Spirituální turismus

Spirituální turismus označuje chování, kdy dlouhodobě navštěvujete velké množství seminářů a spirituálních metod. Přičemž od těchto terapeutických metod očekáváte duchovní naplnění. Co je potřeba dělat k duchovnímu naplnění? A jak začít hledat odpovědi vevnitř místo vně?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj všem, na dnešní video jsem se moc těšila, Protože je to téma, které mě jakoby tíží. Protože pokládám za důležité se o něm bavit. A to téma je spirituální turismus.

Ono takhle hezky to nazvala vlastně moje kamarádka, když jsme se o tom jevu bavili jako o takovém. A přesně to vystihuje to, co se děje.

Spirituální turismus a informační doba

V současné době máte k dispozici nespočet spirituálních, léčitelských metod, teorií, kurzů… já nevím čeho.

A teď když do toho skočí ten člověk, tak prostě neví. Já bych vám doporučila nejdříve shlédnout video „Jak se vyznat ve spirituálních informacích“.

Ono je to ze začátku těžké, protože vy neumíte ještě poslouchat intuici. A trochu více se člověk spoléhá na ten externí svět, než potom bude muset.

Ale na začátku je to zcela normální, že hledáte tu odpověď vně vás. Až jste pokročilí, tak vám dojde, že všechny odpovědi jsou uvnitř. Ale na začátku potřebujete toho vnějšího průvodce.

Je to normální.

A teď vidíte všude semináře, kurzy, regresní terapie, rodinné konstelace, holotropní dýchání, ayahuascu… Milion sto padesát metod, co se řadí pod nějaký ten seberozvojový balíček. Jakoby duchovní balíček. A teď co s tím.

Spirituální turismus a terapeutické metody

Na každou z těchto metod je nutné nahlížet jako na čistě terapeutickou metodu. Nic z toho vám nepřinese trvalé uspokojení a duchovní naplnění. Nic.

Protože to je opravdu a pouze cesta dovnitř. A to je opravdu a pouze, že jste dedikovaní svému rozvoji tak, že si každý den sednete na ten zadek a budete meditovat.

Začátky meditace

Já jsem tak začínala. I když jsem vůbec v podstatě nevěděla o meditaci nic. Nevěděla jsem, jak se to dělá, co se dělá. Ale prostě jsem každý den do toho šla. Dala jsem si režim. A to víte, že prostě nevidíte výsledek za týden. Nevidíte. Vy tam musíte v tom vydržet.

A to je to co hodně lidí nedělá. Protože vy uvidíte nějakou první reklamu na nějaký víkendový kurz, na nějaký seminář a jdete prostě do toho. S nadějí, že se vám to vyřeší a bude to bez té vaší disciplíny a bez vaší práce.

O disciplíně bude další video, protože to si zaslouží velký blok. A necháte se nalákat vidinou toho, že si něco vyřešíte rychle. No nevyřešíte, prostě nevyřešíte. Abych to upřesnila, tak všechno jsou výborné terapeutické metody.

Za mnou tedy vždycky někdo přijde, na něco se ptá a já prostě nevím. Já jsem se toho spirituálního turismu neúčastnila. Moje cesta vždy byla napojení na duchovní svět, mí duchovní průvodci, moje vlastní praxe k tomu. Teď už několikaletá.

Kdy možná ze začátku jsem nevěděla, co dělám, jak a proč medituju, ale pak se to všechno hezky skládalo. To byla moje cesta. Já jsem nikdy nebyla na žádném semináři. Který by se potom netýkal konkrétní meditační cesty, kterou jsem se později vydala. Ale prostě nebyla.

Spirituální turismus jako brzda na cestě

Spirituální turismus mě naštěstí minul a já se divím, proč to ti lidé dělají. Protože oni jsou schopni to dělat deset let, běhat od jednoho k druhému,

A pořád nejsou spokojení. Pořád neví, co se sebou. Pořád cítí tu prázdnotu vevnitř. No tak to dělají špatně. Když to deset let nefunguje, tak je absolutní bláznovství v tom setrvávat a zase skočit po nějaké nové metodě.

Podívejte se, ony tady pořád budou nějaké nové metody.  To vidíte, vždycky je moderní…já nevím, otužování bylo moderní ještě nedávno. Kraniosakrální terapie je teď moderní.

Spirituální turismus podléhá módě

A vždycky vidíte, jak je něco v módě, přijde to k nám, hodně terapeutů se to naučí, vynoří se to. A je to jako dobré, vždy to pomůže hodně lidem.

Ale vy musíte chápat, že je to opravdu terapeutická metoda, která je určená k tomu, že vám to pomůže s konkrétním problémem.

Takže jestliže vy víte, že máte nějaké téma z rodiny, které si potřebujete vyřešit, běžte na tu rodinnou konstelaci.

Běžte. Jo? Nebo třeba cítíte, že váš porod neproběhl ok a s miminkem cosi, tak běžte na tu kraniosakrální terapii, běžte.

Ale nečekejte od těhle metod, že vám dají to spirituální a duchovní naplnění. To vám nedají. To vám prostě nedají. Ony vám můžou vyřešit nějaký díleček na té cestě, což je cenné.

Ne každý si to prostě pořeší sám. OK, běžte to vyřešit s někým jiným. Ale je to jen konkrétní téma na té cestě. Rozumíte? Ono vám to nevyřeší celou tu cestu.

Někdo je takto v pohodě. Že vlastně v podstatě není spirituální student. Že si potřebuje vyřešit něco, aby ho netížilo, z minulosti.

Tak si to vyřeší nějakou metodou a spokojeně žije dál. A to je úplně validní rozhodnutí.

Jenže co se stává, tak jsou to opravdu spirituální studenti, kteří chtějí jít po té duchovní cestě.

Hledání odpovědí vně

A alespoň tvrdí, že neví jak. A můžete jim to milionkrát říkat, že takhle toho nedosáhnou. Ale oni tam pořád mají vidinu nějakého rychlého výsledku. Mají tam pořád vidinu toho, že to někdo vyřeší za ně.

Pak je tady skupina lidí, která ne že se upíná k metodám, ale upíná se k nějakým učitelům. Ani žádný spirituální učitel vám to vyřešit nemůže. Díky Bohu za učitele, nebo respektive možná spíše za mistry, ne za učitele, za spirituální mistry, kteří dokáží vám dát návod… Třeba návod meditační a říct: „Tohle dělejte“.

Ale jasně, co vám tam mezitím vyvstane, to si musíte vyřešit. Ale to už je ta kontinuální spirituální praxe, takže vy budete mít od někoho návod. Ideálně od nějakého mistra. Běžte k mistrům pro tohle.

To vám říkám otevřeně – jestliže cítíte duchovní nenaplněnost konstantní, běžte k mistrům. A cokoliv jiného berte jako doplňující metody pro část cesty.

A oni jsou opravdu schopní vám dát meditační, spirituální procesy, které vás provedou… Chtěla bých říct od A, ale většinou na to člověk na začátku není úplně zralý. Ale které vás provedou vaším spirituálním rozvojem, když jste ochotní jít dál.

Spirituální turismus a duchovní nenaplněnost

Když už třeba jste použili ty metody, vyřešili jste si nějaké klíčové otázky, ale říkáte si: „No jo, ale co dál?“

A cítíte tam tu nenaplněnost, protože nic vně vám to dát nemůže. I to, co poskytuji, já. Ty kurzy. To není žádné instantní řešení. A to vám řekne kdokoliv, kdo prošel mým kurzem. Protože já tam dávám pouze… „pouze“ návod k tomu, jak získat kontakt se spirituálníma mistrama.

Jak získáte kontakt s duchovníma průvodcema, ale to jak vy tohle uplatníte v životě, to je na vás. Moje kurzy jsou k tomu, aby člověk byl schopný začít žít vědomější život.

Ale pro to abyste získali čím dál vyšší vibrace, čím dál vyšší úroveň vědomí, tak všechny ty metody, které tam zmiňuji, různé typy meditací, tak je musíte pravidelně praktikovat vy.

To za vás prostě nikdo neudělá. Určitě bych nechtěla, aby to vyznělo tak, že haním nějakou metodu. Když jsme se tenkrát u videa o minulých životech bavili o tom, proč je spíše produktivnější řešit současný život, tak se mi někdo ozval, že mu ta regrese hrozně pomohla.

Jasně, říkám, jsou to terapeutické metody. Jestliže máte konkrétní problém, vyberte si konkrétní metodu a vyřešte to.

Ale jestliže jste někdo, kdo hledá něco, ani neví co. To je nejlepší popis těch lidí. Hledají něco, ani neví co. Prostě cítí tu vnitřní duchovní spirituální nenaplněnost.

Tak vám to žádný kurz na světě nedá, jestliže vy si z toho kurzu nebo z té praktiky nevezmete tu praxi do každodenního života a nebudete to praktikovat. To by bylo hezké, kdyby to bylo jednodušší, že jo.

No jo, ale když je to zadarmo, tak to není úplně o tom dobrém pocitu. Fakt je na sebe člověk pyšný, když je schopný vlastně vydržet. Vydržet a udrží si tu disciplínu x let.

A tak pojďme se pobavit o disciplíně ještě v dalším videu. Mějte se krásně.