(Ne)dualita

Dualita ve vesmíru existuje ve smyslu protichůdných energií a tendencí. Je to koncept, který tedy zastává jednotu a veškerou existenci. I když jsou energie protichůdné, nejsou vzájemně se vylučující, spíše se doplňují. Proto je mi blíže název Nedualita. Příliš často je totiž koncept duality vydáván za něco, co nás rozděluje, hodnotí a přesouvá buď na jednu nebo druhou stranu vah.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Vítám vás u dnešního videa na téma dualita. Je to takové filozofické a abstraktní téma, ale konec konců proč ne? Nemusíme se každý den bavit jen o konkrétních přízemných věcech.

Koncept duality

Jak se já koukám na dualitu? Jako na koncept, který je nutno překročit, jestliže se ve svém spirituálním vývoji chceme dostat dále.

Určitě znáte taková ta pořekadla jako: „Bez světla neexistuje tma.“ Nebo naopak: „Bez tmy neexistuje světlo.“ Taková vyjádření, že: „Každý z nás má nějaké démony.“ a podobně. Já se vám musím přiznat, že je absolutně nechápu. Ani jedno, ani druhý. To znamená, že navenek jsme hodní lidi a doma jsme zlí, naštvaní a agresivní? Já tomu opravdu nerozumím. Možná to tak berou lidé, co si tím nějak odůvodní rysy své osobnosti, které asi nejsou ideální. A tím způsobem je v podstatě akceptují místo toho, aby pátrali po nějakých důvodech těch rysů a chtěli s tím něco dělat. Ale je pravda, že proto, abyste něco změnili, tak to nejdřív musíte přijmout. 

Co se já domnívám je, že tenhle koncept duality musíme překročit. On totiž není vysoko vibrační.

My se totiž učíme skrze dualitu. Skrze to, co není, se učíme to, co je. Skrze to, co neděláme rádi, přicházíme na to, co děláme rádi.

Kdybyste byl člověk, který netuší, co vlastně dělá rád, tak na to můžete jít tou metodou, že náhodou zkoušíte věci a vylučujete ty, co to nejsou a tím přijdete na ty, co máte rádi. Ale tento krok není vůbec potřebný.

Dualita je jeden z kroků na kolektivním spirituálním vývoji lidstva, ale není potřebná. Lze překročit dualitu, lze překročit to smýšlení té duality a dostat se za to. A až tohle dokážete na té osobní úrovni, tak teprve dokážete vidět celý obrázek nějaké zkušenosti a bez toho se zaseknete. Když budete v myšlení duality (co je dobré, co je špatné, co je takové, co je makové), tak vás to nepustí dál. Nikdy nebudete mít celou zkušenost. Takže dualita nám může sloužit pro něco nebo pro určité spektrum lidí, ale ve vaší zkušenosti nemusí existovat. 

Dualita ve společenském kontextu

S čím mají lidi problém, když tohle řeknu je, že: „No jo, ale co vraždy? To není tma? To není to zlý? A co násilí?“ Co když vám řeknu, když ze své lidské zkušenosti odmažete agresi, násilí (a teď myslím násilí ve všech formách: fyzické, verbální, mentální a podobně), který člověk dělá ať už druhému člověku nebo sám sobě. Jakmile vymažete násilí, existuje pro vás ještě dualita? Protože to, čeho jsme my schopní, je to násilí opravdu z té lidské zkušenosti odmítnout.

Samozřejmě, že to nebude hned, že se teď v tomhle těle toho nedožijeme. Třeba to bude příště, ale jsme toho schopní.

Jakmile si agresi a násilí pořeší každý sám v sobě, tak se samozřejmě přestane objevovat i na kolektivní úrovni.

A ano, opravdu lze toho dosáhnout, že v lidské zkušenosti nebude násilí přítomné v žádné formě. Jak to máme teď nastavené, tak pořád jsou v širší veřejnosti akceptovatelné různé formy násilí, o nějakém mentálním a verbálním násilí nemluvě – to je úplně akceptovatelné. Lidem to přijde normální, mně ne.

Mně přijde normální se na to nekoukat jako na normální, ale jako na projev něčeho, s čím člověk není sám v sobě spokojený, ale širší veřejnost to pokládá za zcela normální. Dokonce jako společnost akceptujeme i formy fyzického násilí. Pro hodně lidí je normální bít děti, nebo nějaké formy partnerského násilí. Hodně lidí na to kouká tak, že se to prostě děje a že je to v pořádku, takže je to normální, co se děje v domácnostech.

Když to jako společnost odmítneme, tak co pro vás bude dualita? O tom to je. Když se vždy někoho zeptám, co je to dualita, tak to je: „Tma a světlo.“. Ale tak mi řeknete, co je ta tma. Řeknete mi, co je ta tma, když odmažete násilí. A samozřejmě emoce, které z toho plynou jako strach. 

Dualita – překročení konceptu

Jako lidstvo jsme schopní překročit dualitu – a to je vysoký cíl. Vysoký cíl, který je opravdu filozofický. Konkrétní kroky, které k tomu vedou, jsou široké, různé a pro každého jiné. Ale je potřeba to mít na paměti. A vy sami v sobě to tak můžete mít zpracované. Je to určitě posun. Je to asi posun od toho, že jsme říkali, že ty „špatné“ stránky naši osobnosti je potřebné potlačit, utlačit, nevšímat si jich. A je tam posun v tom, že je nemusíme potlačovat, můžeme je vidět, můžeme je přijmout. A úplný posun bude, že člověk překročí tu dualitu.

Co je pro vás ta dualita? Světlo, stín? Dobro, zlo? A kde je ta hranice? Kde máte tu čáru? Když se koukáte na symbol jing jang, tak to jsou energie, které se doplňují. A vždy tu budete mít protichůdné energie, které se vzájemně doplňují. Ale ty nemusí být v tom špatném spektru a v tom dobrém spektru. Může to být celá škála různých emocí, různých zážitků, ale dá se říct, že na „špatném“ spektru ta nejzazší možnost už prostě nemusí být násilí. A jakmile tam není, tak vám bude dělat neuvěřitelný problém někde dát tu přímku, co je teda ta tma.

Výsledek zbavení se konceptu duality

Jestliže se posouváme na osobní cestě seberozvoje, tak jakékoliv projevy bytí prostě jsou. Zapadá to do lidské zkušenosti. Když určitému spektru zkušenosti nebudeme věnovat pozornost a budeme to mít zpracované sami v sobě, tak pro nás neexistuje. Není to tak, že tomu nevěnujeme pozornost tím, že to popřeme sami v sobě. To jsou takové pokročilejší nuance, tak se můžeme posunout a posuneme se neuvěřitelným tempem.

Když se posunete za koncept duality, pomůže vám to v tom, že nebudete hodnotit. Přestanete mít tendenci hodnotit co je špatné a co je dobré. To je samozřejmě také koncept duality. A rozumím tomu, že lidé dualitu používají ve smyslu popisu násilí, který zatím ve společnosti existuje a na individuálních projevech existuje ve velké míře.

Ale opět je to o každém z nás, že se za tenhle koncept můžeme posunout. A vy to poznáte: až se za tenhle koncept posunete, tak ho také přestanete chápat. Prostě to najednou nedává smysl. Ale zároveň chápu, že pro hodně lidí na té cestě to smysl má. Takže dualita nám slouží jako určitý stupeň sebepoznání, ale jestliže usilujeme o jednotu, absolutní vnitřní klid, absolutní sebepoznání, tak se musíte posunout za tento koncept.