Disciplína

Disciplína je ultimátní projev sebelásky. Protože odsouváte instantní potěšení kvůli dlouhodobým cílům. Jak často nám hlava kecá do spirituální praxe? Mnozí spirituální studenti se nechávají tak ovlivnit vlastními myšlenkami a emocemi, že si bojkotují dosažení výsledků.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Já vás zdravím. Toto je pokračování předešlého videa o spirituálním turismu, kde jsme si vlastně vysvětlovali, jak to chtění rychlého řešení nás nikdy nedovede k trvalému vnitřnímu uspokojení.

A šlo o to, že mi připadá v podstatě smutné, že máte spirituální studenty, spirituální hledající a oni se hrozně zaseknou klidně na několik let a jenom díky tomu, že je vlastně ego nepustí.

Disciplína a meditace

Meditace – to pro ně není dost vzrušující, to není nic… Teďka vám nějaká metoda slíbí úplně wau… si přečtěte, co dělá ayahuasca že jo.

Tak to jsou wau zažítky, tak to je bomba že jo. No ale když budete každý den meditovat na deset minut, tak to většinou není wau. Žádná extra bomba.

Ale kousek po kousku se odkrývají vaše stíny a vy pak víte, jakou metodu zvolit, abyste ten konkrétní stín odhalili.

Nebo to konkrétní nechtěné téma – protože to potom už není stín. Tak abyste ho odhalili a pracovali s ním dál. A v tom je potřeba disciplína.

Disciplína a pevná vůle

Disciplína je něco, co je dnes v podstatě sprosté slovo. Protože jsme společnost, co se jako přetransformovala z toho, že potlačujeme emoce, na to, že se řídíme ve spirituální komunitě jenom tím, co cítíme.

Emoce a spirituální obcházení

Ale emoce dokáží být úplně stejně zrádné jako myšlenky. Tím vám nechci říct, ať potlačujete emoce.

To vůbec ne. Ale ono se s emocema samozřejmě dá pracovat konstruktivním způsobem, aniž byste je potlačovali.

V praxi to znamená, že začnete třeba meditovat, začnete nějaký meditační proces. To je v podstatě jedno, jaký. Nebo jen vy sami si sednete a řeknete si: „Já teď budu meditovat každý večer.“

No a za týden nebo za čtyři dny vám tam ta hlava hodí: „No ale mně se dneska nechce a když to jednou neudělám, tak se nic nestane.” Pak z jednoho večera je více večerů.

A najednou žádnou meditační praxi zase nemáte.

Setkala jsem se i s názorem, že je to moc slabé. Že meditace je moc slabá. Tak jestli je pro vás meditace moc slabá, tak ji ještě neumíte.

Disciplína a co má být výsledek

Ale meditace nemá být silná.

Všechny spirituální praktiky jsou tu od toho, aby vám přinesly vnitřní klid, naplnění, vyrovnanost, blaženost.

A všechny tyhle pocity jsou potom stálejší. Vy nejdříve v té meditaci, nebo potom mimo ni, tak pocítíte takové záblesky. Záblesky toho, jak úžasně se můžete cítit. Nehledě na to, co se okolo vás děje.

Potom jste absolutně nezávislí na tom, co se okolo vás děje.

A vy si pak říkáte: „Ty jo, takhle dobře jsem se ještě necítil/a a vlastně kolem mě se vůbec nic nezměnilo, tak čím to je.“

Někde jsem slyšela, nebo možná četla, že jogíni jsou největší „spirit junkie“, co můžou existovat. Protože jim nestačí nějaký drogy, nějaký externí látky. Oni chtějí rozšiřovat ten pocit vnitřního klidu a blaženosti čím dál více, až ideálně dosáhnou osvícení.

A to je to, co by vám konstantní spirituální praxe měla postupně donést. Vnitřní klid, vyrovnanost, potom blaženost.

A rozvíjejí se tam ty další hodnoty jako bezpodmínečná láska a podobně. To je krůček po krůčku. Snažit se rovnou skočit do bezpodmínečné lásky je velký skok. Na to většina z nás není nastavená.

Překážky disciplíny

Na začátku hold ta meditace dá se říci, že je vopruz. Protože vaše hlava vám bude říkat, že to nic nedělá, že to neumíte a já nevím co.

A vy potřebujete tu disciplínu, abyste v tom vytrvali. Abyste začali cítit ty první náznaky toho, že to ale funguje.

Jo? Že budete meditovat dva týdny a najednou poznáte, že v nějaké situaci se umíte zachovat jinak, že nejedete na toho autopilota. Takže v těch začátcích je to hodně o disciplíně.

Potom jak už tam zažijete ty první stavy blaženosti a toho přijetí a lásky. Tak už je to lehké. Protože to už jste jakoby na háčku.

To už vás má nějaký mistr zaháčkovaného a to už jen chcete více. Chcete cítit… protože tam cítíte obrovskou vnitřní svobodu té duše.

Disciplína a spiritualita

Bez disciplíny ve spiritualitě nikam nedojdete. To neznamená, když si zvolíte nějaký typ meditace, že ho nemůžete změnit. Ale v podstatě já co dělám každý den za spirituální praktiky, to je od rána do večera něco. A to neznamená, že od rána do večera medituju, ale ty meditace tam samozřejmě taky patří.

A je to spíše jako vědomý život. Že to není tak, že to jen zapnete na chvilku, na těch deset minut, ale je tam spousta denních praktik, čím si člověk udržuje energii. A snaží se po té cestě jít.

Když se o tu spirituální cestu nebudete starat vy, tak kdo?

Opravdu to za vás neudělá žádná jednorázová metoda, neudělá to za vás někdo jiný, žádný učitel.

Oni vám samozřejmě mohou dát návody, ale vy se jimi musíte řídit. Takže když tam nemáte tu disciplínu, tak je to úplně jedno, tak si můžete koupit všechny kurzy na světě od všech osvícených mistrů a stejně vám to k ničemu nebude.

Když si prostě nesednete a nevydržíte to.

Disciplína a upřímnost

Přijde mi škoda, kolik lidí je v podstatě zaseklých.

Je zaseklých a je zaseklých proto, že si na svoji spiritualitu nedělají čas. A přitom tvrdí, že chtějí. Tak možná lžou.

Někdy není v souladu to, co říkáme a co doopravdy chceme. Zase nemusíte se dávat do nějaké pózy, jestliže váš duchovní rozvoj (nějaký brutální) není v tomto životě pro vás, tak není.

Tak si jen dejte dohromady nějaká témata, která vás tíží z minulosti. To můžete jít za klasickým terapeutem. Nemusíte vlastně s nějakou jakoby divnou komunitou mít vůbec nic společného.

Dáte si jen do kupy to, aby vás nic z minulosti netížilo. A prostě si žijete jen pozemský život. Ale žijete ho nějak rozuměji, že jo. Než kdybyste si to nevyřešili. A v tom případě nemusíte meditovat každý den milion let.

A pak jsou zde lidé, kteří minimálně tvrdí, že se chtějí posouvat. Já se pak v podstatě divím, když oni mají několik let k dispozici nějaké nástroje, které jsem jim předala já nebo o kterých vím, že je minimálně používali, a jaktože mají tyto nástroje, ví, jak pracovat s duchovními průvodci, s duchovním týmem a pořád jsou zaseklí x let v jednom tématu.

To je prostě těžké. Je mi to líto. Protože to není nezbytné. A myslím si, že když jsem to dokázala já, tak to dokáže každý. 

Posouzení vlastní cesty

Jestliže vy jedete ve spiritualitě, tak se koukněte na to, jaké bylo vaše vnitřní nastavení před rokem. A dejte si otázku, jestli je teď jiné. Jestli je pro vás příjemnější vaše vnitřní nastavení. Nebo jestli je to stejné nebo jestli je to dokonce horší.

To by vám mělo odpovědět na to, jestli dlouhodobě jdete po té správné cestě. Samozřejmě později, když už se rozhodujete na základě intuice, už tam prostě nejsou ty nánosy stínů, a ta minulost už vás tolik nezatěžuje, tak můžete přejít z jednoho typu spirituálního procesu do druhého.

Můžete změnit cestu, když vám to intuice časem bude říkat.

Ale to se nebavíme o žádném skákání, když po pěti letech vyměníte přístup za jiný. To je celkem v pořádku.

Požadavky ega

Tam jde o to, když narazíte na nějaký přístup (hlavně v začátečnické fázi), a ten přístup nesplní požadavky vašeho ega (to je to, co máte na začátku – jen vaše ego má nějaké požadavky, jak by to mělo probíhat to duchovní probuzení a ten duchovní rozvoj). No a ta cesta vám to nesplní, že jo. Protože žádná spirituální cesta tu není od toho, aby vám dělala divadlo pro vaše ego.

A teď jde o to, jestli se dokážete přizpůsobit, že zkusíte něco jiného, co je mimo rámec vašeho myšlení. Nebo si půjdete tvrdě za tím, že to nebylo prostě… „Prostě jsem to cítil/a, že u toho nechci vydržet, tak jsem u toho nevydržel/a.” Výsledek zase nula, že jo.

Čert aby se v tom vyznal že? Tak koukněte ještě na video rozlišování.

A já vám přeji hlavně to, abyste se o svoji spirituální duchovní cestu starali vy sami. Abyste to každý den měli uvnitř sebe. V podstatě pak každý den může vypadat jako taková dlouhá meditace, která má různé projevy.

A abyste si takový přístup udrželi co nejdéle. Protože to je jediný přístup, který vám opravdu přinese to duchovní naplnění.

A já, ani nikdo jiný, nechce spirituální studenty, co se v tom deset let plácají. Skáčou od jednoho člověka k druhému. Nebo od jedné metody k druhé. To nechceme. 

Si sedněte, najděte si nějakou meditační cestu. Nenechte hlavu, aby vám do toho kecala. A začněte. A dělejte to každý den nehledě na to, co se stane. Uvidíte.

Takže já vám přeji hodně štěstí s tímhle. Doufám, že to někomu pomohlo, aby se trošku více zapojil do té disciplíny. Nevyhýbal se té disciplíně na základě toho, co zrovna cítí nebo si zrovna myslí.

Protože to jsou pomíjivé věci. A k trvalému spirituálnímu uspokojení vás to nepřivede. Disciplíně zdar a krásnou neděli!