Jak překračovat své stíny

Jakmile některý ze svých stínů odhalíme, přestává být stínem. Stává se z něj „jen“ starý nežádoucí program našeho chování. Zvědomnění takového programu je prvním krokem k jeho změně. Ve videu si řekneme, jak tato změna probíhá a jak k ní přistupovat.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Vítám vás u dalšího videa na téma jak překračovat své stíny a staré programy. Když už máte ty „aha momenty“ a víte, proč vás třeba něco rozčilovalo nebo proč jste na něco reagovali, tak už to není stín, je to nějaký váš starý program. 

Příklad stínu a uvědomění stínu

Vezměte si příklad, když máte partnerskou hádku a jeden křičí a druhý odchází. A ten, co odchází, to nechce řešit nebo to nechce řešit tímhle způsobem. Ale tím, že odchází, tak to toho druhého ještě víc vytáčí. A je dost možné, že když se vám stávají tyto situace, tak že je to jen manifestací toho, že jste v dětství nedostávali adekvátní odpověď nebo adekvátní pozornost a měli jste pocit, že si vás nikdo nevšímá. A tím, že ta partnerka nebo partner pro vás v důležité chvíli odešel a nekomunikoval s vámi, tak tím zjitřil tu starou ránu.

A dejme tomu, že jste si to uvědomili. Tudíž už to není stín, ale jste si vědomi, že tam funguje nějaký starý program a nechcete ho, protože chcete reagovat na tu situaci, která je tady a teď. O tom to je. Abychom nezuřili kvůli tomu, že jsme byli jako malé děti opuštěni, ale ať adekvátně zuříme na tu situaci. V tomto případě je prvním krokem uvědomění, a to už tedy proběhlo. 

Druhým krokem je, když je tam zapojená další strana, tak jí o tom říct. Jde o odhalení své zranitelnosti. V dnešní době už nefunguje hra ega na siláky a na drsňáky a na: „Já nic necítím, já nebrečím.“. Tak to nefunguje, hlavně ne v partnerských a intimních vztazích. Takže řeknete partnerovi: „Mně ubližuje, když v hádce odcházíš a to kvůli tomu, že mi to spouští staré vzpomínky nebo to ve mně vyvolává staré emoce, tak, prosím, zkusme to nedělat.“ A on vám na to může adekvátně říct, že: „Jo, tak ty na mně zkus neřvat, já mám zase vzpomínku, jak na mně každý řval a jako dítě jsem si s tím neuměl poradit, tak reaguji stejně.“ Když jsou zahrnuté další osoby, tak komunikace je důležitá. 

Překračování stínů

Když to vezmeme více zeširoka, tak co je s tím stínem, se starým programem potřebné udělat? Změnit ho. Nestačí si jen na něco přijít, ale musíte to změnit chováním ve fyzickém světě.

Musíte změnit své chování a jednání v konkrétních situacích.

Není to lehké. Když se někdo chová 30 let podle starého programu a najednou se má začít chovat jinak, není lehké. Nepovede se vám to pokaždé. Můžete začít s malými kroky a pak se dostat až k těm situacím, které vás hodně spouští. Ale ze začátku je alespoň důležité, že si to zpětně uvědomíte: „Aha, to byla situace, kde se zase projevil ten můj blok. OK, tak příště to vyřeším.“ Jinak to nejde. Opravdu je to těžké.

Proto říkám, že spirituální cesta je hlavně o změně člověka a že se musíte začít chovat jinak, musíte se přeprogramovat na nový program. A ve finále nebudete mít žádný program.

Když se člověk chová na základě situace tady a teď, ne na základě svých starých emočních zranění, tak se může svobodně rozhodnout, jak se zachová.

Nemusí ani podle starého programu, nemusí ani podle absolutního opaku toho starého programu. To by bylo z extrému do extrému. Může se svobodně rozhodnout, protože umí vyhodnotit tu situaci tak, jak je. Ne tak, jak se mu zdá být na základě starých zranění.

Překračování stínů – bourání představ

Další příklad: Lidem vadí slovíčko „strašně“. Strašně jim to vadí. A kde jsem vyrůstala, tak jsme to používali jako synonymum pro „hodně“. Kdo něco ví o vibraci slov, tak mu to může tahat uši. Mě fascinuje to, že ti lidé předpokládají, že mi odkrývají něco, co já nevím. Nějaký stín.

A je to o překračování těch stínů. Já vím, že to není ideální, ale než nějaký zvyk, který máte 30 let, odbouráte, tak to samozřejmě trvá. A není to lusknutím prstů. Na tomto příkladě bych se lidí zeptala, proč mají potřebu někoho štelovat do svojí představy. Že je to nějaká představa o vědomém člověku, který musí být absolutně perfektní po všech stránkách. Ale když se mi nelíbí někoho přízvuk nebo styl, jakým se vyjadřuje, tak buď jedu dál, když to nedokážu přežít, anebo je to můj problém. Ale nemám potřebu někoho měnit na svůj obraz. A nejhorším nepřítelem jsou naše představy. 

Takže to je k ilustraci, jak se překonávají stíny. Člověk si to uvědomí. Může si uvědomit nějaké téma, párkrát to opět udělá a už si to zpětně uvědomuje a řekne si: „Sakra, zase jsem to udělal. Zase jsem se zachoval podle nějakého starého programu.“ A řekne si: „Tak to nevadí. Příště to zkusím jinak.“ 

A tím, že budete pořád praktikovat nástroje sebepoznání – meditace, budete si vést deník, budete třeba spolupracovat se svým spirituálním týmem, tak ve finále to budete schopní předem rozeznávat. Nastane ta situace, kde byste se normálně zachovali nějakým způsobem a vy už budete vědět: „Aha. To je ono. A já se tak nezachovám.“ Takže nevzdávejte to, ale je to o změně.

Vědomí lidé jsou schopní akceptovat změnu.

Měli by být ochotní se sami měnit, protože Vesmír je proměnlivý. Jediné, co je jisté, je, že všechno je nejisté. A čím dřív na tohle najedete, tím se vám bude lehčeji žít a dýchat.