Nástroje k sebepoznání

Sebepoznání se buduje skrze odstup od svých myšlenek a emocí. Díky tomu nahlédneme k jejich pravým příčinám. Ale lehce se to řekne a hůře udělá. Jde však pouze o trénink. A jako ke každému tréninku si můžeme vybrat vhodné nástroje.

Přepis videa:

Ahoj. Já vás vítám u dnešního videa. Dnes se budeme bavit o nástrojích k sebepoznání. A všechny tyto způsoby, které budu zmiňovat, jsou tréninkem, abyste si byli schopni vytvářet odstup od myšlenek a emocí.

1. nástroj sebepoznání – Meditace

Na prvním místě je meditace. Je to relativně nepochopený nástroj. Určitě to není o tom, že si každý den sednete na hodinu, na 10 minut nebo na 5 minut (i ty pětiminutovky udělají rozdíl ve vnímání člověka) a pak jdete a zase zapomenete na celou svoji spiritualitu a na duchovní vývoj.

Jestliže nemáte žádnou meditační praxi, určitě vám doporučuji s něčím začít. Ať už je to mindfulness, tradiční meditace nebo jiné přístupy, je to úplně jedno. Najdete si na internetu, co vám vyhovuje. Těch návodů jsou v dnešní době už miliony. 

A o co teda jde? Většinou to ani není v silách začátečníka trávit meditací hodinu denně nebo víc a ani to není potřeba. Ale v tomhle prostoru, který trávíte v té meditaci, vám to hned nepůjde. To je taky trénink.

Vy si v tom prostoru uvědomíte, že to, co se ve vás děje, dokážete nějakým způsobem ovlivnit a kontrolovat.

Takže když vy jste tady a vaše myšlenky a emoce jsou jinde a vy jste schopní se od nich oddělit na těch 5, 10 minut denně, tak vám to půjde snáz i v průběhu dne.

Meditace pro vědomější život

Rozumíte? Takže meditace je skvělý nástroj. Je to trénink k tomu, abyste byli schopní pak přenést ty praktiky do celého dne. Takže to opravdu není o tom, že člověk si jen zamedituje na 5, 10 minut, ale pak si z toho nic neodnese. Vy si děláte ten mentální trénink na to, abyste v tom každodenním životě potom byli schopní pozorovat myšlenky a emoce, abyste byli schopní se jimi neunášet. Proto opravdu doporučuji i tu tradiční formu meditace ve smyslu, že jste v tichu, sednete si a pokoušíte se ty myšlenky ignorovat. Nemít ty myšlenky je někdy těžké, ale minimálně po nich nechňapat, nechávat je jenom proplout, nevšímat si je, tak to velice doporučuji.

Uslyšíte i názory, že všechno, na co se plně soustředíte (jste tady a teď a nemyslíte u toho na nic jiného), je forma meditace. Ale k těmto každodenním činnostem se člověk většinou dostane, až když to má natrénované. Že si řekne: „Tak já jdu fakt meditovat.“ a někam si teda sedne (nemusí do tureckého sedu dokonce do lotosového sedu), ale dokud to nemá natrénované, tak se mu to dělá hůř. Když už to budete mít natrénované, tak meditací může být cokoliv: procházka v lese, mytí nádobí, jízda tramvají. Může to být cokoliv, přičemž nemyslíte na nic jiného, vnímáte tady a teď a pozorujete to, co se kolem vás děje a neděláte u toho nic jiného. Ale doporučuji mít tu meditační praxi.

2. nástroj – Sny

Druhý způsob nebo nástroj pro sebepoznání jsou vaše sny. Věnujte jim pozornost. Na internetu je už poměrně dost symbolických slovníků, podle kterých si člověk alespoň na amatérské úrovni dokáže rozebrat svoje sny, protože jsou tam zprávy z našeho podvědomí.

Takže i tímhle stylem lze odkrýt nějaké stíny, které si člověk neuvědomoval. Je to dlouhá praxe. Není to tak, že se to člověk hned smysluplně naučí. Ale jen když tomu začnete věnovat pozornost, nebudete nad tím mávat rukou, že je to blbost, a začnete se pídit na tom internetu po tom, co to mohlo znamenat, tak vás to posune a časem to bude dávat smysl. Když to ještě spojíte s tou meditační praxí, tak časem budete schopní si intuitivně bez hledání na internetu stáhnout ty informace, které potřebujete. Takže když se v podstatě zeptáte na to, co znamenal váš sen, tak půjdete do meditace a ta odpověď přijde. Ať už přímo v té meditaci anebo pár dní potom.

3. nástroj sebepoznání – Psaní deníku

Další nástroj je vedení si deníku.

Jestliže má člověk problém se odpojit od svých myšlenek, emocí a emocionálních spouštěčů, tak by si měl vést deník.

A kolikrát už jen to, že se to člověk jakoby snaží pro někoho vysvětlit a hodit to na papír, tak tam objeví souvislosti, které mu doteď unikaly.

Ten deník je určen jen pro vaše soukromé účely, ne pro nikoho jiného, takže si tam člověk opravdu může psát, co chce. Někdo má svoji denní praxi založenou na tom, že si ráno dělá morning pages (ranní stránky) a popíše dvě stránky svými myšlenkami na ten den. Tím pádem si to vyčistí a může s čistou hlavou vstoupit do nového dne. Anebo to můžete dělat večer, kdy těch podnětů za ten den nasbíráte víc.

4. nástroj sebepoznání – Dělání oblíbené činnosti

Dalším nástrojem je, abyste dělali činnost, kterou máte rádi. Pořád hodně lidí jede celkem v módu, že dělají to, co musí. Je to všechno: „A musím. A musím tohle a musím tamto.“ A to je tak strašně otravné dělat jen to, co musí. A jasně, musíme dělat hodně věcí, musíme se starat o rodinu, musíme uvařit nebo minimálně nakoupit nebo nějak obstarat jídlo. Každý musí dělat nějaké věci, ale aby to nebylo 100 % našeho času.

Mít vyhrazený čas sám pro sebe je absolutní nutnost, bez toho to nejde.

A ideálně dělejte i nějakou část dne to, co vás baví. I kdyby to bylo hraní si s dětmi, tak vás to baví, nebo se svým psem nebo půjdete na procházku. A aby tyhle činnosti, co vás baví, neměli menší prioritu než to, co musíte.

To záleží na tom, jak to má kdo nastavený, jak to prioritně a časově jde. Je to proměnlivý, ale dělejte to, co děláte rádi. A úplně nejstrašidelnější je, když se na to někoho zeptáte a on vám řekne, že: „Nevím, co dělám rád.“. Pak teda máte problém. A v tom případě doporučuji jít do dětství, protože děti jsou krásné a čisté duše a ony se až tak nezabývají tím, co musí, ale dělají to, co mají rádi. Takže si lidé velmi často vzpomenou na to, co dělali rádi jako děti. „A proč se tomu teď nevěnujete? No, já už vlastně ani nevím.“ A pak jim to ale přinese obrovskou radost, když se k tomu koníčku nějakým stylem vrátí.

5. nástroj sebepoznání – Práce se spirituálním týmem

A můj poslední tip jako nástroj sebepoznání je spolupráce se svým spirituálním týmem. Jedná se o bytosti, které nám pomáhají. A když jim vyšlete ten záměr: „OK, chci na sebe pracovat, chci se spirituálně vyvíjet, chci si zvyšovat vědomí. Prosím, pomozte mi odkrýt a vyjasnit nějaké stíny.“, tak oni to udělají.

Nemusí to být hezké, protože komu se líbí nějaké naše stíny? Takže když dáte tuto žádost a když nechcete konkrétně mluvit na svůj spirituální tým, tak můžete mluvit na Vesmír, na Boha, na cokoliv, co zapadá do vašeho systému víry. Ale jakmile upřímně vyslovíte tuto žádost, tak buďte připraveni na to, že se vám to splní. A tyto procesy sebepoznání jsou někdy bolestivé. Někdy naše ego hodně dlouho nechce vidět tu pravdu, takže abyste neměli iluzi o tom, že ty „aha momenty“ jsou vždy příjemné.