Z teologického hlediska je globální vědomí Bůh (v dnešní době je hodně lidem příjemnější zaměnit tento výraz za výraz „vesmír“). Ale vesmír má v tomto článku zastoupení čistě praktické – jako označení prostoru. Proto i já budu teď ke globálnímu vědomí referovat jako k bohu.
Bůh je absolutní síla, ze které vzniklo vše – všechny vesmíry a všechny bytosti v nich.
Globální vědomí vytváří vše i v naší fyzické realitě na základě zákonu přitažlivosti. Jestliže si tohoto Boha (aka globální vědomí) představíte jako fyzického člověka, pak Akašické záznamy jsou záznamem jeho počinů – tudíž veškerého stvoření, myšlenek a pocitů, které pod něho spadají.
Samozřejmě je to pouze analogie pro to, co se snažím vysvětlit. Jde to ještě jednodušeji – představte si, že vy jste globální vědomí, tedy bůh. A všechny vaše části, emoce, myšlenky a výtvory jsou Akašické záznamy. Pro pochopení Akašických záznamů musíte tuto metaforu přenést nad všechny vrstvy – tedy ke zdroji, který vše zastřešuje (ať už ho nazýváme bohem, vesmírem, zdrojem, či jinak).
Ve zkratce kdokoliv. Stejně tak jako kdokoliv může být spirituální médium. Otázkou pouze je, jak je člověk dané věci oddaný a kolik času je ochoten trávit svým výcvikem. Vlastní výcvik se víceméně točí ohledně zvyšování osobních vibrací.
Akašické záznamy existují napříč dimenzemi. Tudíž nepřísluší pouze do páté. První nefyzická realita, ve které jsme schopni se napojit na Akašické záznamy, je čtvrtá dimenze. Tam lze získat informace o vašem nynějším životě a vašem podvědomí. Jestliže chcete nějakou informaci o minulém životě, ať už svého či někoho jiného, musíte „sáhnout“ do páté dimenze.
Akáša nepodléhá času.
Třetí dimenze je poslední dimenze, kde se díváme na čas lineárním způsobem. To znamená, že při nahlížení do Akáši můžete vidět nejenom minulé, ale i budoucí životy.
Jestliže se chcete podívat do jiné galaxie či vesmíru, musíte samozřejmě daleko výše. Od sedmé dimenze to začíná být opravdu zajímavé, a lze nahlížet na historii vývoje planet, galaxií a celých ras.
V dnešní době žije na planetě hodně lidí, kteří mají přístup do čtvrté dimenze. S každou další dimenzí se ale počet lidí radikálně snižuje.
Když použijeme populární metaforu Akašických záznamů jako knihovny – můžete si představit Akášu jako obrovskou knihovnu s dvanácti patry. Úplné přízemí obsahuje pouze úzce specifické a relativně plytké informace. S každým patrem poté jdeme s informacemi více do hloubky a do šířky, tedy do kontextu.
Otázkou není, kdo má a kdo nemá přístup do Akáši. Otázkou je, kam přesně má člověk přístup.
Vycvičit se na vyšší patra chce píli a vytrvalost. Je to trochu jako trychtýř, který se zužuje a zužuje a vy musíte své mentální schopnosti cvičit tak, aby prošly přesně tím úzkým otvorem na konci.
A s každým patrem je to těžší a těžší. Takže než budete schopní přinést produktivní informace z jiných galaxií do fyzické reality, bude to chtít hodně práce. Jako ve všem – není možné skočit z bodu nula rovnou na bod sto. Je potřeba se stupnicí propracovat.
Přístup do akáši není specifický pro čas sezení s klientem. Nemusí být nijak ohraničený časově. Tím, jak člověk pracuje na rozšiřování svého vědomí a svých vibrací může mít přístup do Akáši kdy se mu zamane – a to i do těch vyšších pater.
Osobně si myslím, že používat termín Akašické záznamy je v dnešní době celkem přežitek a nevypovídá vlastně o ničem. Toto označení mělo smysl v časech, kdy pouze hrstka lidí měla přístup do nefyzických realit. To už neplatí, nyní žijeme v časech suverénní spirituality a jsme na vzestupu kolektivního vědomí lidstva. V každém z nás existuje potenciál mentálního dosahu alespoň do páté dimenze. A je jen na nás jak tento potenciál zužitkujeme.
Jestliže chcete při své spirituální práci odkazovat k nějakému zdroji, vynechte neurčité „Akašické záznamy“, a nebojte se pojmenovávat jiné dimenze, časové linie a světy. Buďme konkrétní – to je to, co spirituální hnutí v dnešní době potřebuje pro další rozvíjení diskuze.