Impuls vs. intuice

Impuls vs. intuice – rozhodujete se spíše na základě impulzů nebo intuice? V čem je rozdíl a proč na něm záleží?

Přepis videa:

Ahoj. Já vás moc zdravím u videa, které se zaměřuje na rozdíl mezi intuicí a impulsem. Já se teď trochu odkloním od tématu stínů, i když samozřejmě ono je to na pozadí všech témat, a budu se trochu věnovat procesu vědomé tvorby. A co nás zajímá na začátku té tvorby je, jak dostat podnět k vědomé tvorbě. A to je buď intuice anebo impuls. Ideálně, k čemu se chceme dostat, je, abychom šly cestou intuice. 

A jak to bývá ve zvyku, ze začátku to rozdělím takto striktně a na konci to trošku zkomplikujeme, protože ani v tomto případě nic není černobílé a nedá se říct, že impuls je špatný a intuice je dobrá. Ale ze začátku to zjednoduším a řekneme si, že chceme spíše tu intuici.

Rozdíl mezi intuicí a impulsem

Intuice je, dá se říct, pocit.

Nepleťte si to však s emocí: intuice je pocit.

Ten pocit je však vytrvalý a dlouhodobý, kdežto impuls je náhlý, krátkodobý a máte ten pocit, že hned to musíte jít uskutečnit. A většinou když si to necháte rozležet, tak vás to přejde. Ten impuls ztratí na významu, ztratí na povaze.

I když si na začátku impulsu myslíte, že je to to nejlepší, co vás kdy napadlo, že je to to nejúžasnější, co můžete udělat, tak za dva dny to může být úplně jinak. Kdežto intuice je opravdu vytrvalá. Impuls je totiž takový hlasitější, on je právě takový razantnější. Intuice je vytrvalá a tišší a nedá vám ale pokoj, dokud to neuskutečníte. To je takový ten hlásek na pozadí, ale není to takový to: „Ježíš, teď mám hned úplně skvělý nápad a musím ho jít udělat. Bude to úplná bomba a hned teď musím.“ Takže to je k začátku té tvorby.

„Flow“

Nepoznáte to podle toho, jestli jste při té samotné tvorbě v takzvaném „flow“, jakoby v proudu. To už je třeba proud vědomí. To jsou umělci jakéhokoliv typu – když píšete, když kreslíte, když tvoříte něco jiného, tak se můžete dostat do takového stavu vědomí, kterému se říká „flow“. To znamená, že vlastně nevnímáte, prostě jenom tvoříte, jste „tady a teď“. Ale „flow“ se vztahuje k procesu tvorby, takže nemá nic moc společného, jestli jste tvorbu začali na základě intuice nebo impulsu.

Impulsivní chováni v konzumu 

Většina lidí je v současné době na cestě k tomu, aby se odnaučila impulsivnímu chování a dala se na cestu intuice. Impulsivní chováni můžeme v dnešní době dobře vidět i na konzumu, kdy třeba hodně lidí ještě pořád kompulsivně nakupuje. Protože žijeme v obrovském nadbytku, můžeme si dovolit hodně věcí, co jsme si nikdy nemohli dovolit. A hodně lidí si s tím neví rady, tak se v tom tak nějak plácá a hledá uspokojení svých potřeb skrze ty vnější věci. 

To je právě rozdíl mezi impulsem a intuicí.

Impuls vám často chce kompenzovat nějaké vaše nevědomé téma.

V případě nakupování a shromažďování věcí se často od těch lidí dozvíte, že v jejich dětství, když byli mladí nebo prostě v jejich předešlé rodině, žili v nějakém nedostatku a oni si to tím vlastně kompenzují. Takže hodně lidí se i ohledně toho spotřebitelského chování snaží vracet k té intuici jako je nakupovat vědomě s ohledem třeba na to, jak ten výrobek vznikl.

Týká se to i potravin. Samozřejmě, bohužel, zatím je to za tu cenu, že většinou je to vědomé nakupování dražší a ne úplně každý si ho může dovolit, což je zatím nespravedlivé. Doufejme, že časem se to vědomí lidstva vůbec přesune do toho stádia, že všechno bude na téhle bázi, tudíž bude veřejně dostupné.

Ego a intuice

Intuice vychází z našeho vyššího já. To je to, co chceme. Dejme tomu, že vyšší já ví, co je v zájmu našeho nejvyššího dobra. Ví, co nám udělá trvalou radost a přinese to pocit trvalého uspokojení. Opravdu vychází, dá se říct, z vyšších dimenzí, z vyšších sfér. Kdežto impuls reaguje na stav vašeho ega. A tady přichází to ale, protože ono záleží, v jakém stavu ego máte. Když tam máte nevyřešené téma třeba blahobytu, té hojnosti, tak se to může projevit nějakým kompulsivním chováním v oblasti materiálna. Ale když jste na tom dobře, že děláte tu seberozvojovou práci a tato témata tam nemáte, tak impuls může vycházet i z čistého vědomí, z vašeho vyššího já. 

No a to je právě ten háček, kdy říkám, že to prostě není černobílé. Takže většina lidí se teď na této planetě učí přechodu z impulsivního chování k té intuici. Ale co vlastně nastane potom, když už nebudete mít problém delší dobu poslouchat intuici, nebudete mít s rozlišením žádný problém? Tak nastane to, že budete dostávat impulsy, které už nejsou založené ve vašem nevědomí.

Protože to vaše ego, jak já ho charakterizuji, že ego je váš soubor vašeho nevědomého já i vašeho vědomého já, takže záleží na tom, jaké tam máte podíly. A když se dostanete do toho bodu, kdy už jste hodně vědomí, tak budete dostávat impulsy z toho čistého vědomí. A to je dobré poslouchat.

Výsledek rozhodnutí z impulsu a z intuice

A teď aby se v tom čert vyznal.

Impuls tedy může vycházet z čistého vědomí.

Je špatný nebo nežádoucí pouze v tom případě, když reflektuje vaše nevědomé potřeby. Když už reflektuje tu čistou podstatu, tak je žádoucí. Je nutno poznamenat, že i když impulsy potom přichází z čistého vědomí, tak dlouhodobý rozhodovací proces je na základě intuice. Takže tyto dva aspekty hezky fungují dohromady.

Zpětně velice dobře poznáte, jestli jste se rozhodovali na základě intuice nebo impulsu. A ze začátku si toho zpětně můžete všímat, když jste na cestě, abyste se naučili tu cestu intuice.

Zpětně to poznáte tak, že po naplnění impulsu, toho impulsivního chování nedochází k trvalému naplnění.

Ta nevědomá potřeba je nějakým způsobem uspokojená a člověk se cítí šťastně, ale má to velice krátkodobé trvání. Třeba někdo hodně touží po různých povýšeních v práci – je tam nějaká ta nevědomá potřeba moci a uznání. A vždy, když dosáhne povýšení nebo vyššího stupně uznání, tak je šťastný třeba měsíc, a za měsíc to zase nefunguje.

To je to impulsivní chování, které je nežádoucí. Když jděte cestou intuice a žádoucího impulsivního chování, tak vám to přináší trvalé uspokojení a pocit trvalého štěstí. Asi takhle by se to nejlépe dalo charakterizovat. Jestli k tomu máte nějaké dotazy, budu za ně ráda.