Myšlenky jsou projevem našeho vědomí a nevědomí. V nevědomí jsou uloženy všechny naše traumata, bloky a omezení. Kdo je řízen primárně z nevědomí, není schopen regulovat svoje reakce a myšlenky. Protože je mylně vydává za absolutní pravdu. Nebuďte jedním z takovýchto lidí, dostaňte svou mysl pod kontrolu.
Návod jak začít s meditací – https://kalibraceduse.cz/jak-zacit-meditovat/.
Já vás zdravím. Jsem Jana Mucherl a vítám vás u dnešního videa na téma práce s myslí. Práce s myslí je naprosto fundamentální při vaši vlastní spirituální cestě.
Jestliže nemáte mysl pod kontrolou, tak nemáte nic pod kontrolou.
A vždy mě strašně baví, jak se mě lidé ptají nebo za mnou chodí s tím, že by chtěli astrálně cestovat, chtěli by potkat ty průvodce. Chtěli by všechno možné, ale v podstatě ještě nikdy nezkoušeli meditovat, nezkoušeli žádnou formu meditace.
Nemusí to být jen o tom, že si člověk sedne a je to taková klasická forma meditace, prostě jde o aktivní práci s myslí a dá se to považovat za formu meditace.
Teď pojďme pochopit, co je naše mysl.
Naše mysl je manifestace našeho vědomí a nevědomí ve třetí dimenzi.
To znamená, že skrze naše myšlenky se projevují všechny naše bloky, strachy, traumata, nevědomé vzorce chování. A umíte si představit, že lidé, kteří na sobě vůbec nepracovali, mají hodně těch stínů.
To jsou ty názory plné nenávisti, odsuzování, porovnávání a hodnocení. Kdyby každý z nás na této planetě byl ochoten jít do sebe alespoň z hlediska práce s myslí, nemusel by mít až takový přesah do těch dalších rovin (tohle je fakt jenom základ), tak by na světě nebyli žádné války, protože by si jednoduše rozlišil, odkud doopravdy jsou ty potřeby a myšlenky a co je jejich opravdový původ.
Nicméně je to dlouhá práce. A ona bolí, že jo? Protože člověk si musí přiznat, že někdy byl strašným blbcem, a to je bolestivé.
Já jsem taky byla strašný ignorant. A když se člověk ohlédne zpátky, tak si říká: „Panebože, fakt jsem to někdy řekla. Prostě jsem to dělala. To jsem si myslela.“ A pro mě je znakem duševně vyspělého člověka to, že si dovolí měnit svoje názory, měnit svoje myšlenky. Nebojí se toho. Přizná si: „OK, byl jsem blbec, no a co? Můžu být jiný.“
A strašně mě baví ty příběhy lidí, kteří třeba byli na nějaké straně, která byla dejme tomu taková trošku temnější.
Teď jsem četla rozhovor s nějakým nacistou, který vlastně pak z té skupiny vystoupil. A tyto lidi mě strašně baví, protože si fakt řeknou: „Já jsem byl fakt blbý. Já jsem to dělal pro to, to a to.“ On tam velice hezky říkal i ty psychologické důvody, co ho k tomu vedly. A popisuje ten systém, který ho přiměl vidět to jinak.
Ta práce s myslí je opravdu důležitá. Když budeme do našich akcí nechávat zasahovat naše podvědomí, tak samozřejmě nejednáme v rámci intuice, nejednáme v rámci nějakého plánu naší duše. Dá se říci, že jdeme spíše dozadu.
Dobrá zpráva je, že to jde vždy zvrátit. Každý den můžete udělat rozhodnutí a říct si: „OK, tak já se víc podívám na ty myšlenky.“ Vlastně našim cílen je, abyste se na ty myšlenky začali dívat s odstupem jako pozorovatelé. Vy nejste vašimi myšlenkami.
Jestliže člověk ještě opravdu nedělal sám na sobě sofistikovanou léčitelskou práci, tak tam hodně fungují bloky z toho podvědomí.
Ale je to v pohodě. Měli jsme to všichni, kdo ještě byl na začátku té cesty. A může to být příklad toho, že si řeknete: „Ta ale vypadá. Vypadá, jakoby jí bylo 55 let.“ Pomyslíte si to v hlavě, můžete se zarazit a říct si: „Proč si to vlastně myslím? Opravdu jsem to já, kdo vyprodukoval tu myšlenku? Proč mi vadí, jak je někdo jiný oblečený?“
Tyto tendence jsou teď hezky vidět na těch sociálních sítích a to hlavně u veřejně známých osobností. Neustále jsou tam komentáře, které nějakým způsobem kritizují jejich vzhled. Buď jsou moc tlustí, hubení nebo oboje nebo mají celulitidu.
Lidé mají potřebu se k tomu vyjádřit. Samozřejmě, že potřeba se k tomu vyjádřit je stínem. Jestli jste to neviděli, kouknete se na moje úplně první video, které se týká tohoto tématu. Jmenuje se Práce se stínem. Doporučuji vám ho navštívit, aby vám tak nějak vůbec bylo jasné, o čem mluvím.
A v těchto komentářích můžete vidět, že to, co ti lidé říkají, opravdu zrcadlí jenom jich samotných. To, že někomu řeknou, že jsou tlustí nebo hubení, jenom vypovídá něco o nich samých. V tomhle případě to vypovídá něco o jejich sebehodnotě a o tom, jak vidí sami sebe a nějakou sebelásku.
Proto ta teorie, že to, co vám říkají ostatní lidi, nic nevypovídá o vás, ale všechno vypovídá o nich.
Samozřejmě, že to platí i na moje videa. Vypovídá to o mojí zkušenosti, o mojí perspektivě, vypovídá to jenom o mně. Takže i v tomhle případě, kdy máte nějakou celebritu a někdo ji tam napíše: „Ježíš, ty si ale hnusná.“, tak to samozřejmě nemá nic co do činění s tím člověkem, že by byl opravdu ošklivý, ale má to nejvíc co do činění s tím člověkem, který jí to řekl.
A kdyby si to všichni uvědomili, tak by to byl obrovský pokrok. To by bylo ticha na sociálních sítích. Být si vůbec vědomý toho, co si myslíme a proč si to myslíme, je obrovský krok.
Důležitým spirituálním aspektem je, že ti lidé, kteří dejme tomu ještě toho mají hodně v tom nevědomí, ta spiritualita jim nic moc neříká a ani meditace, neřeší to, nepracují se svoji myslí, tak jsou přes tu mysl nejlehčeji manipulovatelní.
Já si myslím, že takový běžný člověk vůbec nemá představu o tom, kolik myšlenek není jeho vlastních. Odevšud se dají zachytit informace, které se pak zformují do té vaší myšlenky.
Potom to bývá nejzjevnější v naprosto extrémních případech, kdy člověk stojí a najednou k němu přijde fakt příšerná myšlenka na nějaký násilný čin. A v ten moment lidé přijdou za mnou, protože říkají: „To nejsem já.“ A já jim říkám: „Jasně, že to nejste vy. Ty informace sbíráte odsud a odsud.“
Tak co s tím uděláte? Musíte začít pracovat se svoji myslí. Nesmíte se jí nechat ovládat.
Mysl je dobrý sluha, ale zlý pán.
Když si vytvoříte odstup od těch myšlenek, kdy je dokážete zhodnotit, dokážete si mezi nimi vybrat, jakou myšlenku si chcete zanechat, jaká je produktivní, jaká není produktivní, tak to je absolutně skvělé.
Člověk, který se jimi nechá unášet, pracuje z velké části ze svého nevědomí. Já na to opravdu nemůžu doporučit nic jiného než dlouhodobou práci. Tohle je něco, co si v podstatě člověk může hlídat celý den. Navštěvovat nějaké meditace, které jsou vedené nějakým stylem, protože ze začátku se v tom člověk plácá.
Takže jestliže s tím opravdu nemáte zkušenost, vyhledejte si jakéhokoliv lektora, který vás tím provede. Samozřejmě, že nějakým systémem je klasická jóga, která dlouhodobě pracuje nejen na té fyzické úrovni (to je část jógy, kterou jsme si oblíbili na Západě), ale pracuje na energetické, mentální a na všech úrovních, ale je to dlouhodobý, vytrvalý čin.
Díky těm médiím máme možnost celkem pozorovat různé vzorce chování, a to hlavně v diskuzích a v komentářích. Než něco napíšete, zkuste se někdy zamyslet nad tím, co to vypovídá o vás. Všechno, co vypouštíme z úst, vypovídá něco o nás, nikoliv o tom člověku nebo o té dané věci.
Člověk se musí ptát: „Odkud přišla tato myšlenka? Je to opravdu moje myšlenka? Chci si ji nechat? Je tato myšlenka pro mě prospěšná? Nebo je to něco, co nehodlám akceptovat?“
Nejhorší jsou asi takové myšlenky, jak se říká „co na srdci, to na jazyku“. Je to naprosto lživé přirovnání, protože kdyby někdo opravdu fungoval ze svého srdce, tak nefunguje tím stylem u těch lidí, u kterých se říká „co na srdci, to na jazyku“.
To jsou lidé, kteří mají potřebu říkat všechno, co si myslí. Představte si, že přes tu mysl se takto produkují nebo projevují ty bloky, traumata, to nevědomí daného člověka. On jde na autopilota. Nemá tam ty filtry a tak říká všechno. Takový člověk jde na autopilota. Z velké části je řízený tím nevědomím.
A u těch lidí je nejhorší to, že svoje myšlenky vydávají za absolutní pravdy. Oni vůbec nechápou, že ty myšlenky vychází z toho nevědomí, z jejich vlastních zkušeností, z jejich vlastní perspektivy. Oni je pokládají za absolutní pravdy. To jsou ty největší neštěstí v diskuzích, že jo? Ale nemá cenu ztrácet tam energii. Ale můžete to pozorovat.
Já jsem byla svědkem jedné velice zajímavé diskuze a celkem mě bavila, protože obě strany hezky argumentovaly. Nevím, jaké problematiky se to týkalo, obě strany velice hezky argumentovaly, ale oni strašně brojili proti sobě. Oba potřebovali mít nutně pravdu, přitom ta jedna strana (ta paní) mluvila o krátkodobém řešení a ten pán mluvil o dlouhodobém řešení. Takže oba měli pravdu.
Když jsem to četla, říkala jsem si: „Proč se ti lidé hádají? Vždyť oni by si jenom mohli vyměnit názory, zkušenosti.“, ale oni měli potřebu se hádat. Měli potřebu vyhrát, že jo? Tam zase vidíme ty hezké stíny, že nutně potřebujete někomu něco dokázat. Takže mi to přišlo neuvěřitelné. Stačilo, aby v té situaci jeden z nich řekl: „Já vás chápu. Máte pravdu, ale já to beru z toho kratšího hlediska. Nebo z toho delšího hlediska.“ A nejspíš by bylo po hádce. Ale ne, tam to skončilo naprosto vyhroceně. A já jsem si říkala: „Wow. To je prostě…“
Lidé hledají tu absolutní pravdu. Oni nejsou schopní přistoupit na to, že abyste získali ten pravý obrázek nějaké skutečnosti, tak potřebujete několik perspektiv. Kolik lidí je na této planetě, tolik potřebujete perspektiv.
Takže abych to shrnula. Naše mysl je manifestací našeho vědomí a podvědomí. Jestliže aktivně neděláme práci s našimi stíny, tak naše mysl funguje hlavně na té podvědomé bázi.
Tudíž naše názory nemají nic společného s absolutní pravdou anebo s něčím objektivním. Všechno to má společné jenom s námi samými. A co s tím? Opravdu dlouhodobě pracujte na zklidnění mysli. Pracujte na pozorování těch myšlenek.
Vytvořila jsem pro vás několik produktů, které jsou zdarma, a asi to jenom nasvědčuje tomu, jak moc si myslím, že je důležitá ta práce s tou myslí, protože opravdu je to něco, co poskytuji zdarma a co jsem vytvořila pro širokou veřejnost. Je to základ, ale když s tím někdo do té doby nepracoval, tak je to základ, který by ho aspoň mohl naťuknout správným směrem.
Pod tímto videem najdete odkazy. Jedná se o 14 denní kurz, který jsem přesunula na e-learningový portál, takže tam máte odkaz a můžete se do něj zdarma podívat. Plus udělala jsem meditaci na zklidnění myšlenek, která je zdarma ke stažení na mém blogu. Taky na to máte odkaz. Takže jestli chcete, běžte tam. Může to být pro vás takový začátek pro tu práci s myslí.
A ten tip na konec ode mě zní: Ptejte se chytré otázky. Ptejte se: „Odkud pochází ta myšlenka? Chci si ji nechat? Je pro mě prospěšná?“ A kdo se ptá, jednou dostane odpověď.