Uvolněné trauma

Uvědomit si skryté trauma je pouze prvním krokem na cestě uzdravení. Následně je nutné si jej zpracovat a propustit tak, aby se nám již jako bumerang nevracelo. Jak poznáme, že se nám uvolnilo trauma?

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Ahoj. Já vás vítám u videa na téma, jak poznat uvolněné trauma. V minulosti byla řeč o tom, jak se to trauma dá uvolňovat, jak lze odkrývat stíny, co to ty stíny jsou a teď jak vlastně poznáte, že se to podařilo. 

Jak uvolnit potlačené trauma

V podstatě jednoduše tak, že znovu prožijete potlačené emoce. V té traumatické situaci, ve které jste se nacházeli, totiž dochází k jejich zamčení, protože zpravidla vám to není umožněno ihned zpracovat zdravým způsobem. A to z jednoduchého důvodu – protože vám jde o přežití.

A teď nemluvím jen o fyzickém přežití, pro dítě je dostatečným trestem odmítnutí lásky od jeho rodičů, takže pro něj je opravdu přežití o tom, aby ho jeho rodiče měli rádi. Tudíž když ví, že se v té situaci třeba nemůže rozčílit, nemůže rozplakat, protože by vlastně nastal ten trest, tak ty emoce v sobě potlačí. 

Uvolnění traumat v extrémních situacích

Samozřejmě to může jít i do extrémních situací, kdy jste obětí nějakého násilného činu a tam jde opravdu o přežití, takže se nemůžete složit.

Je to prostě mechanismus, který nám zabezpečuje přežití.

A vysvětlíme si to na té extrémní násilné situaci. Když se stanete obětí nějakého trestního činu, vy se tam najednou nemůžete složit a zpracovávat si ten šok. Vy se z té situace nejprve musíte dostat. A jak se dostanete z té situace, tak teprve se tohle může dít. No ale díky tomu, že my často nechceme znova čelit těmto nepříjemným zážitkům, než si pro to často vědomě šáhneme a třeba přijdeme na to, že nám to ovlivňuje život, tak to tam někde v nás číhá.

Jak poznat, že vám trauma ovlivňuje život

Jedním z ukazatelů, že vám trauma pořád ovlivňuje život je ten, že na to často myslíte, že se k tomu často vracíte do minulosti. Samozřejmě postup jak to vyřešit je různý, to se liší situace od situace, ale může to být jeden z ukazatelů. 

Prožití emocí 

Ale dejme tomu, že se vám to podařilo dostat z toho nevědomí do vědomí, odhalili jste si tu situaci a teď se vám vyplaví emoce s ní spojené. Může vás překvapit, že je to naprosto reálné. Je to, jako byste to znovu prožívali. Proto když se vám to stane, tak bych vám v nějakých situacích spíš doporučila vyhledat i terapeutickou pomoc. Protože vím, že to může být hodně nepříjemné. Je to opravdu takzvaných pár dní k zbláznění. 

Protože se opravdu potopíte do těch emocí, které mají neuvěřitelnou sílu, a vy si je musíte znova prožít. A ono to není znova prožít, protože vy jste si je neprožili napoprvé, a to emoční tělo se chová, jako kdyby bylo právě teď v té situaci. 

Nicméně když z toho vylezete, když to přežijete, tak už se to vlastně nikdy nevrátí.

Popírání emocí

Nejhorší, co můžete v této situaci udělat je, že znova popřete ty emoce. Že se vám třeba opravdu začne vyplavovat nějaký smutek, žal z toho, že vás třeba opustil otec, když jste byli mladí, a teď se vám začne chtít brečet nebo se cítíte opuštěně. A vy na to řeknete: „To je blbost, nechci na to myslet.“ A opět znova odmítnete tu emoci. Když to budete dělat, tak se toho samozřejmě nikdy nezbavíte. Takže dovolte si to. 

Prožití emocí je dočasné

Jako někdo, kdo si to samozřejmě prožil na několika situacích, aby si dokázal zpracovat situace z dětství, z puberty a i z dospělého života opravdu vím, že to může být kruté. Člověk potom není překvapen, když se mu něco stane i v dospělém životě, protože je to už potom aplikovatelné na celý život. A je to drsný, nebudu vám říkat, že ne, lidi se z toho dokážou opravdu složit. Ale tam jde o to, že je to dočasné.

A když si konečně dovolíte prožít ty emoce, co jste si nedovolili prožít v té situaci, opravdu to bývá stud, hanba, zlost, lítost, to jsou časté emoce, a teď si představte, že se na vás začnou valit všechny tyto hrozné emoce. Je to brutální. Proto říkám, že se neobávejte a nestyďte se vyhledat odbornou pomoc, protože ne každý to třeba sám ustojí. A není na tom nic špatného. Nemusíte být na všechno sami. Je v pořádku říct si o tu pomoc, když jí potřebujete.

V mém případě to vždy trvalo pár dní, ale 2, 3 dny jsem byla naprosto nefunkční dělat cokoliv jiného. Muselo se to úplně prožít, propustit, vědomě s tím pracovat, ale řekla jsem to doma: „Prosím tě, já prožívám něco takového. Já vím, že ty to nechápeš, ale musíš mi k tomu dát prostor.“ 

Doba vybavování a vyplavování emocí

Jak dlouho to trvá (to vybavování, vyplavování emocí) je individuální. Samozřejmě, že ne na každou stresovou situaci každý z nás reaguje stejně. Co je pro někoho naprostá šílená traumatická situace, kterou si musí později takto zpracovat, tak někdo to má nastavené tak, že mu to v podstatě nic neudělá.

Je to soubor povahy, zkušeností, je to komplexní. Takže se nemusíte bičovat za to, že to třeba byla hloupost a kvůli takové hlouposti jste teď tolik dní rozbití. Nemusí to z hlediska nějakého pozorovatele vyznívat jako něco hrozného, protože častokrát nejde o ty násilné činy.

Častokrát jde o ty „prkotiny“, co se nám staly v rodině a samozřejmě to nejsou žádné „prkotiny“.

A tím, že si to znova odžijete, zvědomíte, tak to můžete finálně propustit a nechat to být. Konečně si můžete říct: „OK, už mi to nemůže ovládat život.“ Protože jinak je tam ta emoce ukrytá a neustále vám řídí život, neustále třeba díky tomu vybuchujete v situacích, které nejsou adekvátní, abyste na to takhle reagovali a aby ta vaše reakce nakonec vždy byla přiměřena k té situaci.

Zraněné vnitřní dítě v kolektivním vědomí společnosti

Takže to vidíte často, vidíte to v internetových diskuzích jako zraněné vnitřní dítě, které u těch lidí vyplouvá na povrch. Protože když jste spokojený a vyrovnaný člověk a někdo vám řekne sebevětší blbost, tak nemáte potřebu na něj osobně útočit. Musím tedy říct, že i v tomhle směru vidím nějaký posun dopředu. I v těch diskuzích jsou čím dál uvědomělejší lidé, kteří chápou, co se za tím skrývá, takže si to neberou osobně, když se takhle s někým setkají. Vidíte to opravdu všude, zraněné vnitřní dítě je těžká věc. Ale když si zpracujete ty věci z dětství a z dospívání, kde to tam máte nejvíc naakumulovaný, a dá se říct, že ty situace, které se vám dějí potom, můžou být určitým opakováním. 

Ale prosím vás, nepleťte si to s tím, když máte něco vyřešené anebo jste si v sobě zpracovali hodně věcí, tak už se vám v životě nikdy nemůže stát nic nepříjemného nebo špatného. Tak svět nefunguje. Člověk by v tom rád byl naivní, bylo by to krásný, ale prostě se dějí různé věci. Takže se vám to zpracování může hodit i v dospělém životě, když se vám znova stane něco nepříjemného.

Jak poznat, že jsme si prožili a zpracovali trauma

Jak poznáte, že už to máte za sebou?

Poznáte to tak, že budete cítit, jakoby se to vůbec nestalo.

Je to hrozně zajímavé, když se zpětně podíváte na tu situaci. A samozřejmě, že si jí pamatujete, že se ta událost stala, že nebyla dobrá, ale už to ve vás nevyvolá ty emoce. Už to ve vás nevyvolá tu zášť a nenávist vůči zúčastněným lidem. Tak poznáte, že je to zpracované. Pocitově je to opravdu tak, jakoby se to vůbec nestalo, ale samozřejmě, že se to stalo a máte to v paměti. 

Když jste na něčem pracovali a nevíte, jestli to máte za sebou, tak to asi nemáte za sebou.

Protože když máte opravdu za sebou nějaké zpracované téma, nějakou situaci, tak už o tom nepřemýšlíte.

Máte to za sebou, je to v minulosti a taky to tam má zůstat. To vaše emoční tělo nemá pořád dokola prožívat ty emoce, to je strašná tyranie vůči sobě samým. Má to zůstat v minulosti. Ty emoce z minulosti mají zůstat prožité a vy máte jít dál s čistým štítem. Vím, že je to těžké a je li to potřeba, nebojte se vyhledat pomoc.