Jak vznikají stíny

Stíny jsou ukryté programy v našem podvědomí. Ovládají zcela naše chování, dokud je nevytáhneme „na světlo“ a nezpracujeme. Jak se tam tyto programy dostanou? Kde vznikají?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Já vás moc zdravím a vítám u dalšího videa na téma jak vznikají naše stíny. Jak vznikají vzorce v podvědomí, které nám způsobují chování na toho autopilota a které odstraňujeme na duchovní cestě. Dá se říct, že tyto stíny způsobují i na globální úrovni veškerou nenávist a ignoranci a vlastně všechno odsuzování, posuzování, netoleranci, kterou dnes můžete vidět v chování mnohých lidí.

A dá se říct, že kdyby každý pracoval se svým stínem (nemusí to být stoprocentně perfektní, ale aby si byl vědomý toho, že jeho chování odráží tyhle věci), tak by se nám žilo mnohem klidněji. A dnes bych se chtěla právě věnovat tomu, kde teda vznikají ty stíny, jak se nám to ukládá do našeho podvědomí.

Odkud se berou stíny

Na tenhle svět přicházíme narozením respektive početím. Ale až v momentě, kdy se narodíme, přicházíme do toho opravdového hmotného světa a do té doby jsme velice chráněni. A samozřejmě, že si s sebou bereme nějaké vazby, co jsme dělali a nedělali v minulých životech, ale veškeré ty vazby, které mají mít v našem současném životě nějakou úlohu, se musí aktivovat v tom současném životě.

Proto jsem vždy říkala, že vyloženě zkoumat minulé životy je bezpředmětné. Vždy se to dá vyřešit přes cokoliv v současném životě. Po narození na nás začne působit strašně moc věcí, strašně moc vlivů a začne se to kazit. Protože si můžete představit, že my se narodíme jako perfektní bytosti, které jsou plné lásky, důvěry, sebevědomí, všeho úžasného, co si jen můžete představit. A největší vliv má na nás výchova rodičů, kteří si samozřejmě v sobě nesou nějaké svoje zranění, takže se to tím způsobem dál přenáší na nás.

Hodně věcí, které lidé vykládají za problém z minulých životů, je ve skutečnosti rodová záležitost.

Největší vliv mají na nás rodiče, ale ne výlučně, je to samozřejmě nastavené společností, která je taková, jaká je. Je to o tom, že tím, jak jsme navigovaní tou společností, tak si vyrábíme svoje vlastní přesvědčení o tom, jak bychom v té společnosti měli fungovat tak, aby nás společnost přijala, aby nás společnost chápala, aby nás společnost akceptovala, abychom byli oblíbení, bohatí a úžasní. A k tomu nás samozřejmě vedou i ty rodiče. 

Stíny a vliv společnosti na jejich vytváření

Takže se nám vlastně do toho podvědomí začnou ukládat tyto vzorce. Řekneme si: „Aha. Když se budu chovat tímhle způsobem, tak budu v dnešním světě úspěšným, protože co znamená být v dnešní době úspěšným? Vydělávat hodně peněz.“ Třeba v tomhle příkladě je to vidět na maskulinitě a feminitě a já mám samozřejmě ženskou zkušenost. A v podstatě to, v čem se narodíte a v čem žijete, vám říká, že:

„Jestliže chcete být úspěšní, tak se musíte chovat jako chlap, protože cokoliv, co je feminní, není úplně populární a není to úplně oceňované materiálnem, o který nám jde.“ Takže se vlastně člověk i sám naprogramuje tak, aby teda byl nějakým stylem úspěšný, aby uměl fungovat v té společnosti, aby ho lidi brali.

Nikdo nechce žít sám a tak, aby dobře zapadl mezi své vrstevníky, uzpůsobí své chování. 

Stíny a vliv rodičů na jejich vytváření

Je těžké to ustát. Vliv rodičů neustojí nikdo, protože do nějakých 7-8 let jsou pro to dítě rodiče bohové. Oni na ně nenahlíží jako na osoby, které si taky prožili kde co (není to o tom, že bychom jim měli něco vyčítat), ale prostě na ně nenahlížíme jako na lidské bytosti.

Dítě nahlíží na své rodiče jako na bohy. A když ten bůh dělá tohle nebo chce po mně tohle, tak to budu dělat, protože je to správné.

Každé dítě chce od svých rodičů hlavně získat lásku. A velice rychle se naučí, jakými způsoby to lze dělat.

Takže když máte maminku, která je příliš kontrolorská (takový generál), tak dítě se velice rychle naučí, že když udělá něco jinak, než si přála maminka, tak přijde trest. Přijde trest v podobě menší lásky. Jak se to projeví fyzicky, tak to může být rozdílné. Někdo mu jenom vynadá, někdo se s tím dítětem nebude bavit a někdo mu dokonce nafackuje. Ale prostě přijde trest a výsledkem je menší láska. A to dítě si řekne: „Aha, to ne. Já chci od maminky a tatínka lásku, tak se budu chovat tak, jak si to oni přejí.“ 

Kdo skutečně jsme?

A tohle je důležité pochopit, protože v tenhle okamžik už to nejsme my. My jsme to úžasné dítě, které se narodilo v okamžik stvoření a které nemá žádné bloky, žádné předsudky, není nenávistné. Nemá tam nic takového. Moc dobře ví, co sem přišlo dělat na tento svět: to jsme my. Nejsme ti, kterými jsme se naučili být. Ono je to z hlediska toho dítěte velice přirozené. 

Vliv stínů na náš život

Malé dítě je absolutně závislé na svých rodičích. Je to pro něj otázka přežití, aby ho rodiče měli rádi, protože když ho nebudou mít rádi, tak může zemřít. Takže si vymyslí tyto strategie přežití (což jsou různé vzorce chování), aby mohlo existovat.

V čem je ten zádrhel? Protože my si samozřejmě tyto vzorce neseme až do dospělosti, kdy nám už dávno nefungují, ale my o nich ani nevíme, proto jsou v tom nevědomí.

Jak jsem říkala, v nevědomí jsou věci, o kterých nevíme, že tam jsou. To není takové to: „Já tuším, co bych tam mohla mít.“ Ne, když o tom tušíte, tak už je to ve vědomí. Už na tom můžete pracovat. Takže tyhle naše vzorce nám ovládají všechny aspekty našeho života. A proto je tak důležité je odhalovat.

Základní vzorce opravdu vznikají v tom dětství. Všechno, co vidíte potom v pubertě a dál, je už jenom opakování základních vzorců. Práce s dětskými traumaty nebo s programy, které člověk získal v dětství, je důležitá. Je důležité zvědomit si to.

A samozřejmě je to práce se stínem, protože ty programy vytahujete z toho stínu a dochází vám: „Aha. Tohle nejsem já. Tohle jsem se jenom naučil. Tak když jsem se to naučil a ten program mi už neslouží, tak se to můžu odnaučit.“ A tam už je potřeba trošku vyššího stupně uvědomění, protože člověk musí být ochotný na to přistoupit. Ne každý je ochotný tímhle stylem na sobě pracovat.

O co ve skutečnosti jde?

Takže si to představte. Narodíte se jako úplně úžasná božská bytost, ale teď jste seslaný do nějaké těžší vibrační roviny a začne se to na vás nabalovat. A máte na sobě vrstvy od rodičů, ze školy, ze společnosti, pak to začnete sami vytvářet na základě pozorování reality.

Vaším úkolem na spirituální cestě je, abyste ty vrstvy zase vzali a odlupovali je jak cibuli.

V této fázi je vlastně vtipné to, že to je to, o co jde. Musíme se dostat k prosté autentické podstatě bytí a kvůli tomu musíme mockrát vycházet za tu komfortní zónu.

Protože když jste se něco naučili jako dítě a děláte to 30, 40 let, někdo 60 let, tak je nepříjemné to měnit. Duchovní vývoj nemusí být vůbec příjemný, protože je to o té změně. Takže není příjemné měnit nějaký typ chování, který jste byli zvyklí dělat 50 let.

Právě díky tomu, že tady byla nějaká válečná historie a častokrát ty ženy byli samy na tu výchovu dětí, ať už byl ten otec fyzicky nebo emočně nepřítomný, tak to znamená, že ženy museli zastávat obě dvě ty role a v podstatě se dostali do té přehnaně autoritativní role. A v podstatě si ti muži pak hledají partnerky, které jsou úplně stejné. Časem jsou z toho samozřejmě nějaké nepříjemné pocity ve vztahu.

Velkým úkolem těch mužů je, aby našli svůj vlastní hlas, aby se neřídili jenom tím, co jim někdo řekne, co jim někdo přikáže, protože oni samozřejmě mají svoje vlastní emoce, úhel pohledu, svoje názory a to všechno potřebují dostat ze sebe ven, aby z toho bylo zdravé partnerství. Takhle moc nás ovlivňují programy z dětství. 

Jak se dostat ke své skutečné podstatě

Já na to mám rozepsaných moc věcí, programů, protože tohle je tak nesmírně důležité si uvědomit. Kašlete na minulé životy a ákášické záznamy. Když se každý pustí sám do sebe z toho hlediska, že to své dětství pochopí ze všech aspektů a bude schopný si odhalit vzorce, které ho provázejí celým životem jenom díky něčemu, co si uvědomil nebo vytvořil jako dítě, tak je to strašně objevné.

Když jste pak v nějaké situaci, kdy si řeknete: „A proč se tak chovám? Proč se mě vždy dotkne tato situace? Protože třeba nějaký z mých rodičů nehrál tu roli, kterou jsem od něj potřeboval, když jsem byl malý.“

Tam vznikají stíny a my potřebujeme to, abychom jsme se zase dostali k té úžasné autentické bytosti, kterou vždy jste. Akorát je na ní tolik balastů, že se tím člověk musí prohrabat vědomou prací. To se nestává jen tak mimochodem, člověk k tomu musí mít odhodlání a disciplinu. Odkrýváte ty slupky a jste čím dál úžasnější a úžasnější. A přes tady tu jednotlivou práci vede cesta ke zvednutí globální duchovnosti. Jinak to nejde. 

Kdy to všechno skončí?

A kdybyste měli pocit, že odkrýváte jeden program za druhým a že to nikdy nekončí, tak vydržte. Vydržte. Přesně v tuto chvíli, když se člověk do toho pustí a říká si, že: „Ježišimária, a ještě tohle? A ještě?“ a něco si nějakým způsobem zpracuje a pak se mu odkryje něco jiného. V této fázi hlavně vydržte, protože všechno má konec. Ty vrstvy jednou můžou zmizet. Tam nemusí být žádná vrstva. Není to tak, že je to nekonečný. Není to pravda. Takže vydržte.

Když už si myslíte, že to nemá konce, když už jste v tom procesu, tak vám garantuji, že už jste skoro u konce. Toto uvědomění: „To nikdy nekončí.“ většinou fakt přichází, když už jsou lidé skoro u toho vysněného cíle. A pak jsou tam třeba hlubší vrstvy, které se odkrývají, ale stejného tématu.

A já doufám, že je to pro vás srozumitelné, kde se ty stíny berou, jak má na nás ta společnost a rodina obrovský vliv a jakou má váhu to, jak rodíme a vychováváme své děti. Tohle všechno je dobré si uvědomit.