Smrt ega

Téma smrti s tímto obdobím a s dušičkami velmi souvisí a pro mě je teď momentálně také aktuální v kontextu jak té pravé fyzické smrti, tak v kontextu smrti ega. Já se chystám za nedlouho do Váránasí a bude to pro mě poprvé v tomto městě.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

A tomuto městu se přezdívá město smrti. Je to město boha Šivy, kam se Indové sjíždějí umírat.

Ničení starého jako cesta k duchovní svobodě

A oni věří, že když opravdu zemřou v tomto jeho městě, tak se o ně postará a vysvobodí je z kolečka dalších inkarnací. A to je krásné přesvědčení.

Vůbec si neumím představit něco takového aplikovat na náš svět. Ne na dnešní svět, ale na náš svět západní kultury.

Šiva je ničitel všeho, co už nechceme. Všeho, co musíme ještě pustit, abychom se dostali do stavu vědomí, kdy už se opravdu nemusíme vrátit do fyzického těla, jestliže nechceme. A vlastně s tím záměrem já tam jedu i já.

Smrt ega a nevyhnutelná cesta ke spirituálnímu růstu

Smrt ega probíhá na mnoha úrovních a potkává nás v životě často a někdy náhle. Často v situacích, kdy si myslíme, že nám všechno perfektně šlape a funguje, tak vám do toho něco hodí vidle. Jakoby nějaká externí zkušenost třeba, ale taky to může být nějaký vnitřní pocit, že sotva se člověk usadí v tom, že teď je mu dobře, jak to má, tak tam přijde něco. A to je vlastně taková ta neustálá pračka, kterou ta duše může, ale nemusí samozřejmě postupovat.

A u mě to bylo dobrovolné přihlášení se k tomuto stavu žití, kdy jsem si vzala opravdu za úkol, že moje hlavní náplň tady a teď je momentálně spirituální růst. Dá se říct, že všechno ostatní jde stranou, nebo to spíš tak jako koexistuje s tímto.

A když tohle někdo zformuluje jako záměr, tak mu božství bude naslouchat. A právě Šiva vám bude naslouchat a je to poměrně odvážné. Někdo si úplně vědomě vybere – hele, já chci hlavně klídek, nemám rád změny, nechci změny, pane bože, hlavně ne změny. A tam se člověk udrží v nějaké té své jistotě. Jenomže v tom teplíčku je taky po čase i trochu „smrádek“, že jo, protože život je změna. A ta změna je absolutně nevyhnutelná a čím víc s ní bojujeme a plaveme proti proudu té změny, tím víc ta změna bolí.

Expanze a změna jako základ vesmírné harmonie

Takže teď pro mě v okamžiku, kdy přichází nějaká další vlna, si řeknu: „Dobrý, teď jsem nějak v něčem usazená,“ a pak přijde nějaká smršť v podobě něčeho nečekaného a já to vítám.

Ale moje okolí až tak ne. Třeba manžel je hodně stabilní typ, a právě to je skvělé, protože my takhle spolu můžeme fungovat. Vzájemně se doplňujeme, on mě tak ukotvuje do reality, a já ho občas z té reality vyvádím tím, že mu ukazuju, co je ještě možné.

Tato dynamika je často vidět v párech, že je tam vlastně spojení té Šiva-Šakti energie. Takže Šiva je zástupný termín nejenom pro „boha“, jakožto jeho nějaké zobrazení, ale je to o Šiva-Šakti energii a vyjádření protipólů mužské a ženské síly, která se takhle vzájemně kombinuje a v tomto souladu se rozvíjí.

Celý vesmír je postaven na expanzi a na změně. Není možné se tomu vyhnout. A právě, když se tomu člověk snaží vyhýbat, tak mu to dají sežrat externí okolnosti. A právě když neposlouchá vnitřní volání a cítí, že takhle už mu to nevyhovuje, že takhle v tom není spokojen, tak po čase přijde něco velkého, co ho z toho stereotypu opravdu vyvede. Můžou to být třeba ztráty zaměstnání, nebo často změna zdravotního stavu, nějaké nemoci a podobně, kdy to člověka opravdu donutí se zastavit a zamyslet.

Změny, které nás posouvají k hlubšímu poznání

A to si nemyslete, v tom jsme všichni stejní. I mě často v životě zastavily až nějaké externí okolnosti. A to, že člověk má svoji vůli, jede si pořád to svoje a vlastně nevidí, neslyší a nechce vidět a nechce slyšet. Protože je mu vlastně v něčem dobře, je tam spokojený, tak nechce změnu. Nechce jít teď a nechce jí tímhle způsobem. No, ale ona tam stejnak přijde do života.

I vibrace naší planety se proměňuje, a abychom byli v souladu s těmi změnami, tak ke smrti ega musí docházet pravidelně na různých úrovních. Smrt ega je vždycky o tom, co tam umře. Ono neumře celé naše pozemské ego, protože naše pozemské ego bude existovat do té doby, dokud máme tělo. Ale umřou tam nějaká stará přesvědčení, možná nějaká stará přání, nějaké naše staré touhy, něco, co jsme si mysleli, že si splníme v životě, a prostě se to nestalo.

A všechno tohle musíme nechat jít, všechna ta stará a nežádoucí přesvědčení, abychom mohli tvořit něco nového. To je vždycky to, co my nevíme. Jsou to věci z našeho nevědomí, které se vyplavují po kousíčkách, a právě díky tomu je smrt ega možná po kousíčkách. Ano, když je duše připravená zpravidla z minulých inkarnací, tak se může stát zážitek opravdu přímého osvícení, kdy to všechno odpadne. Ale duše už má za sebou vybudovanou kapacitu z minulých životů, takže to vlastně i ustojí. A že si toho primárně zase tolik nedonesla do života.

Tenhle čas pozdního podzimu je krásný na dejme tomu plánované smrti, kde už máte třeba něco zvědoměné a něco už pro vás nefunguje. Ale pozor, vy nemusíte teď vidět řešení, jak z toho ven. A proto je v této fázi důležité si to jenom zvědomit a říci si: „Okej, tohle nefunguje, v tom už nejsem šťastná“ a přiznat si to. S tím se vyplaví různé emoce.

U mě to bylo nedávno, když jsem si uvědomila velkou věc, co jsem vlastně vždycky chtěla a potlačovala z různých důvodů. Přiznala jsem si, že to tak prostě je a začaly se vyplavovat právě důvody, díky kterým jsem to potlačovala. Ty strachy a obavy: „Co když to tak bude, a tak co se stane, co se změní v mém životě? Bude to takhle, takhle a takhle?“ A všechno se to vyplavilo. Ale to je dobře. V tomto období je krásné si zažít prostě smrt ega. Patří to sem, aby se něco nového mohlo zrodit.

Závěr:

Takže já mám pro vás na závěr otázku:“ Je tady teďka něco, co si potřebujete přiznat, že pro vás už nefunguje nebo že to nefunguje teď v té formě, v jaké to máte? Je tady něco, v čem potřebujete udělat změnu?“ Jenom si s tím buďte, přiznejte si to a o těch fázích, co následují, se budeme bavit v dalších dílech.