Jak vnímat intuici přes své tělo?

Naše tělo je úžasný nástroj, který nám byl dán. Dokud mu tu pozornost nevěnujeme, jedeme na autopilota v módu „musím“, „spěchám“, nevnímám, a tak se samozřejmě naše tělo může bouřit velmi dlouho a my to jen vesele ignorujeme.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Téma těla je pro mě dlouhodobě velmi aktuální, protože jsem přišla k poznání, že bych mohla lépe spolupracovat se svým tělem. Hlavně bych chtěla, abych byla v souladu, abych poznala, co mi teď škodí, co není pro mě dobré, a věřím, že člověk se může dostat do jednoty z fyzického i duševního hlediska. To je to, kam já se postupně doufám také prohrabu.

Cesta k sebeuvědomění a naslouchání svému tělu

Moje cesta k vlastnímu tělu byla poměrně složitá, začalo to už v rodinném zázemí, kde už jen to, co tam bylo běžné dávat do těla (jíst), nebylo nikdy v souladu se mnou, a já jsem to odmítala. V podstatě jsem vyrostla na chlebu s máslem, což z výživového hlediska není úplně ideální, protože v naší rodině se vždy vařilo hodně tradičně česky, tedy samé knedlíky, zelí, hodně masa a uzenin.

To prostě přes můj žaludek neprošlo nikdy, takže vždycky jsem měla poměrně omezenou stravu na nedostatek živin a podobně. Takže zdravé návyky nemám. Někdo, kdo měl to rodinné zázemí trošku lepší, tak věřím, že tu cestu tak dlouhou nemá, protože právě skrze to, co dáváme do těla, což je hlavně jídlo a pití, se toho hodně udělá.

A když si držíme nezdravé návyky, tak je těžké rozeznat, co je pro nás intuitivně dobře, protože když máte chuť na sladkou koblihu, tak vám intuice neříká: „Hele, dej si sladkou koblihu.“ Zatím bývá něco úplně hlubšího.

A věřím tomu, že i to, jak člověk začíná vnímat a jde blíže a blíže ke svému tělu, je opět cesta. A to, co byste mohli doporučit jednomu člověku, není vhodné prostě pro jiného člověka.

Takže mě vždy fascinuje, jak někdo může vůbec přijít s tím, že tohle je jediný způsob, když budeš dodržovat tohle a když budeš dodržovat… Já už jsem za svůj život vlastně změnila několik způsobů péče o tělo, takže už to vnímám tak, že se vlastně díky těm způsobům i vyměnily.

Člověk je úplně nový, když začne jíst úplně jinak, cvičit úplně jinak, starat se o to tělo úplně jinak. Tak najednou je jako úplně nový.

Hledání osobního přístupu ke zdravému stravování

A proč jsem to tady chtěla zmínit? Protože opravdu není jedna metoda, která by se seděla teď v tuto chvíli všem. Já bych byla nesmírně ráda, abychom dokázali být všichni na světě třeba vegetariáni. Nejsem výživový poradce, tak nebudu zabíhat do něčeho takového. Ale rozumím tomu, že většina lidí na to připravena není z různých důvodů.

A aby se ta změna mohla stát, je potřeba odstranit nějaký nežádoucí program. Jít právě do svých stínů. A až potom je schopný člověk udělat reálně změnu v tom stravování. Ono se to říká, že je to v hlavě, ale ono to není jenom v hlavě, že si člověk řekne: „Teď prostě budu jíst jinak.“ Tam nás naše sebedestrukční mechanismy vedou k tomu neprospěšnému chování z hlediska stravy a pohybu.

Takže není možné v této chvíli říct, že tohle je prostě ten ideál a ty to teďka ihned nasaď. Nebo, že se můžeme třeba jako dohodnout na něčem, co je ideální strava, nebo co se blíží ideálu. A doufám si říct, že možná na 80% toho, co ta strava obsahuje, by se asi většinová společnost dohodla. Ale jde o to, že by nebylo prospěšné do ní hnedka skočit pro většinu lidí. Na druhou stranu znám i ty případy lidí, kteří šli do nějaké jako opravdu lepší stravy ze zdravotních důvodů. A bylo na nich znát, že stoupli vibračně. Jednou neřešili své běžné problémy, nebyly v tom tak zaciklení, mohly se na to dívat z jiných perspektiv a z jiných úhlů. Když to ale z nějakého důvodu přestali držet, protože to byla relativně z jejich strany krátkodobá motivace a měli nějaký problém, který po nějaké době odezněl, už neměli tu motivaci to držet dál, a sklouzli do těch starých kolejí.

Jak rozpoznat zdravé a nezdravé návyky

Takže vůbec za mě je ideální cesta ta, že člověk na sobě pracuje, odkrývá si ty věci a postupně si rozeznává to, co je pro něj dobré, kde má nějaké návyky, které nejsou dobré a nejsou mu prospěšné.

A abyste se právě mohli s tím svým tělem lépe a lépe dohodnout. Naše tělo je úžasný indikátor toho, jak to máme. Ale není na něho rychlé řešení.

Můžete si toho všimnout u dětí, že se jim na těle nepohoda velice rychle projeví. Jo, teď jsme měli nedávný zážitek, že jsme odjeli na dovolenou, o které syn vyprávěl velmi, velmi, velmi dlouho. Neuměl si to asi moc představit, protože poprvé letěl letadlem a samozřejmě, že měl prostě den před odletem horečku. Ale to byla vyloženě cestovní z té nervozity, z toho stresu a tak. U těch dětí je to velmi zjevné, když se jim někam nechce, hnedka bolí bříško, mají průjmíky a tak.

Cesta k tělesné rovnováze a naslouchání signálům svého těla

Mně vyšlo v životě najevo, že jako tady dnes překračuju své hranice, tady teďka vůbec bych neměla být a tlačím se do něčeho, kde bych neměla a jednoduše jsem to třeba v tu chvíli omarodila.

Já si prostě přicházím čím dál víc na to, aby to nešlo do žádných extrémů, abych opravdu naslouchala té intuici komplexně. Je to velká cesta a kdekoliv na té cestě je to úplně v pohodě, když nemá vzestupnou tendenci, ale je to po každé lepší a lepší. Mě to samozřejmě taky frustruje, protože jsme na tenhle svět narodili s nějakou genetickou predispozicí a návyky, které jsme dostali do vínku a které nám to dělají lehčí či těžší na té cestě.

Nicméně neznám člověka, který by byl zcela spokojen s tím, co dostal jako do vínku. A u někoho se tomu divíte, protože on je na venek ten dokonaly a krásný a nevím co ještě. Je to prostě perfektní člověk. Ale takhle sami sebe většinou nevnímáme. A právě proto bych nás, nás všechny, včetně sebe chtěla povzbudit, že jsme to, co jsme dostali do vínku, včetně toho nastavení. Pro mě je to teďka taková cesta vlastně i experimentální.

Čím více si odhaluji zase, jak to tělo na mě mluví. Mojí velkou pomocnicí na cestě k tělu byla jóga. A je stále jóga. Já stále cvičím jógu už spousty let. A určitě tam jsem začala jako vnímat. Vnímat něco, jak to spolu souvisí, jak to funguje dohromady. My stejně tak, jako já vždycky s oblibou říkám, že mi naše duše nejde oddělit od toho, co dělám, od našeho zaměstnání, podnikání, od toho, co přinášíme světu. Stejně tak my tady nemůžeme teďka oddělit od toho těla.

A mnoho lidí se zase snaží o to, že není spirituální být příliš připoutaný k tomu těla. Ale k tomuhle kroku člověk musí opravdu dojít. A nemůžete k tomu dojít tím, že se snažíte přeskočit ty předchozí. Takže já si tady s tím tělem nerozumím, říká mi prostě něco, co já nechápu, jo. Třeba se předpokládá u mě nějaká nemoc, nějaké nepohodlí, nějaké bolesti.

Porozumění tělu jako první krok na cestě k prevenci a zdraví

A proč se to tak děje, tomu zatím jako nerozumím? Ale když už se člověk začne ptát, začne tomu chtít rozumět a to je ten první krok. A kdyby si člověk řekl, že tomu nerozumí, že tělo je jenom jako hmotné, přizemní a nechce být k němu připoutaný, tak tomu se říká spirituální bypassing, kdy se to snažíme brát jako výmluvu, abychom nemuseli jít skrz nějaké lekce.

Jenomže takové to odpoutání se od fyzického těla, není ve smyslu od hmoty, spíš od toho hmotného ega, od těch pozemských potřeb, to opravdu nastává až dalece. Když už člověk je právě s tím tělem zajedno, kdy si rozumí a ví, co se děje, neznamená to, že se nikdy nic nestane, bude perfektně na 100% zdravý, ale znamená to, že tam je ta prevence, že to člověk dokáže velmi dobře dopředu odhadnout, co se děje, co je pro něho dobré a co ne.

A protože já třeba měla ty výchozí podmínky s fyzickým tělem, jaké jsem měla, že jsem nedostala nejen nějaké stravovací návyky úplně dobré, ale ani vlastně pohybové, tak to je zrovna oblast, ve které se nechávám velmi podporovat. Chodím za různými odborníky vedle toho, co potřebuji, protože to je jako něco, kde si potřebuju vyzobnout to své. A to je právě to, jak nás ta intuice i vede, že opravdu, já jsem kroužila kolem takové záležitosti velmi dlouho a pak jsem zjistila, a pořád se mi to ale vracelo, protože klasická intuice vám nedá pokoj, ona je vytrvalá. Nakonec jsem do toho teda šla a bylo mi jako jasné, proč to pro mě bylo tak náročné a kroužila jsem kolem toho tak dlouho, protože tam pro mě byly nějaké náročné a kroky, které jsem vlastně pro sebe chtěla udělat už dlouho, ale potřebovala jsem to od někoho často ještě slyšet samozřejmě, jak to bývá.

No takže to vnímám, že ta podpora zvenku při tom intuitivním naslouchání těla může být velmi důležitá. Nesnažme se to přeskakovat až na ten konec k tomu odpojení. Snažme se tomu svému tělu opravdu porozumět, opravdu ho jako chápat a opravdu se s ním skamarádit, protože je to prostě teďka tady to naše jediné vozidlo, které máme a musíme se o něj nějakým stylem starat, když tady teda plánujeme být ještě nějakou dobu. V čem vidím nedostatek dnešní doby? Je právě v tom individuálním se nacítění na klienta, kdy máte hodně výživových poradců, fyzioterapeutů, ale málo z nich umí nacítit na to, co ale potřebujete přesně vy v tuhle chvíli , protože to jsou právě ty věci, které nejdou přeskočit, které nemůžete mít prostě nastudované jako ideální jídelníček a snažit se všechny do toho napasovat lidi. Bude úplně o ničem, ale když se tam zavedou nějaké malé změny v tom individuálním případě toho konkrétního člověka, tak to může fungovat a ta změna bude prostě postupná.

A jak říkám, ono to bývá podporováno i tím seberozvojem, kdy trvalé změny opravdu vyplývají zevnitř, kdy člověk rozlišuje ty sebedestrukční mechanismy, které mu právě dávají smysl v tom, aby poslouchal tu intuici i co se týče toho vlastního těla. Když se vlastně zjemňujete v naslouchání svému tělu, tak to tělo už vám to pak nemusí dávat najevo takové dardy, přes ty vážné nemoci, což jako nechci samozřejmě říct, že ten kdo je nějakým stylem vědomý, tak u něj žádná navážená nemoc nepřijde , to je hloupost.

Nikdy nevíte, co máte v karmě, co máte ještě v nevědomí. Ale nemusí vás to tělo zastavovat tak radikálním způsobem. A radikálním způsobem může být i běžná nemoc, když je člověk pořád ve stresu, tak pořád smrká, nebo chytne kdeco, proletí okolo, nebo když se mu někam opravdu nechce, tak místo toho, aby poslouchal sám sebe a nešel tam, tak zvrací dva dny na záchodě. Samozřejmě tohle je radikální stopka od těla, že takhle ne.

Závěr:

Čím víc jsme schopni poslouchat jeho jemné projevy: „Možná by sis člověče to třetí kafe dneska nemusel dávat.“ A čím více dokážeme opravdu naslouchat intuici, která to s námi myslí dobře a nepřebíjejme ji nějakými zažitými zvyky a a špatnými návyky, tak tím to bude jako jemnější a tím se nám s tím tělem bude lépe žít.

Jestliže je to i pro vás fyzická výzva, což pro mě v mnohých aspektech ano, tak vám doporučuji, abyste se nechali podpořit tam, kde to zrovna cítíte. Zase intuitivně vybírejte, jestli je právě třeba ta jóga, to, co byste měli prozkoumat, to co už vám dlouho ťuká na dveře, abyste si na to nenašli čas, nebo je to právě něco s tou stravou, nebo něco s péčí o tělo. Mohu jen velmi doporučit, abyste poslouchali i tu intuici v tom, kde to tělo můžete podpořit zvenku, aby vám to zase začalo více dávat zevnitř.

A já od doby, co na to dávám větší záměr, větší pozornost, tak hlavně to můžu i fyzicky posoudit, že je mi prostě lépe energeticky. Nejsem tak unavená, je mi prostě lépe. Začínáme spolu s mým tělem vycházet lépe a lépe a to je vlastně můj cíl a moje vzestupná tendence, kterou přeju i každému z vás.