Síla ohně pro osobní transformaci

Přepis rozhovoru s Hankou Pavézkovou z Kaleshwara Yoga

Krásný den vám přeji. Dnes se netradičně potkáváme u rozhovoru na téma Síla ohně pro váš osobní i spirituální rozvoj. A neumím si představit lepšího hosta než právě Hanku Pavé z Kaleshvara Yoga.

Hani, ahoj, vítej.
Ahoj, ahoj, hezký den.

A já bych tě nejdřív nechala, abys se představila.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Co je Kaleshwara Yoga a čemu se věnuješ

Řekni nám, co děláš a o čem vlastně Kaleshwara Yoga je.

Dobře. Pro mě je to poprvé, co takhle mluvím do rozhovoru nebo podcastu, takže si jen chvilku hledám pohodlí v tom, ke komu vlastně mluvím.

Kdybych se měla představit a říct, co je Kaleshwara Yoga… to by bylo na dlouho. Kaleshwara Yoga je velmi ucelený systém meditačních technik a praxí, který zpřístupnil světu indický duchovní učitel Šrí Kaleshwara.

Jeho záměrem bylo mnohem silněji rozšířit velmi hluboké meditační techniky, které byly do té doby dostupné pouze úzké skupině velmi vyspělých duší. Tyto techniky se po dlouhou dobu předávaly jen v úzké linii – jeden mistr, jeden student.

Šrí Kaleshwara se rozhodl tyto techniky zpřístupnit širší mase lidí na Západě, aby se lidé mohli rychleji posouvat na své duchovní cestě směrem k individuálnímu cíli své duše.

Od sebeuzdravení k vyšším stavům vědomí

Jedná se o techniky, které člověka postupně vedou od vlastního sebeuzdravujícího procesu. Člověk uvolňuje staré vzorce, stará zranění a postupně rozvíjí větší stabilitu, klid a jasnost v životě.

A jako příjemný vedlejší efekt se začínají otevírat léčivé kanály a člověk se dostává do vyšších a vyšších stavů vědomí.

Nechci jít příliš do hloubky, takže alespoň takto ve stručnosti.

Poslání Kaleshwara Yoga

V Kaleshwara Yoga, v organizaci, kterou Šrí Kaleshwara založil proto, aby tato tradice pokračovala i poté, co opustil fyzické tělo, máme za úkol tyto techniky dál zpřístupňovat, dát jim ucelený systém a udržet tuto tradici živou na Západě.

Já mám na starosti českou pobočku Kaleshwara Yoga. Aktuálně sedím v kanceláři Kaleshwarova centra v Brně a odtud nabízíme workshopy, meditační retreaty, věnujeme se charitě a především práci s ohněm.

To je i téma dnešního setkání – velmi silné ohňové rituály pro léčení, transformaci a duchovní růst.

Proč pracovat s ohněm vědomě

Ještě než se do ohňových rituálů ponoříme víc, zkus prosím nalákat lidi: proč by měli s ohněm pracovat vědomě?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Když se podíváme na hluboké a staré duchovní tradice, které obstály ve zkoušce času, oheň v nich měl vždy zásadní roli. Oheň je element s obrovskou transformační schopností.

Oheň všechno spálí na popel. Všechno přivede do prvotního stavu, ze kterého může vzniknout něco nového. Tento princip najdeme ve všech relevantních tradicích.

Oheň spaluje to, co je nepotřebné, vyživuje to, co má růst – stejně jako slunce vyživuje přírodu – a zároveň umožňuje manifestaci nového.

Přirozená síla ohně

Každý z nás to zná ze svého života. Nemusíme být součástí žádného rituálu. Když zapálíme oheň a díváme se do něj, je nám prostě dobře. Často ani nevíme proč.

Jakmile se lidé posadí kolem ohně, začne vznikat něco výjimečného. Mění se atmosféra, mění se lidé, otevírá se něco uvnitř každého z nás. Všichni to známe.

Oheň védské tradice a „zkratka“, kterou učil Kaleshwara

Vy neposkytujete jen obyčejný oheň jako táborák doma. Vy máte zázemí ve védské tradici. Můžeš o tom říct víc – z jaké tradice tyhle rituály pochází?

Já nemůžu úplně mluvit za védskou tradici, protože nejsem indický bráhman, ale můžu mluvit za Kaleshwara Yoga.

Tak jak jsem říkala: oheň je velice silný nástroj. Nevyužívají ho jen bráhmanští kněží, kteří dělají védské rituály, ale když v Indii potkáte jakéhokoliv sádhua – putujícího duchovního asketu – první, co často udělá, je, že rozdělá oheň.

A Šrí Kaleshwara nás naučil určitou „zkratku“ k této tradici. I když nemáme bráhmanský výcvik, kdy lidé v bráhmanských rodinách vyrůstají v rituálech od dětství, tak my si můžeme sáhnout po absolutní podstatě rituálu.

Jak vzít běžný oheň, který by jinak mohl být obyčejný táborák, a pomocí určitých postupů, manter, vnitřního nastavení a obětin do něj aktivovat složku, která pro nás může pracovat. Aktivovat jeho vnitřní sílu – aby každý mohl získat svůj užitek.

To, co provozujeme, je hodně zjednodušená varianta védské tradice tak, aby byla praktikovatelná i bez dlouholetého výcviku a aby byla proveditelná na Západě. Jak rychlým, efektivním způsobem pozvat sílu ohně do kruhu a mít z ní užitek.

Je to pro všechny?

A je to použitelné i pro lidi, co neznají mantry a nerozumí energetickým konceptům? Teď už mají porozumění, že se tam dá něco transformovat, něco ničit, něco manifestovat… ale je to pro lidi zvenku – bez učení a bez povědomí o mantrách?

Stoprocentně.

Jak jsem říkala: podstata je oheň. Oheň jako živel a energie, která je tu pro každého. Člověk nepotřebuje žádné znalosti manter ani znalosti rituálu.

Jediné, co potřebuje, je mít jasno, proč tam jde – co chce, co by mu ten oheň měl dát – a být otevřený, mít pozitivní nastavení. Zbytek je na nás.

Za ty roky jsme vytrénovali tým pujáriní – ženy, které mají za úkol být těsně kolem ohně a postarat se o věci jako odříkávání manter a zacházení s ohněm. Ony drží pole a otevírají pole.

Člověk, který přijde, má jediný úkol: koukat do ohně, mít otevřené oči, nabírat energii do sebe skrze oční kontakt a myslet na to, co od ohně opravdu chce.

Takže je to nízkoprahové. Stačí, aby člověka bavil oheň a aby měl jasno, pro co si přišel.

Obavy nováčků: „Nebudu vědět, co mám dělat“

A teď samozřejmě v zimě je potřeba trošku odolnosti, určité otužilosti. Před zimou to není úplně piknik. Člověk potřebuje vědět, proč tam sedí – ale ve výsledku to nevyžaduje tak moc.

Myslím, že hlavní obava lidí, když jdou zkoušet něco nového, je: „Pane bože, já tomu nebudu rozumět. Budou tam divní lidi, kterým taky nerozumím. A já nebudu vědět, co mám dělat.“

Tomu se říká púdža. Ty jsi zmiňovala výraz vatra, ale ten vy nepoužíváte.

Když přijdou poprvé, obava bývá, že nevědí, co se děje a co mají dělat.

Mně napadlo jedno přirovnání: znám to, když jdu do kostela na rodinnou akci – pohřeb nebo křtiny – a není to moje prostředí, protože jsem v tom nevyrostla. Taky tam stojím a koukám po lidech, kdy vstávají, kdy co říkají. Ty pocity si umím představit.

Základ je mít jasno, pro co jsem přišla. A pak ten, kdo púdžu vede, má úkol provést lidi rituálem tak, aby se cítili pohodlně a nemuseli řešit „já teď nevím, co“.

Kdykoliv se něco děje, řekneme: teď uděláme to a to. Řekneme proč to děláme, na co u toho myslet, jak ten okamžik nejlíp využít.

Pujáriní tým dělá maximum pro to, aby se každý cítil komfortně, vítaně a nebyl ztracený. Může být relaxovaný, protože oheň neokecáš. Oheň funguje.

A máme zkušenost, že na tyhle ohně chodí lidé úplně mimo Kaleshwara Yoga tradici – protože cítí, že jim to pomáhá držet energii, pozitivní nastavení, silnou duševní energii. Že tam můžou odložit negativitu a mají z toho benefit pro každodennost.

A taky zažívají, že přání, které tam vyšlou, se jim velice rychle plní.

U ohňů to není o tom, že tam potkáte uzavřenou skupinu lidí z jedné tradice. Je to pestrá směs lidí, kteří přichází z různých důvodů – pro to, co si sami nastaví, že chtějí.

Druhá obava: „Zavazuju se tím k něčemu?“

Ano, to jsi hezky pojmenovala. A druhá obava bývá, že když koukají do ohně v rámci nějaké tradice, že se zavazují – že je tam nějaký závazek. Že budou muset praktikovat něco dalšího, jít do manter, do dalších procesů, nebo že tam budou muset chodit pořád… prostě obava ze závazku. Jak to vidíš?

Rozumím tomu. Zároveň ale musím říct jednu věc: za mě jsou púdži návykové.

Za ty roky dělám hodně púdž, opravdu hodně. Rituály směřujeme k energeticky silným okamžikům – děláme je tak, aby z nich člověk získal co největší užitek. Proto je směřujeme co 14 dní na novoluní a úplněk. Nabízíme lidem možnost nabíjet se a vybíjet v rytmu měsíčního cyklu.

Takže za mě: kdokoliv se blíží novoluní, můj vnitřní závislák na ohni už se tetelí a těší, že zasedneme k ohni a zapálíme ho. Takže ano – púdži jsou návykové. Pro mě minimálně.

Ale co se týče závazku: pro nás je pořádání ohňových púdž služba. Držíme otevřené dveře, držíme pole a nabízíme rituály k dispozici. Kdo přijde, koho to přitáhne, přijde, nabere si, co potřebuje – a je na něm, jestli se bude chtít vrátit.

Není to součást něčeho, co by muselo pokračovat.

Samozřejmě je jiná otázka, když člověk dělá meditační proces, krok za krokem jde za nějakým cílem – to vyžaduje kontinuitu. Ale púdži jsou opravdu: teď něco potřebuju, teď tam jdu.

Ty tomu říkáš wellness pro duši. A já to vnímám podobně: mám čas pro sebe a jdu k ohni, protože mi to dělá dobře. Nemusím tomu rozumět. A to je v pořádku.

Speciální ohně během roku

Ty jsi zmiňovala, že jedete co dva týdny k novoluní a úplňku, ale vím, že máte i různé specialitky. Můžeš některé popsat?

Přemýšlím, čím začít. Nejbližší je určitě novoroční.

Letos se to potká kousíček blíž k úplňku, ale jinak nový rok sám o sobě není energeticky tak výrazný moment. Jenže my mu význam dáváme tím, jak jsme zvyklí dávat si novoroční předsevzetí, bilancovat, rekapitulovat a rozhodovat se na přelomu.

Takže tradičně děláme novoroční púdžu – v Brně na nový rok, v Praze chviličku po novém roce. Je to ohňový rituál se zaměřením na hojnost – aby příští rok probíhal v hojnosti. Naším cílem je dát našim vizím a představám pro nový rok sílu ohně, aby se rychleji naplnily.

Další, co je hodně kombinované se západní tradicí, je púdža na Den matek. Pravidelně ji děláme se zaměřením na uzdravení nesmírně důležitého vztahu – vztahu k mamince. Děláme homy s cílem uzdravit náš individuální vztah k našim mámám a poslat léčivou energii do ženské linie předků.

To vůbec nemá nic společného s východní tradicí.

Púdža na zimní slunovrat je před námi.

A pak indický kalendář má spoustu krásných příležitostí. Hodně specifické je Navarátri – jedenáctidenní festival, kdy je jedna púdža za druhou, každý den má člověk šanci sedět u ohně a propojovat se s ženským aspektem energie.

Stejně tak máme v srpnu pravidelně homy čistě pro ženy.

Naše linie je hodně ženská. Šrí Kaleshwara velmi podporoval ženy, aby šly do své síly. Mluvil o tom, že ženy přirozeně dokážou nabírat energii rychleji, silněji rozvíjet svoje kanály – jen jim chyběly některé nástroje a povědomí.

A říkal, že jména v duchovnosti by měla být mnohem víc ženská než mužská, tak jak je to dodnes.

Takže máme tradici jednoho dne v indické tradici, kdy ženy dělají půdžu pro sebe a pro svoje dobro – s vědomím, že žena je tvořitelka. A od toho, jak dobře se žena cítí v rodině a ve společnosti, se odvíjí, jak dobře se má celá společnost a celá rodina.

To je púdža, kde nenosíme přání pro kohokoliv jiného, ale myslíme na to, co dělá dobře nám. Co nám dělá radost. Co potřebujeme.

Tak bych mohla projít celý rok a mluvit půl hodiny. Nabídka je pestrá.

Manifestace, léčení atmosféry a „uzdravte atmosféru a atmosféra uzdraví vás“

U té ženské jsem byla. Byla moc silná, to si pamatuju.

A zápaďáky zajímá i to, že děláte púdži ve jménu Lakšmí – hojnost, bohatství, požehnání. Ale jak jsi říkala: manifestace se děje vždycky. Nemusíš mít speciální homu na hojnost, protože v každé púdže něco odložíme, něco starého, co nechceme, a něco tvoříme. Lidé tam chodí s přáními běžně – pro sebe i za druhé.

V púdžích je nakonec obrovské léčení – i pro atmosféru.

Existuje krásný citát: „Uzdravte atmosféru a atmosféra uzdraví vás.“

Existují tradice, například Agnihotra. Původně se v Německu etablovala i v rámci ekologického hnutí – ne jako spirituální záležitost. Existuje centrum Homahof, kde zkoumají dopad Agnihotry a využívají ji pro čištění ovzduší a uzdravení atmosféry a životního prostředí.

Mají na to měřitelné výsledky. A některé výzkumy se dělaly i v Indii.

Ohňové púdži tedy nejsou jen o tom, že z toho benefituje jedinec, ale do značné míry je to i dálkové léčení pro společnost, pro planetu, pro svět.

Proto držíme i ten čtrnáctidenní rytmus jako náš příspěvek.

Oheň jako ochrana

Ty jsi zmínila hojnost, což je tady na Západě důležité – potřebujeme materiální zázemí, aby člověk mohl koukat k vyšším cílům a hodnotám.

A co je tady na Západě taky nesmírně důležité, je ochrana.

Proto téměř při každém novoluní, pokud tam není jiný svátek nebo důvod, děláme tzv. Sudaršana púdžu. Je zaměřená na budování ochranné energie a na odkládání negativních energií.

To je obrovské téma každodenního života: stopy stresu, konfliktů, negativních vibrací, do kterých se musíme namočit.

Sudaršana púdža je silný nástroj pro vnitřní úklid – vyčištění energetického systému, mysli a emocí – a vytvoření silné ochrany kolem sebe, kolem projektů, kolem toho, co máme v plánu.

V Indii je běžné, že si lidi koupí třeba novou krávu a jdou na púdžu. Možná to působí lidově, ale mechanismus funguje: oheň je spalující, vyživující, tvořivý – a taky obrovská ochrana.

Existuje spousta příběhů z Indie. Teď mi nepůjdou fakta přesně, takže kdo to bude checkovat, omlouvám se.

Nepotřebujeme fakta, chceme osobní zkušenosti.

Jasně. Vím, že byla situace v Indii, tuším v Bhopálu, kde vybuchla plynová továrna a celé oblasti byly zničené. A to, co přežilo, byly domy, ve kterých probíhaly púdži. Ty domy měly tak vysokou ochranu, že to dokázaly přečkat.

A těch příběhů je spousta. Někdy spadnou chrámy a zůstane jen socha uprostřed a všechno okolo popadá.

Je dobře, že zmiňuješ Sudaršanu. Kdyby někdo nevěděl, kterou púdžu si vybrat, doporučila bych Sudaršanu. Dává velký smysl v dnešní době: nechat ze sebe odejít to, co není vaše, co nechcete. Má to silný očistný a ochranný efekt.

Jaký je nejsilnější osobní efekt

Já bych se tě zeptala na nějaký osobní nejlepší zážitek – kdy sis řekla „díky bohu za tenhle nástroj“ nebo „to fakt funguje“. Co tě napadá?

Je to těžké vybrat jeden wow zážitek, protože tím, jak tam sedím v určité roli, moje agenda tam není tak přítomná jako u účastníků.

Pro mě je to spíš dlouhodobý efekt. Možná to je u každé púdži.

Pro mě je každá púdža fakt malé zmrtvýchvstání.

Tím, jak pracuju hodně intenzivně s lidmi, někdy je to únavné. Někdy se mi nechce. I když mám vybíjecí techniky a praktikuju, někdy něco zůstane. Člověk se po určité době může cítit nasycený, smutný, unavený.

A pak přijde okamžik, kdy púdža skončí, já se podívám dovnitř, jak se cítím, a je to wow – nový člověk.

Ten příval nové energie, odložení starého a nový prostor, který v člověku vznikne, je pro mě pokaždé.

Ty velké wow efekty jsou pro mě spíš zážitky účastníků – kdy člověk pošle přání, nebo dálkovou transmisi, a pak přijde zpětná vazba, že se v životě něco pohnulo. A jak rychle se to děje.

Zvlášť u dálkových transmisí je to pořád něco, na co si zvykám. Jakože: jasně, vím, že to má fungovat, ale stejně… wow, ono to funguje.

Dálková transmise: jak to funguje a jak se přihlásit

To je dobrý, že mluvíš o dálkových transmisích. Když člověk nemá čas sedět u ohně každé dva týdny… já chodím fyzicky méně, než bych chtěla, ale využívám dálkové transmise. Jak to funguje a jak se mohou lidé přihlásit?

Na našich stránkách jsou vždycky vypsané púdži, u kterých nabízíme dálkové transmise. Člověk vyplní formulář – je tam trochu víc údajů, protože pro nás je dobré energii přesně zacílit.

Většinou si člověk potřebuje založit uživatelský účet, nahrát svoji fotografii, napsat své jméno, datum narození, jména rodičů – je to snadnější pro zacílení energie – a napsat svoje přání.

A potom během ohňové púdži, když je energie na vrcholu, ten, kdo púdžu vede, vyslovuje jména těch lidí – vlastně říká ohni i za tohohle.

A za každé přání se rozbíjí kokosový ořech. To je mechanismus, který se používá pro manifestaci přání: člověk dostane kokos, do kterého přání nabije, a potom ho rozbije – tím se přání uvolní do stvoření, aby se mohlo splnit.

A když celý rituál uzavíráme, ten, kdo púdžu vede, skrze svůj záměr a skrze element vzduchu – protože celá púdža je práce se silou elementů a přírody – posílá energii k dotyčným. K tomu má právě fotky, takže tam vzniká propojení k dané duši, která přišla se svým přáním na dálku.

Pro mě osobně je to vždycky zvláštní pocit. Když máme dlouhé seznamy lidí v rámci online kurzů, mám opravdu pocit, že ti lidé u toho ohně na nějaké úrovni sedí. Že třeba kolem ohně sedí deset, patnáct lidí, ale na energetické úrovni mám pocit, že ten kruh je mnohem větší. Jako kdyby to propojení bylo neuvěřitelné.

A to propojení se pak ještě fyzicky ukotví. Vy totiž těm takzvaným dálkařům posíláte – tady mám zrovna Rakša Bandanu, ochranný provázek – který vlastně dostanete pokaždé, když jdete na púču. Dálkařům se posílá společně s popelem, který si můžou namazat na třetí oko a tak absorbovat energii ohně.

Říkám to správně?
Přesně tak. Správně.

Dálková účast jako plnohodnotná alternativa

Já si z těch dálkových účastí občas dělám legraci, že je to alternativa pro líné, ale není to tak. Je to fakt fajn možnost, hlavně v období, kdy není příležitost přijít osobně.

A pokud teď v někom z posluchačů zraje myšlenka, že by za vámi přišel osobně, kde je to vlastně možné? Kde teď ohně děláte?

Momentálně máme tři ohniště v České republice. Základna je v Brně. Teď, než se přesuneme na trvalejší místo, se scházíme na zahradě pod Kamenkou, kde nám místní spolek nabídl takové dočasné útočiště.

Takže jedno místo je Brno, druhé je Praha – na Kampě. Tam se scházíme jednou měsíčně, děláme tam úplňky. A nově začíná i Znojmo, kde se také dělají úplňky. Jsou tedy tři místa, kam je možné přijít a přisednout k ohni.

Kde sledovat termíny a informace o ohních

A jak se o tom lidé nejlépe dozví? Kde najdou informace o termínech?

Určitě na stránkách Kalešwara Jógy, kde je kalendář. Dáváme tam také události na Facebook. Takže nás mohou sledovat na KalešwaraJoga.cz na Facebooku nebo na webu www.kaleshwar.cz.

Na webu se člověk dostane ke kalendáři púdží. Osobně se mi nejvíc osvědčilo sledovat newsletter, protože všechny termíny posíláte právě e-mailem. Takže ideální je přihlásit se k odběru novinek a mít všechno přehledně v e-mailu – nejen ohně, ale i další akce.

Proč jít na oheň osobně

Já osobně bych určitě doporučila přijít naživo. Ano, benefit se dá přijmout i doma na gauči, ale to, co mám na ohňových púčích nesmírně ráda, je krása celého rituálu. Krása je tam velmi důležitý aspekt.

Pracuje se s květinami, různými zrninami, vonnými tyčinkami, obrazy. Ta možnost nabídnout srdci prostor, aby roztálo při pohledu na krásu – nejen na oheň, ale na všechny ty věci kolem – je velmi silná.

Je to krásný zážitek. A kdykoliv má člověk možnost vědomě se dívat do ohně, vědomě přijímat to světlo do sebe, je to nesmírný dar.

Oheň jako léčivá a transformační síla

Je to obrovské přijetí energie, která léčí, transformuje, vyživuje, chrání a nabíjí vaši duši. Dává člověku jeho vnitřní sílu – a právě ta je tou nejvyšší ochranou.

Už jen možnost dlouho sedět a dívat se do ohně je něco fantastického.

Po celém rituálu, který je hodně akční – lítá se rýže do ohně, pučári a pučáriny zpívají mantry, rozbíjejí se kokosy, je tam pohyb – přijde okamžik, kdy se všechno ztiší. A v tom tichu člověk cítí obrovský klid, mír a jasnost. To je něco vzácného, krásného.

Dálková účast a aktivní práce s energií

Za mě tedy určitě doporučení jít si to někdy vyzkoušet osobně, nejen doma na dálku. I dálkaři ale dostávají doporučení, jak během ohně meditovat. Není to jen pasivní příjem.

A já se k tomu doporučení připojuji. Pokud jste to ještě nezažili, nebojte se a jděte osobně na jedno z těch tří míst. Dálková možnost existuje, ale ten zážitek není stejný.

Já sama jsem kvalitu dálkové účasti začala vnímat až časem. Až když jsem měla nachozené osobní účasti a věděla jsem, co mi to v životě dělá. Pak, když člověk nemůže být přítomen osobně, je dálková forma skvělým překlenutím.

Ale jako první zkušenost? Nevím. Kdybych se vracela o několik let zpátky a měla jen dálkovou účast, nevím, jak bych si k tomu budovala vztah. Určitě jinak, než když jsem byla osobně přítomná.

Síla přání a osobní energetická hygiena

Člověk to často pozná podle přání. Někdy mě opravdu překvapí, když vidím přání napsané, nabiju ho do kokosu – a pak přijde telefonát, že se splnilo. Na tom je to vidět nejvíc.

Ale pro osobní a energetickou hygienu je skvělé naučit se chodit na oheň naživo. Nebo si oheň zapálit doma – i kdyby to byla jen svíčka, krb nebo táborák. Vytvořit si návyk být s ohněm v kontaktu v každodenním životě je velmi cenné.

Mám pocit, že máme tendenci oheň vytěsňovat z bezpečnostních důvodů. Ve městech nic nehoří, je spousta pravidel. Ale oheň je obrovský léčitel.

Oheň jako nejvyšší léčitel

Mám ráda výrok, který zazněl:
„Kdykoliv vás něco trápí, kdykoliv řešíte nemoci, rodinné nebo vztahové problémy, kdykoliv jste smutní – nechoďte to říkat mně, řekněte to ohni.“

A pokračovalo to tím, že když někdo pro vás dělá ohňovou púču a vy u ní sedíte, je to jako kdyby vám energii posílalo tisíc silných léčitelů najednou.

Oheň – vědomě používaný, aktivovaný, ale i obyčejný oheň doma – je léčitel číslo jedna.

Není to jen pro „spirituální lidi“

Nedokážu si svou osobní cestu bez tohoto elementu představit. A myslím, že spousta lidí, kteří se dotkli Kaleše a rádžajógy, by to řekla stejně.

Možná je důležité zmínit jednu věc: ohňová púdža není jen pro lidi s duchovními ambicemi. Všechny ty věci, o kterých mluvíme – odložení negativity, pročištění energetického systému, ochrana, podpora projektů – to všechno může využít každý.

Nemusíte mít žádné spirituální ambice. Ohněvá púdža je nástroj pro každého. Ať už se věnujete čemukoliv, odnesete si jasnost a silnější vůli. A ta vás vybaví k tomu, abyste dosahovali svých cílů – a ty vůbec nemusí být duchovní.

Ano, i světská přání se plní. A někdy právě ta jsou vidět nejrychleji.

Děkuji za to, bylo to krásně motivační. Na závěr ti, Hani, moc děkuji za rozhovor a za to, že jsi nám přiblížila ohňové rituály založené na indické tradici a jejich fungování.

Třeba se zase někdy potkáme u dalšího povídání.
Děkuji za pozvání a přeji krásné svátky – nebo krásný den, kdykoliv to budete číst.