Ego

Když o někom řekneme, že má velké ego, myslíme tím, že je namyšlený. Ego ve spirituálním kontextu znamená daleko více. Je to esence, která zastupuje naše fyzické bytí, naše fyzické já. Arogance je pouze důsledek nadvlády ega v našem vědomí.

Co je to ego?

Díky egu žijeme a jsme schopní fungovat ve fyzické realitě. Ego zastupuje tu část našeho vědomí, která je pevně spjatá s hmotným světem. Je částí nás samých, které nás drží v bezpečí – chce pro nás jen to dobré a chrání nás.

V čem je tedy problém? Proč se ve spiritualitě tolik mluví o smrti ega?

Problém tkví v tom, jakým způsobem nás ego drží v bezpečí. Když ho nedokážeme rozeznávat, dokáže nám ego blokovat nové zážitky a zkušenosti.

Protože vše, co je mimo naší komfortní zónu, ego rozeznává jako špatné, a tudíž pro nás nebezpečné. Jakýkoliv názor, který nespadá do naší osobní zkušenosti, ego vyhodnotí okamžitě jako mylný.

Taková uzavřenost mysli je v přímém rozporu duchovního růstu.

Uvedeme si příklad. Pohádáte se s někým a nemáte z toho dobrý pocit. Následující dny si v hlavě přehráváte situaci stále dokola. Vaše mysl vyhodnotí, že jste byl/a v právu, takže se vám po čase podaří na konflikt zapomenout.

Důvody, proč ke konfliktu vůbec došlo, necháme stranou. To, co se stalo potom, je však projev ega. Ego vás dokáže přesvědčit o tom, že vůbec za nic nemůžete a že ta druhá osoba si to nějakým způsobem zasloužila.

Způsob, jakým dát ego stranou, je být zcela upřímný sám k sobě. Protože nejhorší jsou ty lži, které si nalháváme my sami.

Místo obhajoby svého jednání je důležitější se zaměřit na své pocity – jestli máte ze situace špatný pocit, je to proto, že jste jednali na základě svého ega a nikoliv intuice.

Jak dekódovat ego

Musíme si přiznat, co byly pravé pohnutky k tomu, abychom se hádky účastnili. A proč potřebujeme nutně vyhrát. Možná máte pocit, že vás nikdy nikdo nevyslechne. Možná vás už od dětství vaši rodiči neposlouchali, a vy teď neadekvátně reagujete pokaždé, když máte pocit, že vám někdo nenaslouchá.

Zvědomění pravdy o nás samotných nás posouvá dále. K nám samotným.

Je to nesmírně bolestivý proces, protože se znovu otevíráme do své přirozené zranitelnosti. Zbavujeme se nánosů ega, dovolujeme si nahlédnout za něj a najít pravou příčinu. Bolestivé je to i proto, že si musíme přiznat vlastní chyby a být ochotní měnit své názory a chování. A to chce odvahu.

Začátek spočívá v kritickém nahlížení na své vlastní myšlenky a chování. Když tohle neděláme, zůstáváme vůči sami sobě v nevědomosti. Jestliže se však na tuhle cestu vydáme, začíná cesta, která bývá označována jako:

Smrt ega

Smrt ega je termín, který se překrývá se spirituálním probuzením. Spirituální probuzení je první popud, první vjem. Smrt ega je dlouhý proces, který následuje po něm. Jde v podstatě o proces navracení se k upřímnosti vůči nám samotným a později ukázání této autentičnosti druhým.

Každá emoce, každá myšlenka může být indikátorem z vašeho ega.

Takže je namístě se ptát – proč se tak cítím? Jsem to opravdu já, nebo je to někdo, kým jsem si myslel/a, že bych měl/a být?

Absolutní smrt ega není možná

Je však možné se naučit rozlišovat, co vše vychází z vašeho ega, a nepodléhat mu. Vaše činy tudíž nebude řídit vaše ego, ale vaše vyšší já.

Tento proces je nesmírně zdlouhavý, pný magických uvědomění, někdy i bolestivých, ale vyplatí se. Zvedáte si jím své osobní vibrace a tvoříte tak prostor, ve kterém dokážete lépe fungovat v souladu s vesmírem.

Je zcela běžné, že jakmile odkryjete jednu vrstvu ega, zvědomí se vám další. Je to jako cibule. Ale i jako u cibule, i ve svém egu dokážete postupně odkrýt všechny vrstvy.

Touto prací se navracíte do stavu autentického bytí. A každé přiblížení se k němu se počítá.