První spirituální omyl

Na naší spirituální cestě nás doprovází řada iluzí a spirituální omyl je jejich důsledkem. Je pouze na nás, jak rychle se je naučíme rozeznat a překonávat. První spirituální omyl je znát hned po našem spirituálním probuzení. Člověk je lapen v iluzi o absolutnosti jeho vnímání.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Přepis videa:

Já vás vítám na mém kanále. Já jsem Jana Mucherl a poslední dobou se hodně bavíme o práci s nevědomím, se stínem. A dnes se chci bavit o tom, co je někde na začátku spirituálního vývoje takovým jedním z hlavních omylů. 

Příčina spirituálního probuzení

Vezměte si ten postup tak, že člověk projde nějakým spirituálním probuzením. Prostě ho něco probudí od toho materiálního světa ať už je to pátrání po tom, kdo vlastně je, ať je to nějaké neuspokojení materiálním světem, ať je to nějaká velká životní událost, úmrtí v rodině, něco traumatického, tak si prostě projde tím probuzením.

Práce s myslí a se srdcem

Další fáze je to, že člověk pracuje se svoji myslí. A přestane jí věnovat tolik pozornosti. Přestane se řídit jenom podle ní. Takže když třeba bude chtít něco udělat, tak už se řídí tím, co cítí. Cítí, že chce něco udělat, i když mu třeba všichni ostatní říkají, že by bylo lepší, kdyby udělal tohle. Takže by to přepnul hlavou do jiné možnosti, ale on už je schopný jednat z toho svého cítění, z toho srdce.

Kdybychom měli duši někde lokalizovat, tak hlavním sídlem je naše srdce.

Takže na začátku toho vývoje si vlastně člověk najíždí na to cítění. Přechází z hlavy k tomu srdci. A ono se to ve výsledku vybalancuje tak, aby to bylo perfektní.

Co se děje po spirituálním probuzení

A co se stane? Protože to přepnutí se může stát rychle. Člověk tam dojde k hodně uvědoměním, že se prostě opravdu rozhodoval na základě té mysli a teď se fakt přepne. A v této fázi ještě člověk ale samozřejmě nemá úplně odkryty ty svoje hlavní motivy a práci se stínem. Nemůže to mít odkryté po dvou měsících od svého spirituálního probuzení. To prostě nejde. Všichni tam něco máme. Takže hodně lidí úplně poprvé ve svém životě krátce po spirituálním probuzení konečně začnou řešit, co cítí. A začnou podle toho jednat.

Ono je to skvělé, protože je to rozhodně lepší, než když to jenom do té doby všechno za nás vymýšlela hlava. A vlastně jsme si sami vymysleli, jak máme fungovat ve společnosti, jak fungují ostatní a ty naše předsudky o ostatních a o nás, tak to je prostě šílené. Takže jakmile se tohohle zbavíme a cítíme, co chceme, a poprvé v životě cítíme, kam směřujeme, tak je to úžasně cítit a je to cítit tak: „Konečně to mám všechno zmáklý.“ Po takové krátké době není možné mít to nevědomí nějakým stylem vyčištěný. Neříkám, že než člověk dokáže žít krásný život, tak musí mít to nevědomí úplně zpracovaný. Nemusí. Nemusíte být osvícení, abyste měli krásný život. V žádném případě. Ale prostě na tom začátku je tam toho ještě hodně. 

První spirituální omyl

Takže přijde fáze, kdy lidé mylně vydávají svoje cítění za nějaké vyšší vedení.

Naše nevědomí, naše bloky a staré programy nefungují jen přes mysl, ony fungují i přes emoce.

Takže to potom vidíte nebo dostáváte zprávy typu: „Nevím, co, ale něco mi říkalo.“ Nebo: „Hm, nevím proč, ale prostě cítím…“ U těch lidí je to klíčové slovíčko: „Nevím.“ Oni nevědí ten zdroj. Já ho vím: to jejich nevědomí.

Omyl v rychlosti dosažení vyššího vědomí

Na vše nebudete mít hned odpověď. Ne všechny bloky si hned odkryjete. Ne všechny programy si hned odkryjete. To je absolutně v pohodě, ale musíte mít prostě nějaký cíl, že se o to dlouhodobě snažíte.

Nejednejte z těch bloků.

V té prvotní fázi krátce po tom spirituálním probuzení jsem na můj vkus viděla až moc lidí, kteří měli potenciál, byli nadaní, ale nedali si ten čas, aby šli víc do hloubky, a rovnou se třeba vrhli na nějaké léčení lidí bez toho, aniž by si prvně prošli svoje témata.

Protože ono se jen tak neříká, že léčitel musí nejdřív vyléčit sebe, je to pravda. A když budete tuto fázi přeskakovat, ignorovat, tak ne, že byste neměli žádné výsledky. Bude to dost omezené a dlouhodobě neudržitelné.

Opravdu až moc lidí, kteří si prošli nějakým základem, se domnívá, že jsou prostě na konci. A jejich cítění a jejich to, „co jim zrovna přišlo do hlavy“, oni se takhle vyjadřují, vám budou podávat jako absolutní pravdu. To není pravda. Tam furt funguje nevědomí. Tam fungují nějaké jejich omezení, bloky, jejich ego.

Proto já i své klienty, studenty učím s tím pracovat v nějakém chráněném rámci s nějakým záměrem a ne tak, aby člověk poletoval po světě a myslel si o sobě, že je osvícen a kecal lidem do života. To by bylo pěkně otravné, že jo?

To je na začátku největší spirituální omyl, potom je jich kopa dalších.

Ale jeden z těch prvních je, že cokoliv, co cítím, je absolutní pravda.

To, co cítíte, je dost dobře možná vyjádření nějakého vašeho bloku. Jestli jste fakt nedělali sofistikovanou práci s vašimi programy z dětství, co máte od rodičů, od školy, prostě od celého prostředí, ve kterém jste se vyskytovali jako děti, tak jste si tím obdobím neprošli. 

Důsledky ignorování prvního spirituálního omylu

Jak to vypadá ve finále? Když lidé dlouhodobě ignorují tu práci, když teda rovnou naskočí na nějakou jakoby léčitelskou práci s nějakým vyšším vědomím a ignorují ty svoje stíny, ty svoje programy, dlouhodobě to vypadá tak, že jsou emočně nestabilní, že nefunguje ten jejich fyzický svět.

U léčitelů nemusí všechno fungovat stoprocentně. Vždy se může stát něco špatného, ale ten člověk musí být schopný si to zase nějak poskládat dohromady. Ale je hodně lidí, kteří žijí fakt v trvale neúnosné situaci, ať už jsou to nefunkční rodinné nebo partnerské vztahy, a nejsou ochotní s tím nic dělat. Nejsou ochotní vyřešit ten svůj život a radši budou radit někomu jinému, co by měl dělat.

Ono je to lehčí kecat někomu do života než se vlastně zabývat svým životem, že jo? Nedávno jsme se bavili s jednou úžasnou léčitelkou, jak jsme strašně vděčné, že na začátku, když to ego ještě fakt hodně funguje z pozice toho nevědomí, že nám to nějakým stylem osud tak sehrál, že nám ani nebylo umožněno rychle skočit do té práce. A já jsem za to zpětně strašně vděčná, protože i kdyby v té pozici člověk radil z nejlepšího vědomí a svědomí, tak nejspíš by to trvale nefungovalo.

Je lepší, když má člověk aspoň do nějaké míry projetá svoje témata. A pak může jednat dál a může jednat i pro tu veřejnost. Už jsem na můj vkus slyšela moc historek o emočně nestabilních léčitelích, co na vás třeba řvou nebo vám říkají strašné věci. Tam bych já šla pryč. Já teda nemám moc osobních zkušeností, protože já jsem zatím díky Bohu zas až tak nemusela nějak vyhledávat externí pomoc.

Spirituální omyl – jak z toho ven?

No to vám jenom říkám, že je to prostě fáze, která se děje, kterou jsem si taky prošla. Nějaké iluze toho, že mám vyřešených spoustu věcí a nebylo to tak. Vydávala jsem vše, co cítím a co prostě dostávám za myšlenky, za nějakou absolutní pravdu a měla jsem pocit, že to prostě potřebuji dávat ven. Není tomu tak. Funguje tak hodně lidí.

Jak se z této fáze dostat je to, že se člověk fakt ponoří do své práce se stínem a něco s tím dělá. Nejenom tak, že to analyzuje a zkoumá, ale je dobrý, když si odhalí nějaké téma a pak je potřeba ho nějakým stylem zpracovat. A o tom se třeba budeme bavit asi někdy příště. Mějte se moc hezky.