Přivtělené duše jsou téma, o kterém se příliš nemluví. A když mluví, tak se informace potají předávají z jednoho člověka na druhého. Já bych ale povědomí o nich chtěla rozšířit, a odstranit tak zbytečný strach. Protože jak už to bývá, nejvíce se bojíme toho, o čem toho nejméně víme. V první části této série se podíváme na to, co tento termín znamená.
Když mluvíme o přivtělené duši, mluvíme o duchovi. Tedy o takové duši, která zůstala z nějakého důvodu blízko naší fyzické reality. Takový duch má pouze omezené zdroje energie, jelikož neodešel do světla.
My jako fyzické bytosti získáváme energii tím, že jíme, pijeme a dopřáváme si spánek. Jakmile ale jednou opustíme fyzické tělo, takovéto dobíjení energie nám již nefunguje. Musíme zdroj energie hledat jinde. Za předpokladu, že nepostoupíme dále na inkarnační cestě, jsou tím zdrojem právě energie živých lidí.
Čím rušnější místo, tím zde vzniká více energie.
To je důvod, proč tolik duchů zůstává např. na nádražích, v restauracích, klubech, fitness centrech. A naopak na takovém hřbitově je jich méně, protože tam tolik živých lidí neprochází. A duchové jsou pořád jen mrtví lidé, takže se asi dokážete vcítit do jejich situace, a hřbitov by nebyl ani vaší první volbou, kde byste zůstali delší čas.
Duch může čerpat energie na rušných místech z běžných lidský činností – sportu, hádek, konverzací… Nicméně se může stát, že uvidí vhodnou příležitost a připojí se přímo do energie konkrétní živé osoby. V ten okamžik o duchovi již mluvíme jako o přivtělené duši. A od tohoto okamžiku již duch pokračuje všude s danou osobou. Důvody tohoto napojení nemusí být vůbec zlomyslné a řekneme si o nich více v dalším díle.
Lze rozlišit různé typy napojení přivtělené duše na žijícího člověka. Rozlišujeme je dle míry napojení:
Jak již tušíte, ve spojitosti s přivtělenými dušemi se setkáváme s termínem posednutí. Posednutí je ale nadměrně obecný termín, který vyjadřuje stav absolutní dlouhodobé kontroly zlomyslnou entitou nad člověkem. Já osobně se termínu „posedlost“ vyhýbám. Vzbuzuje v lidech zbytečný strach a v drtivé většině případů se nejedná o žádnou zlou entitu se záměrem škodit, ale pouze o přivtělené duše lidí. Tudíž termín „přivtělená duše“ daleko lépe vystihuje stav většiny lidí.
Posednutí v jeho pravé formě se vyskytuje velice, velice vzácně. Musí k němu nastat ideální podmínky ze všech stran – a to se stává zřídkakdy. Mediální obraz posednutých lidí je zcela jednosměrně zaměřený na extrémní případy umocněné filmovými triky.
V reálném životě se to nestává. Lidé s přivtělenými dušemi se nemusejí chovat extrémně abnormálně. Naopak – s přivtělenou duší se ve svém životě v určité fázi potýká skoro každý. Proč se k nám připojují, jak se lze chránit a jak poznat přivtělenou duši, to vše si povíme v dalších částech.