
Když z vesmíru přichází potvrzení tvé cesty. Tohle téma nahrávám proto, že to je přesně to, co naše mysl chce. Uděláme v životě nějakou změnu nebo rozhodnutí, které třeba intuitivně cítíme jako správné. A pak čekáme na ty fanfáry. Čekáme na velkou odměnu. A ono se to většinou neděje.
A my to začneme zpochybňovat. „Měli jsme to vůbec dělat?“ „Neměli jsme se na to radši vykašlat?“ A podobně.
O tom, jak nás vesmír testuje, jsem mluvila v předchozím díle. On nás totiž nejdřív otestuje, než tu odměnu dostaneme. A nepleťte si testování s dlouhodobým utrpením. Pět let v mizérii není žádná fáze testování. To už jste někde blbě.
Testování může trvat dny, týdny nebo měsíce, ale zpravidla ne roky. A samozřejmě záleží, jak na tom člověk vibračně je, jak rychle se dokáže na nové úrovni usadit. Čím je to rychlejší, tím je testování kratší.
Někdo mi k této fázi testování napsal skvělý postřeh: jakmile je v rozhodnutí jasnost, testy ustanou. A to je přesně náš úkol – dostat se do té jasnosti.
Když přijdou testy a s nimi i pochybnosti – „To jsem vůbec neměla dělat, všechno jsem pokazila“ – právě tehdy je potřeba vstoupit do jasnosti: „Ne. Tohle je moje cesta. Tohle je moje rozhodnutí. A tohle se prostě vyřeší.“
Úspěšní lidé mají za sebou hlavně sérii neúspěchů. To je smutná pravda, ale i velká moudrost. Nejvíc úspěšní lidé na planetě umí řešit problémy. Umí v nich setrvat.
Často se u klientů setkávám s tím, že když začínají žít spiritualitu – ne jen se o ni zajímat, ale praktikovat ji -, jsou ještě hodně na úrovni energie oběti.
A co dělá oběť? Čeká na potvrzení zvenku. „Aha, tak to mi asi vesmír říká, že jsem tudy neměla jít.“ „Aha, tak to je špatné znamení, to dělat nebudu.“
To je nízký mindset. A přesto velmi častý. My se totiž upínáme k vnějším znamením, protože potřebujeme validaci sami pro sebe – že jsme se rozhodli dobře, že jsme dost dobří.
Ale proč ji vůbec chceme? Protože máme nízkou sebehodnotu.
Často mi lidé píšou: „Chtěla jsem jít do kurzu, ale nevěděla jsem, jestli ano, tak jsem si řekla o znamení.“ A pak mi popisují, jak znamení proběhlo – nebo neproběhlo – a podle toho se rozhodli.
Nejstrašidelnější příklad, který jsem slyšela, byl o ženě, která měla nápadníka, ale nechtěla s ním být. A přesto do vztahu šla, protože si něco vyložila jako znamení, že má. Ten vztah ale nebyl zdravý a nedopadl dobře.
Tento příklad ukazuje extrémní případ zříkání se odpovědnosti za svůj život. Čekání, až mi vesmír řekne, že jsem dobře.
A víte co? Vesmír se na vás může klidně vykašlat. A nemyslím to zle. Znamení samozřejmě fungují, ale jen do určité úrovně. A tu je potřeba překročit.
My pořád čekáme na pobídky z vesmíru. Jenže to potvrzení nepřijde, dokud nejsme v jasnosti. V té chvíli, kdy se ukotvíme, kdy víme „Tady je můj cíl, tam jdu a to chci,“ testy skončí.
A validaci z vesmíru dostanete – ale až tehdy, když ji přestanete čekat. Naše mysl by ji chtěla hned: „Poplácej mě po rameni, řekni, že to dělám dobře, a pak udělám rozhodnutí.“
Jenže ono to funguje naopak. Nejdřív musíte mít rozhodnutí a jasnost – a teprve potom přichází validace.
Většinou se projeví tak, že se vyřeší něco, co se dlouho nemohlo vyřešit. Nedávno jsem to zažila i v podnikatelské oblasti – situace vypadala bezvýchodně, ale cítila jsem, že to není konec. Že se má ještě něco odehrát.
A taky se to stalo. A úplně z jiné strany, než bych čekala. Protože z mé strany tam byla jasnost a rozhodnutí: „Tohle chci dělat, tohle je moje vize, za tím jdu.“
Validace a odměna z vesmíru přichází až ve chvíli, kdy jste ukotvení na nové úrovni, máte pevné rozhodnutí, přestanete pochybovat, jestli nejste náhodou špatně, a přestanete poslouchat vnitřní hlásek, který vás strhává zpátky.
Až tehdy se energie srovná, zkoušky ustanou – a vy dostanete potvrzení, že jdete správně.
Přeji vám krásný týden a jasnost v každém rozhodnutí.
A nezapomeňte – potvrzení z vesmíru přijde, až když ho přestanete hledat.