Projekce ega je běžným efektem. Ego zastřešuje naši fyzickou existenci a díky němu jsme schopni zde fungovat. Není vyloženě špatné – je ovšem otázka v jakém poměru v něm probíhá vyváženost vědomí a nevědomí.
Díky projekci ega jsme schopni své nevědomí odkrývat. Musíme ale být ochotní vytvářet si odstup od vlastních myšlenek a činů.
Související články:
Co to jsou vibrace? – https://janamucherl.cz/co-to-jsou-vibrace/
Ahoj. Já jsem Jana Mucherl. Vítám vás zpět na mém kanále, dnes na téma projekce ega. Jak jste si mohli všimnout v posledním videu, tak už tam byla hodně řeč o projekci ega. Poslední video byla Práce s myslí a určitě vám ho doporučuji shlédnout dříve, než se pustíte do tohoto videa.
A jak vlastně projekce mysli souvisí se spiritualitou a se zvyšováním svých vlastních vibrací? Tohle téma je tak strašně důležité, že se mu ještě chci věnovat v samostatném videu. Protože je pro nás důležité, aby každý z nás pochopil, jak je naše vlastní ego projektované do vnějšího světa, jaký vliv má na to, co říkáme, na to, co děláme a na to, co si myslíme. A na základě toho se pak už můžete vědoměji rozhodnout, co s tím teda hodláte dělat a co ne.
Když mluvíme o projekci ega, tak ego není v tomto smyslu opravdu nic špatného. Ve spirituální komunitě je taky mýtus, že ego je ošklivá věc. Protože my říkáme ego a myslíme tím různé věci, takže v kontextu tohoto videa:
Ego představuje naši manifestaci v této fyzické realitě s plným vědomím i nevědomím.
To znamená, že ať je člověk na jakékoliv úrovni vědomí, tak ta úroveň se odráží do jeho ega, do jeho fyzické existence. Byla o tom řeč ve videu Vědomí a nevědomí lidé, jak je těžké to vůbec rozlišovat. Protože všichni jsme na různých úrovních.
Takže každé to naše ego (to naše já) vypadá jinak. Můžeme říci, že někdo má takzvaně „čistší“ ego. A to jenom díky tomu, že vědomě dělal práci se svým stínem, tudíž nejde na toho autopilota.
Projekce ega je tudíž důsledkem naší vědomosti či nevědomosti. Každý z nás by ideálně měl být schopen nahlížet na to, co říká, co si myslí, co kde píše.
A tam jsem doporučovala dělat s odstupem pravidelné meditace, aby vám s tím pomohli, abyste přestali jednat na toho autopilota. Díky té projekci ega (a když víme o tomto mechanismu) dokážeme odhalit v těch našich reakcích, v těch našich akcích ty vlastní skryté počiny.
Je to cesta za sebepoznáním, protože opravdu odhalíme ty motivy, ty traumata, všechny ty vzorce, které nás ovládají. A postupně je odkryjeme a stáváme se vědomějšími.
Abych to uvedla na úplně praktickém příkladě, tak je to vlastně legrační, protože já jsem v pozici, kdy na internet dávám videa pro hodně lidí. A každý, kdo to dělá (a v podstatě je jedno, jestli vyrábíte ponožky nebo jako já mluvíte o spiritualitě), je zrcadlem pro strašnou spoustu lidí, což může být hodněkrát zajímavé, že jo?
Hodněkrát jsem zjistila, že já absolutně nemám vliv nad tím, co, kdo, jak a jakou informaci pochopí či nepochopí. Opravdu je to něco, s čím má zkušenost každý, kdo vystupuje nějak veřejně. Jsou lidé, kteří vás nepochopí a nechtějí vás pochopit. Když tam třeba říkáte nějakou informaci A a oni vám přesto budou tvrdit, že říkáte informaci B.
A to jenom kvůli tomu, že oni si tam něco domysleli, něco přibalili. Protože oni přece vědí lépe než vy sami, co říkáte a co si myslíte. A to, co si ale oni myslí a co si domysleli k těm informacím, je samozřejmě jenom jejich ego, jenom jejich projekce nějakých nevědomých vzorců, kterými se oni nechávají ovládat.
Pak vznikají takové vtipné situace, kdy se ten člověk v podstatě začne hádat sám se sebou. Když se pak v podstatě kouknete na nějaké komentáře a dnes to můžete vidět všude na internetu. Tak je to situace, kdy se jeho vědomé já hádá s jeho nevědomím. Protože já jako autor nebo vy jako autor nějaké informace přece nemáte co do činění s tím, co si kdo k tomu domyslí nebo nedomyslí.
Takový vtipný a konkrétní příklad zde projel celkem nedávno. Kdy si vlastně nějaký uživatel myslel, že ve videu záměrně manipuluji se světlem, abych docílila toho, které informace jsou „světlejší“ a které informace jsou tmavší, že záměrně vytvářím nějakou manipulaci s vaším podvědomím, abyste dle nějakých mých záměrů přijímali ode mě informace.
Prosím vás, samozřejmě, že je to blbost. Mám tu okno, světlo, vychází a zachází sluníčko. A v tomto případě to nebylo útočné a nenávistné, ale byl to statement. Bylo to tvrzení: „Nedělejte to, je to špatné.“ A já jsem se u toho upřímně smála, protože mě to upřímně nenapadlo, že si někdo takhle vyloží změnu světla ve videu.
Umíte si představit, co má ten daný člověk v sobě za vzorce manipulace, jaké tam má pocity ublíženosti? A musí mít v sobě i to, že je někým manipulován. Nebylo to nic, co určitě může vidět, když si jen něco domyslel, když něco viděl a na základě toho hned usoudil, že je s ním zase nějakým způsobem manipulováno.
A co by teda člověk vůbec měl dělat? Když cokoliv vidíte a když sami u sebe odhalíte, že vám najednou vyvstanou na mysl třeba nějaké takové nepodložené domněnky, závěry a najednou vám to naskočí v hlavě, tak co máte dělat?
Jestliže teda člověk ještě nemá na to, aby přišel na tu primární příčinu, která je v dětství (budeme se tomu věnovat někdy později), tak stejnak, když pracujete na odstupu od těch myšlenek, vám to dovolí nereagovat okamžitě. Zeptat se: „Proč je ve tvých videích někdy tma a někdy světlo?“ A já na to: „Jo, protože sluníčko.“ Ale není tam hned ten statement, že je tam ta manipulace a ať to nedělám. Rozumíte?
Strašně moc těchto domněnek a projekcí našeho ega vyvstává z nevědomosti. Já sama jsem si to několikrát ověřila. jsem se třeba koukala na nějakou informaci a v nějakém stylu se mi ta informace nezdála nebo se mi nezdála úplná, tak jsem se zeptala, protože nikdy nemůžete vědět a domnívat se za toho člověka, co si on zrovna myslí nebo jak to teda myslel, protože to samozřejmě ví jenom ten člověk.
A jestliže chcete nějakým způsobem konzumovat tu informaci a chcete si v tom udělat jasno, tak nejlepší, co můžete udělat, je ptát se.
Samozřejmě jestliže jste z druhé strany a jste tvůrce, kdy cokoliv tvoříte, kdy mluvíte jako já, kdy píšete jako já nebo kdy zpíváte, tak nikdy neovlivndíte, jak to přijme to publikum.
Vůbec se tím nezatěžujte. To je ta věc. Jakákoliv reakce opravdu vypovídá vždy všechno o tom samotném člověku a nic o vás. A jestliže jste takovým tím zrcadlem pro opravdu spoustu lidí, když to děláte veřejně, tak nemá cenu to vůbec řešit.
Co má cenu řešit a proč je důležitá projekci ega je to, když se to týká někoho, na kom vám záleží. Jestliže se jedná o rodinu, o kamarády, prostě o lidi, se kterými chcete mít nějaký vztah, tak samozřejmě není produktivní, když vám ten člověk řekne nějakou zpětnou vazbu (mluvím o lidech, na kterých vám záleží, ne o komkoliv, kdo jde zrovna kolem) nebo když se projeví nějakým relativně negativním stylem nebo nějakou kritikou ve směru na vás, tak to není o tom, že vy máte říct: „Aha, to je jenom jeho projekce ega. Já s tím nemám nic společného.“
To je samozřejmě nesmysl. Jestliže chcete mít funkční vztahy, tak jasně, všechno je projekce ega, ale ve vztazích je to o dvou osobnostech, nikoliv o jedné. Takže to musíte vzít do úvahy.
Taky je důležité pochopit, že s každým člověkem je nutné pracovat na té úrovni jeho ega (tedy fyzické manifestace jeho pravého já) na té úrovni, na které zrovna je. V té dané chvíli, kdy se třeba nacházíte v nějakém partnerském konfliktu, tak je vám úplně k ničemu vidět potenciál toho člověka a jaké by mohl mít vědomí, jaké bloky by si mohl odstranit a tak dále. To je úplně k ničemu.
Vy musíte v tu danou situaci pracovat jak se svým egem, tak s tím egem toho druhého člověka přesně na takové úrovni, na jaké zrovna je, takže i se všemi jeho projekcemi. Samozřejmě, že u těch lidí, kteří mají hodně těch stínů, neřeší to a nepracují na sobě (neřeší žádný seberozvoj, neřeší žádnou spiritualitu), tak tam jdou na toho autopilota. Tam jsou strašně zjevné projekce ega.
U těch pokročilejších lidí jsou samozřejmě míň nápadné a furt tam jsou. Ale pak je tady otázka, nakolik je to ego vědomé a nakolik je nevědomé. Takže to, že se vám od někoho může zdát, že je to projev jeho nevědomí, taky nemusí být vůbec pravda, protože my všechno hodnotíme ze své úrovně vědomí.
Je to složité, nicméně to je na tom i to krásné. Dávala jsem tu úsměvný příklad s nějakým světlem a s manipulací a byly tam strašně zjevné ty stíny a nějaké manipulační vzorce, které ten člověk v sobě má, ale když to vezmeme z lepšího hlediska, tak pak se mi stává, že za mnou chodí lidé a říkají: „Ty si měla toto video a měla si tam tuto informaci. A přivedlo mě to k tomuhle a tomuhle.“ A já si říkám: „Aha. To je zajímavé.“
Mě to vůbec nenapadlo, že si to nějaký člověk může přebrat tímto způsobem. Měla jsem ve videu tu informaci, ale pro toho člověka to bylo stejnak produktivní k jeho růstu, i když jsem tu informaci tak původně nezamýšlela.
Proto vy to nikdy nemůžete ovlivnit. Vy můžete jenom vypustit informaci a to, jak ji někdo přijme nebo nepřijme, vy neovlivníte, protože tam se opravdu projektuje jeho vědomí a nevědomí, tudíž jeho ego.
A nemůžete to ovlivnit. Vy to můžete jenom hezky pozorovat, jaké ty reakce jsou a nejsou. Jestliže se ovšem jedná o vztah vůči blízkému člověku, tak bych vám doporučila nemávat nad tím rukou, ale opravdu popřemýšlet tím stylem, že ten vztah chcete mít, protože kdybyste opravdu ke všemu přistupovali tak, že: „Nezajímá mě tvůj názor. To je jenom tvoje ego. Já si dělám, co chci.“, tak samozřejmě daleko nedojdete.
Tam to zase souvisí s empatií, s otevřeností srdce, se schopnosti navázat nějaké intimní vztahy a podobně. Takže ale nějaká taková spirituální arogance se může stávat nebo se většinou stane v nějaké fázi vašeho spirituálního vývoje. Je to součást cesty. Součásti cesty je hodně věcí, že jo? Takže není to vyloženě špatně, ale je to něco, co se taky časem překonává.
Vaše ego, vědomí a nevědomí vám zrcadlí nejenom osoby. Samozřejmě i situace, co vás potkávají, vaše životní podmínky, to, jak se máte úžasně nebo méně úžasně. To je všechno zrcadlem vaší fyzické existence. A to jsou ty teorie zrcadla. Totiž existuje něco jako osobní vibrace a já jsem už o tom kdysi dávno psala na webu, ono se to koneckonců všechno točí kolem vibrací. Kdyby vás to zajímalo, pod tímto videem dávám odkaz.
Co to jsou vibrace? https://janamucherl.cz/co-to-jsou-vibrace/
Každopádně každý z nás má osobní vibrace a ta jejich úroveň je daná právě tím, jakou práci udělal s tím nevědomím a jakou práci doteď neudělal. A díky tomu, že si člověk zvedá vibrace, tak se přirozeně vibračně zvedá i jeho okolí.
Samozřejmě, že v tom procesu to někdy může být bolestivé, kdy například přijde o práci. To je ta bolestivá část. Ale potom si najde lepší práci, že jo? A ten Vesmír vždy funguje vibračně. Není možné, aby byl člověk vibračně na výši a měl kolem sebe samé nízko vibrační lidi, špatnou práci, byl by strašně chudý a prostě by měl špatné podmínky. To není možné. Protože jakmile změníte svoje vibrace, tak i to okolí dříve nebo později na to zareaguje.
Říkám vám, že ta reakce nemusí být hezká a kterou by všichni chtěli, kdyby se všichni změnili a všichni bychom vibračně vyrostli. Ne, někdy to může být bolestivé v tom smyslu, že vám třeba skončí nějaké vztahy, ať už pracovní nebo přátelské, ale jsou nahrazené něčím lepším. A o zvyšování vibrací a o tom, jak vůbec přistupovat ke spirituálním informacím, se budeme bavit v dalším videu, takže jestli vás to zajímá, klikněte na odebírat a sledujte to tady. Za chvilku tady budete mít tu informaci.
Já jen doufám, že už je vám trošku jasné, jak všichni projektujeme svoje vědomí a nevědomí do okolního světa. A jak naše reakce, naše činy, naše myšlenky, naše slova mají co společného pouze a jenom s námi.