Iluze bezpečí

Pocit bezpečí je základní lidská potřeba. Nezávisí však na vnějších okolnostech, nýbrž na osobním nastavení každého člověka. Kolem tématu bezpečí si tak vytváříme mnohé iluze.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Krásnou neděli vám přeji. Než se pustíme do dnešního tématu o iluzi bezpečí, tak mám co vysvětlovat.

Je to se mnou těžké. Je to se mnou těžké jako se spirituálně oddaným člověkem. Protože to znamená, že se u mě můžou přepnout věci relativně rychle. A jsou tam nějaké motivy, které vy nutně nevidíte. Které já sdílím s odstupem času. Nebo prostě jak to cítím.

Každopádně pro mě ten formát videa každý týden v neděli není udržitelný. Je mi to líto. Musím se věnovat a chci se věnovat projektům, ve kterých vidím obrovský potenciál.

Spouštění nových projektů

Vidím v tom potenciál nejenom pro sebe. Hlavně pro vás – pro lidi, kterým myslím, že mám co nabídnout a které už delší dobu poslouchám a vnímám, co potřebujete a jak to potřebujete.

A bylo u mě objevení, že to nedělám tou nejlepší formou. A o to se budu v budoucnu snažit. Takže potřebuju ten čas a energii přesměrovat trochu jinam.

Doufám, že to pochopíte. Uvidíme, jestli se mi třeba podaří dodržet nějaký pravidelnější dvoutýdenní formát. Raději vám nebudu nic slibovat tentokrát.

Ale bylo to fajn. Bavilo mě to každý týden. Teď to musíme začít dělat trochu jinak, ať mám energii na ty věci, které teď vidím důležité. Z více důvodů.

Kalibrace duše – facebooková skupina

No a když jsme u nich, tak první věc – já bych vás hrozně ráda pozvala do Facebookové skupiny. Najdete odkaz pod tímto videem, najdete odkaz jako první v komentáři. Skupina se jmenuje Kalibrace duše.

Odkaz na skupinu – https://www.facebook.com/groups/kalibraceduse/

Proč se tak jmenuje se dozvíte až ve skupině. Je tam nahrané úvodní video, ve kterém to vysvětluji. Je to koncept, na kterém už pracuji, který rozvíjím a který rozvíjet i nadále budu. A doufám že se vám třeba bude líbit.

Ta skupina Facebooková má sloužit jako bezpečná komunita pro lidi, co jsou dedikovaní svému rozvoji. Které zajímají tato témata. Duchovnost, duchovní průvodci. Prostě témata, o kterých se zatím zas až tak úplně veřejně nediskutuje.

Udělejme si to tam hezké. Je to veřejně přístupné, což znamená, že nemusíte být v žádném smyslu mým klientem, abyste se tam dostali. Ale ráda vás tam uvidím, protože věřím, že si i vy navzájem dokážete dát podporu. Můžeme tam společně fungovat.

Pocit osamělosti

Jedna věc, co jsme i tady na Youtube kanále probírali,  a v komentářích se to stále vyskytuje, je že spirituální člověk se často na své cestě cítí osamocen. Jenže to může být zdání pouze zdánlivé, protože každý z nás se vyskytuje v nějaké bublině, na kterou jsme zvyklí. Ta bublina se dá překonat online.

Je opravdu krásné vidět, jak se ti lidé propojí. A pak se třeba i sejdou osobně. A je to jakože: „Wau, my si tak rozumíme, můžeme si povídat úplně o všem.” Pěkný, proč to neudělat, pojďte do skupiny.

Dnešní téma – iluze bezpečí

Tak a teď už tedy k dnešnímu tématu. O iluzi bezpečí. Víte co, mě na tohle téma přivedlo vlastně mnoho diskuzí na různá témata, protože to, jak my se držíme nějakého tématu a iluze bezpečí, můžete vidět téměř ve všem.

Protože to bezpečí potřebujeme. 

Protože poznání, že vesmír a vůbec stvoření a příroda jsou nepředvídatelné, že to nemáme pod svoji kontrolou a ze dne na den se může úplně všechno změnit, tak pro hodně z nás je nepřijatelné.

A neuměli bychom tak žít. Takže si vytváříme různé mapy bezpečí, iluze bezpečí. Díky kterým se nám lépe žije a dýchá. 

Iluze bezpečí a zdravotnictví

A je to již dávno, ale stále si to pamatuju, když jsem dostala dotaz, co si myslím o alternativní medicíně.

Byl to člověk, který s tím měl dobré zkušenosti. Já přesně nevím s léčitelstvím jakého typu. Kdežto se západní medicínou neměl dobré zkušenosti. 

V momentě, kdy se člověk zřekne zodpovědnosti za svůj život a dá veškerou důvěru do ruk někomu jinému, tak má našlápnuto na problém.

Teď je úplně jedno, jestli je to doktor ze západní medicíny nebo léčitel z východu, nebo z Jižní Ameriky (nebo Afriky). To máte úplně jedno. V momentě, kdy se vlastně zcela odevzdáme do rukou cizích lidí a budeme jim bezmezně věřit bez toho vašeho vnitřního kompasu, tak máme zadělané na průšvih.

To je právě to bezpečí, které my jsme si vytvořili. 

Iluze bezpečí a porody

Jedna z debat, které jsem se nedávno účastnila, byla právě o porodech a porodech doma. Nikoho z nás se to aktuálně netýkalo. Nikdo se nechystal rodit ani v nejbližší ani ve vzdálenější budoucnosti. Takže to byla velice teoretická diskuze.

Ale co v těch diskuzích často zaznívá, tak je: „Já bych si to netroufla, já bych to neriskovala.” Což implikuje to, že když se odevzdáte do rukou lékařů do nemocnic, tak vám to vykryje to, že se stane něco špatně. No nevykryje.

Je tam strašně moc variant, co může jít blbě, co se může stát. Nikdy nevíte. Jsou situace, které si prostě nezopakujete. To nemůžete prožít jednou tak a jednou tak, abyste potom teda měli srovnání.

Iluze bezpečí a intuice

Proto vy potřebujete tu intuici. Ten váš vnitřní kompas, aby vás vedl, co je pro vás v tuto chvíli správné. 

Když se bavíme o těch porodech, tak měla jsem jedno těhotenství, které nedopadlo. A v něm jsem zvažovala domácí porod. Prostě mi to tam přišlo jako myšlenka a nepřišlo mi to jako blbý nápad. Ale když jsem byla těhotná se synem, tak to tam vůbec nebylo. Já jsem věděla, že ten porod prostě musí proběhnout v nemocnici.

A já vám neřeknu proč, protože je to intuice. Ale bylo to moje rozhodnutí samozřejmě. V tomto případě rozhodujete ještě za někoho jiného, ale můžete to aplikovat na zdraví. Budete nemocní.

Budete mít rakovinu a teď je vaše rozhodnutí, jestli půjdete teda za léčitelem nebo půjdete za klasickým doktorem a za jakým klasickým doktorem půjdete.

A jaké cesty vyzkoušíte. To je všechno vaše rozhodnutí. Za které si musíte nést následky.

Iluze bezpečí a strach z následků

To je ten největší problém, kterého se ti lidé ve skutečnosti bojí. Protože oni musí nést následky. A když je něco institucionalizované v podobě nemocnice nebo v podobě školství, tak oni předávají tu zodpovědnost někomu jinému.

Předají tu zodpovědnost někomu jinému. V případě, že se stane něco blbě, tak mají koho vinit.

Takhle je to sebeúdržbový mechanismus, kterým se z toho vyvlíknete. Kterým se vyvlíknete z toho, že jste neudělali pro sebe samotné v tu chvíli nejlepší rozhodnutí.

Bezpečí je opravdová iluze. Jsou pouze volby, které jsou pro vás dobré v tuto chvíli a volby, které nejsou dobré v tuto chvíli.

Abyste to rozeznali, která ta volba je která, v tom vám může pomoci jenom Bůh.

Flexibilita a intuice

Já vím, že většina lidí na takovéto rozhodování není nastavená. Můj manžel z toho šílí, když já to dělám.

Jak jsme se bavili ve videu o flexibilitě, já jsem opravdu schopná, když mi tam přijde nový vjem, nebo poznání, rozšíření vědomí, může tam přijít nový impuls, u kterého já věřím, že pochází z dobrého zdroje a který si myslím, že bude v můj prospěch, tak já jsem schopná dělat změny a rozhodnutí velice rychle.

Můj muž je pak ten, který to musí stabilizovat. A ukotvit zase tu novou situaci. Takže nezáviděníhodná situace.

Většina lidí na to asi nastavená není, a proto je pro ně jednodušší dávat tu odpovědnost za svůj život do rukou někoho jiného. Na tom zdravotnictví je to dobrý příklad.

Protože to může být extrémní případ. Tam jde o životy. Ať už o váš nebo ještě toho miminka. Může, když se blbě rozhodnete.

Úskalí hledání zázraku

V případě toho léčitelství, tam je asi nejhorší případ to, když člověk je vážně nemocen a  má strach, má prostě strach z toho, že zemře. Začne vyhledávat nejrůznější alternativní metody.

Třeba je ta nemoc už tak daleko, že už se s ní nedá nic dělat. Místo toho, aby člověk došel k nějakému smíření a byl co nejvíce se svou rodinou, tak se drží jakékoliv naděje, lítá po celém světě a hledá zázračné léčitele.

Utratí veškerý majetek, co měl. Místo toho, aby ho třeba mohl dát vnoučatům a oni z toho mohli něco vybudovat.

Ale to zase mluvíme o člověku, který se nerozhodl na základě intuice, ale rozhodl se na základě strachu a nějakých nezpracovaných témat.

Strach ze smrti je obrovské a hluboké téma. 

Iluze bezpečí a kategorizace

Těžko se to dá rozkouskovat. „Tohle je špatný, tohle je dobrý.” Asi v tom nejsem sama, kdo potkal skvělý doktory a kdo potkal nejhorší doktory. To byla právě nějaká paní v diskuzi, kde se chválil nějaký gynekolog porodník. A psala tam: „Pan doktor na mě udělal takový dojem v nemocnici, že jsem pak radši dvakrát rodila doma.“

Sice to napsala vtipně, ale vlastně je to smutné. Člověk, když je ve zranitelné situaci, což určitě porod je, což je určitě vážná nemoc. To jsou všechno velice zranitelné situace a tak doufáte, že na to nebudete sami a že se vám dostane adekvátní pomoc, empatie, soucit.

A vy se pak setkáte s něčím otřesným. Tak je to zraňující. Ale bezpečí prostě neexistuje. Bezpečná volba v životě neexistuje. Jak moc se držíte třeba vy těch iluzí?

Iluze duality

Já určitě nějaké iluze ohledně tématu bezpečnosti stále mám, protože ve videu o dualitě jsme se bavili o tom, že vlastně to téma duality jde překročit.

Ale proč se někteří lidé tak hrozně drží v té dualitě? Protože je to také bezpečné, že si můžete něco zaškatulkovat, o něčem říct: „Tohle je vědomý, tohle je nevědomý. Tohle je světlo, tohle je stín. Tohle je takový, tohle je makový.“

A vy jste spokojení, vydechnete si, protože na všechno máte škatulky. V podstatě se tam člověk promedituje časem. Kdy bude schopný ty škatulky opustit.

A pozorovat tu skutečnost takovou, jaká je. Bez toho aniž by si to škatulkoval a hodnotil.

Tak já vám přeji moc krásný týden. Doufám, že se uvidíme v té skupině, kde se dá trochu více soukroměji ale i živěji diskutovat.

Zase u dalšího videa. Mějte se krásně a na shledanou.