Jak spiritualita ovlivňuje povahu

Povaha se formuje skrze naše zkušenosti. Není možné, aby někdo zažíval v dětství pouze zkušenosti pozitivní. A tak je na místě zvážit, co jsme opravdu my a co jsme si vytvořili.

Přepis videa:

Já vás zdravím u dalšího videa na téma jak spiritualita souvisí s povahou, jak jí vlastně dokáže formovat. Naše povaha není o tom, jak jste se narodili. Není to nic, co je vám vlastní.

Povaha je něco, co si vytváříte postupem času, takže je samozřejmé, že se to dá měnit. 

Povaha – extroverti a introverti

Přijde mi zlehčující dělení na extroverty a introverty. Přijde mi to absurdní a divím se tomu, že se tím lidi vůbec nějak titulují. Protože když ke mně někdo přijde a řekne mi: „Já jsem prostě strašný introvert, já radši nikam nechodím.“, tak pro mě je to člověk, který se vyhýbá své práci se stínem. A když si to vlastně takhle pojmenujeme, tak máme výmluvu na to, abychom se vyhnuli práci sami na sobě.

Samozřejmě to platí i s extroverty, když je někdo příliš hlučný a všude je ho plno, tak tam má samozřejmě nějaké mezery, které se týkají mezilidského kontaktu a navazování intimních vztahů. A u toho introverta jsou zase strachy na jiné bázi, které samozřejmě vznikli někde v tom dětství, a bylo by vhodné je odstranit. Typově bude člověk tíhnout buď k introvertovi anebo k extrovertovi, ale to neznamená, že je to prostě opravdu takové to, že: „Já jsem prostě takový a nikdo s tím nic nenadělá.“ 

Povaha je proměnlivá

Pro mě to nejsou moc uvědomělí lidé. Protože já před spirituálním probuzením bych asi byla nebo bych se mohla definovat jako extrovert. A vlastně tím, jak jsem udělala spoustu práce sama na sobě, tak teď nemůžu říct, co jsem. Já mám totiž období, kdy vyhledávám tu společnost lidí. Ale taky mám období, kdy chci být doma, chci být sama, cosi číst, jsem prostě zalezlý člověk. A potřebuji tu svoji výživu sama o sobě, potřebuji ticho. Takže když se mně zeptáte, jestli jsem introvert nebo extrovert, tak jsem: „Jak kdy. Jak kdy, jak co.“ A myslím si, že to má hodně lidí, kteří na sobě nějakým stylem makají. Takže když opravdu někdo přijde a řekne: „Já jsem prostě takový. Já jsem prostě takový extrémní introvert.“ Nebo: „Já jsem jenom takový extrémní extrovert.“, tak pro mě je to známka toho, že ti lidi se vyhýbají něčemu, co zatím nechtějí vidět. 

Takže samozřejmě spiritualita formuje povahu. To vycházení za komfortní zónu není příjemný a není příjemný rušit programy, které máme v sobě 20 let, ale když se před těmi programy schováte doma s knížkou, než abyste teda navázali nějaký hezký, intimní, kamarádský vztah a vlastně poznali, co to lidské společenství přináší za hodnotu, a než abyste se o to vůbec snažili, tak před tím utečete. To samozřejmě není ideální.

Takže spiritualita prostě strašně moc formuje povahu, je to něco, co je fluidní, je to něco, na co je nesmysl se nějak upínat. To je to rozdělení na melancholiky, choleriky a tak dále. Já jsem měla období, kdy jsem asi byla cholerik, pak jsem měla období, kdy jsem asi byla melancholik a teď nevím: ani jedno z toho. Neberte to rozdělení moc vážně a fakt se na to neupínejte.