Kumbhaméla 2025 – Transformační cesta

Krásný den, já vám dnes chci vyprávět o Kumbhaméla, protože jsem se z ní nedávno vrátila. Ještě probíhá, a mým přáním je, abych vás tam trochu přenesla, abyste si to dokázali alespoň trochu načuchat, něco z té energie na vás přenést. A třeba je to rozhodnutí, že se tam někdy vydáte, protože je to událost, která pro vážně duchovní pohledající bych řekla, že stojí za to, alespoň jednou za život. Dnešní tempo podcastu bude možná trošku pomalejší, protože se budu opravdu snažit vytáhnout tu energetickou esenci z těch vzpomínek, které tam mám.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Tato Kumbhaméla byla výjimečná tím, že byla opravdu obrovská. Očekávalo se 400 milionů lidí, což je nepředstavitelné číslo. Ona trvá přes měsíc a půl, takže ti lidé tam nejsou v jednu dobu, ale i tak v jednu dobu je tam pořád hodně lidí. My jsme tam byli na jeden z vrcholů Kumbhamély, protože dle nějakých astrologických vlivů a dalších vlivů z véd, jsou tam vrcholy Kumbhamély, které přitahují poutníků ještě více, takže se to tam kumuluje.

My jsme tam byli na jeden z těch vrcholů. Ono s tím bohužel spočívá i to, že jakmile se tam takhle kumuluje spousta lidí, že velmi často se tam lidi zraní, zemřou a podobně. Protože ta pointa u té Kumbhamély je, že všichni sádhuové, všichni svatí slezou z těch Himalájí a jdou požehnat poutníkům.

Posvátná koupel, davy a duchovní síla

A v těchto vrcholných dnech, oni jdou hromadně do Gangy. A úplně nejlepší je jít hned za nimi, a chytat vlastně tu jich energii. Jenomže stejný nápad bude mít pár milionů lidí, kteří tam už čekají přes noc. Oni tam nocují pro nás v nepředstavitelných podmínkách, protože tam je v noci zima. Tam teď není teplo, v tuhle dobu. A oni tam prostě leží na těch igelitech, přikrytí jenom těmi dekami, a čekají na to ráno, aby se tam mohli vykoupat.

No a v těchto situacích může právě vzniknout to, že se tam nahromadí moc lidí. Protrhly se tam nějaké zátarasy, a bohužel i letos tam zemřela velká spousta lidí. Bohužel, zdá se, že to k těm velkým událostem, i duchovním, patří. A to samozřejmě není něco, co vám říkám, abyste se toho museli bát, ale zase je dobré k tomu nepřistupovat s naivitou.

Je to poměrně jako náročná výprava. Byť na vás záleží, jak si ji zorganizujete. Četla jsem v novinách, že to jde udělat opravdu i tak, že se člověk zabydlí v soukromém kempu, nechá se odvést soukromou lodičkou mimo ty hlavní dny.

V ty hlavní dny je tohle náročné, a ty lodě sehnat je náročné, a všechno je náročné. Ale mimo ty hlavní dny, někde v průběhu toho měsíce a půl, tohle můžete udělat, relativně se vyhnout těm davům, a máte vlastně splněno. Protože o co jde v Kumbhaméle? Prostě se v ten čas vykoupat v té řece. To je jediný, co máte udělat.

Ti sádhuové tam jsou celou dobou, oni to nějak zahajují, potom zase odcházejí. Teď odcházeli z toho Allahabádu. Oni někdy odejdou zcela neplánovaně, ještě před koncem Kumbhamély. Prostě cítí, že energie už je někde jinde, a prostě se zvednou a odejdou. Takže ono se to těžko plánuje. Tyhle energetické věci se těžko plánují.

Ale ty sádhuy nemusíte potkat jenom v řece. Oni tam mají stanoviště, což pro mě byl neuvěřitelný zážitek. Já bych tam s nimi seděla velmi, velmi dlouho. Už to ale nebylo možný.

My jsme celý den vlastně chodili, koukali jsme na konec. Někdo to stopoval, že podle kroků jsme ušli nějakých 23 km. A to není 23 km hezké procházky. To je 23 km prodírání se v davu, a místy, kde jsme tam hledali nějaký ašram, kde jsme byli pozvaní, tak místy to bylo i ve velkém prachu. Takže to je náročný.

A když jsme vlastně přišli do té vesničky sádhuů, kde se můžete s nimi bavit. Někteří mluví, někteří ne, můžete si tam s nimi sednout k ohni, můžete od nich získat požehnání za pár rupií, dá se říct. Tak my jsme tam byli už hodně v noci, a my jsme samozřejmě byli unavení, ale jenom vlastně ten zážitek toho setkání s těmito lidmi pro mě byl silný. To bylo jako kdybych viděla bratry.

Ony jsou tam i ženy, sádhví se jim říká, ale my jsme je teda nepotkali. Je jich tam samozřejmě méně, na množství, ale existují, a taky žehnají poutníkům. Neměla jsem na ně pouze štěstí.

Nečekané požehnání a koupel v Ganze

My jsme tam procházeli, a koupali jsme se už někdy odpoledne. Svámí z jednoho ašrámu z Rišikéše se šel s námi vykoupat, a dal nám tam požehnání skrze vodu. Říkal nám, jaký je postup v Ganze, ideálně co máme dělat. A byla to od něj krásná spontánní akce.  My jsme s ním měli domluvenou vlastně audienci, setkání, ale neplánovali jsme, že s námi půjde i takhle do vody.

A jelikož on je známý, tak s námi šlo i plno novinářů, dav, který od něho chtěl požehnání, vlastně jeho následovníků. A pro západního člověka to byla naprosto šílená situace. Kdy my neumíme tu víru takhle vyjadřovat. Že by opravdu šel ten vytržený dav, křičel božská jména, a byl prostě tak naprosto v tom otevřeném srdci, ale zároveň v tom vytržení.

My to vnímáme jako bláznoství. A tohle se tam všechno dělo, díky tomu, že jsme tam byli v přítomnosti toho svámího. Zároveň my jsme byli na místě, kde se ideálně, v tom Allahabadu chcete vykoupat, kde je to ideální.

Posvátné ponoření v soutoku tří řek

Říkám, máte splněno, i když budete v nějakém postranním kempu, a vlezete do té vody. Chcete se vyhnout davu, a máte prostě splněno. Ale tady je soutok tří řek, samozřejmě Ganga, Jamuna a Sarasvatí. Sarasvatí je podzemní, takže tam musíme věřit, že tam je. Budeme Indům věřit, že existuje, byť ji nikdy nikdo neviděl.

Na tomto soutoku řek je právě to nejposvátnější místo, kde se můžete na Kumbhaméle vykoupat. Ona je to taková skupinová zábavná aktivita. Nebo aspoň mně to přišlo zábavné, že to byla pro mě půlka zážitků právě i sledovat ty vytržené davy. A potom se to tam vlastně zklidnilo díky zásahu policie, kteří vlezli za námi do té vody, abychom tam měli trochu klid, a aby svámí měl trochu klid.

Vlastně klasicky se to dělá tak, že se třikrát ponoříte, včetně hlavy, včetně všeho. Já jsem nikdy neměla vůbec v nějaké myšlence, že bych mohla jako z Gangy onemocnět. Prostě to v té myšlence vůbec nemám, takže se mi to s největší pravděpodobností nestane.

Někteří lidé to hodně řeší. Vím, že za mnou přišla Američanka, my jsme byli velká mezinárodní skupina, přišla za mnou a ukazovala, jak si zacpat nos a uši zároveň, a ať to uděláme. Tak jsem na ní koukala, a říkám si, no tak to určitě dělat prostě nebudu. Já jsem tady přišla pro něco jiného.

A teď jsme tady u toho důležitého, že se potápíte včetně hlavy s nějakým záměrem. My jsme se nakonec potopili daleko vícekrát než třikrát. Ale být v tom stavu usebrání, že se člověk vlastně ponoří sám do sebe, a vyjasní si, s čím tam do té Gangy šel, s čím tam vlezl, a pak se teda třikrát ponořit za sebou, to je to, co můžete nejlépe udělat.

Kumbhaméla a síla přání v posvátné Ganze

My jsme se pak potápěli ještě vícekrát, protože se s námi právě přišel potápět ten svámi. A je to přece jenom skupinová aktivita, to je půlka zábavy na Kumbhaméle, ale tohle stačí. Proč tam ti lidi chodí?

Ke Ganze, a k Šivovi můžete přinést jakékoliv své přání. To je jasné. Ale tím nejhlavnějším přáním, které je tam prostě zakódované, byť si budete přát něco hmotného, nebudete mít žádné duchovní přání, tak se stejně tomuhle nevyhnete. To je prostě zakódované v té události v Kumbhaméle, a v téhle obrovské duchovní pouti.

A to je dosažení mókši. Osvobození duše, absolutního vysvobození od dalších inkarnací, od svých strachů, od svých limitů, od jakýchkoliv omezení. Takže si představte tu sílu, když se tam sejde takových milionů lidí, jejichž záměrem je mókša, vysvobození duše.

A neříkám, že ho má každý. Protože přece jenom aspoň já jsem zastánce toho, na co si hrát, když mě teď nejvíc trápí například partnerství a mé vztahy. Je naprosto legitimní do té Gangy vlézt s tím, já chci mít prostě šťastné, radostné vztahy, a chci omýt všechno, co mně v tom brání.

To je naprosto legitimní záměr. Jakýkoliv, co vás zrovna v tom životě trápí. Je fajn se tím nenechat, ale zase až tak jako odvést. Protože byť já jsem si říkala, že jasně, tak tady to by bylo fajn, tohle by bylo fajn, tohle, ale moje přání bylo opravdu tady právě v té mókše.

Jakmile jsem vstoupila na indickou půdu, tak já už jsem ani na nic jiného nemyslela. Já to tak mám, že nehledě na to, co by teoreticky mohlo být lepší v životě, tak prostě jdu vyloženě po těch duchovních přání. Ale ne všichni to tak samozřejmě musí mít. Ale ta Kumbhaméla je tak prostě naprogramovaná.

Bylo to hodně vidět, že lidem se spouštěly procesy ještě, než vůbec do Allahabádu dojeli. Velké očistné věci, vyplavovaly se témata. Prostě to tam funguje. Ale v momentě, když stojíte v té Ganze, a všichni mají ta otevřená srdce, a teď se fakt otevírají tomu božstvu, někdy v tom extatickým davu, to je něco nepopsatelného. To opravdu stojí za to.

Síla Gangy a hluboký duchovní prožitek

Čistě energeticky, a já většinou víte, že já zase ty svoje vnitřní pochody tolik nesdílím, pouze když se domnívám, že to bude k užitku někomu jinému. Opravdu jsem to cítila. Ten energetický přínos, když jsem se ponořila, nebo když jsem dělala ty svoje ponory. Opravdu jsem cítila z Gangy velkou sílu. Opravdu tam jako něco je.

Opravdu jako důvod, proč ta Ganga je jiná. Proč ta Kumbhaméla je jiná. Proč to není to stejné, jako kdybychom si dali tato setkání ve Svratce. A ti sádhuové tam mají své místo.

Se mnou už na nějaké úrovni komunikovali, než jsem vůbec dojela. A dělali mi nehmotné průvodce po celou dobu. A zůstali se mnou, zůstali mi v srdci. A úplně to stejné můžu udělat pro každého poutníka, kdo tam upřímně přijede se svým přáním s otevřeným srdcem, prostě s tou láskou, božstvím.

Ono se říká, že Kumbhaméla – zažít jednou za život. Já si to umím samozřejmě představit i vícekrát. Ale když to uděláte jednou a pořádně, tak máte splněno, a vlastně nemusíte. To už tam vyloženě budete třeba jezdit, že chcete.

Můžete se tam posadit mezi ty sádhui, a být prostě jedním z nich, a nemusíte už být jenom jako hledající. Když vlastně tu energii Kumbhamély pochopíte, a budete mít v sobě vnitřně velmi srovnaný ten záměr.

Kumbhaméla výzva pro tělo, dar pro duši

Takže Kumbhaméla mi dala mnoho, byť to bylo pro mě fyzicky náročné, protože jsem tam onemocněla, což už se rozjíždělo teda od cesty tam, od letadla z cesty teprve do Indie, takže poměrně brzy.

A díky těm podmínkám, co jsme tam vlastně absolvovali, tak se to prostě rozvinulo do nemoci, ale byť to bylo fyzicky náročné, tak energeticky to bylo úžasné. Z hlediska nějakých vnitřních posunů, z hlediska rozvoje vědomí. A v podstatě bych si přála, aby to mohlo zažít každý. A ono to není tak těžké.

A na těch menších Kumbhaméla setkáních není tolik lidí. Tato byla opravdu velká, ona se jen tak opakovat nebude. Dá se to zažít mnohem komorněji. Ale ano, hraje tady roli načasování.

Pro hodně lidí je vůbec Indie, a Kumbhaméla hodně brzy. Já to respektuji, já jsem to měla velmi dlouho naprosto stejně. Je to prostě, vždycky říkám, že je to syrový.

Ono to vytáhne tu podstatu, a na to ještě každý úplně ready není. A není to ani v cestě každého. Ne každý je vážný duchovní aspirant, a má to jako takovou hlavní složku svého života.

Někdo chce jen v uvozovkách šťastně žít, což je taky důvod pro navštívení Kumbhamély. Ale možná pro nás ze západu, to nebude dostatečný důvod k tomu, abychom tam opravdu letěli.

Jasně, kdybychom to měli hodinu cesty, chci šťastně žít, chci požehnání od Gangy, proč tam nejet. Ale my musíme k tomu vynaložit poměrně dost velké úsilí, abychom se tam dostali. Takže my tam ty motivace zpravidla potřebujeme takové hlubší.

Závěr:

A pro někoho to prostě je, pro někoho to není. A pro někoho to bude zase za dalších 12 let, nebo za 4, nebo příští rok nějaká malá Kumbhaméla. Nikdy člověk prostě neví. Zůstaňte tomu jen otevření, že to třeba pro vás jednou bude, že v tom jednou uvidíte hodnotu, že si jednou do Indie přijedete pro mókšu.