Proces tvorby

Někdy k nám samovolně nápady proudí a někdy se můžeme stavět na hlavu a nic kloudného nás nenapadne. Jak znovu nastartovat proces tvorby? A jak nám v tom pomůže uspořádaná mysl?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Já vás vítám u dalšího videa, které se týká procesu tvorby. A dnes se podíváme na to, jak to mám já a ráda bych vám předala zajímavé tipy, jak proces tvorby nastartovat. Jak nastartovat ať už impuls z čistého vědomí nebo ten intuitivní proces.

Proces tvorby – vytvoření podmínek

Já to mám osobně tak, že pro intuici a pro to, abych dostala nápady, které jsou pro mě z dlouhodobého hlediska kvalitní, musím jít do velkého klidu. Musím jít do velkého ticha, musím být v naprostém klidu, musím mít uspokojené všechny základní potřeby.

Těžko se mi to bude dělat, když budu mít hlad, budu nevyspalá a podobně. Což vzhledem k mojí nedávné životní situaci (narodil se mi syn) začalo být složitější. Protože s malým miminkem toho zas až tolik nenaspíte. Takže ta priorita se najednou přešoupla někam jinam. A je jedno, jestli se vám narodí dítě nebo máte novou práci, kde najednou musíte trávit hodně času. 

Co dělat, když vás nic nenapadá

Prostě jakákoliv životní situace, která vás najednou hodně zaměstná, vám může přebýt přítok nových nápadů. A já jsem byla v té situaci, kdy jsem si říkala: „Já už jsem tak strašně dlouho nic nenatočila na Youtube a já bych měla. A mně vůbec nic nenapadá.“ Byla jsem z toho taková nešťastná asi 2 dny. Pak jsem si řekla: „No a co? Ježíš, teď jsem prostě na rodičovský, tak chvilku budu jenom na rodičovský. Budu se věnovat jenom synovi a nechám to prostě být. Než abych se jakoby věnovala synovi, ale myšlenkami byla furt u toho, co bych měla a neměla dělat.“

Opravdu jsem se soustředila na to „tady a teď“. Šla jsem naplno do pečovatelské role. Není to nic kreativního, prostě to byla pečovatelská role. A vlastně jsem si v tom pár týdnů strašně hověla a říkám: „Ježíš, to je dobrý.“ Vlastně se mi vnitřně hodně ulevilo, když jsem na sebe přestala vyvíjet ten vnitřní tlak. A hádejte, co se stalo? Přišly nápady a mám sepsaná témata na videa.

Najednou to prostě začalo proudit. Mívám to z toho vnitřního já, popřípadě od mých průvodců – prostě proudí témata s nějakou osnovou, já si to zapisuji a jakmile mám čas, tak si to takto zpracuji. 

Proces tvorby – důležitost odstupu a důvěry

Takže tam vidíte, jak je důležitý odstup.

A ten odstup lze vytvořit tak, že na tvorbu nebudete tlačit.

Kdybyste byli spisovatelé, tak ne, že budete chodit a přemýšlet, o čem bude nová knížka. Je dobré si říci: „OK, teď mi to nejde, tak se zaměřím na něco jiného, na to, co musím udělat „tady a teď“. Dám si pauzu a ono to přijde. Ono to vždy přijde.“

Proto máte i hodně podnikatelských příběhů o tom, že lidé šli na týden do tmy a dostali tam skvělý podnikatelský nápad. Odjeli někam s původně úplně jiným záměrem, oni tam většinou na ty meditační pobyty nebo na ty různé retreaty nejeli s tím záměrem, že tam jdou hledat podnikatelský nápad. Oni tam jeli s tím, že si jedou odpočinout. Ale vlastně tam udělali to místo a do toho místa mohl přijít ten nápad.

To je důležité chápat, že když je někdo mentálně strašně zaměstnaný, že toho má milión v hlavě, tak těžko tam budete cpát nějaké intuitivní nápady. Možná se vám tam vecpou nějaké impulsivní nápady na základě vašeho nevědomí, ale intuitivní nápady hodně těžko.

Je to vlastně proces, který je hodně o pauze a o důvěře v to, že to zase přijde. A ono to vždy přijde, když si tam dovolíte dát pauzu.

V případě těchto videí nebo jakékoliv mé tvorby víte, že já dělám kurzy, v rámci těch kurzů jsou natočeny meditace a podobně, tak já bych těch meditací mohla natočit 150 milionů a veřejně přístupných ke každé čakře. A já vím, že by se to prodávalo, ale rozumíte? To potom není tvorba na základě mé intuice, protože z nějakého dlouhodobého hlediska já v tom hlavně musím vidět smysl. A nedává mi smysl vám třeba poskytnout meditaci na léčení kořenové čakry, když to není zasazené do nějakého konceptu a nějakého procesu léčení.

Proces tvorby je velice individuální, že někdo to samozřejmě může pojmout jinak, aby to jeho publiku dávalo smysl, takže ten proces tvorby je velice individuální. Nezáleží na nikom jiném. 

Individualita v kreativitě 

A abych vás trochu inspirovala – můžete si myslet, že hodně věcí už bylo natočeno, napsáno, nahráno. Ale publikum je různorodé a určitě se vám taky někdy stalo, že něco musíte slyšet 50 krát. Anebo to potřebujete slyšet od někoho jiného. A až na posté vám to konečně docvakne. To se vám určitě stalo. Prostě v tu pravou chvíli, když to zapadne na to místo a od toho pravého člověka anebo vám to řekne nějakým jiným způsobem. Protože každý z nás je originál a ta interpretace naší reality je také originální a dokážeme oslovit určité spektrum lidí, které by zase třeba nedokázal oslovit někdo jiný. Rozumíte tomu?

Proces kreativní tvorby je hodně individuální a má hodně individuální publikum.

Týká se to malby, týká se to psaní, týká se to videí, vyprávění: týká se to jakékoliv kreativní tvorby.

Životní síla kreativity

Když člověk není v něčem kreativní, tak je mrtvý.

Protože kreativita je životní síla. Kreativita je tvorba. Kreativita je směr vpřed. Kreativita je vývoj.

Takže si to zkuste u sebe rozlišit, co vy potřebujete pro tu intuici. Řekla bych, že ta pauza a důvěra je ta základní podmínka. Můžete si u sebe vysledovat, jak u vás funguje intuice vs. impuls, a impuls z toho čistého vědomí vs. impuls z toho nevědomí. Je to velmi zajímavé. 

A je zcela v pořádku, když budete mít pauzu v tvorbě i delší dobu. Někdy to člověk s něčím přepálí. Vezměte si příklad: Budete malovat obrazy. Najednou vás to bude strašně bavit. Začnete to ale dělat na zakázku a budete malovat to, co chtějí lidi, ale to se akorát vyčerpáte a vyhoříte. Ale pro toho člověka to potom neznamená, že má navěky přestat malovat obrazy. Tam akorát měl dostat nějakou lekci a prospěje mu dlouhá pauza, během které se může věnovat něčemu jinému a vrátí se k té původní tvorbě v lepší formě.

A týká se to jakékoliv formy. Takže jestli jste v nějaké tvorbě tlačili na sílu, ne na základě intuice, ale na základě toho, že: „Musíte z nějakého důvodu.“, tak je přirozené mít delší pauzu. Abyste to dokázali přehodnotit a znova načerpat síly na další tvorbu.