Plán duše je něco, co jsme si stanovili ještě před naší inkarnací. Jak moc je proměnlivý a jak s ním pracovat? Každý spirituální student by měl chtít jít v životě co nejvíce v souladu se svou duší.
Ahoj, zdravím vás u videa dnešního na téma plán duše. Což je termín, který zaznívá tak v průběhu let. Probíhá komentáři tak různě.
Co to vlastně je a jak s tím pracovat? Jestli se s tím jako vůbec dá pracovat.
Plán duše je něco, co tradičně bývá vydáváno za jakousi roadmapu toho, co naše duše sem přišla udělat. Je to bráno jako takový návod, co jsme si naplánovali před touto inkarnací, že „ok, tam potkám tohohle, to bude důležité setkání, tady udělám tohle.“
A lidé se k tomu odkazují, když se stane něco významného, když se stane něco důležitého.
Já bych chtěla, abyste se naučili se na plán duše dívat jako na něco flexibilního.
Ano, před naším vlastním narozením jsme si zde dali nějaký cíl, nějaký úkol. Něco, co naše duše chce získat z této inkarnace.
A i k tomu úkolu máte nejlepší možné řešení, jiné řešení. Nebo řešení… nejlepší možné vyústění, a ne tak dobré vyústění.
A samozřejmě je i na místě zmínit, že se vědomě můžete rozhodnout, že to následovat nebudete. A prostě jít jako proti.
Jak poznáte, že jdete proti tomu, co si vaše duše řekla, že tu chcete udělat? No jde to strašně těžko (smích).
Jo? Když jdete po cestě, která je v rozporu s plánem vaší duše, tak to tam prorážíte hrozně silou. Máte pocit, že se na ty věci musíte hrozně moc snažit a ten výsledek není takový. A nebo se to třeba vůbec neděje.
Kdežto když jdete podle plánu duše…a nechci říct, že se všechno děje jako zázrakem samo. To vůbec ne, určitě tam musíte vynaložit nějaké úsilí.
Ale ty výsledky se tam dostavují. Není to jakoby vám někdo do cesty stavěl překážky.
To je lepší říct, že to úsilí musíte vynakládat v obou dvou variantách – i když následujete nebo nenásledujete. Ale když nenásledujete, tak je to jakoby vám někdo furt házel klacky pod nohy. „Někdo“ bývá abstraktní pojem, protože to jsou různé okolnosti.
Takže je nutné pochopit, že ten plán duše je flexibilní. Že sice tady máte nějaký hlavní záměr, hlavní cíl pro tu duši, ale i ty výsledky mohou variovat. Jo? Není ten ideální výsledek… Možná ideální výsledek je jenom jeden, ale výsledek není jenom jeden.
A můžete se rozhodnout prostě po tom nejít.
Ne vždycky je tahle volba vědomá. Někdy se rozhodnete po tom nejít nevědomě, že jo. Protože vy nevíte, co je váš plán duše, co jste sem přišli udělat. Ještě se prostě tak dostatečně neznáte.
Není tam to sebepoznání ještě na takové úrovni. A tak nějak zkoušíte a plácáte se v tom. A tak nějak zjišťujete, že v nějakých cestách opravdu ty překážky (externí jakoby) jsou větší než v jiných.
Co se týká i životních partnerů, tam jsou také spíše možnosti. Jiné video chystám na partnery. Ale máte více možností.
Jo? Takže jasně – jestliže máte nějakého životního partnera, velice pravděpodobně jste si to jako možnost naplánovali. Ale to neznamená, že se to nutně mělo stát.
I v mém životě jsem zažila situace, které byly naprosto zbytečné. Přinesly mi akorát nějaký stres a nepříjemnosti. A u nich jsem si zpětně mohla říct: „Tohle fakt nebylo nutné.“ (smích)
Jo? To jako opravdu jsem si byla jistá, že to v tom plánu duše nebylo, protože to bylo úplně zbytečné.
Naopak běžně přeceňujeme, co si myslíme, že v tom plánu duše je. Protože to jsou opravdu jen naše domněnky.
Mám za sebou i vyloženě negativní zkušenosti, které jsem si ale způsobila opravdu sama svým rozhodnutím. Člověk má tendence říct: „Hele, tak to ta duše měla v plánu.” Ale jak kdy no. (smích)
Pro někoho jsou ty traumatické zkušenosti tím, co spouští to spirituální probuzení. V takových případech bych řekla, že tam plán nějakého spouštěče byl. Ale zase se tady můžeme bavit o tom, že ty spouštěče mohly být různorodé.
Takže jste se nemuseli přímo topit nebo strčit ruku do zásuvky. Mohli jste na to přijít nějakým pozvolnějším rozumnějším způsobem nebo po nějakém transformačním léčitelském víkendu. Jo? Nějakým méně náročným způsobem pro tělo.
Je problematické hodnotit, co v plánu duše je a co v plánu duše není. Protože plán duše je spíše obrázek všech možných cest a všech možností.
A to asi sami tušíte, že bez nějakého nadhledu z této dimenze nejsme schopni sami pro sebe pochopit, co my tam opravdu máme a co ne.
Takže tam je to opravdu o rozlišení, co jste si dali za úkol. Můžete kouknout na moje video Životní téma. Tam se to často skrývá – ty úkoly duší.
Jako čeho chcete v tomhle životě dosáhnout. A pak se snažit o co nejlepší možný výsledek.
Ale to neznamená, že by byla katastrofa nebo byste šli proti plánu duše, kdybyste se rozhodli v nějaké fázi trochu jinak. Jako rozumíte mi?
Prostě my si ten plán duše často představujeme hrozně rigidně. Jako něco, co je prostě neměnné. Ale tam jsou zapojené ty alternativní cesty, možnosti. Všechno to tam je.
Váš manžel nebo manžel může být ten, ten, ta… jako rozumíte, to většinou také není jenom jeden člověk. To záleží, jak do toho bodu dojdete a zrovna toho člověka potkáte.
Čert aby se v tom vyznal, že? Ale ono to není jen tak bezdůvodně. Že se říká, že v těch dalších dimenzích máte přístup k vyššímu vědomí, co třeba nutně z naší reality není. Nebo v momentě smrti… Lidé, co měli zážitek blízké smrti a přežili to, tak popisují, jak jim proběhl celý život před očima.
Když pak už nejste ve fyzickém těle, tak máte většinou možnost nahlédnout na ty různé provázanosti a alternativy. A až pak si můžete říct: „No tak to šlo podle plánu.“ nebo: „No tak to ani podle plánu nešlo.“
Ale říkám – cítit to můžete dle toho, jak vám to jako jde na té cestě.
Když to teda teď vezmeme na kariéru jo, protože jsme zápaďani, hodně orientovaní na to, co děláme v zaměstnání. Nebo co děláme za zaměstnání.
Tak budete buďto léčitel nebo budete sedět v kanceláři. A říkám vám, že v kanceláři se dá sedět velice spokojeně. Ale je možné, že si zrovna potřebujete i vy vyřešit nějaká témata a stoupnout do své vlastní životní síly tím, že se vydáte na tu léčitelskou cestu.
Ve finále se člověk může naučit milovat všechno, co dělá.
Ale je možné, že v nějaké fázi v té kanceláři povýšení by vás míjela, nějaký problémy, které jste třeba nezpůsobili vy, ale hodili to na vás. Jo? Prostě jako takové malé nepříjemnosti.
Kdežto vydat se na nějakou svobodnou cestu podnikání (a je v podstatě jedno jakou)… Tak samozřejmě, že to na začátku chce hodně úsilí. Ne že to je bez úsilí, ale pak prostě je to cítit dobře.
A člověk to pak koneckonců pozná, jakože je na té správné cestě dle plánu duše, dle toho vnitřního klidu.
A ještě jedna věc – ta cesta není odsaď pocaď. Ta cesta je jako… to není ani, jak to takhle kreslím. To je tak roztříštěné.
Takže když už tam máte, že chcete dělat nějaké to podnikání, nějaké to léčitelství, super, ale ty formy a podoby, jakými se to děje, tak to nejspíš v čase bude proměnlivé.
Tak abyste to vlastně revidovali. Neustále se vraceli k tomu, zda to ten plán duše je. Rozumíte? Je to něco, k čemu se vracíte.
A to, že to bylo cítit dobře na začátku, tak to neznamená, že v tom můžete jet 30 let. To samozřejmě ne. Jsme tady zase u flexibility.
A u toho že, nejen váš plán duše, ale celý vesmír je proměnlivý. A nejlépe jsou na tom ty duše, které se dokáží přizpůsobit.
Krásnou neděli všem a příště u toho partnerského videa.