
Dnes vám budu vyprávět příběh o velmi speciálním silovém předmětu z Váránasí v Indii. O Váránasí jsem už mluvila, a bude tomu asi přesně rok, protože právě před rokem na Kartiku Púrnimu jsem tam byla. Kartika Púrnima je úplněk, kterým vrcholí Diválí – svátek světel.
Je to něco jako indické Vánoce. Nese v sobě symboliku poražení zla, vítězství světla nad temnotou – a nejen vnějšně, ale hlavně vítězství vědomí nad nevědomím. To, že světlo se dostane do míst, kam dříve z nějakého důvodu nemohlo.
Nedávno jsem o tom psala – že právě v tomto období se dokáží bloky hluboce zvědomovat, a následně s tímto úplňkem přichází úleva. Kartika Púrnima je navíc silně spojená se Šivou, k němuž mám velmi speciální vztah z mnoha důvodů. A právě tam začíná celý tento příběh.
Před rokem jsem tedy byla v Indii, v Šivově městě Váránasí. Bylo to nádherné – světla na Ganze, laserové show, ohňostroje, prostě Indové opravdu umí slavit. Z hladiny Gangy jsme pouštěli spoustu světýlek a ta atmosféra byla neskutečná.
Do Indie jsem jela s vědomím, že jedu do Šivova města, a okamžitě jsem cítila, že tam patřím. O Váránasí se mi dokonce zdálo už dřív, jen jsem nevěděla, že je to právě ono. Našla jsem si tam přátele a měli jsme společný program, nádherný, naplněný týden, možná deset dní.
V pozadí jsem měla jednu myšlenku – že bych si odtud chtěla přivézt velkou sochu, silový předmět nejen pro sebe, ale i pro klienty. Protože chápu, jakou sílu tyto předměty mají, když se s nimi pracuje vědomě.
Jenže jsem si říkala, že na to nebude čas. A také – že koupit sochu ve Váránasí by bylo sice krásné, ale pokud ji jen koupím v kamenictví, je to pořád „jen“ kus kamene, ne živý, požehnaný předmět. Já jsem chtěla požehnaný kámen s duší.
Tak jsem to pustila z hlavy. Program byl nabitý, chrámů i požehnání bylo spousta, nebyl prostor o tom přemýšlet. A pak, jednoho dne – po dvou nebo třech dnech – jsme se vraceli z cesty tuk-tukem. Já jsem se právě věnovala své meditaci, která se dělá ve specifický čas.
Když jsme přijížděli k našemu ášramu, kde jsme bydleli, a já dokončovala meditaci, vzhlédla jsem a uviděla svatého muže. Ve Váránasí to není nic neobvyklého – potkáte tam mnoho svatých mužů, někteří jsou opravdoví, jiní ne. Ale tento pohled byl jiný.
Díval se mi přímo do očí. A já jsem v tom pohledu cítila obrovskou sílu a lásku zároveň. Nemohla jsem se ani pohnout. Za pár vteřin odešel, ale náš průvodce se mu poklonil, dotkl se jeho nohou – tak, jak se zdraví mistři.
Zeptala jsem se průvodce, kdo to byl. Odpověděl, že se jmenuje prostě „Guruji“, že přišel z Kalkaty, byl nemocný, nic neměl, a on mu tehdy pomáhal, když potřeboval něco vyřídit ve městě. Teď má svůj chrám u Gangy.
Druhý den jsme se za Gurujim vydali. Bylo to nádherné setkání – cítila jsem jeho požehnání ještě celý den. Když silná bytost takto přenese energii, cítíte ji fyzicky.
A v tu chvíli jsem věděla, že právě on má být tím, kdo se mnou iniciuje lingam. Dostal ode mě jasný záměr a dal mi pokyny, jak má lingam vypadat.
A teď možná musím vysvětlit, co to vlastně lingam je. Je to symbol Šivy – mužský princip tvoření. V Indii můžete vidět Šivu i v podobě meditující sochy, ale klasickým symbolem je právě lingam.
Západní lidé se často usmívají, když zjistí, že lingam symbolizuje penis a joni (vaginu) – tedy spojení mužského a ženského principu v jednotě. Je to symbol stvoření, rovnováhy a jednoty, nikoli nic vulgárního.
Guruji mi dal instrukce, jak by měl lingam vypadat, jak velký by měl být a jak proběhne jeho iniciace – abhišék, což je rituál zrození lingamu.
A tak začal proces. A nezapomínejme – jsme v Indii! Jeli jsme na motorce do kamenictví, smlouvali, přemlouvali, nakonec zasáhl i Guruji, aby mi dali lepší cenu. Když jsem lingam poprvé uviděla, věděla jsem, že to je on. Měl nádhernou kobru, symbol kundaliní i Šivovy síly.
Celý rituál byl naplánován tak, že abhišék proběhne právě na Kartiku Púrnimu – a opravdu se to povedlo. Guruji měl chrám přímo na břehu Gangy, s obrovským lingamem zasazeným do země.
Můj lingam tam zůstal dva až tři dny, než proběhla iniciace. Pak přišla druhá část výzvy – dostat ho do České republiky. To trvalo několik měsíců, a lingam dorazil až na jaře.
Lingam, který přicestoval, je pro mě mimořádně silný předmět. Narodil se při rituálu, byl pojmenován Višvešvara lingam – každý lingam má své jméno. Tento je opravdu chrámové kvality.
Můj záměr od začátku byl, že jednou bude umístěný v chrámu. Nemusíte si představovat katedrálu – stačí malý, vědomý prostor zasvěcený tomuto účelu.
Zatím je u mě v koučovně, kde se o něj pravidelně starám, dělám mu abhišéky, pracuji s energií a záměry. Lingam není obyčejná socha. Je to živý předmět, který přeměňuje iluzi na světlo.
Tyto rituály udržují lingam v živé energii. Funguje jako most mezi hmotou a vědomím. A i když ho teď fyzicky opatruji já, není to můj osobní silový předmět – je určený pro lidi, kteří přicházejí ke mně.
Je to kus Šivova vědomí, který teď působí v Evropě, v Česku. A já se těším, co všechno ještě přinese.
Lingam váží kolem 60 kilogramů – takže i kdybych ho chtěla vzít do kufru, nebylo by to možné. Není obrovský, ale je dost velký na to, aby energeticky obsluhoval nejen mě, ale i širší komunitu.
Jednou bude pevně zasazený na místě, které mu bude zasvěcené. Bude přístupný lidem, kteří chtějí skrze rituály pracovat se světlem a vědomím. A já se těším, kam tento příběh ještě povede.
Tento magický příběh z Indie je příběhem záměru, synchronicity a hlubokého spojení s vědomím Šivy.
Lingam Višvešvara nese energii světla, jednoty a transformace – a já vím, že tohle je teprve začátek jeho cesty.