Alkohol a spiritualita

Jana Mucherl12.6. 2019

Konzumace alkoholu nám vyplňuje volný čas, který jsme se nenaučili trávit jinak. Jaký má alkohol dopad na naši duši a energetické tělo? Asi vás nepřekvapí, že pozitivní zprávy to nebudou.

Související články: Přivtělené duše – https://kalibraceduse.cz/privtelene-duse-1-cast/

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit více Povolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj. Já jsem Jana Mucherl a vítám vás u dnešního videa. Jsem moc ráda, že jste se ke mně připojili, i když je to na takové vážnější téma. V České republice je téma alkoholu strašně zlehčované. Přitom alkoholismus je něco, co se dotýká velkého procenta populace a já snad neznám rodinu, která by jím nebyla ovlivněna.

Je to smutné. Samozřejmě, že tím nemyslím v těch nejbližších generacích, ale třeba dříve. Nicméně stále existuje strašně moc rodin, které se doteď potýkají s následky alkoholismu. Proč o tom nemluvíme? Protože je to globální stín. Je to stín naší republiky. Nejenom naší, ale i naší.

Jak se to má se vším, co je traumatizující pro člověka nebo pro společnost? Snažíme se to téma zlehčovat, snažíme se ho ignorovat, snažíme se tvrdit, že je to normální. A není to normální.

Není normální opíjet se v takové míře, v jaké jsou Češi zvyklí.

Alkohol a moje zkušenost

Mám s tím osobní zkušenost. Alkoholismus postihl naší rodinu ve více generacích. Nebyla to jen jedna generace. A mělo to neuvěřitelně negativní dopad na nás jako na děti. Já jsem se hned potom, jak přišla puberta, vydala úplně stejnou cestou. V pubertě nastalo destruktivní období. A když se pořád rozhlížím kolem sebe, tak spousta dětí, co jsou v pubertě, to má stejně. My se jako děti neumíme bavit bez alkoholu. Samozřejmě, že problém je v těch rodičích, že nám to špatně předali. Ale tohle video není o tom, abychom někoho vinili, protože hold každá rodinná zátěž je nějaká. Ale pojďme se teda otevřeně bavit o tom, co znamená alkoholismus, jaký má na nás dopad.

Když jsem byla v té destruktivní fázi, která trvala do nějaké rané dospělosti, tak navíc vám ani nikdo neřekne, že máte problém. Samozřejmě, že kdyby to někdo řekl mně nebo někomu z mých kamarádů, tak víte, kam bychom ho asi poslali, protože ten člověk si to ani nechce přiznat.

Ale pro společnost je to tak normální, že se mladí lidi opíjí a vyvádějí, kdo ví co. Je to úplně znormalizováno. Je to zlehčováno. Nevidí za tím vůbec žádný problém. A našim velkým úkolem bude vést k nějakému vědomému prožívání zábavy, protože když se opijete a v podstatě někdy o sobě skoro ani nevíte nebo to máte trošku v mlze nebo zrychlené, tak to s vědomou zábavou nemá nic společného.

Alkohol a osobnost člověka

Ono se říká, že když je někdo opilý, tak ukazuje to svoje pravé já. Ono je to trošku složitější. Když je někdo opilý, tak jde opravdu na autopilota. A jak už víme z dřívějších videí, tak autopilota řídí naše stíny.

Máme v našich stínech hodně nezpracovaných strachů, bloků a emocí. Takže to právě vyvstane v kopu možných věcí jako například v nějaké agresivitě nebo v nevhodném sexuálním chování. A co je na tom nejhorší? Společnost má tendenci to zlehčovat. Když člověk udělá v opilosti něco nevhodného, tak: „Já jsem byl opilý.“ Jakoby to byla polehčující okolnost.

Co udělá ten alkohol, tak vám vypne tu vědomější část mozku a zapne vám to podvědomí, takže cokoliv, co tam máte, se vyvalí na povrch.

Takže v určitém smyslu je to pravda, že se vlastně ukáže to vaše pravé já, ukáže se to nezpracované, to, co můžete mít normálně pod kontrolou.

Alkohol a přivtělené duše

Dalším spirituálním aspektem je to, že když někdo pije a pije pravidelně, tak má velice narušenou auru. Má strašně narušené energetické pole. A pro duchy a pro takové nižší duše je strašně lehké se na něho napojit.

Bohužel žijeme v nějakém prostředí, kdy jsme strašně dlouho žili s alkoholismem tak nějak ruku v ruce a na následky zemřelo hodně lidí. A smrtí to nekončí. Smrtí se nevyřeší mentální problémy, které se opravdu skrývaly za alkoholismem. A často takové duše pořád hledají tu svoji drogu. Pořád chtějí prožívat ten rauš, co mají po vypití alkoholu. A to jsou právě ti, co se potom připojí na alkoholiky.

Neznám nikoho, kdo by pravidelně pil alkohol a neměl by připojenou duši. Když je někdo zvyklý být pod vlivem, tak má minimálně jednu přivtělenou duši a spíše více. A samozřejmě nejen, že ten alkohol dokáže projevit ty stíny toho člověka. Ty duše mu k tomu negativnímu chování moc nepřidají, protože se to tam znásobí, ale je nutné pochopit, že přivtělené duše jsou důsledkem alkoholismu, nikoliv příčinou.

Co už je alkoholismus?

Samozřejmě, že se tady můžeme bavit o tom, co je alkoholismus a co ne. Nikdo se na tom neshodne, záleží to na tom, koho se zeptáte. Já jsem to v té destruktivní fázi v pubertě nikdy neměla tak, že jsem se každý den opíjela, ale bylo pro mě nepředstavitelné neprožít víkend bez nějaké úžasné párty. A v podstatě to bylo běžné. Bylo to jediné, na co jsme se těšili. A i tohle už je teď pro mě alkoholismus.

S odstupem času vidím, co nás k tomu vedlo. Hodně lidí, se kterými jsme se tenkrát stýkali, z toho nějakým způsobem vyrostlo, ale museli si srovnat strašně moc záležitostí. Takže s odstupem času lze vidět, jaká strašná bolest se ukrývala v těch lidech. A je zajímavé, že je to časté u léčitelů, protože není léčitel, který by si neprošel destruktivní fázi a temným obdobím. Co by pak chtěl léčit, když s tím nemá zkušenost, že? Takže mi to v podstatě připadá strašidelné, jak to společnost akceptuje, jak to společnost omlouvá, jak to zlehčuje. Když o někom řeknete: „On je alkoholik.“ A oni vám řeknou: „Ne. On si každý den dá jenom xy piv. To není alkoholismus, je to normální. Však on normálně pije jen na oslavě, ne? Je to normální.“

Alkohol a vibrace

V současné době už alkohol nepiji. A jak už jsem to rozebírala ve videu o stravě, tak když fakt děláte tu práci sami na sobě, zvyšujete si vibrace, odstraňujete si stíny, tak ono vám to přestane chutnat.

Alkohol je nízkovibrační. Přestane vám to chutnat. Přestanete to chtít dělat. Nemáte tam už důvod toho úniku, tak se nemáte důvod opíjet. Může to znít jednoduše, ale než se dopracujete do tohoto bodu, tak samozřejmě může uplynout x let. A od té doby jsem zažila i extrémy z druhé strany, že jsme byli někde na návštěvě a někdo něco slavil a tak mi dával půlku slivky: „Tak si dej na přípitek.“ A já mu říkám: „Ne, já nepiji. Slivka mi v životě nechutnala, tak proč bych to do sebe lila?“ A oni: „Ale tak aspoň na oslavu.“ A byli uraženi z toho, že jsem si nechtěla dát alkohol. Když jde o ten symbol na připití si někoho zdraví, proč bych si nemohla připít něčím jiným?

Lidi rozčiluje, že jste jiní. Bylo to tak vždy. Samozřejmě, že teď vidím naději v té mladší generaci, ale je mi trošku smutno z toho, že vidím, co jsme my měli za vzorce chování v pubertě a že ty děti to tam furt mají. Je mi trošku smutno z toho, že jsme se tolik neposunuli. Takže mám pro budoucnost trošku naději, že i ty děti se v pubertě budou umět bavit jinak.

Co dělat, když máte v blízkém okolí alkoholika?

Když máte ve svém okolí alkoholika, co dělat? Jak jsem říkala, že kdybyste mi tenkrát v tom mém destruktivním období nebo komukoliv řekli, že má problém, tak by vás poslal někam do háje. Takhle to nejde.

Jediné, o čem můžete mluvit, je to, jak se vás to dotýká, jak vám ubližuje jeho pití. A to i tehdy, když je to občasné pití.

Nenechte zlehčovat tu situaci. Hodně lidí se chce vyhýbat problému, takže partneři a partnerky radši tu situaci zlehčují, než aby to viděli v té podstatě, jak to doopravdy je, že ten člověk volá o pomoc. Zároveň však nic s tím neuděláte, když prostě nechce. Ale jediné, co teda můžete udělat, je mluvit o svých pocitech a jaký vliv má na vás jeho pití.

Jsme jenom lidé a já pořád říkám, že je lepší dát si alkohol než se zabít. Když to teda děti v pubertě neumí jinak zpracovat, tak je lepší, když pijí, než kdyby to skončilo něčím horším. Takže je to bohužel normální, protože jsme kulturně vyrostli tam, kde jsme vyrostli, a je to akceptovatelné.

Kdy máte problém s alkoholem?

Kdyby se to pití týkalo vás, tak prvním krokem je přiznat si, že máte problém. A jak to vůbec poznat? Mám dvě kriteria:

1. Když je pro člověka problém představit si, že by třeba měsíc nepil. Když nevydrží měsíc nebo dokonce týden bez kapky alkoholu, tak je někde problém.
2. Když si člověk neumí představit, že jde ven s kamarády a nedá si to pivo nebo to víno, tak má problém.

Co dělat s alkoholismem?

A teď co dělat s tím problémem? Nejlepší je hledat řešení vně ty komunity lidí, kde dochází k tomu pití. Takže jestli máte skupinu kamarádů, se kterými pořád chodíte na pivo, tak asi není nejlepší hledat to řešení u nich. Naopak je dobré přijít do úplně jiného prostředí, například teď dobře fungují nějaké jógové nebo meditační centra. A abyste si zkusili něco jiného, díky čemu se budete cítit dobře, abyste si zkusili nějaký zážitek, díky kterému se budete cítit dobře, aby se vám to sepnulo v té hlavě, že nepotřebujete jenom ten alkohol, abyste se uměli bavit a cítili se dobře.

V případě konstantní jógové praxe vám dojde, že ty pocity jsou dlouhotrvající, konstantní a že začínáte pociťovat takový vnitřní klid.

To je právě taky to, co pozoruji u těch lidí, kteří začínají cvičit jógu nebo se dávají na tu meditační cestu nebo na vlastní spirituální cestu: oni pozvolna přestávají pít. A třeba je nutné to úplně vynechat, ale jak jsem říkala: když si bez toho nedokážete představit nějaký společenský večer, tak to je něco, co je problém. Když si nedokážete představit, že byste se třeba měsíc nedotkli ani kapky, tak podle mě je to taky něco, co je problém. Ale nemusíte mi věřit. Můžete dát na jiné odborníky, kteří tvrdí, že problém je to jenom tehdy, když vypijete pět piv denně. Podle mě je to extrém.

Alkohol a spirituální aspekt

Pamatujte i na to, že opravdu je tady ten spirituální aspekt. Když to přeženu do absolutní formy alkoholismu, kdy pijete tak, že máte okno, tak ve skutečnosti se stane to, že vaše duše řekne: „OK. Ty si ubližuj, ale mně nebudeš ubližovat.“ Normálně odejde pryč a vy jdete na totálního autopilota, popřípadě vás ovládá nějaká úplně cizí duše. A to je to, co se děje, když máte okno, když si nepamatujete, což si myslím, že je docela děsivé a nechceme to pravidelně zažívat nebo ideálně nikdy.

Kroky k ozdravení společnosti

Co bude dalším postupem, aby se toto téma začalo ve společnosti ozdravovat? Důležité je, aby se začalo říkat: „Ne. Tohle fakt není OK. Máš s tím problém. Řeš to nějakou kreativnější nebo spíš konstruktivnější cestou.“ Je potřeba, aby víc lidí mluvilo o svých zkušenostech.

Aby lidé opravdu mluvili o všech formách alkoholismu, protože to opravdu může být to příležitostné nárazové pití, které jsem prožívala v pubertě, až po nějaké pravidelní každodenní pití. Je potřeba o tom mluvit.

Nesmíme se za to stydět, protože všichni jsme jen lidé a tam dochází k takovým paradoxům, že lidé se stydí za to, že nejsou dokonalí, ale zároveň se nikdo nestydí za alkoholismus v České republice.

Uzdravení alkoholismu na globální úrovni

Je to takové ironické. Tohle téma potřebuje pročistit.

Než se nějaké téma pročistí na globální úrovni, tak je potřeba, aby tam byly slyšet jednotlivé zkušenosti.

Takže i váš hlas je potřeba. Váš příběh je potřeba. Není to od toho, aby někdo někoho obviňoval. Nikdo není dokonalý. Už jsme snad pryč z této éry, kdy si myslíme, že když se potom člověk i vydá na nějakou učitelskou dráhu (třeba na dráhu toho spirituálního učitele), tak musí být perfektní. A to vůbec ne. Z čeho by čerpal ty zkušenosti?

O tom to je, že ta vaše cesta (ať už obsahovala ten alkoholismus) je unikátní a nemůžete jí ničím nahradit. A bude plno lidí, kteří se s vámi identifikují, proto je to tak strašně důležité. Nebojte se sdělit své zkušenosti.

Já doufám, že jsem vám dala i trošku nové informace o tom, co se opravdu stane s vaší duší, když se pravidelně opíjíte. Není to nic hezkého. Zkusme neubližovat našim duším. A já vám přeji hezký týden.