Spirituální ego

Spirituální ego s námi mává na všech úrovních. A dokáže se šikovně vydávat i za intuici, vyšší já či spirituální vedení. Jaké jsou úskalí ega na dalších úrovních vědomí?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj. Já vás vítám u dnešního videa na téma spirituální ego. Když budu v tomto videu mluvit o egu, tak mluvím o egu v tom klasickém pojetí, takže o aspektu naší osobnosti, který nechceme podporovat, jestliže jsme na spirituální cestě. O té části, která je materialistická, drží nás v „bezpečí“. Tudíž v tom, co známe, v těch zajetých kolejích, v zajetých vzorcích.

Nebezpečí ega

Ten název spirituální ego jsem dala kvůli tomu, že lidem, kteří už jsou na spirituální cestě a kteří pracují na svém seberozvoji, se stává, že se chytnou do jiných smyček ega, než do kterých by se chytli před svým spirituálním probuzením. Ale pořád je to smyčka ega.

Například když v nějakém videu zmíním, že konzumace masa není úplně košer, jestliže chceme dosáhnout nějakých spirituálních výsledků, tak se někdo ozve s tím, že: „Já jsem četl, že je to košer.“ Anebo: „Každý jsme jiný a pro mě je to košer a pro tebe to není košer.“ Omlouvám se vám, že to takto zlehčuji. Jestliže se tady bavíme jen o tom, že jenom chcete spokojeně žít, tak fajn – ať si každý dělá, co chce, když nikomu neubližuje.

Čeho chceme dosáhnout?

Ale pravda je taková, že jestliže jste vážní spirituální aspiranti (což znamená, že vaším cílem je dosáhnout osvícení nebo co nejvyšších stádií), tak vám v nějaké fázi bude to maso překážet. Bude. A buď se ho budete muset vzdát trvale anebo alespoň dočasně. Takže jestliže třeba následujete nějakou meditační cestu nebo nějakého mistra, kterému věříte, a on vám řekne: „Když děláš tohle, tak nejez maso.“, tak mu věřte a neblbněte. Protože to už je projev spirituálního ega. Můžete si najít milion spirituálních autorů, kteří vám budou tvrdit: „Je to v pohodě, protože tohle je v pohodě. A tohle je v pohodě.“

Když budete mít v hlavě nějaké tvrzení, tak si vždy najdete informace, které vám ho potvrdí.

V dnešní době to není problém. Ale absolutní pravda je ta, že jestliže to myslíte vážně, máte nějakou vážnou spirituální praxi, maso vám na ní bude v nějaké fázi překážkou, protože to není sattvická strava. A když chcete dělat nějaké energetické procesy, musíte mít tu energii připravenou a nemůžete jí blokovat nesmysly typu alkohol a maso. Prostě nemůžete. Já se teď nebudu tvářit, že si nikdy nemůžete dát sklínku, to ne, ale tady se za nějakým konkrétním účelem bavíme o konkrétních případech. 

Absolutní pravda a perspektivy vnímání

Ale spirituální ego vám zase může říct: „Ale pro mě je to v pohodě.“ Je to něco, jak jsem vám už říkala o tom, že jsem si nalhávala, že meditace nejsou pro mě. A já, zrovna já (prostě je tam ten pocit výjimečnosti), že je nebudu muset dělat. Ale prd. Jestliže chcete ve spiritualitě něčeho dosáhnout, musíte všichni meditovat. Prostě je to tak, takže si nenalhávejte, že zrovna vy nemusíte. Nebo když se snažíte o osvícení, tak zrovna vy můžete pít alkohol a určitě můžete dosáhnout osvícení, když budete mít v sobě dvě promile. Takhle to zní vtipně, ale protože to lidi víc zaobalují, tak si tím cokoliv odůvodní.

Tady máte tu absolutní pravdu: jestliže vám jde o osvícení, tak v nějaké fázi vaší cesty vám bude maso překážet. To je prostě absolutní pravda. A pak jsou tady ty částečné pravdy. Ty lidi mají pravdu v tom, že jim to teď může vyhovovat, když jí tohle nebo nejí tohle a někdo jiný to má zase jinak. Ale to už jsou ty perspektivy. S absolutní pravdou to už nemá nic společného. Vy máte jednu pravdu a pak máte spoustu perspektiv, které se kolem toho dokážou motat.

Absolutní pravda je souhrn veškerých perspektiv a zkušeností ohledně daného tématu.

Ale jestli se bavíme o tom, co je k vašemu spirituálnímu prospěchu, tak vás musí zajímat jenom ta jedna pravda. Můžete si to v hlavě okecávat, jak chcete, vždy najdete někoho, kdo si bude myslet to stejné. Ale to záleží na tom, co chcete dělat, co chcete od života.

Příklad, jak si můžete zvýšit stav vědomí

Znám lidi, kteří si skrze jeden aspekt hrozně vytáhli svoji energii. Oni třeba přešli z nějakého zdravotního důvodu na veganství, ale oni nikdy nemeditovali nebo nikdy nedělali cokoliv spirituálního. Ale jakmile opravdu začali jíst vegansky a je nutno říct, že i čerstvé nezpracované potraviny, vařili si a dávali si na tom záležet, nebyl tam ten spirituální důvod, ale byl jiný, ale stejně to fungovalo. Těm lidem se najednou zvýšil stav vědomí, byli jasnější, bystřejší, bylo to o něčem jiném.

A bylo hodně zajímavé to pozorovat v průběhu let, nestalo se to tak, že jeden týden jedli vegansky a druhý týden ne, jedli tak pět let. A pak když z nějakého důvodu odezněl ten problém (a určitě to znáte, že když vás něco přestane bolet, tak to přestanete rehabilitovat a cvičit), zase začali jíst nějak jinak a už nedodržovali tu rostlinnou stravu a bylo na nich vidět, jak jim klesli i ty ostatní aspekty. Oni to nevytahovali těmi dalšími aspekty, oni nedělali tu mentální, emocionální a spirituální práci. Kdyby to dělali, tak je dost možné, že by se už nikdy nevrátili k žádné takové stravě. Je to možné. 

Ohýbání pravdy

Mluvila jsem o tom ve videu o flexibilitě, že to ego to bude na vás hrozně zkoušet. A jasně, všechno jsou to úhly pohledu, každý chce žít nějakým stylem, ale jestliže chcete něčeho dosáhnout, tak jsou prostě věci, o kterých se nebude diskutovat. Je to jako s tou kulatou a placatou Zemí. Dvacetkrát můžete diskutovat o tom, proč si někdo myslí, že je placatá, protože z jeho perspektivy je placatá. Můžete to dělat, ale na tom faktu, že Země není placatá, to nic nezmění. Takže tohle nám napovídá naše spirituální ego. 

Spirituální ego a jeho pasti

Pocit výjimečnosti

Tohle je téma o pocitu výjimečnosti. Hraje na strunu toho pocitu výjimečnosti a nadřazenosti, že: „Ostatní musí, ale já nemusím. Já to nějak ošulím. Já nemusím.“ Ježišimária, já bych byla taky ráda, kdyby člověk pil drink, necvičil, nemeditoval a stejnak by dosáhl osvícení. To by byla bomba, každý by byl osvícený. To by byla pecka. To jsem se zasnila, to by bylo dobrý. Věřím, že by tím měla spiritualita daleko víc fanoušků.

Samozřejmě je ideální, když k těm životním změnám dojdete tak, že to vaše tělo odmítá, přestáváte na to mít chuť, je vám z toho špatně a podobně. Ale někdy to není ta cesta. Když někdy chcete udělat ve vědomí velký skok, tak to nezačne tím, že na to přirozeně nemáte chuť. Bylo by to hezké, ale když někdy chcete upgradovat, tak tam třeba musíte s něčím seknout. A to alespoň dočasně. Takže pocit výjimečnosti je spirituální past.

Naše představy a projekce

Další past spirituálního ega spočívá v našich představách o tom, jak by měl vypadat spirituální člověk. A ty představy můžeme často projektovat na někoho jiného, když někoho vidíte na videu a řeknete si: „Ta má černé tričko, ta určitě není spirituální.“ Můžete si tam dosadit opravdu cokoliv.

Ale spíše to aplikujeme sami na sebe právě v tom: „Já jsem spirituální, tak já si teda u toho moře nemůžu dát drink. Nemůžu si dát prosecco a přiťuknout si s vámi. To prostě nejde.“ Nebo právě naopak: „Nemůžu si u toho moře dát čerstvou rybu.“ Jako bych si protiřečila, ale zase jsme u toho, čeho chcete v tu chvíli dosáhnout.

Nenalhávejte nic sami sobě

Jestli to na sebe jenom hrajete, kdy to nezapadá do vaší představy o tom, jak byste se měli chovat, anebo tam jdete do toho: „Prosím vás, já teď dělám nějaký čtyřměsíční meditační proces a nemůžu tam jíst a pít milion věcí, tak to prostě nebudu dělat, protože jdu za nějakým cílem.“ Takže tady máte dost jasný rozdíl oproti tvrzení: „Já nebudu vypadat spirituálně, když si dám sklínku.“ Rozumíte tomu rozdílu?

Opravdu to často lidé hrají sami na sebe. Je tam spousta představ ohledně majetku. Samozřejmě, že tam vždy máte ty polarity: můžete hromadit majetek, vydělávejte a buďte všichni bohatí, ale ne ve smyslu, že byste měli domov, ve kterém by to vypadalo jak na smetišti. Ale taky jsou to nějaké představy, že: „OK, já jsem na sobě nějak pracovala a já bych neměla chtít tohle. Já bych to neměla chtít, to prostě není spirituální.“ Takže si myslím, že když to projektujeme na někoho jiného, tak těmi představy blokujeme sami sebe.

A v čem nám to brání? V tom, abychom byli svoje nejvyšší možné autentické já. Nemůžete odpírat části své osobnosti za účelem toho, abyste se nějak tvářili. A to jsme zase u té upřímnosti. Rozumíte, jak je to všechno hezky provázané? Je to strašně jednoduché, že jo? Je to úplně jednoduché.

Takže je to i možná nejnebezpečnější, když se snažíte nějakým způsobem vypadat a vystupovat sami před sebou, ale neodpovídá tomu to vnitřní nastavení.

Představy o tom, jak vypadá spirituální člověk

Tady neexistuje jeden mustr člověka (jak vypadá a jak se chová), že: „OK, dosáhnete nějaké úrovni vědomí a od této úrovně budete všichni klidní, nebudete mluvit, nebudete skoro jíst, budete jenom na práně.“ Přemýšlím o ideální představě spirituálního člověka. A jestliže jste měli tu čest zažít ve svém fyzickém životě osvícené osoby, které za svého fyzického života dosáhli osvícení, tak víte, že to tam taky variuje podle vnitřních darů člověka.

Různorodost poslání osvícených mistrů

Někdy se ta osvícenost externalizuje v tom, že je člověk v té lásce, kdy je otevřený obrovské lásce, pomoci ostatním. Všichni pomáhají do nějaké míry, ale ta pomoc bližnímu, ta obrovská otevřenost, láska a empatie je jeho hlavním zaměřením.

Někdo je zaměřený spíš právě na tu expanzi, kdy je ohnivý, takže i když je ten člověk osvícený, tak je pořád nesmírně energetický, i když samozřejmě umí být i klidný. Nevím, jak vám to mám vyjádřit, musíte to zažít na vlastní kůži, že dokážete najednou dělat milion věcí (nemluvím tady o multitaskingu) a všechny ty věci jsou perfektně zvládnuté. Mluvím o zvládnutí své energie na takové úrovni, že přemýšlíte a jednáte za úrovní svého mentálního myšlení a logické mysli.

A to jsou prostě osvícení mistři, kteří něco budují, kteří mají za úkol, že tady vybudují spirituální školy. Oni mají úplně jinou energii než osvícení lidé, kteří jsou zaměřeni právě na tu pomoc, na tu službu. A jsou si toho moc dobře vědomí, co sem přišli udělat. Protože jejich primárním úkolem není něco budovat.

Takže to jsou pasti spirituálního ega. Nic si nenalhávejte. Nelpěte na nějakých představách a hlavně ne sami o sobě, ať si neblokujete to svoje úžasné autentické já.