Vyšší já je naše existence nad rámcem fyzické reality a této inkarnace. Jak nám může pomoci a co pro nás dělá už nyní? A jak to souvisí s naším autentickým já?
Já vás zdravím. Dnes bych se chtěla bavit o tématu Vyššího já. Je to téma, které může znít abstraktně a celkem by mě zajímalo, co konkrétně si pod tím představujete. Pro mě to byl zpočátku nějaký ideál, kterého chci dosáhnout. Ono je to složitější.
Vyšší já zcela určitě není ovlivněné vašimi pozemskými materiálními vzorci. Takže v nějakém smyslu ano, určitě chceme mít velice silné napojení na naše Vyšší já, protože nám z toho plyne inspirace a vyšší vědomí, které právě není omezené tím, co jsme si kolem sebe dobrovolně nebo nedobrovolně vystavěli.
A můžete si představit, že než když se inkarnujeme, tak jsme duše, že jo, na tom se tady všichni shodneme. Jsme duše, nemáme tělo, vybíráme si ho, chceme vstoupit do světa. Jenomže to Vyšší já samozřejmě funguje v úplně jiné dimenzi. A v té dimenzi úplně nefunguje čas a prostor takovým způsobem, jakým funguje tady.
Takže co se vlastně děje? Všechno se to samozřejmě děje v jednom okamžiku.
A to Vyšší já se chce realizovat.
Vyšší já se chce poznat skrze zkušenost. Zkušenost je alfa a omega spirituality. A to na hmotné i nehmotné úrovni.
Chce se realizovat a za tím účelem se rozštěpí do jednotlivých inkarnací.
Vaše Vyšší já je souborem všeho, co jste vy, ale nejenom „tady a teď“.
A čím budete mít vyšší napojení na to Vyšší já, tím budete mít i vyšší spojení do těch minulých a budoucích životů, protože oni probíhají naprosto simultánně.
A víte, co je úplná pecka? Že někdo z vašich průvodců, někdo z duší, se kterými jste zvyklí spolupracovat, ve skutečnosti může být vaše Vyšší já nebo vaše inkarnace z jiného času a prostoru. To je fakt dobrý. A to poznáte. Ono samozřejmě záleží na tom, jak jste zvyklí na tu spirituální komunikaci a na spirituální práci.
Řekla bych, že lidé, co už prošli mým kurzem o duchovních průvodcích a trošku vědí, jak to funguje, tak to poznáte.
Svoji esenci poznáte napříč Vesmírem. Takže to je v tom zajímavé, že vaše Vyšší já je něco, co absolutně funguje nad rámec fyzické reality a zároveň nad časem a prostorem, takže je úplně neovlivnitelné.
A jak souvisí Vyšší já s Autentickým já? Je to stejné? Autentičnost je v podstatě proměnlivá.
Autentičnost je hodně závislá na vašem prožívání v daném okamžiku. A když se bavíme o autentickém bytí, tak se bavíme o bytí na fyzické rovině. Není to nic, co je nadřazené.
Takže tam je dobré pochopit, že to autentické bytí je proměnlivé. Takže když integrujete nějakou část, nějaký stín, úspěšně ho vyléčíte a integrujete, tak vaše Autentické já a jeho projevy se mohou změnit.
Kdybyste už byli absolutně napojení na Vyšší já, tak to vůbec neřešíte, nic se nemění a jste ve svém nejvyšším potenciálu, ale je to poměrně vysoká meta.
Autentické já je tedy proměnlivé a v podstatě odráží vaše životní zkušenosti podle inkarnací. Taky je důležité to, že to není napříč inkarnacemi. Opravdu je to „jenom“ na tento život.
Ale to neznamená, že to nechceme.
Absolutně to chceme, protože my vždy musíme integrovat a zažít tu úroveň vědomi, kterou zrovna máme a podle toho se chovat pravdivě.
Právě proto jsme se bavili o tom, abychom nebyli nepravdiví sami vůči sobě, abychom se nechovali podle nějakých představ, ale je možné, že dorosteme do těch představ, takže třeba budete chodící láskou. A to se taky musí zažít.
Když zažijete tyto lidi, tak je tam obrovská síla té lásky. A fakt to cítíte na x metrů. Lidé, co jdou cestou bhakti, oddanosti a lásky, tak za mě respekt. A nemá cenu si na to hrát, když to zrovna není v té vaší autentičnosti, ale to neznamená, že to tam nebude. Třeba to tam bude za 2 roky. Co já vím? Třeba ta cesta oddanosti je vaše cesta.
Takže Vyšší já opravdu skvěle funguje jako duchovní průvodce, protože tam si jdete pro ty rady, které nejsou ovlivněné právě těmi vzorci a našim fyzickým bytím. Takže tam jsou rady s nadhledem.
A můžeme z toho čerpat inspiraci, která není ovlivněná našimi zkušenostmi. Kdežto to Autentické já je něco, co byste ideálně měli žít a na nic si nehrát.
Proto já vždy říkám, že když je někdo na jednu stranu agresivní a výbušný, tak je v nějakém smyslu autentičtější než kopa jiných lidí. Lidé, co jsou v tomhle směru divocí, byl to i můj případ, tak tam je strašně zjevné: „Tady něco není v pohodě.“
Ale existuje asi tak milion lidí, miliarda, x miliard, kteří mají v sobě stejné ne li horší mentální bloky, předsudky, nenávist a nevím co, akorát to neventilují. To je jediný rozdíl. Oni to neventilují. Jsou lepší? Za mě je autentičtější ten člověk, co to teda dává najevo.
Co je lepší pro společnost, tak o tom můžeme debatovat, ale je hromada lidí, kteří mají fakt v sobě zamčenou nenávist a zlost. Ono je to samozřejmě cítit, ale třeba nejsou tak zjevně výbušní. Takže velice jednoduše bychom došli k názoru: „On je klidnější, „lepší“ člověk než ten, co má problémy s výbuchy.“
A přitom to není pravda, protože autentičnost je o tom, že v jakém stavu se zrovna nacházíte, tak to žijete. A opět jsou tam ty úrovně vědomí, takže se to fakt mění tím, jak si dovolujete se tomu otevřít, jak si dovolíte být upřímní sami k sobě nebo že procházíte nějakými terapiemi, meditacemi. To je různé, takže se to mění.
Ale já jsem vždy měla největší komunikační „problém“ s lidmi, kteří si očividně mysleli něco jiného než to, co říkali. Já špatně snáším neupřímnost. Minimálně si o sobě myslím, že jsem člověk, kterému můžete říct naprosto všechno. I když se mnou máte nějaký problém, když se to vyjádří s nějakým citem… Ale samozřejmě když vám bude někdo nadávat, tak co s ním, jo? Ale když se to vyjádří nějak konstruktivně anebo když potřebujeme něco vyřešit doma, když se na to jde konstruktivně, tak z mé strany určitě nehrozí nějaká reakce ve stylu, že ho prohodím oknem.
Když mluvíte s nějakými lidmi, kteří mají problém být k vám upřímní, očividně vám říkají něco jiného než to, co mají v sobě (a je to cítit, jestli jste trošku vnímaví, tak to na těch lidech poznáte), tak mě to rozčiluje. Momentálně to mám tak, že s těmi lidmi pak těžko můžu navazovat nějaký vztah, ať už pracovní, kamarádský, protože u mě to stojí a padá na upřímnosti.
Ale zase je to ten koncept: jak uvnitř, tak navenek. Ti lidé nejsou upřímní ani sami k sobě, takže oni to nedokážou. Ale jasně, že to vyšlo z nějakých stínů. Oni mají strach, že kdyby mě nebo komukoliv na něco řekli: „Ne.“, kdyby s něčím nesouhlasili, tak bude následovat nějaký trest, což se asi stalo v jejich životě, a proto si oni vyvinuli takovou strategii přežití. Ale není to pravda. Je to vlastně jenom jejich úsudek.
Ale o tom je ta autentičnost. Takže když se někdo v podstatě pro vás chová jakoby „nepřijatelným“ způsobem nebo způsobem, který vám není příjemný, tak aspoň buďte rádi, že víte, co máte čekat od toho člověka.
A pro toho člověka je to bomba, protože tyto zjevné věci, že se hodně rozčilujete, jsou super, protože je vidět, že se s tím musí něco dělat. Kdežto lidé, kteří si dokážou uchovat fasádu, ale v hlavě mají samou zlost a nenávist, tak si můžou myslet, že je s nimi všechno v pořádku, protože vlastně nic nedělají. Ale tam je pak blbé, jestli to někdy bouchne. To se stává.
Takže autentičnost je určitě o našem momentálním stavu bytí, kdežto Vyšší já je duše, bytost.
Jsme bytost, jsme energie, která přesahuje naše fyzické bytí. Vyšší já nám může sloužit (jestliže jí to dovolíte) jako průvodce.
Samozřejmě ve Vyšším já máte mimo jiné taky uloženo to, co chcete v této inkarnaci. Co jste sem přišli udělat, co jste se tady přišli naučit a podobně. Takže jo, chceme být ve spojení s Vyšším já. A přístup k němu je vlastně stejný jako k průvodcům.
Tady jsou na to veřejná videa o tom, jak komunikovat s průvodci, takže si to můžete vyhledat, protože jasně, jste to vy, ale teď jste v podstatě fyzickým ztělesněním na této planetě, takže v nějakém stylu tam došlo k tomu oddělení. Takže v podstatě můžete diskutovat sami se sebou jako s průvodcem.