Jak odkrývat své stíny

Stíny jsou definované jako nevědomé programy, o kterých netušíme, že je máme. Jak na ně tedy přijdeme? Nikdo jiný to za nás udělat nemůže, tato práce je pouze na nás samých.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj, vítám vás u videa, které se zaměřuje na to, jak rozpoznávat své stíny, jak na ně přijít. Odkrývání stínů je o procesu sebepoznávání.

Když se stoprocentně známe, máme odkryta všechna témata a ve stínu se už nic neukrývá.

Takže je to všechno o cestě sebepoznání. A co můžete dělat je sledovat sami na sobě, kdy se chováte na autopilota.

Autopilot rovná se chování vycházející z našich stínů.

Takže když vám někdo něco řekne nebo někde něco uvidíte a vybuchnete, tak tady máte nějaký problém. Je to pro vás indikátor, že: „Aha, to není OK.“ A k tomuto uvědomění musíte dojít. Je dost lidí, kteří považují toto chováni za normální, říkají, že: „Já jsem prostě takový, já se takhle chovám.“ Ale pokud se chcete stát vědomějším člověkem, tak takové výmluvy nejsou na místě.

Jak odkrývat stíny – práce s myšlenkami a s myslí

První krok, který můžete udělat, je práce s myšlenkami a s myslí. Dokud se identifikujeme se svými myšlenkami, se svou myslí, tak se nikam nedostaneme. Potřebujeme si začít od našich myšlenek budovat odstup. Takže když vidíme nějakou situaci a naše mysl má tendenci to automaticky hodnotit (je jedno, jestli pozitivně nebo negativně), tak je fajn, abychom se s tím hodnocením hned neidentifikovali, ale řekli si: „OK, ale proč mám tendenci si to myslet? Proč mám tendenci hodnotit něčí vzhled a kritizovat ho podle toho, jak vypadá?“ A časem mi může dojít, že mám problém se svojí sebehodnotou a se svým sebepřijetím. Takže práce s myslí a odstup od myšlenek je důležitý.

Jak odkrývat stíny – pozorování emocí

Další krok, který můžete udělat, je pozorovat své emoce a postupně si od nich vytvářet odstup. Někdo si myslí, že nebudete „normální“ a že nebudete reagovat, ale tak to není. Jde o to, aby člověk opravdu reagoval na aktuální situaci.

Když vám zemře někdo blízký, tak je jasné, že budete smutní, protože vaše emoční tělo reaguje na tu situaci tady a teď. Ale jde o to, že stíny z vás vytáhnou emoční situace, které nejsou tady a teď.

Takže ve skutečnosti reagujete na něco, co se stalo třeba před 20 lety a otevírá vám to rány. Proto to ve vás vyvolává extrémní emoce. Cílem není být bezcitný. Ideálně budete napojení na své emoční tělo tak, že budete reagovat jenom na ty věci, které se dějí tady a teď.

Vaše reakce nebudou opřené o vaše předešlé zranění.

Nebudete vyjíždět na svého partnera kvůli tomu, že vám jeho chování připomíná něco, co dělala vaše maminka a vy to nesnášíte. Není to o tom, co dělá ten partner, ale je to o tom, že jste si nezpracovali to původní zranění. Takže i tímto způsobem se pracuje s emocemi. 

Sebedotazování

Když vypozorujete to, co vás nějakým způsobem rozčiluje nebo rozesmutní (je jedno, jakou emoci si tam můžete dosadit), tak se můžete ptát sami sebe, jestli reagujete na danou situaci nebo jestli je za tím něco více.

Sebedotazování je velmi důležité při práci s myšlenkami a s emočním tělem. V klidu se zeptejte sami sebe: „OK, kde je ta pravá příčina toho, proč se takhle chovám? Proč mám tendenci se v některých situacích urážet a beru si to tak osobně? Proč mě to tak rozčiluje?“ A opravdu buďte k sobě upřímní.

Naše ego má takovou vlastnost, že si v hlavě dokážeme vymyslet milion výmluv, jak byla naše reakce adekvátní nebo že byla výjimkou. Sebeanalýza je spojena s brutální upřímností vůči sobě. Není to o tom, že by se měl člověk pořád za něco kritizovat. Ale sebeláska a sebepřijetí nemají nic společného s tím, když si něco nalháváte.

Na jedné straně máte extrémní kritiku, když si pořád říkáte, jaký jste špatný a že si všechno myslíte špatně. A na druhé straně máte extrémní sebelásku a sebepřijetí. Říkáte si, že jste bezvadný a dokonalý takový, jaký jste a že na vás nefungují žádné programy. Potřebujeme se dostat do středu. Ta sebeanalýza a sebedotazování pak funguje tak, že si člověk v situacích s myšlenkami nebo s emocemi přizná, že: „Aha, ta moje reakce není tím, čím se zdála být. OK, teď jsem o něco chytřejší.“ 

Vnitřní kritik vs. sebeláska

Lidé se vyhýbají upřímností, když lítají z extrému do extrému. Bývalé generace byli hodně ovlivněné vnitřním kritikem a teď se to zase přehouplo do toho, že všechny učíme sebelásku. Lidé, kteří jsou v tomto módu, nejsou schopní pracovat sami se sebou. Tato druhá polarita není ideální, když vidíte citáty o tom, jak se všichni musí přijímat takoví, jací jsou. Vždy musíme přijmout ten stav vědomí, ve kterém se nyní nacházíme. Ale to neznamená, že nemůžeme mít ambice, abychom se dostávali dopředu.

Není to o tom, abyste někomu říkali, co je na něm špatně. Je to vnitřní práce sama se sebou a ta je zodpovědností každého z nás. Nejsme oprávnění k tomu, abychom se v někom rýpali, pokud nás o to ten daný člověk nepožádá.

Jestli chcete odkrýt své stíny, musíte jít cestou sebepoznání. Musíte se napojit na sebeanalýzu. Musíte si vytvořit odstup od svých myšlenek a emocí a ptát se, co za nimi doopravdy je. Jiná cesta není.