Co tě blokuje v rozvoji?

Co tě blokuje v růstu? A co vůbec myslím tím růstem? Růst samozřejmě spirituální, ale vůbec tím myslím život. Život ve své podstatě, život v jeho flow, prostě když to jako neproudí. Co tě tam ve skutečnosti blokuje? Na toto téma jsem narazila v minulém týdnu z mnoha úhlů.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Na Masterclass bylo jasně vidět, že když jdeme do základu a ptáme se, proč nejdeme po té cestě našeho poslání, po cestě naší duše a nevnímáme sami sebe, tak nám tam skočí odpověď naší mysli a její pochyby. A tady bych chtěla říct, že nám mysl nemusí dělat na první pohled špatně.

Cesta za hranice komfortní zóny

Myslíme si, že to je v pohodě, že s tím takový problém nemáme, ale pak přijdou nějaké transformační okamžiky a nebo nějaký jiný okamžik, který má potenciál vás a vaši cestu hodit na další úroveň.

Může to být nějaký přímý energetický zážitek, nějaké léčení od někoho, nějaký energetický přenos, návštěva nějakého energetického místa anebo nějaká zkušenost, která byla doteď mimo vaší komfortní zónu. Takže cokoliv, co vám rozšiřuje obzory a co vás vytahuje z té vaší „škatulky“. V těchto okamžicích, kdy se setkáme s tím, co by mohl být náš potenciál, i když ho dosud nežijeme, a do této doby jsme ho neuměli ani vidět, se začneme ptát: „Aha, tohle bych snad mohla také zvládnout, když může i tenhle člověk.“

Je důležité sbírat důkazy ve fyzickém světě a obklopovat se inspirací toho, jak se dá žít a tvořit, co všechno je vůbec možné. A když si to konečně připustíme, tak naše duše je šťastná a úplně zpívá: „Ano, tohle je ono!“ A pak přijde chvíle, kdy má následovat akce – třeba když se snažíte vykročit na cestě svého poslání. Může to být investice sama do sebe, sebepoznání, nebo i nějaký akční krok v podobě toho, že dám světu najevo, že tohle jsem já a tohle umím. Anebo je to nějaký zážitek, který nejsme schopní si dovolit a nejsme zvyklí se podpořit, ale vyžaduje to od nás ten akční krok, abychom to udělali. Je to vlastně pozvánka duše, co je možné pro sebe a v radosti spojení s duší udělat.

Pak přijde druhý den nebo ten následující a najednou se vám objeví pochybnosti: „Co jsem to vlastně udělala? Patřím sem vůbec? To já si nemůžu vůbec dovolit před rodinou, před nikým a co by na to řekli lidi kolem mě?“ A už naše mysl jede a právě tyhle pochyby o kroku, který nás velmi magneticky přitahuje, ale pak tam nastanou pochyby, je přirozený proces.

A co se stane? Většina lidí se právě na tomhle zabrzdí a neprojde skrz. Takže odvolají, co udělali nebo nepokračují dál a zase jsou v té své bublině, komfortní zóně a zase si jedou to samé. Protože mají pro svou mysl důkaz, že to zkoušeli. Ale pak se tam objevila nějaká komplikace a tzn., že to nemají dělat, což je jen výmluva mysli.

Jak nám překážky na cestě k poslání pomáhají růst?

Cesta k našemu poslání není bez překážek. Cesta poslání duše je o tom, že vás to bude „challengovat“, bude to po vás chtít, abyste rostli. Překážky nejsou nesmyslné, naopak – když jde člověk vpřed, dělá akční kroky, nenechá se zbrzdit pochyby, tak zjistí, jak ho svět podporuje a dostane se mu feedback a podpora ve fyzickém světe. Nesmí se zarazit při prvních pochybách.

I já to vím o své mysli – není to tak, že bych neměla pochyby. U mnoha věcí, které jsou pro mě nové, poprvé nebo velmi energeticky silné, se začnou mé pochyby rozjíždět. Ale já už jsem se naučila tento proces vnímat a řeknu si: „Aha, takže když to udělám, čeká mě něco famózního a něco co dosud neznám.“

Pochyby nám naše mysl tímto způsobem hází, protože si akčními kroky rozšiřujete komfortní zónu v souladu se svou duší a pak stoupáte vibračně. A jakmile stoupnete vibračně, tak veškerá vaše přesvědčení, že nemůžete a teďka to nejde, musí odpadnout a musíte je nechat za vámi. A to se právě vše ukazuje v transformačních okamžicích. Buď pochyby překonáte, nebo se jich chytnete a pak zůstáváte tam, kde jsme byli.

Určitě jsem to také neuměla od začátku rozeznávat, ale teďka už to moc dobře vím. Nedávno jsem se o tom bavila se ženou, která se mnou organizuje retreat na Bali. Dělá mi strukturu pro moje flow a díky jejímu organizačnímu zázemí tam můžu mít svůj program. A i ona sama zaznamenala, že i samotné Bali, která má transformační charakter a velmi s lidmi cloumá. Lidé si přečtou nabídku reatretu a řeknou si: „To je bomba, to je přesně pro mě,“ a cítí tam to chtění a rovnou si to u ní objednají, ale za chvilku jí začnou chodit zprávy: „Já nevím, jestli jsem udělala dobře. Já na to vlastně nemám peníze. Asi nedostanu volno“. A už to jede. A právě ona sama říkala, že to bude muset více komunikovat.

Proč je důležitá podpora na transformační cestě

Pochyby jsou součástí procesu, když se člověk chystá udělat něco opravdu transformačního pro sebe. Můžete to pozorovat i u sebe, když se začíná dít něco důležitého. Zatím to nedokážete popsat, ale zpětně vidíte, že jste se nenechal/a odradit pochybnostmi, a je skvělé, že jste to i přesto udělal/a.

Cesta vašeho poslání není o strachu, není tam žádný limit, ale je to o tom, že člověk koná napříč pochybám, napříč strachu, ale je neustále spojen se svou duší a intuicí. Ono se to pozná tak, že když se necháte zviklat a uděláte ten krok zpátky, skočíte na to pochybám, tak stejně ve vás někde ten hlásek je a říká: „Hele, nemohl/a bys přece jenom ještě? Nevzdal/a jsi to moc brzy? Třeba by to šlo trošku jinak, lépe a znovu.“ A je to o tom, že kdyby byl krok zpátky dobré rozhodnutí, tak se objeví klid a na mysl už vám to vůbec nepřijde, ale vám tam stále běží to chtění: „Ale co kdybych taky mohl/a tohle anebo tamto ? A co kdybych si to pro sebe dovolil/a?“ Tak je to znak, že je potřeba to vyzkoušet znovu a třeba lépe.

Když se jedná o velkou transformaci, o velký krok, který se chystáte udělat, není nikdy od věci, mít podporu po svém boku (terapeutickou nebo průvodcovskou), která vás drží ve chvílích pochyb, ve chvílích, kdy to s vámi bude mávat. Podpora vám řekne: „Hele, taky se soustřeď“ anebo skrze otázky vás dostane přes vaše pochyby. A v podnikání to může být mentor, který vám vyjasní trochu tu vaší cestu.

Závěr:

Naše mysl a pochyby nás často drží zpátky i v těch situacích, které nám mohou pozitivně změnit život. A je jen na nás, jestli jim na to skočíme, jestli to budeme hrát anebo jestli si toho začněme u sebe všímat a začneme rozeznávat to, že to jde i jinak.