Co dělat, když stagnuješ?

Co dělat, když stagnuješ? Mám na mysli jak vnitřní, tak vnější stagnaci, protože když se sami nevyvíjíme, i když se dlouhodobě zajímáme o spiritualitu a osobní rozvoj, stagnuje nejen naše okolí, ale i naše podmínky a okolnosti.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Je to dáno tím, že v této stagnaci nejsme schopni provádět produktivní změny. Jak často říkám, dnešní informační doba přináší výzvu v tom, že každý si připadá jako duchovně pokročilý.

Když se touha po poznání mění v hromadění informací

Lidé často volí alternativní cestu – místo návštěvy lékaře zkoušejí bylinky nebo se zajímají o různé alternativní směry léčby či duchovní učení, ale mnohdy to u tohoto zájmu zůstane. Je fascinující sledovat naše neustálé chtění po dalších a dalších informacích.

Toto hromadění informací je však jen jinou formou sbírání – ať už jde o hmotné statky nebo certifikáty. Ve své podstatě to stále představuje únik od důležitého tématu, kterému se možná nevědomky vyhýbáme.

Hromadění versus zdravý seberozvoj

I já jsem ve svém životě zažila období, kdy jsem hromadila různé věci a toužila po uznání zvenčí, často v podobě certifikátů.

Zdravý seberozvoj a touha po zlepšení jsou samozřejmě naprosto v pořádku, kdy vás skutečně posouvá kupředu; vidíte jednu jasnou cestu a po ní jdete.

Stagnace a nevědomí ovlivňují náš růst

Když naše energie nemůže růst, často narazíme na nějaký strop či blok, který si ani neuvědomujeme, a setrváváme v něm mnoho let, aniž bychom si všimli jeho přítomnosti. Podstata nevědomí spočívá v tom, že nevíme, co nevíme. Když se naše energie nemůže posunout nahoru, začne se rozplyzávat do stran.

Dnes se často zneužívá termín „multipotencialita“, což je marketingově atraktivní koncept, který rezonuje s myšlenkou, že lidé mají mnohá nadání. Avšak mnozí se setkávají s bloky, které nedokážou překonat, a jejich energie se rozplyzvá do různých směrů, ale nic z toho nevede k dosažení konkrétního cíle.

Skákání mezi obory a jeho důsledky

Nehodnotím, co má pro koho užitek, ale jde mi o to, aby byli lidé šťastní. Většina z nich však skáče z jednoho tématu na druhé, protože to je nové a vzrušující, avšak dlouhodobě je to nenaplňuje.

Pokud bychom se zaměřili na to, co už v sobě máme, mohli bychom odhalit překážky, které nám brání v růstu. Sama jsem zažila rozplyznutí své energie do různých projektů, takže vím, o čem mluvím.

Skutečná multipotencialita spočívá v tom, že máte talent v různých oborech, ale všechny tyto dovednosti se dají sjednotit pod vaše poslání. Naopak nezdravá multipotencialita se projevuje tím, že lidé neustále přidávají nové obory a skáčou od jednoho k druhému, jakmile je přestane bavit to předchozí.

Tento problém je logický i z pohledu klienta, protože je těžké vybudovat důvěru v odborníka, který skáče z jednoho oboru do druhého.

Jak překonat rozplyznutí a najít nový směr

Mluvím o tom, protože taková situace často vede ke stagnaci, která sama o sobě nemusí být špatná. Pokud si u sebe rozpoznáte tendenci k rozplyznutí do stran a cítíte se neuspokojení, můžete si říct: „Tentokrát to zkusím jinak.“ V takovém případě nastane vzácný moment ticha, kdy nebudete vědět, co dělat. To je posvátný prostor, ve kterém můžete začít měnit svůj přístup. Jak se říká: „Je bláznovství dělat věci stále stejně a očekávat jiný výsledek.“

Skákání z jedné činnosti na druhou, jen proto, že se cítíte momentální nadšení, je krátkodobé a nesmyslné. V tomto momentě je stagnace velkým darem. Přijměte, že nevíte, a neskočte po prvním možnosti, která se objeví.

Překonání stagnace pomocí spirituální praxe

Stagnace může mít i jinou podobu, a to u lidí žijících stereotypní život dlouhodobě. Nemají tu skákavou tendenci, prostě je tam malý pohyb. Vlastně ta malá životní energie, která je tudíž nenutí, se ani nerozplývá do stran; nenutí je dělat nic, takže je tam spíš letargie.

V obou případech je však jedním z nástrojů, jak z toho vyjít, spirituální sadhána. Sadhána znamená nějaký osobní spirituální proces. Teď, byť to může znít komplikovaně, je to velmi jednoduché. Položte si otázky: Jaké spirituální praktiky teď v životě máte, o které se můžete opřít? Co to teďka pro vás je?

Mohou to být samozřejmě meditace nebo rituály. Ta vnitřní práce je to, co vám ve finále pomůže prokouknout bariéru, dostat se skrze ten nástroj nebo prolomit letargii a dodat oheň do života, abyste byli schopni udělat pozitivní změnu.

Přechod od teorie k praxi v duchovním růstu

Já jsem měla taky 150 milionů výmluv, proč nemůžu začít s meditacemi, proč nemůžu začít s ničím, ale holt to jednou mojí mysl asi omrzelo a prostě jsem začala. Naštěstí jsem měla dostatečnou disciplínu v tom, abych vydržela a viděla jsem, že člověk je pak schopný jednat jinak, hledat řešení jinak, opravdu jako myslet jinak, tudíž si tvořit ten život jinak. A tohle je rada k tomu, jak překonat stagnaci. Prostě přijít z té teorie do praxe, do své vlastní praxe.

A to je právě i to, co vás odliší od těch, co tvrdí, že jsou spirituálně pokročili jenom díky tomu, že si někde něco najdou, něco si přečtou, občas něco načerpají, ale velmi turistickým způsobem. Oddělí vás od toho vlastně trvalého spirituálního turismu a vaší sadhány. To, co děláte každý den proto, abyste byli blíž vaší duši.

Všechny mé kurzy jsou takhle postavené, že bez těch malých akčních kroků, byť vám stačí 5-10 minut na nějaká cvičení, ale opravdu to tam musíte zařadit. Tak ty kurzy jsou takhle postavené a teď víte, že v nabídce je milion způsobů meditací, dá se říct si, a milion cvičení a když se v tom člověk babrá sám a hodlá se dopátrat nějaké pravdy, tak se v tom může ztratit.

To se děje proto, že když začínáme, intuice je ještě daleko, nemáme ten vnitřní kompas prostě vyladěný, abychom viděli, co teď správné.

To si můžete časem právě skrze tyto praxe vyladit, takže pak se dá říct, že už nic a nikoho nepotřebujete, jasně, ale dojít do toho bodu je velmi někdy náročné, hlavně v těch začátcích.

A nejen to, co, ale také jak a kdy to použít je velmi důležité. Proto když já provádím lidi procesem, kde hledáme jejich poslání, jsou tam jiné praxe, než když půjdeme s cílem komunikovat s našimi duchovními průvodci, který za cíl bude ta spirituální komunikace.

Ve všech těchto kurzech a těchto provázeních jsou nějaké praxe, ale vždycky samozřejmě ty praxe je nutné proměnit na nějaký cíl. Například v mém velmi úspěšném a široce zaměřeném kurzu Mistr energie je cílem umět si ochránit a pořádně čistit svou vlastní energii, aby člověk nebyl zbytečně unavený, zatěžovaný cizími energiemi a tak dále.

Takže tam jsou taky jiné praxe. Oni se pak někde třeba propojí a člověku to docvakne. Říkám vám to z toho důvodu, že nastavit si tu vaší každodenní sadhánu může být složité, ale zároveň tohle je cesta.

Neznamená to, že když se naučíte nějakým způsobem meditovat na začátku, že vám to bude vyhovovat. To vůbec ne. Je to cesta, kdy se nastavuje osobní spirituální praxe podle toho, co člověk právě zažívá, co vlastně člověk teďka zažívá za situaci, co kde potřebuje a co je jeho cíl.

Závěr:

Takže moje doporučení – začněte nějakou vlastní osobní spirituální praxí, abyste opravdu tu spiritualitu zažívali, nerozplyzávali se do stran a mohli ve svém poslání žít velmi silně.