Vánoční čas je období stvořené pro klidné večery, introspekci, klid a pohodu. Ne všichni si svou lidskou cykličnost uvědomují, natož aby dle ní jednali. K jakým dalším spirituálním praktikám lze využít vánoční čas?
Ahoj, já vás zdravím u dnešního videa. Než půjdeme na to hlavní téma, tak se pobavme chvilku o vlasech. Protože samozřejmě si můžete všimnout, že u mě proběhla velká změna.
Možná jste i vysledovali, že častokrát (hlavně ženy, u nich je to nejvíce vidět, protože běžně nosí dlouhé vlasy), tak častokrát když ženy prochází nějakou změnou, něčím pro ně klíčovým, tak mají tendenci si ostříhat vlasy.
Má to velký význam, má to velký energetický význam. Je to vlastně o tom, že ve vašich vlasech (protože rostou nějakou dobu), tak je tam záznam vaší energie. Tedy toho, kým jste byli tenkrát, když vám ten vlasový úsek narostl.
A to s vámi najednou už přestalo souznit nebo jste prošli nějakým velkým sebeléčením, velkou životní událostí. Rozchody, narození dětí, změna práce, může to být cokoliv.
A máte opravdu ten vnitřní pocit, že chcete udělat i tu změnu s těma vlasama. Má to tu energetickou logiku. Protože hold se chcete zbavit všeho starého a odstřihnout to a nechat to být.
Takže jestli ten pocit máte, tak to udělejte. Opravdu vás to… neříkám, že je to úplně nutné, ale trošku vás to poštouchne na té cestě dopředu.
A je to cítit opravdu dobře. U mě to mělo i ten vnitřní důvod. Nicméně to tedy mělo hlavně fyzické důvody. Kdy moje dlouhé vlasy měly dost po porodu a druhý zásek dostaly po covidu. Takže když tam přišel ještě tento pocit, tak jsem řekla: „Tak jo, stačilo a jedeme dál.“
Ale já jsem i v minulosti tato období měla celkem pravidelně. Kdy prostě to hlavou nevysvětlíte, ale dá se říct z ničeho nic, ze dne na den máte pocit, že si musíte ostříhat vlasy.
Ono je to prostě osvobozující, když najednou s sebou nenesete tu starou zátěž. Chlapi to mají jednodušší, ti jsou furt jakoby noví. Ti furt jedou nanovo, to je dobrý. Teda většina z nich, někdo nosí samozřejmě dlouhé vlasy.
Potom si můžete všimnout, že třeba v Indii Sadhuové, svatí muži, tak ti to už mají naopak, že se nestříhají. Ale jasně, když už jste v momentě, kdy máte vyřešený věci… vlastně všechno, jste velký aspirant na osvícení, nebo jste již osvícením prošli, tak samozřejmě už se nepotřebujete zbavovat energie, naopak ty vaše vlasy a cokoliv slouží jako uchovatel té obrovské energie.
Ale to už si chcete nechat. Jo? Takže doufejme, že tam jednou dorosteme a do té doby to prostě budeme stříhat. A bude to dobré.
K dnešnímu tématu – chtěla bych mluvit o vánočním čase. Jasně, je to tématické. Netýká se to pouze Štedrého dne. Myslím tím v podstatě celý prosinec a kus ledna.
Víme z různých zdrojů, které se zabývají cykličností člověka, že zima je období, kdy se člověk stahuje dovnitř, do ticha. A jde si řešit svoje věci. Není to obdobím velké aktivity.
Mohli jste semínka aktivity zasadit na podzim, na nějaké nové nápady a všechno. A teď to tak jako klíčí. Klíčí to pod zemí ty vaše nové tendence. Aby to v pořádku vyklíčilo, tak to potřebuje klid, rozvahu a ticho.
Proto vánoce a vánoční období jsou už nějaký čas u mě o tichu. Ono je to strašně kontraproduktivní. Jednak s tím, že natáčím videa. Já teď s vámi mluvím ráda, ale opravdu se do toho v tomto období musím nutit. Protože často mám takové nastavení, že mluvit je zbytečné. Což jako ale jako youtuber nebudete mít dlouhou kariéru.
Je to období ticha, klidu a nechávání dozrávat jakékoliv tendence, které mohly být zasety předtím, ale ještě není čas na ně jednat.
A tyhle přirozené lidské tendence, stáhnout se do sebe, stáhnout se do svého domova, užívat si to teplo domova, užívat si komfortu toho zázemí a klidu… A taky vlastně toho, že se toho opravdu běžně moc neděje. Možná i v práci máte ulehčení. Tak dopřát si více odpočinku, více pokoje. Tak to jde v kontrastu s tím, co se od nás o vánocích očekává. A jak to máme běžně nastavené v naší společnosti o vánocích.
Očekávání jsou na velký úklid, na shánění dárků, na dohánění restů ještě v tomhle roce. A vlastně to je všechno kontraproduktivní. Tím nechci nikoho navádět, aby neuklízel nebo nedělal dárky, ale je důležité si tam (ještě důležitější než jiné dny v roce) najít ten balanc.
A zkusit si ten vnitřní klid a ticho udržet. Věřte mi, dopřejte si to. Nebude se vás týkat jarní únava. Jarní únava je pro lidi, co to přestřelí a nerespektují tu cykličnost.
Takže sbírejte… využijte ten čas, sbírejte síly na tu dobu, kdy to má být produktivní to konání a směrem ven. Teď je směrem dovnitř.
Kromě toho jsou vánoce obdobím vděčnosti. Ohlédnutím se, třeba ne jen za tím rokem, ale za vším, co člověk má.
Chtěla jsem říct projevením vděčnosti, ale to není jen o jednom projevu, ale o takovém žití ve vděčnosti a uvědomováním si, že je to opravdu fajn, to co má.
Ještě bych vám chtěla říct jednu věc. Je to samozřejmě čas, když jdete do klidu, do svého nitra a do ticha, je to samozřejmě čas i pro nějaké modlitby. Nezapomínejme na to, že vánoce jsou křesťanský svátek.
A je to čas pro spojování se s mistry. Nabízí se tady Ježíš. Samozřejmě o vánocích. Jestliže k němu máte blízko, je to ideální doba pro obracení se k němu s čímkoliv, co by vás mohlo tížit, s jakýmikoliv přáními a ty modlitby se dají nést v podobném duchu.
Je zajímavé… Sem tam se pod videem objeví nějaký komentář. Už jsem to řešila v nějaké videu, že proč vlastně ortodoxní věřící mají problém s tím, jak to mám já. Nebo s tím, jak to má kdokoliv jiný, kdo to zrovna nemá stejně.
A občas mi někdo hodí komentář jakože: „Ještě máš čas, Ježíš tě může ještě zachránit.” Tak pro vás bych měla vzkaz. Já jsem s Ježíšem úplně v pohodě, on je se mnou taky úplně v pohodě, o náš vztah se vůbec nemusíte bát.
Ale v podstatě je hezké, že někoho zajímá asi to jestli se mám dobře, tak já se mám dobře a s Ježíšem jsme na tom v pohodě.
Ale chápu, že k této postavě ne každý má blízko. Ona to koneckonců dělá ta křesťanská historie, která není veselá. Která je plná nenávisti a takových těch nekřesťanských hodnot.
Takže já chápu, že je tam spousta mentálního balastu, spousta balastu ega, která tuhle postavu úžasného svatého muže, může zahalovat. Takže zase bych se do toho úplně nenutila, jestliže je to váš případ.
Je spousta jiných svatých, ke kterým se můžete obrátit. Buddhismus je hodně populární, že jo. Protože on se nevydává za náboženství, proto to každého v podstatě láká.
To co vyznávám já, jako spiritualitu, to také není žádné náboženství.
Chtěla bych vám připomenout, že nanebevzetí mistři jsou univerzální.
To, že si je nějací lidé přiřadili k nějakému náboženství, nebyl výmysl těch mistrů. Jo? Takže můžete úplně v pohodě mít kontakt s Ježíšem, s panenkou Marií, s kýmkoliv. S Buddhou, s někým z hinduistické tradice, s kýmkoliv. A nemusíte se hlásit k tomu náboženství.
Prostě teď je vhodná doba, jestliže tam vztah k nějaké svaté osobě máte, tak ho prohloubit. A v tom tichu směrovat ty modlitby a nějakou komunikaci k této duši.
To je za mě asi nejproduktivnější využití vánočního období.
Já doufám, že se vám to co nejvíce povede. Že se nenecháte semlít tím, co se musí a co by se mělo. Prostě nemusí být všechno dle nějakého návodu, musí to být hlavně tak, aby to vyhovovalo vám. Ideálně i vaší rodině. Ale samozřejmě když tam děláte nějakou změnu, tak si tu změnu musíte vykomunikovat.
Že třeba se v tom už necítíte dobře, abyste pekli padesát druhů cukroví. Tak prostě tenhle rok cukroví koupíte. Všechno se dá. Všechno se dá. Je to jen o tom, co si dovolíte.
Já vám přeju krásný Štedrý den, protože se do té doby už neuvidíme. Potom si dáme pro mě pořád trošku vánoční téma. Ale opravdu už jen trošku.
Tak se mějte krásně a přeji vám hlavně tu pohodu.