Jak přistupovat k negativitě

Negativita nás v různých formách obklopuje každý den. Jak se s tím vyrovnávat a lze se jí vyhnout?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj. Já jsem Jana Mucherl a vítám vás u dnešního videa na téma jak zacházet s negativitou. Na tohle video jsem se chystala neuvěřitelně dlouho, protože jsem si ho chtěla dobře promyslet a je to téma, o kterém se dá mluvit ze strašně moc uhlů, z hodně perspektiv. Je to široké téma a máme tady dobře známé úrovně vědomí. Takže dát to nějakým srozumitelným způsobem dohromady je docela těžký úkol. Nicméně dnes to zkusím alespoň zúžit, protože si myslím, že v dnešní informační době je to víc než aktuální téma.

Co je to negativita

Nejdřív si definujme, co to znamená negativita. V tom úplně nejširším kontextu to znamená nějaké jednání, čin, nebo i myšlenky, který je založený na strachu. A teď máte jedno, jestli je ten strach kolektivní nebo je to strach jednotlivce. Strach je prostě něco, co tu v negativním spektru vždy je a bude. Na té škále emocí máte na začátku strach a na konci lásku. Všechno, co je mezi tím, nějakým způsobem osciluje, ale čím je to blíž k tomu strachu nebo je to založené na tom strachu, tak je to vlastně negativita. 

Když se bavíme o negativitě, tak to trošku implikuje to, že je to něco nechtěného. Strach může být v extrémně vzácných případech chtěný. Může být naprosto žádoucí třeba v extrémní situaci, když vás někdo napadne nebo vám na základě strachu hrozí nějaké akutní nebezpečí a vy utečete. Ale to nejsou případy, o kterých se dnes chci bavit.

Negativita ve zprávách, v médiích

Je to velice dobře vidět v médiích. Převládají zprávy založené na strachu nebo na obavách. A je jedna věc být informovaný. Být si vědomý toho, že je třeba někde nějaký problém. Ne všude a ve všech oblastech a v oborech jsou úplně růžové a sluníčkové situace. To v žádném případě. Takže jedna věc je být si toho vědomý.

Připomínat si informace založené na strachu nebo na nějakých obavách soukromých osob i několikrát denně je škodlivé pro náš energetický systém.

Já jsem si nedávno v telefonu vymazala aplikaci a najednou mi bylo líp, protože když se samozřejmě děje něco nezvyklého, tak člověka to trošku nutí udělat to.  

Jak přistupovat k negativním zprávám

Takže jak k tomu přistupovat? Musíte si velice vědomě vybírat, jaké zprávy si pouštíte k tělu. Tento strach je ale díky médiím manipulativním strachem. Takže když si to lidé začnou moc připouštět k tělu, moc to řešit, tak vlastně pořád žijí v permanentním strachu, v té permanentní negaci a strašně to ovlivňuje jejich chápání světa.

Obor spirituality zavání samými konspiračními teoriemi a kopa z nich je skvělých. Každý z nás si tam musí najít tu hranici, kdy si řekne: „OK. O tom je dobré vědět, ale já se v tom nechci šťourat každý den a celý den.“ Je dobré vědět, že to třeba může být i jinak než nám někdo říká, ale je tam zase ta otázka: „Co je užitečné pro můj život?“ Takže k této obecné negativitě vám teď doporučuji přistupovat velice obezřetně.

Velice pečlivě zvažujte, co si pouštíte do svého energetického systému.

Lidé to strašně podceňují. Myslí si, že jim vůbec nic neudělá to, když se budou celý den koukat na zprávy, kde je to samá tragedie, samé čísla úmrtí a podobně, ale udělá. Udělá. Je naivní si myslet, že neudělá.

Zákon přitažlivosti a negativní pozornost

Ovšem potom jsou tady i jiné druhy negativity, se kterými se setkáváme. A na to je na ukázku výborné prostředí internetu a diskuzí na internetu. Je to skvělé. Je to takový učitel, že je to až neuvěřitelné. A teď asi máme víc času trávit tam svůj volný čas nebo v moderní době tam běžně trávíme dost času. Takže je moc fajn trošku vědět o tom, jak to funguje. 

Máme zákon přitažlivosti. Ten je založený na tom, že čemu věnujeme pozornost, to dostáváme. Tudíž i negativní pozornost je pozornost.

Vůbec nezáleží na tom, jestli je ta pozornost z vaší strany negativní nebo pozitivní, na energetické úrovni to funguje stejně.

Takže když je někdo celý den v myšlenkách hodně negativní, neumí zacházet s emocemi, potlačuje to v sobě a jede na takové bázi, tak je dost pravděpodobné, že se bude ve svém životě setkávat spíše s negativními jevy, které mu zrcadlí toto nastavení. O tom bude jiné video, ale teď to chci zmínit proto, abychom měli nějaký základ. 

Zákon přitažlivosti a negativní pozornost ve světě médií 

Ale ve fyzickém světě to funguje naprosto stejně. A to je to, co lidi absolutně netuší, protože na YouTube je úplně jedno, jestli mi tady kliknete na palec nahoru nebo na palec dolů. YouTube počítá to, že kliknete. Takže když se vám na internetu třeba nelíbí nějaký obsah, nejlepší, co můžete udělat, je ho ignorovat.

A představte si, jak by to mělo fungovat teoreticky a organicky, kdybychom se jako lidstvo posouvali v tom stavu vědomí trošku výš, tak ty zprávy, které jsou primárně založené na strachu, operují s jinými koncepty, které budou v tu dobu třeba většinové (mluvím čistě hypoteticky), tak by těm zprávám nikdo nevěnoval pozornost. A kde není pozornost, tam není žádná akce. Proč by někdo nahrával nějaké videa? Proč by někdo dlouhodobě cokoliv dělal, kdyby to nemělo žádnou reakci? Facebook funguje úplně stejně. Je úplně jedno, jestli tomu člověku dáte palec nahoru nebo rozhněvaného panáčka nebo cokoliv, topujete ten post a když je případně nějak placený, tak podle toho to tak funguje. Takže každá negativní pozornost je taky pozornost.

Praktický příklad negativní pozornosti

V tom smyslu absolutně nefungují ani trollové a hejteři, protože s každým komentářem, s každým palcem dolů, s každým vším dávají pozornost vašim videím (mluvme teda o videích). A autoři těch videí za to teoreticky dostávají víc peněz. Nevím, jestli můžu doporučit tento dokument, ale koukala jsem na Netflixu na dokument „Don’t Mess with Cats“ (ve volném překladu „Nezahrávejte si s kočkami“) a byl o člověku, který se od týrání zvířat potom dostal k zabití člověka. Není to vůbec pozitivní dokument, ale je tam strašně dobře vidět ten efekt. Je to o tom, že i v tom závěru dojdou lidé k polemice, že kdyby nereagovali u těch prvních videí, kdyby mu nedávali tu pozornost tím, že: „Ježíš, ty jsi takový, makový. Lidská zrůda, proč to děláš?“, a kdyby byli zticha, tak jestli by to vygradovalo, protože jsou samozřejmě lidé, kteří si libují i v negativní pozornosti.

V tomto případě to bylo video, které mělo převážně negativní ohlasy a palce dolů. Každé video má nějaké negativní ohlasy, ale tohle video mělo převážně negativní ohlasy a stejnak byl ten člověk tak nastaven, že ho to pohánělo dopředu. Takže tam se vlastně spekulovalo o tom, jestli lidé udělali dobře.

Samozřejmě já jsem jenom pro, že když uvidíte něco nezákonného (i komentář), nahlaste to, kde se to dá. Lidé si musí zvyknout na to, že to, co napíší a udělají na internetu, je stejně validní jako kdyby to řekli nebo udělali ve fyzickém světě. Takže já jsem za to, že prostě nějaké výhrůžky, nějaké nezákonné chování, pobízení k nenávisti (a často se to děje) by mělo být hlášeno. Mělo by se říkat: „Tohle není OK.“ Ale člověk to může udělat, aniž by tomu obsahu dal nějakou pozornost.

Co dělat s obsahem, který se vám nelíbí

Tady je další aspekt: „Mám předstírat, že se mi všechno líbí?“ V žádném případě. Také se mi všechno nelíbí. Je to o tom, že když si tam člověk nepotřebuje honit ego, tak narazíte na nějaký obsah, který se vám nelíbí, ať už je to video, nějaký post, zprávy. Vždy narazíte na nějaký obsah, který se vám nelíbí, ale nemusíte ho konzumovat. Můžete si vybrat: „OK, tato informace není pro mě.“ A dokonce se úplně normálně děje, že třeba máte na jakékoliv platformě oblíbené autory, ale zrovna tam bude nějaká informace, která s vámi nerezonuje. Zákon rezonance si taky samozřejmě někdy vysvětlíme.

To samozřejmě neznamená, že ten člověk nemá pravdu, ale že to s vámi nerezonuje a musíte brát v potaz, že každý autor funguje pro široké publikum. Nefunguje pro vás osobně, což zrovna potřebujete. Takže i když mám nějaké oblíbené autory, které sleduji, tak to vůbec neznamená, že od nich konzumuji úplně všechno, spíš je to ve fázi, že konzumuji to málo, což zrovna potřebuji anebo (a to bych vám doporučila) vůči čemu vnitřně cítím odpor.

Emoční spouštěče jako ukazatele

To je vůbec nejlepší ukazatel nějakého vašeho stínu nebo nějakého vašeho bloku. Když si u něčeho řeknete: „Panebože, na to se teda nebudu dívat. To je blbost. Nemají pravdu.“, tak se na to koukněte. Překonejte ten blok a zjistěte si, proč to máte, protože když je člověk nějakým stylem vyrovnaný, tak nemá problém s tím, že lidé mají jiný názor.

Ať mají názor, jak jsme si povídali ve videu Projekce ega, názor nic nevypovídá. Není to absolutní pravda. Je to pouze názor. Abychom se dozvěděli absolutní pravdu, tak bychom měli vzít v potaz úplně všechny názory, takže i ty, které se vám nelíbí.

Takže i to, co s vámi ne, že nerezonuje, ale naopak to ve vás vyvolá úplně odpor, je něco, co vám může rozšířit vědomí.

Lidé to nechtějí udělat, že jo, protože to už jsme zase u toho, že spirituální vývoj není o tom cítit se dobře. Takže v podstatě je to potom tak, že ne, že se vám bude všechno líbit, ale velice vědomě si vybíráte, kam chcete investovat svoji energii. Když kápnete na něco, co vám nic neříká, je to takové: „OK, má jiný názor.“, ale nepotřebujete se tam dívat a trávit tím čas. Nemáte tam to vnitřní pnutí, ten vnitřní odpor: „Ježíš, to je blbec. Co zase říká?“ Dokud jsou tam ty věci, tak to není vyčištěné a chce to trošku více usilovnější práci na seberozvoji.

Odkud se bere potřeba být slyšen

Je to vtipné, když ten online svět převedeme do fyzického světa. Když se samozřejmě někde setkáte s konstruktivní kritikou, já si myslím, že většina autorů s tím nemá absolutní problém. Ale věci typu „líbí, nelíbí“ není konstruktivní kritika. A stejně lidé mají potřebu jít a někde vám napsat: „To se mi ale nelíbí. Já s tím nesouhlasím.“ A já na to: „OK, dík, že jsi mi dal vědět. Úplně mi to obohatilo život.“ A teď si představte, jak by to fungovalo ve fyzickém světě. Teď si vezměte, že byste měli na tabuli vyvěšené letáky, plakáty a ty lidé by tam stáli, četli by to a říkali: „Ježíš, to je blbý! To se mi vůbec nelíbí!“ Stáli by tam u té tabule a říkali by to nahlas a nadávali. To je úplný nesmysl, ne? Kouknete a řeknete: „To není nic pro mě. Jdu dál.“ Přijde mi to legrační.

Lidé hlavně nevidí, že jsou to nějaké jejich pocity méněcennosti, nedoceněnosti, nemožnosti se vyjádřit. To jsou všechno stíny, když máte potřebu hulákat svoje názory jenom proto, abyste byli slyšet. Je to jen kompenzace nějakého nedostatku. A je to vtipné. Připadá mi to legrační. 

Konstruktivní kritika a projekce

Říkám, že se to netýká ničeho konstruktivního. Konstruktivní reakci nepovažuji za negativitu, takže asi to nepatří do tohoto videa, ale poznáte to podle toho, že se ten člověk spíš ptá. Přijde k nějakému obsahu a řekne: „Aha. A proč si myslíte zrovna tohle? Já mám opačnou zkušenost.“ Kdežto ty hejteři rovnou na vás zaútočí nějakým osobním způsobem, vyprojektují si tam nějaké svoje domněnky, které v tom obsahu ani nebyly, a hned jdou do osobní roviny.

Když se setkáte s negativitou tohohle typu, nemusíte být ani autorem něčeho, abyste se s tím setkali. Autoři a úspěšní lidé se s tím setkávají absolutně běžně.

Čím více jste úspěšní, tím více se s tím setkáváte.

Ale i když v diskuzích napíšete něco neškodného a někdo na vás zaútočí (děje se to v dnešní době), tak já bych vám doporučila nereagovat. Jestliže je to ve vaši moci a když je ten člověk osobní, tak ho smažte, zablokujte. Není to nic konstruktivního, je to osobní útok. Smažte ho, zablokujte, nevšímejte si ho. 

Negativita a moje zkušenosti

Věřte mi, já jsem na tyto lidi vyzkoušela snad všechno. Od přístupu, když jsem jim řekla: „A co vám vadí?“ Zkoušela jsem to s nimi rozebrat. A když jsme přišli na to, že mu to nevadí, protože to bylo jinak, tak ten člověk si vymyslel něco jiného, co mu vadí, aby měl stejně pravdu. Ty diskuze byli absolutně absurdní. Ti lidé si vzali nějakou svoji domněnku na základě své projekce ega, hodí to na vás a oni se hádají sami se sebou.

Viděla jsem to v diskuzi na jiné stránce a přesně tak to tam bylo. I ten člověk mu fakt odpověděl a on osobně zaútočil a ten autor mu podle mě odpověděl fakt dobře, vědomě se snažil: „A co vám vadí? Já tomu nerozumím. Já se vám nedivím, že tomu nerozumíte.“ A ten člověk potom na něj zaútočil ve stylu: „Já jsem to od vás čekal, tak já jdu se svými názory dál.“ Neztrácejte energii s takovými lidmi. Když na vás někdo jde z pozice negativity, těch svých domněnek a předsudků, nemá to cenu. Potom je to fakt absurdní. Lidi se hádají sami se sebou, nikdy to nikam nevede a vy ztrácíte energii. 

Negativita a jak zacházet se svoji energií

Dnes si lidi opravdu nejsou vědomí toho, kam tu energii dávají, až je to odstrašující. Když stráví celý den dohadováním na internetu, fakt to má dopad na energetický systém člověka. To je prostě nesmysl. Když vás nějaký obsah strašně rozčílí, tak je fajn zeptat se sám sebe: „Proč mi vadí, že někdo jiný má jiný názor nebo jinou zkušenost? Proč mám vůbec potřebu se k tomu vyjádřit?“ To je první, co může člověk pro sebe udělat.

A druhá věc, kterou může udělat pro lidstvo, je, že tu energii, kterou by úplně nekonstruktivním stylem tak zbytečně vyhodil a podílel se na té negativitě, má vložit do něčeho konstruktivního. Když budete mít téma, se kterým nějakým stylem silně nesouhlasíte, může to být cokoliv (v dnešní době je všechno zpochybnitelné, takže člověk může nesouhlasit, s čím chce), tak je tady otázka: „Co produktivního a tvůrčího můžu udělat, abych vytvořil něco nového? Něco lepšího?“

Nepodílejte se na negativitě, ale raději vytvářejte něco nového, co bude lépe souznit s vaším vědomím.

Člověk, který si nepotřebuje nic kompenzovat, přijde k nějakému obsahu, který sice s ním nesouzní, ale prostě ho přejde. Proč by tam měl vůbec něco řešit? A radši stráví svoji energii něčím, čím bude vytvářet něco hodnotnějšího než je ten obsah.

Jaké plusy přináší online svět a internetové diskuze 

A je zajímavé, že lidé to uměli v offline světě. Nechodili a nerozčilovali se nad čtením fyzických novin. Takže proč má tak strašná spousta lidí potřebu to dělat v online světě? Ty jejich komentáře: „To se mi líbí. To se mi nelíbí. Díky, že jste mi to dali vědět.“

Když někomu dáváme plus, tak mu chceme vyjádřit svoji podporu, třeba se zapojíme do diskuze, pro budování komunity je to online prostředí skvělé a nenahraditelné tím, že spojuje lidi z různých míst a s různými zájmy. Třeba i v té spiritualitě se lidé necítí tak sami a pak potom poznají, že: „Je nás tady víc. Super. Tři lidé napsali komentáře. Jsme minimálně tři.“, takže má to hodně pozitiv.

Negativita a jak ji sami vytváříme

Ale ta neustálá potřeba vyjádření nějakého protichůdného názoru nebo vůbec svého názoru vyplývá z nějaké kompenzace, vyplývá z nějakého stínu: z potřeby být viděn, být slyšen. Z té potřeby si člověk kompenzuje to, že se v nějaké fázi života cítil zanedbávaný. Takže i z hlediska té negativity je dobré na to nahlížet z toho pohledu: „Jakou negativitu vytvářím? Je opravdu nutná?“ 

Za negativitu nepokládám konstruktivní komentáře, proto to tady ani moc nezmiňuji. Ne, že by každý komentář, který by s vámi nesouhlasil, byl negativní, to vůbec. Ale všechno se dá vyjádřit konstruktivně a když to někdo neumí, tak bych mu nedávala ten prostor. Koneckonců jak jsme si vysvětlili, tak i ty hejteři a trollové dělají pro vás tu službu, takže je potřeba to brát sportovně.

Úspěch, zvyšování vibrací a negativita

No a co bych tady ještě chtěla zmínit a zmiňuji to na základě toho, že jsem si dnes úplně náhodně všimla nějaké staré komentáře, které zmiňovali to, že i když je člověk dostatečně vibračně vysoko, tak to není tak, že by se ho ta negativita netýkala. S tím absolutně souhlasím.

Nepropadejte iluzi a neočekávejte, že když budete na sobě makat, budete pracovat se svým stínem, na svém seberozvoji, se svoji energií, že budete v nějaké bublině, kde bude ten svět úplně parádní, kde to bude úplně super a že se nepotkáte se žádnou negativitou.

Naopak: čím víc se vyšvihnete, tím větší dávka negativity vám půjde naproti. Na těch nižších úrovních vědomí se hodně řeší osobní problémy – lidé mají problémy s penězi, s hojností, se vztahy, se vším možným. A na těch vyšších vibracích je ten člověk, dá se říct, šťastný. Je spokojený se svým životem, je šťastný. Ne, že by tam nebyly výkyvy, ale dá se říct, že je konstantně spokojen. Nejsou tam ty výkyvy dlouhodobějšího rázu. A tam přichází ta negativita na jiné úrovni, na té globálnější.

Negativita na globální úrovni

Můžete si toho velice dobře všimnout na příkladu úspěšných lidí. Je jedno, jestli je váš byznys, vaše podnikání ve spiritualitě nebo šijete boty nebo jste investiční poradce nebo prodáváte domy, je to fakt jedno, ale to množství negativity, se kterou se musíte potkávat a teď ještě i v tom online prostředí, je enormní.

Čím větší úspěch, tím více negativity.

Ta negativita tam půjde i v organizovanější podobě, ale už to není na osobní úrovni. Takže se pořád potýkáte s negativitou, ale není to skrze váš osobní život.

Hlavní věc je, že vás to postupně vnitřně nezraňuje, protože si tam srovnáte všechny ty stíny, které se toho týkají: „Chci, aby mě všichni měli rádi.“, což je nesmysl. Jak jsme si vysvětlili ty různé úrovně vědomí a jak je ten svět krásně různorodý, tak vás nikdy nebudou mít všichni rádi. A i když budete šít boty, tak budete mít nějaké zarputilé hejtery, tak to prostě je. Ale jsou to témata, které si díky nim můžete vyřešit a to je skvělý.

Nedotýká se vás to na osobní úrovni a dokonce nahlížíte na negativitu jako na součást stvoření a nikoliv na negativitu jako takovou.

Hranice mezi negativitou a pozitivitou

Protože jak jsme si říkali na začátku, když máte nějakou přímku, kde je na jedné straně strach a na druhé straně je láska, tak kde chcete udělat tu příčku? A říct: „Tady je to negativní a odsud je to pozitivní.“? To samozřejmě nejde. Takže s tím vyšším vědomím na to spíš koukáte jako na součást stvoření a koneckonců se nemůžete zlobit ani na ty trolly a hejtery, protože k nim máte empatii. Rozumíte tomu, proč to dělají a z jaké vlastní bolesti vycházejí. Máte k tomu empatii a berete to takové, jaké to je. Ale to neznamená, že si musíte nechat všechno líbit.

To by bylo asi tak ve zkratce všechno. Doufám, že jsem na nic nezapomněla, ale určitě jsem nepokryla všechny aspekty a různé perspektivy, které jsou spojené s tématem negativity. Takže jestli k tomu něco máte nebo jestli jsou další perspektivy, které by vás zajímaly, budu ráda za komentář. A já vám děkuji za zhlédnutí, bylo to delší video, než člověk původně plánoval, a mějte se moc hezky.