Je nutné meditovat?

Krásný den. Já bych se dnes zastavila nad otázkou, zda je nutné meditovat. Já jsem ji totiž dostala ve skvělém kontextu na nedávné přednášce, kterou jsem vedla pro podnikatelky v Praze, kde jsem byla pozvána.

A byl to ten kontext, kde já jsem mluvila o nějaké meditační praxi. Mluvili jsme o podnikání, tedy původně, ale doporučovala jsem pro zvětšení efektivity, nějakou meditační praxi. A mně se tam jedna účastnice právě geniálně zeptala: „Kdy mě meditování začalo bavit.“. A já jsem na to odpověděla, že mě to ještě nezačalo bavit.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

A i o tom bych se dnes chtěla bavit. Protože ono nás plno věcí v životě vlastně nebaví. Cvičení nás nebaví. Jíst zdravě nás většinou nebaví. Spoustu věcí, které děláme nás nebaví. Anebo nás nebaví vždy, ale děláme je. A děláme je ne proto, že musíme. Ale děláme je proto, že v nich vidíme smysl.

Že z nich vidíme ten efekt. Že vidíme, že když chodíme cvičit, tak vypadáme nějak pro nás lépe, a sami sobě se více líbíme. Máme větší sebejistotu, máme třeba lepší zdraví a podobně. Takže vidíme, že to má ten efekt.

A právě s meditací je to úplně stejné. A já nadnešeně říkám ano, že ještě mě to bavit nezačalo. Já mluvím o té mé každodenní nějaké rutině, kterou v životě prostě mám.

Každodenní meditace je malý krok s velkým dopadem

Mám tady nějaký svůj osobní meditační proces. Každý z nás by ho měl mít jiný dle toho, kde se v životě prostě nachází a o svůj meditační proces se starat. A energetická práce je něco, co funguje v čase a co má účinky v čase.

A já jsem si to několikrát na sobě ověřila, že to je opravdu pravda, že když to dělám, tak to má neuvěřitelné dopady na sebeuvědomění a na cestě seberealizace. Takže to je prostě jednoduchý fakt, který mě drží v té každodenní praxi. No a to víte, že někdy je to lepší, někdy je to horší.

Někdy se mi chce více, někdy se mi chce méně. A to je zcela přirozené. To je jak s tím cvičením.

A zároveň jsou samozřejmě místa a chvíle, kdy si meditaci vyloženě užívám. Kdy si ji umím užít a kdy se do ní chci ponořit, kdy chci jít meditovat. Ale to jsou takové poměrně vzácné okamžiky. Ale když se bavíme o té každodenní praxi, která ve finále dělá rozdíl v tom prožitku, tak tam se nedá říct, že bych každý den jásala nad tím, že jdu.

Ale zároveň už z toho nedělám drama, protože ta hlava nám ze začátku z takových praxí dělá hrozné drama. Já vždycky od lidí, kteří začínají chci, aby to dělali 10 minut denně. A oni to na mě zkouší na 5 minut, ale to už je prosím vás úplná hrůza.

Jakože tam už není žádná angažovanost, co člověk pro svůj osobní duševní růst hodlá obětovat. Takže opravdu minimum 10 minut, kde to člověk zkouší. Takže to není o tom, že by člověk musel každý den sedět v meditaci hodinu.

Ne, my se tady bavíme o 10 minutách. Já teď v meditační praxi třeba mám zrovna delší úseky, ale od začátku pro klienta, který přijde a nemá s tím zkušenost, neumí držet žádnou meditační praxi, tak po něm chci 10 minut denně. A vysvětlíme si, co a jak, proč se to dělá a co z toho může dostat.

Jak přelstít vlastní hlavu a udržet si meditační praxi

Ta naše hlava to potřebuje pochopit. Ta naše hlava potřebuje mít ty informace vlastně dopředu, aby tam udržela ze začátku tu motivaci, kdy třeba ještě výsledek není. Já, když si vzpomínám na své meditační začátky, tak ta hlava mi opravdu to okecávala.

To bylo hrozný drama těch 10 minut denně obětovat. Rozumíte, největší katastrofa na světě. Prostě najít si 10 minut denně. A ta hlava pořád dokola. Dnes se mi nechce, dnes se vlastně necítím dobře, a proč bych to měla dělat, a blablabla. Milion důvodů a výmluv, proč těch 10 minut nejde udělat.

A právě to, že já jsem měla tu informaci od duchovních průvodců, co to přinese do mého života. Nebylo to načtené ve smyslu knih. To mě drželo v těch počátečních dnech. Protože opravdu, když jsem vydržela měsíc konstantní desetiminutové praxe, tak jsem si řekla vau.

A takovou proměnu to udělalo v mém životě v tom vnímání, v tom chápání světa, v tom vnímání sebe sama, které vlastně nastalo přes nějaké zklidnění. A teď je taky důležité si říct, co je to ta meditační praxe.

Protože v dnešní době se za meditaci vydává kdeco. Máme tady klasické meditace. A pak tady jsou i vizualizace, ale tím většinou sledují už nějaký proces, nějaký cíl. A já je zadávám svým klientům, jak osobně, tak v kurzech, tak v různých typech provázení. Já je zadávám, ať už podnikatelům, ale i nepodnikatelům. Záleží prostě jaký máte cíl.

A to je v pořádku tyhle různé typy meditací dělat. No jo, jenomže někdo s vámi bude debatovat, že on prostě medituje a dělá to tím, že chodí do přírody. Chodit do přírody je zcela v pořádku, vnímat přírodu.

Ale není to ta klasická meditace, která má za úkol zklidnit naši mysl a dostávat nás do ticha. Dostávat nás prostě do ticha, čím dál více k sobě samému, ke zdroji. Přemýšlím, ale nemá to limit.

Ticho v mysli je klíč ke skutečné spiritualitě

Můžete dosáhnout jakýchkoliv spirituálních výšin skrze to objevení ticha v sobě samém. Všichni to moc dobře známe. Umíme jít do přírody. A jasně, je to hezký. Všímáme si přírody.

Ale ta hlava nám taky může jet na tisíc otáček. Někdo jde na týdenní pobyt ve tmě a vlastně to bere jako prostor, kde může nechat ty myšlenky úplně rozjet. A ty inspirace a nápady. Ne prostor k tomu ztišení. Rozumíte? Takže to prostředí. Ať už je to příroda, nebo pobyt ve tmě, tak vám ještě negarantuje ten výsledek.

Záleží, jak vy to pojmete. Znám lidi, kteří dělají japa meditaci, takže odříkáváte mantry. Já dělám taky různé mantry.

A i u těch manter jde udělat to, že je odříkáváte v duchu a u toho na něco myslíte. Naše mysl je tak moc kreativní. Ale zase, ty mantry se dělají s nějakým záměrem, je tam nějaký proces. Je to většinou nějaký časově ohraničený úsek, který má nějaký začátek a konec.

Ale tady ta základní meditace, kde by mělo být za cíl zklidnění naší mysli je to, co by mělo být podkresovou linkou každého spirituálního člověka. A na to můžete plácnout co chcete. Jakýkoliv pobyt ve tmě a dělat si tam smyslí co chcete.

Jakékoliv vnímání přírody, jakékoliv chodící meditace, nebo všímavost. Všechno tohle je ale doplněk k tomu hlavnímu, k tomu zklidňování mysli, a to vám udělá největší rozdíl, když budete dělat pravidelně každý den 10 minut.

Jak si najít svůj prostor pro meditaci i uprostřed chaosu

Další výborná otázka, která tam padla bylo, kde si najít čas. Najít si 10 minut hlavně pro maminky, kdy ty děti prostě vyrušují a pořád po mně něco chtějí.

No tak začíná to tam, že se to komunikuje té rodině. A kupodivu děti na to reagují dobře. Můj syn od malička ví, že prostě teď medituji. Teď se maminka v rámci možností neruší. A ano, někdy, když byl syn malinký, tak to vypadalo tak, že já jsem tam meditovala a oni si okolo mě hráli.

Oni prostě s manželem lítali okolo, protože tam samozřejmě byla spousta nadpozemských výkonů, např. zakázat vstup do místnosti. Ale on věděl, že mě nemá rušit, tak tam skákal, ale skákal okolo mě. Berte to tak, že vás děti připravují.

Ono totiž meditovat úplně v tichu a za ideálních podmínek taky může umět každý. Je to těžké a já nechci podceňovat to, jak ty meditace jsou vlastně těžké.  Lidi od toho mají legrační představy, jak by to mělo vypadat. A když jim to nejde poprvé, tak to hned vzdávají. A je tam plno vlastně toho, co nám ta naše mysl může přichystat, aby nám v této praxi zabránila. Ale když je tam ještě ten okolní ruch, tak je to samozřejmě o něco těžší.

V takové Indii tam taky nikde nemeditujete sami a v tichu. To jsou velmi vzácné příležitosti. Samozřejmě někde v ašrámu, v chráněném zázemí ano. Ale když jdete na nějaká známá místa, do nějakých silných chrámů, tak tam nejste sami, není tam ticho. A stejně je fajn se tam umět dostat do nějakého meditativního stavu, kdy jste schopni přijmout co nejvíce energie.

Závěr:

Takže jestli váháte, jak to začlenit do toho denního režimu s dětmi a podobně, tak oni vás prostě trénují. Oni vás trénují na to, abyste mohli ve výsledku meditovat kdykoliv a kdekoliv.