Škodlivá partnerská dynamika

Škodlivá partnerská dynamika, o které je ve videu řeč, je založena na nerovnováze moci mezi partnery. Kdykoliv se rozdělení moci vychýlí z rovnováhy, dochází k narušení plynutí energie mezi maskulinitou a feminitou. Tento křehký balanc je velice individuální v každém vztahu a nemá nic společného s fyzickým pohlavím.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Zdravím vás a vítám u dnešního videa na téma partnerské dynamiky. To je na tomhle kanále premiéra partnerského videa. Je to téma, které se týká nás všech. Chtěla bych dát premisu, že partnerských dynamik je velká spousta. Dnes bych se chtěla věnovat jedné, která se týkala mě osobně, mojí rodiny a hodně přátel z okolí. Nicméně opravdu to naštěstí není jediná možná partnerská dynamika. A samozřejmě momentálně i v naší generaci už vidím spoustu hezkých vztahů.

Charakteristika modelu škodlivé partnerské dynamiky

Tohle je dynamika, která byla často k vidění v předešlé generaci. Je to dané historicky, společenským vývojem a všemi možnými dalšími aspekty. Já jí tak pracovně nazývám „žena megera a muž k ničemu“. Dá se to nazývat hodně způsoby, můžete i hůř, ale je to partnerský model, ve kterém jsem vyrostla. Je to partnerský model, ve kterém vyrostl můj muž a spousta kamarádů. Je to hodně rozšířený model.

V generaci našich rodičů bylo běžné, že otec byl nepřítomný ve výchově dětí. A mnohokrát byl nepřítomný absolutně fyzicky. A když už spolu rodiče byli, tak muž se nezapojoval do výchovy dětí.

Krásně to shrnuli v Simpsonových, že „já jsem ten typ otce, co se začne starat o dítě, až mu bude 15 a budu ho moct vzít na pivo“. A do té doby nic. To byl častý model. I když byl ten otec přítomný, tak jakoby tam energeticky nebyl, protože o všem ohledně života dítěte rozhodovala matka a měla nad tím primární slovo. Otec do toho vůbec nekecal, málokdy strávil nějakým plnohodnotným stylem čas s dítětem nebo s dětmi.

Co si myslíte, že se stane v takovém stylu rodiny?

Žena na sebe začne navalovat povinnosti muže. Dá se říci, že přijímá veškerou moc v partnerství.

A ta moc má být samozřejmě rozložena. A teď se můžeme bavit o tom, kdo za to může, protože to je: „Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?“ Žena si bere moc, která jí nenáleží, ale chlap si jí nechá brát, proto „žena megera a chlap k ničemu“.

Rozhodování na základě nevědomých vzorců chování

Lidé, co vyrůstají v těchto partnerstvích, to ve svých partnerstvích opakují samozřejmě nevědomě. Oni se nerozhodnou: „Ježíš, já jsem měl tak naprd rodiče, tak to udělám i ve svých vztazích.“ Ne, to jsou ty podvědomé vzorce, které v nás fungují, dokud si to nevyřešíme. Takže se můžete ohlédnout o 10 let později, až budete dospělí a říct: „Ježíš. Můj vztah vypadá úplně stejně, jak vypadal vztah našich rodičů.“

To si pamatuji jednoho pána, když jsem ještě dělala konzultace a říkal: „Ježíš, máte pravdu! Vždyť moje žena je moje matka!“ A pozor, v nějakých případech to zase chcete. Zase naopak mi jedna paní v konzultacích říkala: „Já bych chtěla najít muže jako byl můj otec.“ Tak to je krásný, ale o tom tady nemluvíme. My tady mluvíme o tom, jak vzniká škodlivá partnerská dynamika.

V takovém vztahu vznikne přemíra moci na straně ženy, která je zvyklá vše organizovat, zařizovat, dělat, navíc se ještě o všechny stará a je tam toho moc. Ten muž je absolutně utlumený, neaktivní, nemá žádnou jiskru. Žena si stěžuje, že muž je k ničemu, že jí s ničím nepomáhá. Vůbec nechápe, že způsob, jak z toho kolečka vypadnout, je dát muži prostor.

Můj příběh / Osobní příklad

Dám vám hodně osobní příklad, protože to byl náš případ. Já jsem s manželem hodně dlouho a my jsme si spolu prošli vývojem. Spirituální probuzení se u mě a následně i u něho stalo už x let, když jsme byli spolu ve vztahu a když jsme spolu žili. A my jsme měli přesně takový hrozný vztah. Úplně přesně. A když se mi tak nějak stalo to spirituální probuzení, tak já jsem měla hodně vnitřní práce sama se sebou. Já jsem se potřebovala soustředit na kopu svých problémů, věcí, které si musím vyřešit, a neměla jsem čas řešit elektrikáře, ty fyzické věci, co by ideálně neměl řešit v domácnosti jen jeden člověk.

Je fakt jedno, jestli je to muž nebo žena, ale musí tam fungovat rozložení moci. Takže já jsem v podstatě vycouvala a říkám: „Zařiď to. Mě je to jedno. Já na to nemám čas, já se o to nechci starat.“ A nebyla to jedna věc, bylo to více věcí.

A samozřejmě v tom vztahu nejdřív bylo období, kdy jsme si mysleli, že se rozejdeme, protože když máte něco nastaveného x let a najednou to začne jeden z vás měnit, tak pro ten vztah je to obrovský šok. Muž se zpočátku brání, protože nemá až tak problém zařídit věci. On má problém rozhodnout kvůli tomu, že když někdo rozhoduje, tak zároveň nese odpovědnost za výsledek. A v jeho kontextu výchovy když jako dítě někde udělal špatné rozhodnutí, tak byl za to potrestán. Takže proto se on vždy vnitřně bránil k tomu, aby dělal rozhodnutí, aby inicioval nějaké změny, aby byl trošku vůdčí, aby převzal tu moc, o které mluvíme. A bál se toho skrze to, že se v podstatě vnitřně bál, že když bude špatný výsledek, tak on za to bude moct a něco se stane, nastane nějaký trest. Byla tam kopa srovnávání. Ta nejhorší fáze trvala, dá se říct, 2 / 3 měsíce, když já jsem si potřebovala řešit něco jiného a on přicházel do nové role. 

Škodlivá partnerská dynamika – řešení z pozice ženy

Vztah se opravdu otřásal v základech, ale bylo to opravdu o tom, že já jsem tu moc pustila. Já jsem jí nepustila vědomě.

Jestliže máte z jedné strany tuto dynamiku, tak vy to můžete udělat vědomě.

Já jsem to udělala kvůli tomu, že jsem neměla čas, že jsem si musela řešit něco jiného. Ale prostě jsem to pustila a neřešila jsem, jaký bude výsledek. Musíte být v pohodě s tím, že ten výsledek třeba nebude podle vašeho očekávání, protože když si něco zařídíte sami, tak máte větší pravděpodobnost, že se naplní vaše očekávání. Musíte pustit i to očekávání.

Takže je to na obou stranách velká vnitřní práce, ale můžu vám říct, že se to obrovsky vyplatilo, protože (a na tom se oba shodujeme) od té doby je ten vztah úplně o něčem jiném. Samozřejmě se tam potom řešila spousta jiných věcí, protože se oba pořád vyvíjíme. Ale je to krásný, rádi na tom pracujeme a milujeme se čím dál tím víc. Ale na začátku byl náš vztah fakt hrozný. 

Škodlivá partnerská dynamika – řešení z pozice muže

Jedná se o dynamiku, kterou stále vídám spíše v starších generacích, ale není to pravidlem právě díky tomuto přenosu, co funguje na další generace. Proto jsem ráda, že jsme náš vztah dali dohromady daleko dříve, než jsme začali přivádět na svět potomky.

A co ještě můžete častokrát slyšet ze stran těch žen je: „Já mu tohle ani nebudu říkat. Já vím, co by řekl.“ V takovém vztahu ta komunikace naprosto nefunguje. Tady vidíte, že oni mu dokonce nedávají ani tu svobodnou volbu k tomu, aby něco řekl, aby se sám rozhodl, protože „oni vědí, jak to bude“.

To je prostě hrozné. Teď jsem vám řekla, jak to jde napravit z pozice ženy. Samozřejmě, že to jde napravit i z pozice muže. Musí mluvit, musí se více vyjadřovat, musí říkat svůj názor, i když se ho na něj nikdo neptá. Bude v tom vztahu silnější osoba. Takže to jde napravit z obou dvou stran. 

Partnerská dynamika – příčina vzniku 

Dnešní generace chlapů se už o ty děti stará úplně jinak. Sami chodí na semináře, starají se co nejlépe o to, jak být vzorem pro děti. Je to úplně o něčem jiném.

Tam to bylo dané, že naši otcové ještě chodili na vojny, takže častokrát tam nebyli, i když by tam chtěli být. Je to těžké. Nahlížím na to ne jako na selhání jednotlivců, spíše jako na společenský jev a na jev nějaké doby. Je to zároveň vzorec a koncept, který si nemusíme brát do budoucnosti. 

Partnerská dynamika – toxická maskulinita a toxická feminita

Takovéto vztahy jsou opravdu toxické. Vzniká tam toxická maskulinita a toxická feminita. Všechny ty toxické podoby mají oba směry. V tom smyslu, že feminita a maskulinita je buď úplně potlačena anebo je naopak přemíru vyjádřena. To bychom zase mluvili o dynamice ve vztahu, kdy je ten chlap agresivní. Tím se tady nebudu zabývat, tam je ta moc zase naopak, jestli mi rozumíte. 

Ale mám osobní zkušenost s tímto. Hodně to vidím v okolí, když se bavíme s kamarády a s kamarádkami a je to úplně stejné. Ti lidé mají rodiče, kteří spolu absolutně neumějí komunikovat, tvrdí, že toho druhého znají nejlíp. Někdy mi z těch historek připadá, že se nemají rádi a vůbec nerozumím tomu, proč jsou spolu.

Nikdy není hrdinstvím setrvávat v něčem, co nefunguje. Hrdinstvím je buď situaci opravit anebo ji opustit, když ji nelze opravit.

Děti jako zrcadlo

Takže to je první partnerské video na toxickou partnerskou dynamiku, kterou jsem si mohla sama zažít. A těch partnerských vzorců je plno. Berte jakékoliv partnerství jako dar, díky kterému můžete více růst. Je jednoduché být spirituální někde v lese, potichu, sám. Ale když jste v běžném životě, kde máte partnera nebo rodinu, chodíte do práce, tak to jsou zkoušky duchovnosti.

Proto se hodně lidí nějakým způsobem spirituálně posune až s dětmi, protože tam najednou vidí vzorce a externalizují se jim tam programy, které sami v sobě nechtěli vidět. A řeší to, protože to vidí na těch dětech. Je ideální, když se to řeší předtím, ale aspoň se to kdykoliv řeší. Takže hodně lidí přešlo na seberozvoj až s těmi dětmi, protože to už je takové zrcadlo, kterému neunikneme, ale partnerství funguje úplně stejně.

Doufám, že jsou vaše partnerské zkušenosti od začátku daleko hezčí. Všechno jde opravit a napravit a můžete společně růst, když je tam ta vůle na obou stranách.