Vědomá volba

Vědomá volba je rozhodnutí, kterému věnujete patřičnou pozornost. Nemusí mít nic společného s tím, kolik času a energie strávíte načítáním informací přes logickou mysl. Vědomá volba není pro každého stejná – ideálně by vždy měla být přítomna i intuice a nacítění si konkrétní situace. A jak se rozhodujete vy?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Zdravím vás u nového videa na téma vědomá rozhodnutí a jak je činit. S tím, že hodně lidí na sobě pracuje, fakt maká a po spirituální stránce se sebepoznává, učí se pracovat se svojí myslí, se svými emocemi, medituje, tak to slovo vědomá/vědomý je hodně nadužívané a v různých kontextech. Hodně se používá to, že vědomé rozhodnutí je v podstatě opakem toho, co dělá většinová společnost, což je samozřejmě hloupost. Vědomé rozhodnutí nemá nic společného s výsledkem. 

Ukazatelé vědomého rozhodnutí

Můžeme si to ukázat na příkladu očkování, ať je sranda v komentářích. A opravdu, prosím, bez nenávisti v komentářích. Ale je to dobrý ukazatel toho, jak činit vědomá rozhodnutí. Protože člověk, který se vědomě rozhoduje o čemkoliv (v tomhle případě o očkování), tak to není jenom o logickém načítání informací.

V dnešní době máme pocit, že si všechno musíme prověřit, ověřit, být odborníci úplně na všechny obory, což je nesmysl. Vy si musíte spíše vědomě vybrat, jakému spektru z kolektivního vědomí budete věřit. Protože jestliže se rozhodnete být půl roku lékařem, dalšího půl roku biochemikem, dalšího půl roku právníkem, co z toho života budete mít? Samozřejmě vaše znalosti budou navíc pořád omezené. 

Takže bych to chtěla podtrhnout:

Vědomé rozhodování není o logickém načítání informací.

Jak jsem mluvila ve videu paradox informační doby, když se rozhodnete pro nějakou volbu, zadáte to na internet a vyjede vám potvrzení té volby nehledě na to, jaká ta volba je. 

Takže se musíte posunout od konceptu toho, že očekáváte, že vám někdo řekne, co je pro vás správné, k tomu, že se vědomě nacítíte sami na sebe a co je pro vás ta správná volba.

Takže ohledně očkování jediná vědomá volba není o tom, že se necháte naočkovat. Zároveň jediná vědomá volba není o tom, že se nenecháte naočkovat. Pro každého to rozhodnutí bude jiné. A může se měnit v čase. Jednou pro vás bude vědomé rozhodnutí se naočkovat, o pět let později ne. Rozumíte?

Vědomé rozhodnutí je o tom, že tomu rozhodnutí vynahradíte svůj čas, energii a pozornost, že se tomu prostě věnujete. 

Vzorce a vědomá volba

Nevědomé rozhodování funguje na základě automatických vzorců. V tomhle případě ten automatický vzorec může být: „Blíží se očkování, všechno, co mi stát nařídí, tak já jdu. Vůbec o tom nepřemýšlím, automaticky jdu.“ To je nevědomá volba, která vyústila v to, že se člověk očkoval. Další příklad nevědomého rozhodování bude ten, že: „Ježíš, stát dělá všechno špatně a já se vůbec bojím všeho, co nařídí doktoři, takže se prostě rozhoduji na základě strachu.“ Ten člověk se rozhoduje na základě strachu, takže se očkovat nejde.

Výsledek je úplně jiný, ale v obou případech šlo o volbu činěnou z nevědomí. V obou dvou případech za tím konečným výsledkem může být i vědomá volba, že si člověk může i něco nastudovat. Ale rozhodne se: „Já mám v okolí hodně lidí, kteří jsou nějakým stylem v rizikové skupině, tak se při kontaktu s nimi budu cítit bezpečněji, když se půjdu naočkovat.“ A jde se naočkovat. Stejně tak vědomá volba může být, že: „Já se necítím na to, abych teď do sebe nechal dělat takový medicínský zásah.“ Ale necítí se na to ten člověk ne na základě svého strachu, že to v něm vyvolá tu silnou emoci strachu a odporu, ale v klidu se rozhodne, že teď to pro něj není ta pravá volba.

A naopak nemusí mít vůbec žádné logické podložené informace: „Teď to pro mě není OK.“ A bude to vědomá volba o tom nenechat se očkovat. Rozumíme si? Protože já to říkám pořád: já mám úžasný kamarády, rodinu, všechny, my mezi sebou vůbec nebojujeme (kdo je naočkovaný, nenaočkovaný), v podstatě tohle je vyhrocený případ dnešní doby. 

Vědomá volba a důležitost tolerance

Týká se to jakékoliv volby.

Vždy se najde skupina lidí, která dělá jiné rozhodnutí než vy, a to je v pořádku.

Jde o to, abychom dokázali být tolerantní mezi skupinami. A tak by to mělo být, že se dokážeme tolerovat na základě všeho. Prostě se dokážeme tolerovat, dokážeme se mít rádi, i když se rozhodujeme jinak. Protože to, co je vědomé rozhodnutí pro nás, může být stejně vědomé rozhodnutí pro někoho jiného, ale s jiným výsledkem. Protože ten člověk má jiné zkušenosti, žije v jiném prostředí, tak ten výsledek může být jiný. Ale to neznamená, že jeho rozhodnutí je nevědomé, protože to moje bylo vědomé a on udělal něco jiného. 

Vědomá volba je o tom, že se nechováme automaticky na základě našeho autopilota.

Vědomá volba je o tom, že tomu dáme pozornost, že si nacítíme naši konkrétní situaci, protože jsme každý individuální. I třeba styly výchovy dětí. Co sedí jednomu člověku, nemůže sedět druhému člověku, protože jeho osobnost je tak jiná, že by ten styl výchovy třeba nemohl provádět, i kdyby chtěl. Rozumíte? Takže pro toho člověka vědomou volbou bude, že bude mít jiný styl výchovy. Prostě tolerance, že? 

Vědomé a nevědomé rozhodování v kontextu společnosti

Teď je to často o tom, že to, co není většinové, je vědomé rozhodnutí. A že to, co dělá většina společnosti, musí být nevědomé, protože to dělá většina. Samozřejmě to není pravda. Není to tak jednoduché. Je fajn si o něčem zjistit informace, ale v dnešní době nemůžeme být odborníkem na všechno. Opravdu se musíme rozhodnout, že věříme nějakým kolektivním informacím.

Musíme se rozhodnout, že věříme kolektivní informaci, že proběhl holocaust. I když jsme ho sami nezažili, tak se prostě rozhodneme, že tomu věříme. A jsou lidi, co se rozhodli, že tomu nevěří. A jsou lidi, kteří nevěří vůbec ničemu. Tady ta trvalá paranoia v životě je diagnóza sama o sobě a to nemá co do činění s nějakým vědomým rozhodnutím.

Subjektivita vědomé volby

Takže hlavně nemějte pocit, že musíte před někým obhajovat svoje vědomé volby, protože to je opravdu subjektivní. A je to i v těch diskuzích, že: „A proč jste se rozhodl takhle?“ Ale vědomou volbu nevysvětlíte tím stylem: „Koukni tady na tenhle odkaz, ten je pevně daný, to je absolutní pravda.“, protože kdybyste tomu člověku poslali nějaký odkaz, tak on vám pošle pět jiných, kde se tvrdí něco jiného. Rozumíte?

Když tam nebude vzájemná tolerance a respekt, když se vždy budeme ptát na tyto důvody z pozice „útoku a opozice“, tak nenajdeme společnou řeč. Můžeme se ptát: „Proč jsi očkovaný? Proč nejsi očkovaný? Proč si se v této situaci zachoval takhle k tomu dítěti?“ Ale ne z pozice opovržení nebo odsuzování, ale z pozice, že nás to opravdu zajímá a jsme ochotní naslouchat důvodům toho člověka.

A konec konců je úplně jedno, jestli si o tom člověku myslíme, jestli se rozhodl vědomě nebo nevědomě, na základě strachu nebo jestli tomu fakt dal tu pozornost, protože i nevědomá volba je volba každého člověka a musíme jí respektovat. To je to primární: kdybychom se všichni naučili toleranci, tak je klid.