Váránasí

Krásný den, vítám tě u nového dílu podcastu. Tentokrát si budeme povídat o Váránasí. Váránasí je město v Indii a ne jen tak leda jaké. Říká se mu totiž také město smrti nebo Šivovo město a určitě najdete mnoho jiných názvů.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Přepis videa:

O smrti jsme se tady již bavili, ale samozřejmě v těch duchovních kontextech, že toho musí hodně zemřít, než můžeme vyrůst. Takže, když si představujeme bohy smrti, tak je vidíme jako krvelačné příšery plné agrese a nesmyslného zabíjení a to samozřejmě není účel ničitelských aspektů.

Šiva a Váránasí jako místo duchovní smrti a znovuzrození

A právě Šiva si mě do tohoto města zavolal a já jsem to i tak pojmenovávala. Měla jsem tam známou Češku, která tam má manžela, který se mě ptal na můj motiv návštěvy města Váránasí, tak jsem mu přesně řekla to, že si mě prostě Šiva zavolal, že nevím proč, nevím jak, ale prostě tam jedu, byť se ve Váránasí ocitnu za chvilku zase. Ale ten důvod se mi zjevil, až když jsem byla samozřejmě na místě.

Já bych vám nejdříve řekla něco o Šivovi. Asi všichni ze školy máme naučené, že hinduismus vyznává mnoho božstev. Není monoteistický, ale troufám si říct, že každý hinduista a každý Ind vlastně ví, že Bůh je jeden. Ale aby se s ním lépe komunikovalo a abychom s ním mohli navázat hlubší vztah, tak si to takhle šikovně rozdělili.

A Šiva je jeden z těch tří hlavních (Šiva, Višnu a Brahma). Šiva je ničitel, udržovatel a tvořitel, a má ničivý aspekt. Kromě ničivého aspektu má i hluboké hodnoty ticha, nicoty, prázdna. To jsou kvality, které nám na Západě velmi chybí. Proto Šiva má jedničku z těchto archetypů.

Myslím si, že nám tady má ještě hodně co dát. Každý z nás potřebuje sám v sobě vlastně ztělesnit Šivovu energii, a kde jinde to prohloubit než ve Váránasí. Tam se setkáte, jak s tou metaforickou smrtí, tak s tou duchovní smrtí. Indie vám vždycky dá to, co potřebujete.

Nedokončené procesy a Šivova přítomnost v mém životě

Pro mě se tam rozjel proces, který byl samozřejmě i vnitřní. A já většinou ty vnitřní pochody zas až tak dopodrobna nesdílím. Ale tady u těch duchovních procesů je to jako se sexem. Někdo o tom má potřebu mluvit a popisovat a já nevím co, a někdo prostě ne. A někdo si to raději nechává pro sebe, protože je to pro něj prostě intimní a osobní.

A já patřím do té druhé půlky. Takže já sice třeba sdílím závěry těchto procesů tady s vámi v podcastu a tak různě, ale nesdílím úplně procesy. Ne, ale i ve vnějšku se děly jisté záležitosti, které si zatím nechám jako tajemství, protože ještě nejsou dokončené. Jakmile budou, tak vám ten příběh velmi ráda budu celý sdílet, jak se to vlastně děje.

Ale jak se to u nás říká, nesmí se to zakřiknout a některé věci ještě musí prostě spadnout. Takže i jistá Šivova energie je pro mě teďka ještě na cestě.

Smrt, rituály a přirozenost umírání ve Váránasí

Kromě metaforického umírání se ve Váránasí setkáte i s tím fyzickým umíráním. Jsou tam spalovací gáty, kde si každý Ind přeje zemřít a aby jeho popel byl vhozen do Gangy. Právě u těchto pohřebních rituálů jsme byli přítomní. Oni pohřbívání neberou tak jako my u nás.

Já jsem se bála, že tam budeme nepatřičně okukovat a že se tam nehodíme. A rozhodně by mi nepřišlo vhodné v tu chvíli třeba fotit a už vůbec vytahovat třeba obrovské objektivy. Což jsme tam u nějakých turistů bohužel viděli.

Ale Indové to tak prostě nemají, jsou zvyklí na to žít komunitně a na to, že je všude spousta lidí. Mohou to brát tak, že jdete vlastně smrt uctít a že si z toho neděláte atrakci. Když tam přijdete s tímto záměrem, tak je vlastně úplně ok, se toho zúčastnit.

My jsme se úplně celého obřadu od začátku dokonce nezúčastnili, protože nás vyhnalo vedro, které bylo opravdu velké. Postupně se tam začalo rozpalovat snad sedm nebo osm hranic s těly, takže tam začalo být velmi úmorné vedro. A teda čest tomu, protože tohle se normálně děje za daleko větších klimatických nepříznivých podmínek (klidně ve 45 stupních).

Bylo úžasné sledovat okolo, jak to funguje. Jak tam příbuzní fungují a co se kolem toho rituálu všechno děje. Jak to vlastně vůbec není strašidelné a všem to přišlo velmi přirozené. My u nás, jak posíláme těla do krematoria, tak se od té smrti strašně distancujeme, protože my je někde pošleme a nejsme s nimi již v kontaktu. Kdežto tady můžete vedle těla celou dobu být. Tělo je zabalené v látce, která samozřejmě potom shoří. Je to vlastně velmi přirozený proces.

Takže když má někdo strach z fyzického umíráním, z fyzické smrti, tak Váránsí pro něj může být velmi hluboký transformační zážitek. A samozřejmě teď je tady i Ganga, která je pro mě prostě bohyně a říká se o ní, že jsou to vlastně šivovi vlasy. Tam ta silná energie protéká a všichni říkají: “ Pane bože to je špinavé, ty do toho vlezeš?“. A mně to zase tak hrozně špinavé nepřišlo. Daleko špinavější mi přišlo moře v Bombaji, což je obrovský přístav. Takže z hlediska nějaké čistoty, je to za mě OK, je to pořád tekoucí voda a dá se do ní vlézt ještě před spalovacíma gátama, takže tam ještě nic neplave, ani tolik popela a dalších věcí, co byste třeba neradi. Ale ono se dá do Gangy vlézt prostě jinde. Ganga má sílu bohyně, je to transformující síla bohyně a děje se v ní umývání karem.

A já se moc těším, vlastně tam jedu už teďka za chvilku, na Kumbhamélu a dám vědět zase, jak se vrátím. Kumbhaméla je největší duchovní festival na světě a očekává se tam 400 milionů lidí. Když jsem si to přečetla, tak jsem úplně vyvalila oči, oni tam teda proběhnou během 6 týdnů, ale i tak je to neuvěřitelné množství lidí. A tak je to i kolem Gangy samozřejmě a do Gangy se leze právě s duchovním záměrem. To jsem odbočila, ale prostě Varanási je o Ganze a Šivovi.

Požehnání kobrou a cesta překonání strachu

Měla jsem tu čest dostat požehnání kobrou a to byl velmi silný zážitek, protože se týkal strachu na různých úrovních. A na tomto jsem si to vyzkoušela, že je OK se hrozně bát a stejně to udělat.

Moje mamka se mě ptala: A ty ses nebála?“, a já řekla: „No bála a hrozně“. „Tak proč jsi to udělala?“. No právě proto, že jsem věděla, že to prostě musím udělat a úplně bezmyšlenkovitě jsem kývla, že prostě chci, i když jsem byla úplně vyděšená z té představy.

A když jsem ji měla na krku a prodýchala strach, tak mi opravdu kobra požehnala neuvěřitelným klidem a já jsem nikdy tak hluboký klid necítila. Bylo to opravdu jako požehnání a už se nedivím, proč ji Šiva má kolem krku.

Když si vygooglíte boha Šivu, tak uvidíte i Gangu v jeho vlasech a uvidíte právě i kobru kolem jeho krku. Tady to poselství klidu je určitě pro mě nějaká energetická kotva, ke které se budu vracet. Energetické zážitky jsou prostě na této duchovní cestě důležité. Kdy člověk vyzkouší, co je možné, co by pro něj normálně nebylo možné cítit a co v tu chvíli cítil, lze se do toho stále vracet.

Váránasí – duchovní místo, které přináší hluboké zážitky

Váránasí na mě obecně udělalo úžasný dojem. Je to pro mě velmi známé město. Já jsem to té kamarádce hned říkala, jak jsme přišli do těch uliček, že se mi o tomhle místě vždycky zdálo. Akorát jsem nevěděla, že je to tohle místo, myslela jsem, že je to někde v Nepálu, ale vlastně staré město Váránasí vypadá úplně stejně, takové ty úplně úzké uličky a nádvoříčka.

Takže ke mně Váránasí a potažmo Šiva přišel ve snech už velmi dávno a hold asi usoudil, že už nastal čas, abych se i do Váránasí vydala osobně a rozhodně toho nelituju. A při příležitosti Kumbhamély se tam dostanu na pár dní znovu, tak se na to už teď těším, že tam vlastně budu znovu.

Je to velmi silné duchovní místo s milióny aktivních chrámů. Je to úžasné a najdete mnoho silných chrámů, že až člověk musí velmi prioritizovat a vědět kam jít. A byla to moje silová cesta a dělo se tam většinou to, co se děje na takových cestách, kde člověk nabírá energii v chrámech a zjistí, že vlastně nepotřebuje ani tolik spát, že je teď nabitý tou energií.

Vím, že pak se to nějakou dobu integruje a to se buď stihne ještě na místě, nebo až doma a může to mít i různé dozvuky. Ale o tom silové cesty jsou, že se nabere prostě co nejvíce energie a využije se ten čas co nejproduktivněji. Není čas ztrácet čas. Jasně v nějakém kontextu čas neexistuje, ale v nějakém kontextu se svým časem musíme zacházet velmi chytře a vážit si svého času, kde ho dáváme a to je rozumný krok.

Váránasí je prostě město smrti. Jestli je to pro vás velké téma, tak vám ho rozhodně mohu jenom doporučit. Ráda vám předám i kontakt, kdybyste chtěli na ubytování, protože jsem tam byla moc spokojená s tím, jak to pro nás vytvořili. Cítili jsme se tam opravdu hýčkané, bezpečně a zároveň v v centru dění, takže si tam člověk vůbec jako nepřišel odtržený jako turista a my jsme tam úplně tak nějak jako zaplulynmezi ty Indy.

Měli jsme proto hezký výraz, že jsme se „stekutily“, vždycky v davech je tam potřeba se stekutit, protože oni se berou jako komunita, oni se berou jako ne jeden.

Kdežto když tam přijdete se západním nastavením, jako já jsem individualita a já tady potřebuji kolem sebe nějaký jako prostor, tak vám to nebude fungovat, tak se tam budete jenom ohánět ramenama, ale když se jako stekutíte, pustíte tu potřebu osobního prostoru, hlavně v těch chrámech a dokážete si to užít i takhle kulturně.

Závěr:

Tak to je za mě povídání o Váránasí a kdyby vás zajímalo cokoliv dalšího, klidně mi pošlete dotaz, já vám ho ráda zodpovím. Budu se těšit zase příští týden.