Mezičas

Tento díl volně navazuje na minulý týden, kdy jsme se bavili o smrti ega, o období pouštění našich nějakých představ. Přiznání si, že nám něco nefunguje, nebo nám to nefunguje už tímto způsobem a co teď s tím.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Doba, kdy staré odchází a nové tady ještě není, je Mezičas. Zrovna v jedné masterclass, kterou jsem vedla na téma hojnosti, kde více lidí došlo k nějakému průlomu, k nějakému uvědomění a dokonce více uvědomění za sebou, tam něco zapadlo. A právě většina z nich mi potom psala, že to bylo skvělý, ale že teďka vlastně nic neví, ani nic nemůžou, a to je právě ono.

Když staré odchází a nové ještě nepřišlo

Když přijde nějaký zlom ve vašem vědomí, nějaké skoky, možná to můžeme nazvat i jako to, co opouštíme, tak tam vznikne posvátné prázdno, posvátná pauza – Mezičas, který je k tomu, abyste to integrovali. Pro případ, kdy byly právě nějaké velké aha momenty, nějaká velká uvědomění, nějaké velké osobní posuny, tak musí nastat fáze integrace, kdy se váš nervový systém musí chytnout, vlastně Vaše tělo se musí chytnout. Vy jste změnili svoji osobní vibraci, vibraci vašeho vědomí a vaše tělo se musí chytnout.

V této fázi vám to nebude těžce zapalovat a nebude se vám lehce přemýšlet, a nebudete se hrnout do akčních kroků. Ale všechno tohle je zcela v pořádku. To prostě po nějaké částečné smrti ega přichází. Jak dlouho tato fáze trvá? To je velmi, velmi individuální. Protože u něčeho to může být v podstatě v řádu, nevím, jestli bych řekly hodin, ale třeba i jednoho dne, ale u někoho to může být v řádu týdnů.

Záleží na tom, co se událo a jak to pro nás byl do nervového systému velký zásah. Také je nutno říct, že teďka je vůbec takové krásné, podzimní integrační období, kdy fungujeme na nějakých osobních cyklech, kdy dochází k průlomům, k částečným smrtím ega, a my se na tom pomyslném žebříčku posouváme dál.

Jak zvládnout nekomfortní, ale posvátný mezičas

A jsou tady ještě cykly obecné, kdy v roce potřebujeme integrovat to, co jsme si nabrali za celý rok. Co jsme zvládli, jaké posuny jsme udělali. V tom případě to může být integrace další, a to je fáze, kdy začínáme po uvědomění jít do přirozeného výdechu nebo možná je to ještě bod před výdechem. Takový ten okamžik mezi nádechem a výdechem.

To je mezičas, kde je absolutní nic. Tam se od vás žádá pouze to, abyste s tím nebojovali. Jo, člověk má takové tendence, obzvlášť když třeba pouští nějaké zvyky, které měl dlouho. Tak hned musí vymyslet, jak to udělat jinak a má řešení.

Můžete si všimnout, kdybyste teďka v dnešní době sdíleli třeba na jakoukoliv sociální síť, že vám něco už nevyhovuje, že jste si na to teďka přišli, tak jaké budou nejčastější odpovědi. No tak udělej to takhle. No jo, nebo udělej tohle. Nebo to musíš takhle. Je to vlastně naše přirozená lidská reakce, jít zrovna do akce, protože nám je ta doba mezičasu velmi nekomfortní, protože my nevíme, co bude. My nevíme, co vznikne z toho prázdna, které tam najednou je.

Ale tenhle mezičas je možná lidsky nekomfortní, ale je to velmi posvátný a spirituální prostor. Když se tomu procesu oddáte a zkoušíte hlavně ukonejšit hlavu, tak tím projdete co nejlépe a co nejrychleji ve výsledku. Ale nesmí vám jít o to, dělat to se záměrem, abyste to měli rychle za sebou, tak to samozřejmě nefunguje. Tam by nebylo to odevzdání opravdové, které se od této doby žádá.

Jak se odevzdat mezičasu a nechat ego ustoupit

Mezičas je už takhle nekomfortní pro lidské ego. Je to tak a sama to znám. Jelikož je to něco, co vnímám po několikáté, tak už mi to není tak moc nekomfortní, protože vím, že to vždycky skončí, a pak může možná následovat ještě vědomý výdech, kdy na základě rozhodnutí, že něco už nevyhovuje, něco se musí jinak, člověk něco ukončí.

A nebo naopak když je mezičas před nádechem, tak může následovat to, že přijdou nové nápady, jak to dělat jinak, jak si to pro sebe nastavit jinak, aby nám v tom bylo lépe. Ano, mezičas může sloužit před nádechem, i před výdechem. A právě v tomhle období člověk musí hlavně zazdrojovat sám sebe, aby o něho bylo postaráno po fyzické a psychické stránce.

A samozřejmě pracovat se svojí myslí, neskákat jí na to, že už bych to měla mít vyřešené, vymyšlené a měla bych vědět, jak to bude jinak. Nenechat to zabřednout do toho tlaku, protože ono to zase určitě přijde, když se tomu člověk opravdu podvolí tomu procesu. A vemte si, že tohle je součástí fáze smrti ega.

Dá se to tak říci, protože i když my se tomuhle procesu odevzdáme a zvládneme být co nejvíc v tichu, co nejvíc v sobě, tak tím naše ego umírá. Ego, které potřebuje neustále něco vymýšlet, něco kontrolovat a něco řídit, tady nedostává tolik prostoru.

Závěr:

Mezičas je posvátná pauza a posvátné období. A jestliže se vás to teďka zrovna také týká jako mě v jistých směrech, tak já vám přeju, ať si to nesmírně užijete.