Krásný den vám přeji. Myslím, že alespoň na tomto kanále se všichni shodneme, že naše duše zažila více inkarnací. Není to náš první pobyt na Zemi.
Mně vždycky přijdou vtipné ty testy typu „otestujte se, jestli jste stará duše“, nebo „jste velmi moudří, pokud…“. To jsou testy, které velmi chytře míří na naše ego, na potřebu validace a nadřazenosti. Ve skutečnosti ale nemají se spiritualitou nic společného. Přitom – my všichni jsme staré duše.
Pokud bych měla hledat nějaký smysluplný kontext, podle kterého lze poznat vyspělost duše, pak to jsou určitě duše, které prošly seberealizací či osvícením už v minulém životě. Nicméně i v tomto životě – obzvlášť v této době – jsou velmi příznivé energie, které mohou vést k osvícení. Takže i když jste to v minulosti nezažili, v tomto životě zcela jistě můžete.
Dívat se jen na minulé životy ale může být zavádějící. Z pohledu našeho vyššího já – tedy z nadčasové roviny – můžeme vnímat i budoucí nebo paralelní životy. Pro zjednodušení jim tady říkám „minulé“, protože tak to obvykle vnímáme – že v sobě teď neseme to, co jsme kdysi zažili.
Ale my v sobě na určité úrovni neseme i to, co teprve zažijeme. A právě v tomto přítomném okamžiku máme možnost ta budoucí vyústění ovlivnit – a tedy vybírat si, jaký paralelní svět si zvolíme.
To, co tu teď sdílím, říkám s hlubokým respektem ke všem terapeutům, kteří se regresím věnují, i k těm, kdo je vyhledávají – protože cesty každého z nás jsou různé. Někdo to má právě takto, a je to v pořádku.
Já se ale ve své praxi často setkávám s něčím jiným – ne od svých klientů, ti jsou naopak velmi uvědomělí a nehledají zkratky. Ale z komunity obecně, z komentářů, zpráv a reakcí, které mi chodí, vnímám silné přání po „instantním“ řešení.
Například: „Nemůžu vydělat víc peněz. Mám tam nějaký blok. Určitě to bude z minulého života – třeba mě tehdy zabili, protože jsem byl bohatý.“ A to je příběh, který nabídne mysl, protože je jednodušší.
Ano, v minulých životech jsme zažili spoustu nepříjemného. Ale většinou se identifikujeme s rolí oběti. Jenže – my jsme nebyli jen ti „hodní“. Byli jsme na všech stranách. Ale málokdy někdo řekne: „V minulém životě jsem někomu ublížil.“ Přichází spíš příběhy: „Byl jsem zabit, znásilněn, okraden…“
To je také iluze, která se kolem minulých životů často vyskytuje. Samozřejmě jsme zažili mnohé, a tyto životy v nás zanechaly otisk – někdy i trauma. Často ale v dané době nebyly podmínky, aby se to trauma uzdravilo. A my si ho přenesli do této inkarnace.
Ale teď pozor – to nejdůležitější: všechna traumata z minulých životů jsou v tomto životě nějakým způsobem aktivována. Většinou už v dětství. A aby se vyřešila, nemusíme chodit do minulých životů. Stačí se podívat na ten současný.
Jen velmi výjimečně narazíme na téma, které je potřeba řešit přímo v rovině minulého života – obvykle tehdy, když máme současný život již zpracovaný a otevře se prostor pro hlubší vrstvy.
Lidé se často regresím obrací právě proto, že se nechtějí dívat na vlastní bolest v tomto životě. Je jednodušší se „podívat jinam“. Jenže tím vlastně obcházejí ten nejdůležitější kus práce.
Neříkám, že se v regresi nemůže něco spustit. Někdy právě tam dojde k prvotnímu uvědomění, které následně pomůže něco vyřešit i v tomto životě. A i to má své místo.
Vnímám ale, že práce s minulými životy je často prací s archetypy. Tím, že se někdo napojí na Kleopatru nebo Napoleona, nevypovídá o tom, že jím byl, ale že se napojil na archetypální energii, která mu měla co předat. Problém je, když si to pak vyloží doslova.
Já jsem nikdy nemusela dělat „kolečko“ minulých životů. Stačilo se dívat na události v tomto životě – a přesně díky téhle cestě, uzdravování starých zranění, jsem vytvořila kurz Cesta duše. Už dříve jsem s klienty touto cestou pracovala individuálně – skrze energetickou práci vedoucí k hlubokému uzdravení a uvědomění.
A pokud vás to táhne k minulým životům – buďte k sobě naprosto upřímní. Je to proto, že vás to „láká“? Chcete se jen pobavit, zjistit, „kdo jste byli“? Pokud ano – je to v pořádku, pokud si to uvědomíte. Anebo řešíte konkrétní problém – a teď je důležité si položit otázku: Udělala jsem opravdu vše pro to, abych to vyřešila tady a teď?
Protože pokud ne, a jdete rovnou do minulosti, může vám chybět důležitý dílek skládačky. A bez něj to plně neuzdravíte.
Věřím, že práce s minulými životy má ve spiritualitě své místo. Pro mě osobně tak důležitá nebyla. I když jsem to zkusila – jako mnozí na začátku – hledat někoho na regresi. Nakonec jsem nikoho nenašla. A dnes jsem za to vděčná.
Šla jsem si vlastní cestou – sebezkušenostní – a vyplatilo se. Dívala jsem se do svého života tady a teď a byla jsem k sobě upřímná.
To přeji i vám. Ať neutíkáte zbytečně do minulosti. Skoro vše – dejme tomu 99 % – se dá vyřešit tady a teď.
Jestli s vámi tenhle přístup ladí, moc ráda vás přivítám v kurzu Cesta duše, který začíná koncem května. Těším se na vás, na vaše posuny – protože bývají obrovské. Dochází k hlubokému, skutečnému uzdravení.
Přeji vám krásný týden a těším se zase příště.