Posvátná pauza

Posvátná pauza je něco jiného než stagnace. Poznáte to z dlouhodobého hlediska. Když stagnujete, je to opravdu dlouhodobý stav, kdy se kolem vás nic nemění, vy sami se neměníte a chybí tam seberozvoj. Seberozvoj a sebeuvědomění totiž ve finále znamená, že se měníme, mění se náš přístup k životu a sami k sobě.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

A když tohle chybí, dochází ke stagnaci. Kdežto posvátná pauza je něco, co bychom měli do svého života zavádět velmi vědomě. Je to období výdechu. Stejně jako dýcháme, potřebujeme také vydýchávat. Totéž platí pro rytmus života, proto jak přicházejí nápady, jak se aplikují.

Vědomé pauzy a cykličnost v každodenním životě

Jenže na tohle vůbec nejsme v životě zvyklí. Ještěže nám do života přichází menstruační cyklus, což ženám usnadňuje, že si mohou na pár dní každý měsíc dopřát pauzu. Muži si možná musí dávat větší pozor a vědomě si tuto pauzu do života vkládat.

Samozřejmě to platí pro všechny, protože naše společnost není nastavená na to, aby extra respektovala cykličnost. Jedeme na co největší výkon každý den. Spoléhat se na to, že si pauzu vezmeme, je tedy naivní.

Jak posvátné pauzy podporují naši intuici a osobní růst

Pokud žijete „normálně“, chodíte do práce nebo podnikáte, prostě se zabýváte prací a pak rodinou, nemáte tam prostor pro klidový výdech.

Proč tomu říkám posvátná pauza? Naše intuice, k níž chceme mít trvalý přístup, nám funguje během dne, ale je dobré ji podpořit v nějakém vyhrazeném období. Naše intuice je zakořeněná hluboko v nás, v našem srdci a nitru, a způsob, jakým se k ní dostáváme, je skrze ticho, co nejméně vyrušení a rozptýlení.

Je to vnitřní stav, do kterého se člověk naučí dostávat během dne. Co se týče zhodnocování našich vizí a cílů pro život, pro naše podnikání, nebo toho, co vlastně pro sebe chceme, a zda jsme v tom spokojeni, nebo potřebujeme nějakou změnu, to se právě děje v těchto posvátných pauzách.

Doporučuji si je záměrně zařazovat do programu. Nestanou se samy od sebe, musíte si na ně pamatovat.

Význam odpočinku a potřebného prostoru pro regeneraci

Já se k tomu neustále vracím a samozřejmě bych je tam mohla mít častěji, protože když skáčete od jednoho úkolu k druhému a pak máte třeba dvě hodiny času, potřebujete často během těch dvou hodin skutečně odpočinout fyzicky, postarat se o sebe, najíst se a relaxovat.

A není tam prostor pro hluboké vhledy, které se dějí v této pauze. Proto je ideální, když má člověk volnější dny a nemusí kvůli tomu odjet na dovolenou. Přesto se to může i přirozeně stát, když vypadnete z každodenního režimu. Ale nejde ani tak o to, že vypadnete z režimu a jste v jiném prostředí; jde o to, že se zbavíte povinností, jako je „musíš tohle udělat“, „musíš tamhle“ a podobně.

A tohle odpadá, takže ten prostor během několika dní může vzniknout i na dovolené. Ale můžeme si ho přinášet cíleně do každodenního života. S tím, že když jste v jednom kole, není možné to řešit jinak, protože například začíná školní rok nebo jiná událost a je tam mnoho věcí k udělání.

Měli bychom si říct: „Dobře, ale ten týden potom, nebo ten týden ještě potom, si dám co nejméně povinností.“ Oznámím okolí, že teď mám oddechový týden, a zařídím si toho co nejméně.

Jasně, málokdo z nás si může dovolit týden nepracovat. Já taky ne, ale není to o tom, že bychom nic nedělali, ale spíše o tom, že se vyhneme honbě za termíny a povinnostmi, což nám dá možnost pracovat, ale ne s nutkavou potřebou. Je to obtížné, proto mnoho lidí jezdí na týden do přírody nebo na tři dny na místa, kde se nemusí starat o každodenní režim. Ale není to nemožné, každý z nás má jinou rodinnou a pracovní situaci.

Jak malé pauzy mění naše směřování v hektickém světě

Nemusíte být celý den bez činnosti, může to být jen část dne, a pak se člověk zase vrátí do rodinného režimu. Už jen tím, že si dáte oddech a záměr na několik dní po sobě, se změna může stát. A bez vaší účasti to opravdu nepůjde. Za mě je to moc hezká praxe, kterou si můžete více a více zařazovat do svého života.

V hektické době, kdy máme každodenní malá zastavení, ať už máte každodenní meditaci, rituály nebo cvičení, je to v pořádku. Ale důležité jsou i dlouhodobější zastavení, kdy se skutečně můžete zastavit a říct si, zda stále směřujete správným směrem, nebo se něco změnilo.

Ty hlubší otázky se nevynoří, když si člověk nedopřeje pauzu. Pauza a stagnace jsou velmi rozdílné věci, i když zvenku se mohou zdát podobné.

Jak překonat nepříjemnosti spojené s nicneděláním

V pauze člověk není frustrovaný a nešťastný, ale pokud to člověk ještě nevyzkoušel, může to být pro ego nepříjemné. Člověk, který je zvyklý fungovat na výkon, může mít problém nic nedělat. Důvodem je, že se skrývají vnitřní témata, nezpracované stíny, sebehodnota. Mnoho lidí si nemůže dovolit nic nedělat, aby se vyhnuli hodnocení od ostatních nebo pocitu, že jsou k ničemu.

Toto vyžaduje vědomý krok, abyste si vůbec dopřáli nic nedělat. To je to zastavení. Když jsem začínala s krátkými pauzami, bylo to nepříjemné.

Závěr:

V dnešní době se lidé musí znovu učit nudit, učit se být bez rozptýlení. Čím dál víc mě to však táhne k tomu, že mě rozptýlení už tolik nelákají. Hledám lepší prostředí, kde mohu existovat v těchto pauzách. Ať už jste to zkoušeli, nebo ne, doporučuji vám vědomě zařadit posvátné pauzy do svého života. Vědomé výdechy po svatých pauzách jsou potřeba.