V poslední době je moderní být spirituální. Být duchovně či spirituálně založený je ale velice široký pojem, který využívá i komerční marketing, který na popularitě tohoto termínu pouze těží. Není nic špatného na tom se takovými věcmi obklopovat, dokud se nám to takzvaně nevymyká z rukou.
Když se bavíme o spiritualismu, naše soustředění by mělo směrovat dovnitř nás samých, nikoliv k externím zdrojům. Duchovní rozvoj či dokonce cestu k osvícení nemá smysl dávat do rukou nikomu jiného než nám samotným.
Více o pojetí spiritualismu v kontextu současné doby ve videu:
Ahoj. Já jsem Jana Mucherl a dnes bych se s vámi chtěla pobavit o tom, co to znamená být spirituální.
Tento termín může být hodně zavádějící a dejme tomu, že se spiritualismus dostal v posledních letech i do konzumní společnosti. To znamená, že se nám hodně firem snaží namluvit, že: „Budete víc spirituální, když si koupíte sošku Buddhy.“ Nebo je to o počtu lapačů snů, co máte doma. Já mám tyto předměty taky ráda. Mám vonné svíčky, mám hodně ráda krystaly (ty mají i svoje účinky), a mám ráda i dekorace v tomhle duchu.
Nicméně spirituální člověk se nepozná podle počtu spirituálních duchovních dekorací v bytě, podle počtu přívěšků, který má na sobě a podle stylu oblečení. A ani se nepozná podle toho, že cvičí jógu a medituje.
Hodně lidí si taky myslí, že na pár týdnů odjede do ciziny a najednou přijde osvícení, a vrátí se úplně změnění. Samozřejmě, že ty cesty a cestování vedou k úplně jinému poznání a je to dobré, ale osvícení vám nezaručí. Takže ani cesty do Peru za šamanem nebo do Indie za jógovou terapií nejsou úplně nutné k tomu, abyste byli pokládání za spirituálního.
Vy to můžete najít i sami v sobě. A tyto výlety opravdu nejsou nutné. Ty slouží většinou k tomu, že si odpočinete. Prostě máte nějakou zaběhlou rutinu (máte rodinu, máte práci) a každý den jste unavení, protože toho máte hodně. Takže když si pak dáte delší pauzu a někam odjedete, tak to má smysl v tom, že minimálně máte čas zabývat se sami sebou. A když k tomu máte nějakého duchovního učitele, který vám k tomu pomůže, je to fajn a má to svůj smysl, ale není to podmínka k tomu, abyste se nazývali spirituálními.
Takže co to pro mě znamená?
Spirituální člověk je člověk, který je autentický.
Nebojí se vyjádřit svoji pravdu, nebojí se stát za tím, čemu věří i napříč tomu, že to nemusí byt akceptované masovou společností. Nebojí se projevit své city, nebojí se pracovat se svými traumaty a nebojí se to komunikovat dál. To je pro mě spirituální člověk: je autentický a žije tak, jak sám chce a nedává si na sebe masky, který na nás všichni odmalička hází.
Oprostit se od veškerých masek je těžké, nicméně mohli bychom alespoň od těch hlavních. Dám příklad: Nějaký muž vždy rád tancoval jakýkoliv styl tance a u nás to má nějaké stigmata: „Ježíšmarja, co je to za chlapa?“. Nebo muž, co rád vyšívá a na pivě s kamarády by se setkal s výsměchem. Nicméně v tom je ta statečnost, když vystoupí a řekne: „Tak rád vyšívám, co je na tom?“ Je to fakt extrémní příklad.
Na spiritualismus a médiumství se to dá vztáhnout tím stylem, že se nebojím mluvit o tématech, které jsou ještě relativně na nějakých místech tabu. A někdy je to těžké – zvlášť v sociálních situacích, které nás můžou nějakým způsobem dostávat za naše hranice třeba v případě naší rodiny. Ale je opravdu důležité stát si za svým a mluvit svoji pravdu.
Ale pozor: hodně lidí si to plete s tím, že jsou drzí. Někoho urází nebo někomu ublíží a myslí si, že mluví svoji pravdu. Když budete mluvit svoji pravdu z pozice autentičnosti a tím pádem z pozice srdce, tak nikdy nemůžete někomu ublížit, protože tam to souvisí i se soucitem. Takže je rozdíl mezi tím být drzý (nebo neslušný a bezohledný) ke svému okolí a mezi tím být autentický.
Autentičnost taky znamená, že vy jste ve spojení se svou vlastní duší.
A to je to nejdůležitější. Umíte i poslouchat. Víte, kdo jste, nemusíte se na to někoho ptát, nehledáte svůj žádný životní plán, protože ho prostě víte. To je autentický člověk: je ve spojení se svou duší.