Rizika spirituální komunikace

Jaká rizika jsou spojená se spirituální komunikací? Nejčastěji bývá zmiňována manipulace a komunikace se „špatnými“ dušemi. Nebo je špatně veškerá komunikace, která se netýká přímo Boha?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Zdravím vás u dnešního videa na téma rizika spirituální komunikace. Tohle video jsem se překvapivě rozhodla natočit až nyní přesto, že je to téma, na které dostávám milion dotazů. A to opravdu nepřeháním. Je to jedno z nejčastějších témat diskutujících, které zajímá: „Ale jak víte, že mluvíte s těmi „správnými“ dušemi? Že mluvíte potažmo i s Bohem? Že nemluvíte s někým, kdo s vámi manipuluje?“ Chtěla bych udělat ještě krok zpátky a předně říct, že jestliže si tuto otázku vůbec pokládáte, tak je to fajn, protože nehmotný svět prostě existuje a obklopuje nás. 

Lidstvo jako součást Vesmíru

My jsme jako lidstvo ve své fyzické manifestaci úplně mikroskopická částečka toho, co se děje ve Vesmíru. Takže si to opravdu můžete představit tak, že kolem poletuje nesmírné množství bytostí všech druhů. Naše existence je samozřejmě suverénní, jedinečná. Fyzická lidská zkušenost je opravdu unikátní, ale z toho celého spektra jsme jako taková malilinká částečka.

Musíme se brát jako součást obrovského obrazu. Jako součást obrovské jednoty. Tou jednotou pak můžete nazývat Bohem, někdo má radši název Univerzální Vesmír, cokoliv je pro vás příjemné. Nicméně uvědomte si, jak jsme v tomto spektru nedůležití.

Proč to vůbec říkám? Protože ignorovat existenci ostatních forem života by byla obrovská ignorace. 

Existence jiných forem duchovních bytostí

A tím, že si pokládáte tu otázku: „Jak udělám, abych mluvil s těmi „správnými“? S těmi, co chci?“, tak už vlastně nejste ti ignoranti, protože přiznáváte existenci mnoha dalších bytostí.

A teď je pro každého z vás přípustné něco jiného. Někdo z vás je v pohodě i s existencí hvězdných bytostí. Někdo je s tím úplně smířený, pro někoho je to moc. Pro někoho je moc právě duše zemřelých lidí. Někdo ignoruje veškeré toto spektrum a upíná se jenom k té nejvyšší jednotě, k Bohu. A je to individuální. Ale člověk, který je na spirituální cestě, potká na své cestě, nechci říct, že ty veškeré formy života, protože to ne, ale potká jich velké množství ze všech různých dimenzí, úrovní vědomí a podobně. Někteří budou milí, někteří ne.

Svobodná volba výběru duchovních bytostí

A víte co? Ono je to jako s naší fyzickou existencí. Přece se taky nekamarádíte s každým. Jo, jasně, všichni jsme světlem a je to úžasné, ale přiznejme si to. Občas se někdo chová jako úplný blbec. Není třeba si tady nic nalhávat. To, že někdo má někdy slabé chvilky nebo se zrovna v tom okamžiku života nechová jako svoje nejlepší já, neznamená, že je špatný člověk. To je prostě v pořádku, že nějaké lidi chcete mít ve svém životě a nějaké lidi nechcete mít ve svém životě. A úplně to stejné platí o duchovních průvodcích, o jakýchkoliv duších, které se kolem nás vyskytují.

Při spirituální komunikaci vždy máte právo říct: „Nechci se s tebou bavit.“

Je to takhle moc jednoduché. 

Spirituální komunikace má dvě polarity

Nesmíte do spirituální komunikace vlítnout s tou naivitou, že jsou všichni hodní a všichni jsou tu, aby vám pomohli. To ne, nejsou. Ale tím, že už si pokládáte tu otázku, tak tam ta naivita není.

Na druhé straně není třeba spadávat do té druhé polarity, že všichni s vámi jen manipulují a chtějí manipulovat, že vám ty duše nějakým způsobem škodí. To samozřejmě taky není pravda. 

Zákon rezonance a spirituální probuzení

A jestliže ano, tak je to opět o vás. Je to práce sama na sobě, protože i v tom jako všude jinde funguje nějaký zákon rezonance.

Stejně tak, jako si vy přitahujete k sobě lidi ve fyzickém světě, kteří jsou na podobné vlně, tak to funguje i v tom spirituálním světě.

Takže kdybyste měli s tím spirituálním světem převážně negativní zkušenosti, tak je to pro vás ukazatel, kde se co musí pohnout. 

Hodně se to stává u spirituálního probuzení. Ty zážitky bývají negativní, protože člověk třeba měl předtím pozitivní zážitky, ale ty pozitivní se lehce ignorují. A ty negativní už pak nejdou tak ignorovat, takže často negativní zážitky spouštějí spirituální probuzení.

Kdysi dávno to tak bylo i u mě. A já jsem těm bytostem vlastně zpětně nesmírně vděčná, protože i když nejsme kamarádi a už jsme se dlouho neviděli, tak mě vlastně nakopli. Nakopli mě v tom směru: „Není to OK. Není to normální. Nechci to zažívat. Chci s tím něco dělat.“ A začala jsem na sobě pracovat, meditovat, zbytek už znáte. 

Takže takhle se koukejte na tu spirituální komunikaci. Máte na výběr z nepřeberného množství kamarádů a teď je na vás, jestli se s nimi chcete bavit. Samozřejmě, že když budete mít později v sobě zpracované základní témata, budete vědět, jak se starat o svoji energii, budete vědět, jak se starat o svůj prostor, tak tam už trošku automaticky vznikne důvěra, protože už budete ve vyšším stavu vědomí a nemusíte na to jít tak racionálně.

Bůh a náboženství

Další otázka co s tím souvisí a tu často dostávám od věřících lidí ve smyslu náboženství. I já jsem věřící, ale nehlásím se k žádnému náboženství. Ale je to otázka, která od nich často padá: „Proč se vlastně vůbec bavit s někým jiným? Proč ne jenom s Bohem?“

A odpověď je na to v podstatě podobná, co jsem již říkala. Přirovnejme si to zase k té fyzické existenci. Představte si, že jste malé dítě a vaše mamka je pro vás Bůh. Samozřejmě, že se bavíte hlavně s ní. Máte tam třeba nějaké spojení, které vám nikdo nikdy neodmaže. To stejné má každý s Bohem. Ale to neznamená, že se chcete bavit jenom s ní. Chcete mít spoustu jiných kamarádů, spoustu jiných zkušeností.

A spirituální cesta každého z nás je rozmanitá, že může, ale nemusí obsahovat kontakty s různými spektry těch duší. Chtěla bych opravdu vypíchnout, že se nevylučuje komunikace s Bohem a komunikace s průvodci, komunikace s nanebevzatými mistry.

Je taky vlastně trošku ironie, že lidi z křesťanství nemají vůbec žádný problém s Ježíšem, ale měli by problém s nějakým jiným nanebevzatým mistrem a přitom je jich spousta. Nemusíte se bavit jenom s ním, ale můžete se bavit jenom s ním. Ale jde o to, že si nemusíte omezovat to spektrum.

Další duchovní bytosti

Jestliže vás to intuitivně táhne do nějakého buddhismu, do hinduismu, tak co? Vždyť je tam spousta svatých, kteří vám můžou poradit na vaší cestě. Zároveň samozřejmě platí, že můžete celou dobu mluvit k Bohu, jestliže to tak cítíte, že nepotřebujete nikoho jiného. Ale s nějakými přízemnějšími starostmi vám třeba lépe poradí jiná duše.

To už jsou opravdu praktické zkušenosti, které člověk získá spoluprácí s nehmotným světem. Takže to, že se bavíte s průvodci, že se bavíte s přírodním božstvem, že se bavíte s vílami, že se bavíte s anděly, tak samozřejmě to z vás nedělá nějakého pohana v negativním smyslu.

Můžete se bavit s kýmkoliv a stále mít svoje pevné spojení s Bohem.

Moje vlastní zkušenost mi říká, že ti lidé, co jsou opravdu s tím vědomím vysoko, vzhlížím k nim jako k učitelům nebo ráda s nimi trávím čas, tak jsou si vědomi toho širokého spektra a mají z toho své oblíbence. Nikdo po vás nechce, abyste se furt bavili se všemi. Je to opět jako v tom fyzickém světě: nikdo to po vás nechce. Aby se vám dobře žilo, tak to tak prostě nefunguje. Ale ti lidé jsou si vědomí toho, že to tak funguje a že to tak existuje. A rozumí tomu, co třeba dělat v nějakých konkrétních případech ze svého života, jak se zachovat nebo za „kým“ jít, když je ouvej. A zároveň je to jejich spojení s Bohem, s tou nejvyšší jednotou, ze které vlastně všichni pocházíme, stejně silné.

Spirituální komunikace – nebezpečí naivity

Samozřejmě nic není černobílé. A jako v každém jiném oboru, i v tomto platí, že musíte vědět, co děláte. Nevstupovat tam s tou naivitou a: „Já chci pomoct s tím a toto.“ a nevědět nic o energiích, jak to funguje, jak trošku jít na tu vědomou komunikaci a jak to vypadá. To by bylo naivní.

Samozřejmě jestliže vám stačí jednosměrná modlitba k Bohu nebo k průvodci jako k nějaké žádosti, tak pro to nemusíte vědět skoro nic. Ale jestliže se tady bavíme o nějakém sofistikovanějším způsobu komunikace, tak už trošku musíte vědět, co děláte. Tam už se potom schyluje k tomu obrázku malých dětí, co si vyvolávají duchy a najednou tam někde něco práskne a ony utíkají a jsou z toho nesvé. Když byste do toho vkročili bez jakékoliv přípravy a s nějakou naivitou, určitě můžete potkat duši, která s vámi bude chtít nějakým stylem manipulovat. 

Spirituální komunikace a manipulace

Ale to mě vcelku přivádí k další otázce, když se mě někdo ptá na tu manipulaci, jak poznají, že mu třeba ten průvodce bude radit a ne s ním manipulovat.

Průvodci a ani žádná jiná vyšší bytost, ani Bůh, nikdo vám nebude říkat, co máte dělat.

Nikdy vám nebude nic přikazovat. Nikdy za vás nebude dělat nějaké rozhodnutí. Takže já moc nerozumím tomu, jaká jsou tam ty rizika manipulace. Když nejste s prominutím hlupák, co mu proběhne hlavou nějaká myšlenka a on jde a udělá to, tak jaká jsou tam rizika? To je opět jako kdybyste šli ve fyzickém světě a ptali se dobrého kamaráda na radu, on vám jí řekl a vy: „Jasně, ptal jsem se. Tak já ti děkuji. Děkuji ti za tuhle odpověď.“ Ale je samozřejmě na vás, jestli si z toho něco vezměte, jestli to aplikujete na svůj život nebo ne. 

Nebezpečí silného přesvědčení o komunikaci s Bohem

Řekla bych, že ti lidé, co jsou přesvědčeni o tom, že dostávají přímé rozkazy dokonce od Boha, jsou samozřejmě nejnebezpečnější. To je fakt problém a samozřejmě to může končit hodně špatně. A historie ukázala, že to končívá hodně špatně u těch lidí, co byli skálopevně přesvědčeni o tom, že s nimi mluví Bůh, že jim dává přímé rozkazy. Samozřejmě to prostě asi byla nějaká jiná duše, která se tím velice dobře bavila a měla z toho nějaký energetický užitek, měla z toho dobrý den a podobně.

Jenomže zase jsme u toho, že tomu člověku to muselo dobře hrát na jeho stíny, na to, co mu ta jeho duše říkala. Třeba na pocit výjimečnosti. Někdo, kdo byl nějakým způsobem zanedbávaný nedostatkem pozornosti v dětství, tak teď mu to honilo pocit té výjimečnosti a důležitosti, že: „Ty jsi ten, co jde vykonávat boží práci, obracet ty ovečky na tu jedinou správnou víru.“ Takže jasně, že ta duše mohla být manipulativní a věděla do čeho šťouchnout.

Ale ten člověk neměl v sobě integrované spirituální praktiky, protože sebepozorování a sebedotazování jsou taková sebeanalýza. Proto říkám, že to není pro lidi, co mají křehké ego v tom smyslu, že se hned uráží, myslí si, že vždy mají pravdu a podobně. Ty to prostě nebudou dělat. Ale zároveň jsou to lidi, kteří jsou nejlehčeji manipulovatelní. 

Takže nic není černobílé, ale já tam opravdu nevidím riziko manipulace. Když si zachováte zdravý selský rozum, tak tam podle mně není. Protože žádná vyšší bytost vám nikdy nic nebude přikazovat. A můžete dostat dobře míněnou radu, ale jako se všemi radami, co v životě dostanete, je to na vás, jestli ji využijete nebo ne.