Spřízněné duše nemusí být pouze partner, ale kdokoliv okolo vás – děti, kamarádi, kolegové. Jak funguje tento mechanismus a proč k někomu máme blíže? Jak spřízněnou duši rozeznáme – je to opravdu vždy tak jednoduché, jak se traduje?
Já vás vítám u dnešního videa na téma spřízněné duše. Spřízněné duše je termín nadužívaný, nicméně právem.
Je to v podstatě obecný termín, který může zahrnout ty další definice vašeho vztahu s někým.
Takže z vaší spřízněné duše může vyplynout karmický vztah nebo naopak dvoujplamen / druhé já.
Vaše spřízněná duše může být váš kamarád. Tady se už nebavíme jenom o partnerských vztazích. Vaše spřízněná duše může být vaše dítě, může to být kdokoliv v té pokrevní rodině, i když mi se často koukáme na to, že to nebývají…
Zvláště ti lidé, kteří takto zpětně nejsou spokojení s tím, jak si vybrali svou biologickou rodinu, tak ti se na to nekoukají jako na spřízněné duše.
Spřízněná duše je někdo, s kým sdílíte podobnou vibrační hodnotu. Můžete si to představit jako, kdyby… My všichni jako duše jsme v obrovském poli. A teď si to představte jako dav lidí. Ty hlavičky všude.
Představte si ty jednotlivé duše jako stromy. Jo? A jak fungují stromy? Stromy jsou velmi různorodé. Amazonský prales má jiné stromy než les na Sibiři.
A v podstatě teď záleží, kam se ty duše inkarnují a v jaké skupině. Že se tam právě domlouvají na těch vztazích mezi sebou, co můžou mít za ten život. A ta blízkost určuje to, že někoho označíte za spřízněnou duši.
Protože vy právě, jako ten strom na Sibiři, nemusíte mít úplně blízko k Amazonskému pralesu a samozřejmě naopak. Ale kolem sebe máte spousty, spousty duší, které jsou na tom podobně.
Největší neštěstí současné doby je to, že se všichni cítí osaměle. Přitom je nás na světě tolik.
Já vám můžu garantovat, že to, co cítíte, cítí nejméně milion dalších lidí.
Nejméně, nejméně prostě. Teď jde jen o to, jak je najít.
V tom jsou výborná nová média, digitální média, YouTube. Byl to jeden z prvních důvodů, proč jsem začala natáčet ta videa. Protože se mi děly „divný“ věci. Pro hodně lidí stále divný. A já jsem o tom začala natáčet a začali se mi ozývat lidi s tím, že: „Konečně někdo, s kým se můžu ztotožnit. Kdo má něco podobného jako já, a díky tomu jsem konečně našla smysl té zkušenosti.“
To je nesmírně cenné, takové zjištění. Takže spřízněné duše opravdu máte.
Pro spokojený život vám stačí jedna jediná, se kterou budete schopní opravdu vybudovat nějaký intimnější vztah.
A je to důležité toho člověka mít. Právě aby se člověk necítil osaměle.
Je to důležité toho člověka mít a ten vztah budovat vzájemně, aby vy jste i tímhle způsobem… Nejenom abyste vy ho využívali jako nějakou svou vrbu. Ale měli byste ten vztah mít láskyplný oběma směry. A měli byste i tak fungovat vy pro něj.
Kde je najít že jo… Měli jsme teď úžasnou zkušenost. Se studenty pokročilých kurzů jsme udělali setkání první osobní. I když se někdo nemohl tam dostavit. Tam, kde se nás sešlo více. Protože jste prostě různě z těch menších měst. Tak nakonec se ti lidé propojili i v těch menších městech.
A přicházely mi potom úžasné zprávy, že vlastně… Fakt jako ten pocit, když najdete někoho, s kým jste podobně na té vibrační úrovni, můžete sdílet cokoliv v podstatě, tak je k nezaplacení.
Takže my se všichni cítíme osamocení a co tomu chybí, abychom se tak necítili. Hrozně málo že jo.
Jenom v podstatě to, že se musíme domluvit a někde sejít. Tam už se to rozkouskuje, tam ty vztahy zůstávají. Je to potom hezké.
Ale vyžaduje to z každé strany jednotlivce nějaké vyjití z komfortní zóny. Můžete jako já. Že natáčíte videa o tom, že jste divnočlověk a hledáte další divnolidi. Klidně.
Klidně. Ale je tam to vykročení z komfortní zóny. Protože když budete skrývat své pocity, nedáte to najevo, tak nenajdete toho stejně naladěného člověka. Když to budete všichni skrývat, tak k sobě nenajdete cestu.
V tom je kus pravdy v tom, že v té zranitelnosti je síla. Protože jenom naše ego nám brání.
Abychom měli nějakou fasádu někde, před někým, nebo online nebo ne online… Zachováváme si jakoby tvář – důležitou, vážnou. No a tak… toho se jako musíte zbavit.
Toho se musíme zbavit všichni. Jestliže chceme mít smysluplnější vztahy do budoucna. Jestliže chcete najít spřízněnou duši, tak je to nutnost.
Aby vy jste začali dělat autentičtější rozhovory z vaší strany, protože opravdu ta vaše spřízněná duše už někde je ve vašem okolí.
Akorát jste si ji nevšimli nebo neměla čas, prostor zareagovat na nějakou vaši informaci, která by byla opravdu autentická.
Rozumíte, jak to myslím? Takže aby člověk našel svoji spřízněnou duši, musí se začít chovat autenticky, nehrát žádné role a masky. Nejspíše to tudíž bude chtít vyjití za komfortní zónu.
Ale můžu vám garantovat, že tu spřízněnou duši máte a nemáte jen jednu, máte jich spoustu.
A čím budete autentičtější, tím víc se vám jich bude dostávat.
Je dobré… jsme se bavili právě se studenty na tom srazu… Byly tam různé zkušenosti. Ale já jsem mimo jiné sdílela, že vždy, když pro mě proběhlo nějaké setkání s člověkem, který se pak pro mě stal nesmírně důležitým, tak tam nebyl ten velký aha moment.
S někým to tak máte, že to klikne od prvního okamžiku. Ale pro mě to tak hlavně v minulosti nebylo. Ono také záleží v jakém stavu vědomí ty vztahy navazujete.
Já jsem sdílela tu zkušenost a ta zkušenost byla z doby před mým spirituálním probuzením. Ale vlastně já jsem ty vztahy vůbec nebrala jako důležité.
Zpětně se na to podívám… rádi na to vzpomínáme v podstatě. Na ta první setkání. V případě mého kamaráda jsem si úplně řekla tenkrát: „Ježiš, poslední volné místo. Co tam budu dělat vedle… Ten je divnej.“ Jo? A od té doby nejlepší kamarádi samozřejmě.
Ale takovéto divné začátky jsem měla častokrát. Prostě je to těžké rozeznat. Když už jste na té cestě nějakým stylem vědomí, tak tam už to jako hodně kliká. Že toho člověka potkáte a víte.
Víte to hned. Protože máte ukočírovanou trošku už tu hlavu a ona vám do toho už tak nekecá.
Taková ta představa, že to musí kliknout okamžitě, nemusí být pravdivá.
Kór když ještě vedle sebe nikoho nemáte, koho byste považovali za spřízněnou duši, tak ono je fakt pravděpodobné, že ji tam máte, ale nevidíte ji.
Takže vám do toho ještě kecá to ego. Neupínejte se k té představě, že to musí být okamžitý, že to musí být úžasný, že si s někým hned porozumíte. Udělejte ty kroky, co jsou nezbytné od vás a ono se to třeba časem nějak odkryje.
Ale je to prostě jako prales. Na různých částech planety. Ne s každým si budete rozumět, ne s každým jste podobně ve vibračním poli.
Jsou dokonce pole duší, které jsou v takovém vibračním opozitu, že se nikdy fyzicky nepotkají.
To je tak prostě zařízené. Zákon přitažlivosti a takovéto vyšší síly, kterým naprosto nerozumíme. Jako ve své podstatě. My můžeme říkat, že tomu rozumíme v rámci svého života. Ale ty globální síly, jak fungují, tak ty mohou zařídit, že někdo, kdo je vibračně tak jinde, tak se prostě v tom fyzickém světě nepotkají. Prostě se nepotkají.
Protože je tam takový kolaps, je tam taková propast. Takže vlastně jako by bylo nereálné čekat, že vás každý bude mít rád. Že si s každým budete rozumět. Nebudete. Ale vy nepotřebujete.
Vy si potřebujete najít ten svůj lesík. Nepotřebujete celý prales.
Vy potřebujete ten svůj malý lesík. Ten si najít a o ten se starat a ten si hýčkat. Já vám přeju krásný týden a u dalšího videa nashledanou.