Paradox informační doby

Dnešní informační doba přináší své výzvy. V informační době je důležité najít balanc mezi tím, čemu se dá věřit a tím, čemu se nedá věřit. Tím balancem je zachovat si otevřenou mysl, respektovat názory ostatních lidí (ať jsou jakékoliv), a zároveň si vybírat přínosné informace pro svůj osobní rozvoj.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Já vás zdravím a doufám, že jste si náležitě užili léto, protože venku to na něho už úplně nevypadá. A jak jsem slíbila, tak bych vlastně s příchodem toho podzimu a v tom podzimu chtěla přejít na takovou tu smysluplnější a aspoň pro mě duchovnější práci, a to na práci se stínem. Tudíž mám pro vás nachystanou řadu videí, které se tím budou zabývat, takže jestli vás to zajímá, určitě zůstaňte připraveni, zůstaňte v kontaktu a dozvíte se o tom první.

Já jsem si teď dala takové předsevzetí, že než zase zmizím do ciziny, tak se tady budu snažit dávat ty videa trošku pravidelněji a aspoň na krátkou chvilku, než zmizím, se můžete těšit na přídavek. 

Informační doba

A dnes bych se chtěla bavit o paradoxu informační doby. Netýká se to úplně práce se stínem, ale nicméně taky je to zajímavé téma hlavně na takové to rozjímání. A k tomuto nápadu mě přivedl rozhovor s mojí kamarádkou (díky, Hani), kde jsme se u toho i celkem dobře zasmály. A dejme tomu, že ona je vlastně člověk, který je spíš pragmatický, nedělá úplně do spirituality jako já, ale stejně měla na tohle téma vlastně velice podobné vjemy.

Informační doba a její přínosy

Paradoxem informační doby je, že nikdo nikomu nevěří. Zbožňuji informační dobu, protože díky ní jsem přes internet schopná sdílet svoje videa s větší skupinou lidí, než by to bylo tradičně možné a to třeba pouze jenom v rámci osobního kontaktu.

Takže dnes mají lidé přístup k úžasným spirituálním informacím a to ze širokého spektra. Takže z tohohle pohledu opravdu zbožňuji informační dobu. Samozřejmě, že to sebou nese nějaká negativa, ale i právě v rámci cestování jsem asi největší pozitivum viděla v tom, že k těm informacím má přístup opravdu kdokoliv a odkudkoliv. T

Když jsme byli v odřízlé nepálské vesničce, kde je problém dostat se 30 kilometrů do jiné vesnice, protože vám ta cesta reálně trvá 5 hodin (ty silnice jsou v takovém stavu), tak díky tomu internetu se ale necítíte tak odřízlý. Takže i v těch nejzapadlejších vesničkách máte všude po světě internet. Když jste hendikepovaný a máte internet, nemusíte jít za guruem někam vysoko do Himalájí, prostě máte ty informace po ruce. Je to skvělé.

Praktické příklady paradoxu

A ten paradox je ovšem v tom, že nikdo ničemu nevěří. My jsme se opravdu smály na situaci, že kdyby dejme tomu tady v Brně přistála kosmická loď, vystoupili by mimozemšťany, všichni bychom si s nimi udělali selfíčka a oni by zase nasedli a odletěli, tak by nám to nevěřil zbytek světa.

Normálně bychom to všichni dali na sociální sítě, rozpustili bychom to všude do světa a všichni by tvrdili: „Ale já jsem u toho nebyl. To je divné, že se to stalo jenom v Brně. Já jsem to neviděl, takže to prostě neexistuje.“

Vlastně v ten den vyšla zpráva o amerických pilotech, kteří se vlastně přiznali k tomu, že viděli nějaké neidentifikovatelné objekty. A vyzývali ostatní piloty, aby taky vystoupili s těmi zprávami, protože vidět UFO je samozřejmě strašné stigma. A tak jsem ze zajímavosti vlezla do diskuzí, protože to nedělám ze zřejmých důvodů, a byly tam úplně ty stejné komentáře. Někdo tam psal, že: „Je zajímavé, že se to stalo jenom v Americe. Já jsem nikdy neviděl žádné UFO. To je zase blbost.“ Když budeme k sobě neustále přistupovat s takovou neuvěřitelnou nedůvěrou, tak to jednou může vést k velice legračním zkušenostem, že jo?

Nebo jiná diskuze, kde se bavilo o plastovém kontinentu, který je vlastně produktem dnešní doby v nadměrném užívání plastů. A lidé tam vážné psali, že je to blbost, že to vytvořili pro ten dokument, že je to prostě blbost. Někdo si opravdu myslí, že kvůli nějakému dokumentu někdo navozil tisíce tun plastů. Reálně se to ti lidé domnívají jenom kvůli tomu, že oni tam zrovna nebyli.

Informační doba a spirituální probuzení

Proč vám to v souvislosti se spiritualitou vůbec vyprávím? Protože když člověk najede na stranu ty spirituality, jinak si to poskládá v ty hlavě, zbaví se svých traumat, předsudků, zbaví se takových těch naloženin, co dostal do vínku v průběhu života, tak je mu prostě lépe a žije se mu lépe.

A mnohdy nechápe, proč si tolik lidí v podstatě dobrovolně vybírá tu cestu nežít tak, jako on, a žít v tom materiálnu, opravdu fungovat hodně z toho ega (z toho materiálního ega) a proč nepřistoupí na svoji vlastní spiritualitu. Nejde tam o nic jiného. A snaží se je nějakým způsobem přesvědčit.

Říkám to proto, protože co byste museli mít reálně v ruce, abyste přesvědčili člověka o nesmrtelnosti duše? V dnešní době lidé nevěří, že Země je kulatá. Nedělám si legraci. Jestli o tom nevíte, tak je reálné hnutí, které tvrdí, že Země není kulatá a že je to všechno hoax.

Takže představte si, jaké množství důkazů byste museli mít, abyste někoho přesvědčili o nesmrtelnosti duše, o nějakých přínosech duchovní práce, když lidé nevěří, že Země je kulatá.

Polarity paradoxu

Často se mě lidé ptají, jak někoho přesvědčit, jaké mu dát důkazy. Ale tady vidíte, že to nemá cenu. Je to zbytečná ztráta vaší energie.

A člověka, který nechce ničemu věřit (třeba tomu, že Země je kulatá), prostě nepřesvědčíte. On si najde spoustu svých teorií, které mu pasují do té jeho pravdy. To je ten paradox informační doby.

Ale taky si to nepleťte s tím, a jak jsem zmiňovala, že kdyby tady přiletělo UFO a nikdo by tomu nevěřil, tak že máme slepě všemu věřit. To určitě ne, že jo? Nemůžeme slepě přejímat zprávy z médií.

Na druhou stranu jsme přešli do druhého extrému, kdy absolutně odmítáme jakoukoliv zkušenost, která není naše.

A to je zase ten druhý protipól, který samozřejmě taky není zdravý. 

Jak získáváme zkušenosti

Není možné, aby na této planetě člověk zažil za jeden jediný život všechny zkušenosti, které jsou prostě k dispozici. Aby si teda řekl: „Jo, já jsem všechno zažil, takže tohle všechno je pravda.“ Není to možné.

Každopádně je to v rozporu i s nějakým božským principem, protože Bůh, Zdroj se rozdělil na nás. Takhle si to můžete představit. Aby se Bůh poznal, aby získal zkušenost, tak se rozdělil na malé částečky, které putují všude po galaxiích.

A těmi částečkami jsme mimo jiné i my. A díky tomu, že každý z nás má svoji unikátní zkušenost, unikátní cestu, je pak možné získat ten globální obrázek. Takže i to, že někdo tvrdí a věří tomu, že Země je placatá, je prostě dílkem ty zkušenosti, protože z jeho perspektivy je hold placatá. A až teprve ten komplexní obrázek všech těch lidí, který dáte dohromady, vede ke komplexní zkušenosti. 

Informační doba a ego

Takže myslet si nebo přistupovat ke všemu s přístupem: „Dokud jsem to já nezažil, tak to není pravda.“ je hloupost a je to strašný výmysl našeho ega. Jak musíte mít velké ego, abyste tvrdili, že nevěříte tomu, že Země je kulatá, dokud to vy sami neuvidíte?

Takové tvrzení: „Dokud to já neuvidím, tak teda neuvěřím tomu, že Země je kulatá. Dokud to já neuvidím, tak prostě nevěřím na duchovní průvodce.“ je pouze hra ega a hraní si na vlastní důležitost. Je to v podstatě to, jako kdybyste řekli, že: „Ten plastový kontinent neexistuje, dokud ho já neuvidím.“

A kdybyste tam lidi stejnak vzali, vsadím se, že by řekli: „Ale on není tak velký, jak se to o něm říká. Zdá se mi menší.“ I když by to viděli na vlastní oči, tak by si stejnak nepřiznali, že se mýlili. Nedovolilo by jim to ego a stejnak by přešli do nějaké formy protiútoku.

Takže tam není nic moc co hledat navíc.

Dynamika absolutní ignorace a odmítáni cizích zkušeností je úplně stejně nebezpečná jako absolutní přijímání cizích zkušeností.

Každý si k tomu musí najít svůj balanc.

Důležitost otevřené mysli a osobní zkušenosti

Co se týká spirituality, tak je velice lehké získat tam tu osobní zkušenost. Člověk na to musí mít pevnou vůli. Není to o ničem jiném. A musí to chtít a samozřejmě mít otevřenou mysl, protože člověk se těžko k něčemu odhodlá, že to bude dělat rok, když si bude furt myslet, že je to blbost.

To je tak, jako kdybyste chodili do té posilovny a říkali si: „Nebude to fungovat.“, tak vám to nebude fungovat. Prostě nezhubnete nebo cokoliv, co tam budete chtít dělat.

A k té posilovně stejně ráda přirovnávám i tu spirituální práci, protože tím lidem, co chtějí získat tu vlastní zkušenost, doporučuji: „Běžte, meditujte 2 roky a uvidíte, jak se vám to třeba v hlavě přeskládá jinak nebo co to s vámi udělá. A pak se popřípadě můžeme pobavit dál, ale bez toho to nemá smysl.“ Ohledně té spirituality je to takhle jednoduché. 

Informační doba a pokládání chytrých otázek

Je to na každém z nás, jestli si budeme říkat: „To je blbost. Já na to nevěřím.“ Anebo prostě půjdeme a budeme mít chytré otázky, protože ta spirituální cesta začíná u každého z nás chytrými otázkami.

Vrčí mi tady psy. To, aby mi zase někdo nepsal, že tady mám nějaké duchy nebo něco, tak jsou to psy, které vrčí na kolemjdoucí. Každopádně ta spirituální cesta je v tom takhle jednoduchá. Každý může jít a každý si to může ověřit. A opravdu to začíná chytrými otázkami.

Člověk se prostě začne zajímat. Začne ho zajímat: „A co je po smrti? A kdo jsem já? Jaký to má tady smysl?“ A kdo se ptá a kdo se ptá chytře, dříve či později najde i odpověď. 

Informační doba a důležitost duchovního rozvoje

Ale musí tomu dát tu důslednost, tu vytrvalost a tu odhodlanost. Ta péče o tu duševní hygienu je úplně stejná jako péče o naše fyzické tělo. Takže běžte, meditujte 2 roky a to ideálně pod vedením někoho zkušeného. Teď je obrovské spektrum možností.

Mindfullness je úplně všude. Máte na výběr. Kdo chce, tak si v tom může sebrat ty zkušenosti. Není pro nás tak jednoduché, aby každý z nás vystřelil do Vesmíru a teda zjistil na vlastní oči, že ta Země je kulatá. Není to tak jednoduché. Ale v té spiritualitě je to tak jednoduché a je veliká škoda, že to lidé nevyužívají. 

Takže místo absolutního odmítání cizí zkušenosti navrhuji přistupovat ke všemu s otevřenou myslí. Když narazím na informaci, která mi nepřipadá přínosná, tak nemám nějakou potřebu jim tam psát: „Ježišimária, to je blbost.“ Ale pro ty lidi je to pravda, tak pro ně je to asi nějakým způsobem přínosné, a když se mě to osobně nedotýká, tak co bych se nad tím vůbec měla rozčilovat nebo co bych se k tomu měla vyjadřovat.

Všechny tyhle důvody prostě vedou k tomu, že jakákoliv energie z vaší strany, která je vynaložená k tomu, abyste někoho přesvědčovali, je absolutně zbytečná.

Věnujte tu energii svému vlastnímu duchovnímu rozvoji. O to víc meditujte, protože to fakt není o nikom jiném. To je prostě o vás. A spiritualita je něco, na co si může každý z nás sáhnout. Jestliže to někdo nechce udělat, tak fajn, je to jeho volba, ale zároveň vy máte stejnou volbu mu potom říct: „Dobře, tak je to tvoje volba, že to nechceš dělat, ale musíš respektovat tu moji volbu, že já to chci dělat. A těžko můžeš odsuzovat ty moje zkušenosti jenom z toho důvodu, že ty tyhle zkušenosti prostě nemáš.“ 

Informační doba a individualita ve spiritualitě

Je to velice hloupé, že jo? Protože jak už jsme říkali, není možné, aby jedna jediná duše měla na této planetě všechny zkušenosti. Někdo je šikovný z hlediska zvyšování vědomí, spirituality, někomu to v tomhle spektru prostě půjde. Někdo je úžasný sportovec nebo úžasný umělec.

Každý máme to svoje. Každý máme tu svoji zkušenost. A těžko jí ale budeme někomu vysvětlovat, když si na ní nemůže sáhnout. U té spirituality je více než žádoucí, aby si teda na ní sáhl skoro každý.

Když si každý najde tu svoji cestu, jakým způsobem si na ní může sáhnout, vede to k velké životní spokojenosti. Není tam za cíl to, aby všichni měli stejné cíle, aby se každý naučil astrálně cestovat, aby každý dělal tohle nebo tohle nebo potkal tohohle. To vůbec ne. Každá spirituální cesta je individuální.

Informační slepota

Takže paradox dnešní doby je v tom, že ze strachu, abychom někomu nenaletěli, slepě odmítáme všechno, co není naše zkušenost.

Což je akorát jiný extrém a taky nevede k ničemu dobrému. Vzhledem k té informační době je tady nějaká ta informační slepota, že si opravdu vybíráme ty informace, které se nám prostě hodí.

Ale je to přirozený psychologický jev. Vždy si hledáme ty informace, které nám spadají do našeho rámce myšlení. A prostě to tak bude a je to v pořádku.

Takže jestliže je to v rámci někoho myšlení právě neexistence ekologického problému nebo placatost naší Země, tak fajn, mě se to netýká. Ale to neznamená, že budu vyvracet jejich názory nebo zkušenost. Prostě je to tak, jak to je.

Takže až k nám někam do české dědiny přiletí UFO, udělejte si s nimi selfíčko a dejte to všude na internet, protože stejnak vám nikdo nebude věřit, takže je to jedno, ale vy aspoň budete mít hezkou památku.