Proč je někdo vnímavější

Proč je někdo vnímavější na nehmotnou realitu? Naše duše se liší nejen tím, že se sem narodí s jinou sadou zkušeností, ale také tím, co si zažije v ranném dětství. A jak to bylo u vás?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj, já vás zdravím u dnešního videa na téma „Proč je někdo vnímavější?“ Proč někdo má to jakoby mimosmyslové vnímání silnější než někdo jiný.

Proč někdo ty spirituální smysly umí tak nějak používat. Nebo je má rozvinuté, ale neumí je používat účelně. Ale ty informace z nehmotného světa mu nějakým způsobem chodí.

A teď nejde o to, jakým způsobem to je. Jestli je to zrak nebo sluch nebo to nějakým způsobem cítí. Je jedno, jakým způsobem se ta vnímavost manifestuje.

Vnímavější člověk a dětství

Možná jste si mohli všimnout, že hodně intuitivně nadaných lidí, léčitelů, spirituálních učitelů, má za sebou těžké dětství.

Prošli si něčím ošklivým nebo vyrůstali v ne ideálním prostředí. Což byl třeba i můj případ.

Strategie přežití

V podstatě toto vnímání nehmotné reality si vypěstujete jako strategii přežití. Já když jsem byla malá, tak jsem opravdu otevřela dveře a hned jsem věděla, Jestli ten den to bude špatný nebo to bude dobrý. V tom smyslu, jestli tam bude nějaká obrovská hádka mezi rodiči nebo tam nebude obrovská hádka mezi rodiči.

Věděla jsem to, protože jsem si to nacítila. Mnozí z vás by to nazvali dusnou atmosférou, akorát háček je v tom, že v ten moment, kdy já jsem přišla do dveří, rodiče mnohokrát ještě nebyli doma. Byla tam třeba jenom babička. Byla to prostě vnímavost, která se ale vázala spíše k předpovídání budoucích událostí.

A to mě jako dítěti mi umožnilo se na to nějak aspoň psychicky připravit. Nebo věděla jsem, že si můžu vydechnout, že ten večer bude klid.

Je to jako hrozné, když se to řekne takhle zpětně, co si to dítě muselo prožít.

Ale to samozřejmě vůbec nejsem jediná, kdo vyrůstal v toxickém prostředí, které bylo způsobené špatnými vztahy mezi rodiči. A figuroval tam třeba alkohol a já nevím, co všechno tam ještě mohlo figurovat.

Takže takových lidí je opravdu mnoho.

Vnímavější člověk a osvojení dovedností

A často aby se v těch složitých rodinných situacích naučili navigovat, tak si prostě tyhle dovednosti osvojili už jako takhle malé děti.

V tom může být ten rozdíl, že někteří z vás se to učí až v dospělosti jen kvůli tomu, že tam (díky Bohu) nebyla tato zkušenost.

Vliv minulých životů

Dalším elementem, co do toho určitě vstupuje, je zkušenost naší duše z minulých životů.

Protože někdo bude jinak vnímavý, jestliže už prostě dělal tu duchovní práci nevím kolik minulých životů.

A někoho je to třeba teprve první, druhý život, kdy si k tomu hledá nějakým způsobem cestu. V tom je také rozdíl.

Ale jestliže máte v plánu duše tu velkou vnímavost, tak to bývá opravdu aktivované. A může to být tím špatným rodinným prostředím.

Jo? Ono je to jako tak vymyšlené.

Protože přece jen ta fyzická realita je velmi hutná (zatím – zlepšuje se to, každým rokem se to zlepšuje, i když se to tak nemusí úplně zdát).

Vnímavější lidé a trauma

Ale je zatím hutná, a pro vysoce duchovní bytost, která se sem narodí, je těžké si to udržet. Tam vstupují ty dramatické události, které to jako… prostě udělají ten kvantový skok ve vašem vědomí.

A dokáží vás posunout o mnoho, mnoho kroků dopředu.

Když jsme u těch traumat z dětství, co tam můžou vzniknout a vznikají tam různé strategie přežití, a díky nim si vyvinete to mimosmyslové vnímání, tak samozřejmě tam to jde ruku v ruce s tím (co si také můžete všimnout), že hodně duchovních lidí popisuje, že v nějakém bodě jejich života (a to nemusí být v dětství – ale bývá to) byla zkušenost blízké smrti.

Zkušenost blízké smrti

Byla tam prostě nějaká zkušenost, při které málem zemřeli a nezemřeli. A samozřejmě to jim otevřelo vědomí obrovským způsobem. To mě se také týkalo. Aby toho nebylo málo, tak jsem se jako malá málem utopila.

Nejsem zdaleka jediná. Tyto souvislosti jsem si pospojovala o dost později. Není to tak zřejmé.

A kór když se vám to stane, když jste hodně malincí, tak si úplně nepamatujete, jaký byly vaše první dva roky života, abyste to mohli porovnávat s tím, jaký byl váš život po vašich dvou letech, protože prostě jste byli moc malincí.

Ale stává se to lidem i v dospělosti. To jsou potom takové instantní, no málokdy přímo osvícení, ale ty spirituální probuzení a ty velké skoky ve vědomí.

Takže to je ten hlavní důvod, proč se od sebe lišíme.

Protože… ano, bývá to něčím aktivované. A někdo to trénoval, i když nechtěl, ale musel to trénovat odmalička.

Troufám si říct, že v naší generaci, v naší společnosti teď, je takových lidí plno. Protože vztahy, ze kterých jsme jako generace vzešly bývají otřesné. A bývaly otřesné.

Předávání mezigeneračních vzorců

Já bych ráda řekla, že vidím velké zlepšení v tom, jak lidi mezi sebou komunikují. Jako partneři mezi sebou navzájem. Ale není to tak. Myslela jsem si to ještě relativně nedávno.

Ale asi s tím, jak mnozí z mého okolí se dostali do věku, kdy mají děti a děti umí vytáhnout i ta témata, které byly do té doby skryté, že jo.

To umí. Protože je to prostě zhustěnější, je to zrychlené. A teď je zajímavé, jak to ty páry ustojí nebo neustojí.

Často tam spíše vidíte, že jedou ve svých tématech pořád a přenášejí ta témata mezigeneračně.

Vídíte tam stejné vzorce. Jak vychovávali je rodiče, tak tam valí v tom stejném a úplně o tom nepřemýšlí. Což je škoda. Nutno podotknout ale, že teď mluvím o lidech, kteří na sobě duchovně nepracují.

Kteří se spirituálně nerozvíjí, nemeditují, nemají za cíl zlepšení, zkvalitnění své osobnosti (nebo nevím, jak bych to řekla). Což je v podstatě zcela v pořádku. Ne každý si dal tento život za úkol rapidní duchovní růst. Mnoho z nás se šlo naučit jiné lekce.

Vnímavější lidé mohou přistupovat k dětem jinak

Ale tady jsme zase u toho, že když ti rodiče budou dělat pořád to stejné, a budou ve svých vztazích pěstovat stejné dynamiky, tak děti samozřejmě nemají úplně nejlepší startovní pozici.

Já bych to zkusila té další generaci, co nejvíce ulehčit. Ale prostě je to, jak to je. Je to, jak to je.

Ale lidé, kteří se rozvíjí, pracují na sobě, tak ti se určitě snaží. Jo? To nemusí být perfektní a nikdy to nebude perfektní.

Ale ti se snaží v tom, aby ty vzorce právě neopakovali.

Takže aspoň ta špetka naděje tam je, protože se probouzí čím dál více lidí. Ono časem to půjde. A o vztazích… ještě tam nějaká vztahová videa mám v plánu udělat. Takže se můžete těšit.

Vnímavější lidé a past srovnávání

Tohle byla taková palčivá otázka. Jestliže přemítáte: „Tomu to jde, mně to nejde.“. Prosím vás, takové myšlenky jsem měla také.

Ono koneckonců to není o nějakém porovnávání komu, co jde.

Duchovnost je o tom, abyste našli vnitřní klid, štěstí a vyrovnanost.

Všechny tyto aspekty mají být závislé pouze na vás samotných, ne na žádných externích okolnostech. A o tom je duchovnost.

Pěstovat v sobě ten absolutní vnitřní klid a blaženost nehledě na to, co se kolem vás děje.

Protože ten svět je bláznivý. A ve světě to právěže není jen o vás, co se kolem vás děje. To je obrovský cíl.

Ale krůček po krůčku… Každý krůček se počítá. Každý krůček se počítá a jsme v tom všichni spolu. Mějte se moc krásně a příští neděli se těším u dalšího videa.