Dojmy z Bhútánu

Krásný den. Já se s vámi jdu podělit o dojmy z Bhútánu, protože jsem se zrovna vrátila a je to čerstvé, živé a pořád velmi přítomné. Tak jdeme na to. Bhútán je pro mě vzácná zkušenost z mnoha důvodů, a teď se podíváme na tu čistě praktickou. Není to levná destinace. Já říkám, že je to drahá „levná“ destinace, a to „levná“ dávám do uvozovek.

Proč je Bhútán tak drahý – a proč to vlastně dává smysl

V Bhútánu totiž za hodně peněz nedostanete hodně služeb nebo luxus. Dostanete samozřejmě něco, co je na tyhle země velmi pěkný standard. Ale díky tomu, že bhútánská vláda vybírá poměrně vysoké poplatky, dostanete se za celý pobyt na hodně velkou částku.

A není to jen kvůli těm poplatkům. Ty slouží k regulaci turismu ve prospěch země – a je to opravdu znát. Nemáte tam miliony turistů. A vezměte si, že samotných Bhútánců není ani milion. Jak by to asi vypadalo, kdyby tam turistický nápor byl stejný jako v ostatních zemích v regionu.

Takže to, jak to mají nastavené, dává velký smysl. A kromě poplatků je tu ještě další klíčová věc: turisté se tam nesmí pohybovat sami. Je povinné využít služeb místních průvodců. Je to proto, aby turisté nedělali nevhodné věci – například v chrámech – a ano, turisté mají k tomu tendenci.

Průvodce nám vysvětloval, že vláda v Bhútánu nechce „baťůžkáře“. Nechce tento způsob cestování, protože s ním přicházejí drogy, prostituce a další problémy. A ukazuje se, že to tak opravdu je.

A abychom se tam vůbec mohli dostat, je potřeba mít dost našetřeno. Člověk se na to musí nějak připravit, nebo si to dopřává až později v životě.

Proto tam zpravidla nepotkáte dvacetileté lidi. Je to po mnoha směrech vyspělá země, a většinou tam jezdí lidé, co už mají něco nacestováno a pro které to není první destinace.

Bhútánská energie: Sametové pohlazení místo indické pračky

Spirituálně bych řekla, že tahle země má sametovou kvalitu. Je to jako pohlazení po duši. A je to dané energií hor i tím, jaký buddhismus tam udržují — mahájánový buddhismus. Navíc tam stále žije i tradice Bönu. Je tam krásně vidět, že spiritualita je jen jedna a má kořeny v Indii, odkud se rozšířila dál.

Mahájánový buddhismus je překrásný — rituály, moudrost, energetická síla. A oproti Indii, kterou já vnímám tak, že vás vezme, přepere, vyplivne a mezitím z vás vyžehlí karmu, je Bhútán opravdu sametové pohlazení.

Ano, pračky na spirituální cestě potřebujeme. Potřebujeme se zbavit nežádoucí karmy, přesvědčení i bloků. A když tím projdeme dobře, může přijít právě to sametové období. A v tom já vnímám kvality Bhútánu.

Energie buddhovské mysli a požehnání z chrámů

Co tam můžete načerpat? Především kvalitu buddhovské mysli. V indické terminologii stav Brahmova vědomí. Mluvit o tom teoreticky moc nejde — to si člověk musí zažít.

A funguje to jako na všech silových místech. Když přijdete do chrámu s čistým záměrem, otevřeným srdcem, doporučuju mít konkrétní záměr — nenechat se vláčet vesmírem — může se vám dostat požehnání.

V chrámech je aktivní energie určité bytosti. V Bhútánu je velmi uznávaný Guru Rinpočhe, často ještě více než Budha. Říká se o něm, že je to „Budha číslo dvě“, takže to vlastně vyjde nastejno.

Je dobré něco vědět o těchto osobách, jejich učení, rituálech. Většina lidí zná buddhismus spíše teoreticky, než prakticky. A když přijdete s čistým srdcem, opravdu se vám může dostat požehnání.

Bhútán jako domov duše

Pro mě byla zajímavá ještě jedna věc. Hodně přemýšlím, kam vzít lidi na spirituální retreat, aby si sami zažili hluboké stavy, o kterých mluvím. Protože tohle se do slov špatně převádí. Na spirituální cestě se počítá jen to, co realizujete. Ne to, co víte.

A byť do Indie jezdím déle a velmi často, retreat si tam zatím úplně nedokážu představit. Je to hodně o kontaktech a Indie má kvalitu pračky — během procesu to nemusí být vždy hezké. A já vím, co to dělá s lidmi.

Ale v Bhútánu? To bylo, jako kdybych přiletěla domů. Bylo to pro mě známé prostředí, přestože jsem tam fyzicky byla poprvé. Lidé, zvyky, atmosféra — jako bych to všechno znala.

Tam si retreat představit dokážu velmi reálně. Získala jsem krásné kontakty už při prvním pobytu. Jedinou překážkou je finanční náročnost. Chce to opravdu odhodlané lidi, kteří si to chtějí zažít.

Bhútán jako pohádková země, která se nechce stát muzeem

Pokud jste přemýšleli, zda se do Bhútánu podívat, určitě to někdy udělejte. Nikde jinde to neuvidíte. Ta země je naprosto pohádková — architektura, tradice, čistota energie.

A je tu jedna zajímavá věc: turistům je Bhútán otevřen až od roku 1974. Takže tam reálně nebylo tolik lidí jako v jiných zemích. A protože mají jen kolem 800 tisíc obyvatel a území menší než Českou republiku, je docela běžné potkat členy královské rodiny nebo vlády.

V odlehlých vesnicích je život stále jako „kdysi u nás“, založený na zemědělství. A my si tento způsob života romantizujeme. Jenže i tam řeší to, že mladí chtějí do měst, chtějí poznávat svět. Bhútán má své moderní výzvy.

A ještě drobná vsuvka: někdo v naší skupině komentoval, že se „nepatří“, aby mladá Bhútánka zpívala rock v moderním klubu. A já si říkám — proč? My bychom je nejraději viděli zakonzervované v čase, jako v muzeu. Ale oni taky žijí život, mají své touhy, svou cestu. A to je v pořádku.

Zážitek, který nikde jinde nezažijete

Už jen let do Bhútánu je zážitek, na který se nezapomíná. Letíte přes Himálaj — a vidíte osmitisícovky. To vám prostě vezme dech. A i vnitrostátní letiště jsou vlastně jen plošiny v horách. Je to dechberoucí.

Z duchovního hlediska — když Tibet už není tak dostupný — nevím, kde jinde by se dala tato kvalita nasát lépe než v Bhútánu.

Pokud máte jakýkoliv dotaz nebo se mnou chcete sdílet, že vás Bhútán také láká, dejte mi vědět.