Otázka na smysl života je stará jako lidstvo samo. Úvahy o vyšším principu necháme stranou a soustředíme se na smysl života běžného člověka.
I když bychom si radši představovali, že uděláme v našem životě něco úžasného, co budou obdivovat budoucí generace, pravda je o dost jednodušší. To je ale dobrá zpráva, protože si na sebe nemusíme klást nereálné nároky.
Ahoj. Vítám vás u dalšího videa. Dnes se budu zabývat otázkou: „Co je cílem života?“ Ta otázka zní poměrně filozoficky. Ona je taky stará jak lidstvo samo. A myslím si, že v nějaké fázi života napadne všechny nebo skoro všechny.
Jak dospíváme a ještě v rané dospělosti nás hlavně zajímá materiální zabezpečení. Učíme se žít ve fyzickém světě. To znamená, že se vlastně osamostatňujeme od rodičů, studujeme, hledáme si povolání. A je to hodně o existenci ve fyzickém světě a o všem, co k tomu patří.
Takže je to hodně zaměřené na to, že si shromažďujeme ty materiální prostředky, abychom mohli v pohodě žít, abychom měli kde bydlet, kdy máme nějaké přátelé, nějakou podporu.
Když se tyto věci usadí, kdy máme stálé zaměstnání a nemáme extra problém s penězi, tak si začínáme pokládat tuto otázku: „Co teď? A to je všechno? Je to opravdu všechno, že jsem se narodil, začal jsem vydělávat peníze, založil jsem si rodinu a pak umřu? Je to všechno, co tady mám dělat?“
Samozřejmě někdo nedojde k této otázce a je celý život zaměřený na to materiálno, takže mu jde jenom o to získat co nejvíc peněz a co největší moc. Ale vzhledem k tomu, že se teď koukáte na toto video, tak se vás to absolutně netýká.
Je to vtipné, protože lidé mají tendenci si vlastně ten životní cíl nebo ten životní záměr představovat v něčem externím. Teď to zveličím na příkladu: „Cílem mého života je objevit nový kontinent.“, že po sobě zanecháte něco hmatatelného, úžasného jako je nový objev nebo vynález.
Musím říct, že to tak není, že ten cíl života je interní a je to vnitřní práce, takže se nedá promítnout do žádných externích statků.
Nicméně ani Kolumbův životní cíl určitě nebyl dosažen po objevení Ameriky, když objevil nový kontinent, spíš mu to dalo něco jiného v těch jiných aspektech.
Takže to uvádím jenom pro případ, že si to nesmíme představit jako něco externího, jako něco, co po sobě zanecháme jako odkaz lidstvu, protože to chce naše ego: aby se na nás nikdy nezapomnělo a na to, jací jsme byli úžasní a jak jsme jednou kráčeli po této planetě.
Takže co je vlastně cílem toho života? Já to teď extrémně zjednoduším.
Lze to shrnout tak, že cílem života je být šťastný.
A teď jsem si vědoma toho, že to zní étericky a zjednodušeně, ale chvilku se mnou vydržte a třeba to pochopíte.
Být šťastný znamená pro každého něco jiného. Třeba já ráda učím, ráda dávám lidem podněty k zamyšlení, mám ráda jógu, mám ráda malování, mám ráda zvířata. Je toho opravdu hodně, ale kdybyste se mě na to zeptali před 5 lety, tak bych vám neuměla odpovědět.
Možná bych vám vyjmenovala pár z těchto věcí, ale nevěděla jsem to. A myslím si, že je to hlavní problém současné doby. Není to tím, že nevíme, co je cílem života, ale nevíme, co nás dělá šťastnými. Nevíme, co opravdu chceme. Takže ta cesta k nalezení toho cíle a smyslu života je vlastně přes to, že nejdřív nalezneme to, co nás dělá šťastnými a co milujeme. Je to hodně o sebepoznání a bez toho se nehnete.
Bez toho nebudete šťastní. Jak můžete být v životě šťastní, když ani nevíte, co vás dělá šťastnými? Když to nevíte, tak to neděláte. Když to naleznete a primárně se tomu věnujete nebo když vybudujete svůj život kolem toho, co vás dělá šťastnými (může to zahrnovat i rodinné vztahy), tak tam nebudete mít tu otázku: „Co je cílem a smyslem života?“
Jasně, tyto filozofické otázky tady máme ve smyslu tréninku naší mysli, kdy můžeme debatovat o vyšším cílu a o nějakém globálním vývoji, vývoji lidstva a podobně, ale vy si budete užívat život a nebudete mít pocit prázdnoty, kdy vám chybí to naplnění. Takže musíte přijít na to, co vás dělá šťastnými.
A jak na to přijdete? Mám 3 úžasné způsoby, které vám teď poradím. Ideální je, když je všechny 3 použijete a zkombinujete.
Prvním způsobem je, abyste si zavzpomínali a vrátili se do svého dětství. Je to něco, co teď děláme i na sezeních s klienty a často se s tím setkávám v podobě rady od jejich průvodců. I ze svého případu vím, že to funguje.
Jak se jako děti vyvíjíme a rosteme, tak my víme, co nás činí šťastnými a co milujeme a to bez toho, aniž bychom o tom museli přemýšlet.
Potom do toho vstoupí ta společnost a řekne nám, co bychom měli dělat. Rodiče nám řeknou: „Ale těmito blbostmi se v životě neuživíš.“ Anebo: „Co tady tak jančíš?“ A řeknou vám, že jste moc divoké dítě, protože rádi tancujete a tak jste hodně extrovertní a podobně.
A vy se vlastně naučíte, že když děláte nějaký typ chování, tak je to naprosto nežádoucí, protože nejste milovaní za odměnu. Mysleli jste si, že když budete dělat to, co máte rádi, tak vás okolí bude milovat, ale vy se naučíte, že v tom prostředí, ve kterém jste vyrostli, je nějaké chování nežádoucí. A tak to zablokujete, zavřete a odhodíte.
Takže ideálním způsobem, jak přijít na to, co vás činí šťastnými, je návrat do dětství. Vy to víte. Zavzpomínejte si na to, co vás činilo šťastnými, co jste rádi dělali, jací jste byli. A zkuste zase navštívit tyto zkušenosti.
V mém případě já jsem strašně ráda malovala a zavřela jsem to na hodně dlouhou dobu. Když jsem to před pár lety začala znovu řešit, tak mě to udělalo šťastnou. A vás to taky udělá šťastnými, když to znovu navštívíte. A zjistíte, že důvody, proč jste to opustili, byli kvůli názoru někoho jiného nebo i sami kvůli sobě, kdy jste si mysleli, že potřebujete v tom fyzickém světe fungovat jinak, a tak jste se věnovali něčemu jinému, o čem jste si mysleli, že vám to přinese větší úspěchy. To je první způsob: návrat do dětství.
Druhý způsob je teď takový populární a to je meditace. Chce to praxi. Když někdo jde jednou do posilovny, tak to nemá žádný výsledek. Je to praxe, ke které se zejména ze začátku člověk musí vracet. A ta meditace je produktivní hlavně kvůli tomu, že v té meditaci jste sami se sebou. Jakmile se vám podaří zklidnit myšlenky, tak k vám začnou jednodušeji chodit inspirace a třeba nové nápady i na nějaké zájmy nebo na to, co jste kdysi milovali.
A ještě bych chtěla zmínit třetí způsob a tím je požádat o pomoc váš spirituální tým, vaše průvodce. Oni vám dokážou znova zvědomit hodně zkušeností (nebo to, co už jste vědomě uzavřeli), abyste si to zpracovali a abyste s tím podle svého uvážení něco udělali.
Takže jestli hledáte něco, co vás udělá šťastnými nebo si to chcete utříbit, kdy si v životě potřebujete utříbit nové hodnoty, tak požádejte o pomoc svůj spirituální tým, své průvodce. A oni vám pomůžou. Je hezké, jak to funguje.
Potom musíte být otevření způsobům, jakými to udělají. Oni to můžou udělat tak, že „náhodou“ někoho potkáte, že někdo „náhodně“ něco zmíní anebo kdy uvidíte ve výloze něco, co úplně zvláštním způsobem upoutá vaší pozornost, a vy budete vědět: „Jo, to je ono. To bych mohl zkusit.“
Takže to jsou 3 způsoby: návrat do dětství, meditace a komunikace se svým spirituálním týmem a se svými průvodci. O průvodcích mám zveřejněné jiné video a tam zmiňuji, že dokud je o něco nepožádáte, tak oni jsou hodně bokem a do ničeho se vám nestarají, protože předpokládají, že to nechcete.
Nejjednodušším způsobem, jak najít svůj smysl života, je začít dělat to, co vás činí šťastnými.
Smyslem života každého jedince je posunout se v individuálním duchovním rozvoji.
Každý je na nějaké své cestě, každý je jinak daleko nebo se trošku točí v kruzích, když se nedokáže poučit, ale každý je někde.
Smysl toho života je v tom být na tom lépe, než když jste vstupovali do této inkarnace. A opravdu se to dokáže skrze to, že objevíte, kdo jste a co vás dělá šťastnými nehledě na to, co si myslí společnost, vaši kamarádi, partner nebo rodiče.
Prostě budete dělat to, co děláte rádi a budete to dělat hodně. A jedině tak najdete svůj smysl života. Jedině tak můžete vůbec začít v této inkarnaci naplňovat ten váš duchovní vývoj, protože dokud ani nevíte, kdo jste, tak se nikam neposunete. Dokud jenom víte, co od vás čeká společnost, příbuzní, tak je to prostě málo. Každý z nás je jiný, každý má jiné záliby, každý má jiné koníčky. A nemusí to být jenom o koníčcích, že jo? Ve finále to může být i o nějakém poslání, povolání a podobně, ale všechno je to postaveno kolem toho, že se budete dobře znát. Je to o tom sebepoznání a že budete dělat to, co milujete. Tak vám přeji hezký týden.