nebudu zase učit něco nového, to je na dlouho!“ Takové myšlenky nám dodává naše mysl, kterou je dobré pravidelně zklidňovat, abychom se dostali ke své intuici a svému poslání.

Pokud cítíš, že je tohle i tvůj úkol na zklidnění mysli, tak tě zároveň zvu do kurzu Umění intuice, který startuje jednou ročně, a letos začíná už 30. září. Takže je to takový „last call“. Když se na to jde rozumově a naše mysl nám bude říkat: „Ty už ses toho naučil/a hodně, ale měnit podnikání v tolika letech, to je nesmysl to už nějak doklepeš….“ A takhle naše mysl prostě furt vymýšlí.

Jak najít rovnováhu mezi rozumem a posláním

Úkolem spirituálně smýšlejících lidí je minimálně v tom, mysl uklidnit, i když to někdy nejde. Někdy je lepší smířit se s tím, že mysl je prostě taková a prostě jí na to neskočit. Stačí jí pokládat otázky, které jsou v rozporu. Když tam bude mysl zase házet: „To nemá cenu začínat něco nového,“ tak se jí zkusit zeptat: „Ale co když tohle bude právě to, co mě bude opravdu naplňovat? Co když je to něco, co mi přinese změnu, kterou potřebuji?“ Je třeba se s myslí přestat identifikovat a naopak zaujmout pozici pozorovatele. A někdy v životě je zcela v pořádku takové rozhodnutí udělat na základě rozumu.

„Tak co bych mohla dělat? Třeba tohle,“ řeknu si. Je důležité udělat rozumové rozhodnutí, jít do nějakého směru, který se mi z nějakého důvodu zdá dobrý. Ale poslání duše je něco jiného, je to něco, co přesahuje naše rozumová rozhodnutí a má určitou esenci, kterou si nese napříč inkarnacemi. Má v sobě dary, které sem do tohoto světa přináší.

Poslání duše není jen pro nás samotné, je pro všechny a přinášíme to světu, neděláme to jen pro nás, zatímco rozhodnutí čistě rozumové děláme zpravidla a často jenom po sebe. Poslání duše je naladění se na pravou esenci své duše, na pravou podstatu, a přinášení darů světu.

Objevování vlastního daru

Tento dar se může světu přenášet různými formami. Každý z nás jsme jiný a každý máme jiné nastavení. Někdo má výborný dar komunikace a když je to velmi extrovertní člověk s citem pro humor, tak tento dar bude předávat úplně jinak, než ho využije ten, kdo má dar komunikace a je velmi citlivý a orientovaný na partnerské vztahy.

Dar se může zdát stejný, ale důležitá je právě esence duše, která z toho všeho vytváří poslání duše. A když si tohle všechno ladíme, tak nám to přinese trvalé štěstí, a nejenom chvilkové nadšení, které nás opustí, nejenom chvilkovou radost a uspokojení, ale opravdové vědomí, že jdeme po cestě naší duše, po cestě našeho poslání a to nám přináší radost.

Není to tak, že by člověk byl každý den, jako na „na obláčku“. Samozřejmě, že jsou tam výzvy. Když se bavíme o poslání duše, tak se bavíme o růstu duše, který vždy naráží na komfortní zóny, když se objeví výzvy.

Mě osobně už to vůbec nezaráží, já jsem to sdílela právě na Masterclass , že se na každou novou výzvu těším. Ale tenhle přístup si osvojit mě trvalo. Ze začátku to trvá, když nejste zvyklí své komfortní zóny překračovat. Ale než uděláte akční krok, tak si řeknete: „Hele tady cítím svou komfortní zónu a jdu to prozkoumat, co je pro mě za komfortní zónou,“ stane se z toho přístup založený na zvědavosti a hravosti. Je mi to teď mnohem bližší a jsem toho schopná, ale dříve tomu tak nebylo. Takže jsme opět u těch fází, které jsou naprosto v pořádku.

Komfortní zóny a poslání duše

Naše poslání duše zrcadlí naší esenci duše. Není to tak, že by nám někdo cizí zaklepal na rameno a řekl: „Tvoje životní poslání je tohle a teď budeš šťastný“ Můžeme mít nějaké vjemy nebo i zprávy (klidně z nehmotné reality) o tom, co máme dělat, ale stejně to za nás nikdo neodmaká, nikdo za nás nepřekročí komfortní zóny a neprozkoumá, jakými formami to chceme dělat. Poslání je koncept, který se skládá z mnoha částí a je to něco, co se stále vyvíjí. Stejně jako naše duše, protože v nějakých fázích života nejsme schopni dělat své poslání, jako v jiné fázi života.

Do hodně úrovní svých poslání musíme dorůst a tam pak vyvstává otázka, zda si to dovolíme a dorůst chceme. Zda jsme schopni k tomu přistupovat zvídavě. Hlavní rozdíl mezi posláním a posláním duše je v celoživotní cestě a naplněnosti. Čím více jsme spojeni se svou intuicí, se svým vyšším já a se svým vnitřním vedením, tím méně děláme chyb, odboček a zdržení a tím jasněji máme na své cestě.

Závěr:

Přeji vám na té vaší cestě hodně štěstí a mnoho dalších „aha momentů“, které vás na ní popostrčí.