Jak přežít rodinné setkání
Jana Mucherl20.12. 2018Rodina z nás zvládne vytáhnout ty vlastnosti, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Nejeden spirituální člověk se po svátcích vrátí s uvědoměním toho, že má stále na čem pracovat.
Začít by se mělo s odstraněním vlastních mentálních bloků – našich očekávání.
Přepis videa:
Já vás zdravím u dalšího videa na téma jak přežít rodinné setkání. Teď je to aktuální, že jo? Máme před Vánocemi a před vánočními svátky a nejspíš nás čeká hodně návštěv a společenského setkávání.
Rodina a její výběr před naším narozením
A jak se říká: „Rodinu si nevybíráme, ale přátelé ano.“, což spirituální lidé vědí, že to není tak úplně pravda, protože rodinu si vybíráme před narozením. Je to fakt zajímavé, že lidé, co si vědomě vzpomínají na to, jak probíhal ten výběr, tak si prostě vybíráme svoje rodiče a rodinu, do které se narodíme. Nicméně v této inkarnaci už o tom vědomě nerozdujeme a je to myšleno tak, že se za života vědomě rozhodujeme, koho budeme mít za kamarády, ale ne koho budeme mít jako rodinu.
Rodina a vaše očekávání
A toto video lehce navazuje na video o pocitu samoty a nepochopení, kde jsem vlastně mluvila o tom pocitu izolovanosti. A ten pocit izolovanosti je to, co nám většinou brání prožít ta rodinná setkání tak víc v pohodě. Protože místo toho, abychom hledali společná témata, se strašně zaměřujeme na to, jak se lišíme od ostatních.
Pro mě duchovní člověk není ten, co se na lidi kouká z výšky a říká si: „Ježíš, ten má strachy, bloky.“, i když to může být pravda.
Ale nejduchovnější věc, kterou můžete udělat, je neuchylovat se k odsuzování, spirituální nadřazenosti a aroganci, ale k tomu, že minimálně svým vědomím sestoupíte natolik, že jste schopní vést jakoukoliv konverzaci.
Vaše očekávání většinou bývá tím problémem. Jestliže čekáte od lidí, kterých duchovno vůbec nezajímá, že s vámi povedou duchovní konverzace, tak čekáte zbytečně. Ta chyba je ve vašich očekáváních, nikoliv v těch lidech.
Rodina a vibrace
Je důležité pochopit, že těmito interakcemi to není o tom, že byste si snižovali svoje vibrace. To umění je právě o tom, že si ty vaše vibrace necháte vysoké, ale dokážete fungovat v běžné interakci třeba na bázi běžných konverzacích. Samozřejmě, že na nich není vůbec nic špatného.
Praktický příklad
Dám vám příklad, jak byste si snížili ty vibrace. Vím, že se s tím minimálně z mého okolí potýká hodně lidí, že jejich rodiče jsou hodně negativní. Nadávají, jsou negativní, to myšlení je zaměřené hodně negativně. A když se dostanete do takové konverzace (a nemusí se to týkat vás osobně, kdy nemusí být vůči vám urážlivý a negativní), tak je teď na vás, když začnete nadávat s tím člověkem a on říká: „Jo, máš pravdu. Všechno je to… (víte jaké).“, tak si snížíte vibrace. Ale když zůstanete v té konverzaci a třeba si vyslechnete toho člověka: „OK, já vím, že tě to trápí.“, ale pak mu třeba řeknete: „Já to nevydržím dlouho poslouchat, ale chápu, že tě to trápí.“ A pak mu nějak pomůžete nebo nějak konstruktivně. Rozumíte? Takže tam je schopný udržet si ty vibrace.
Rodina a důležitost vytyčení hranic
A jak jsem říkala, že právě takové: „Nevydržím to poslouchat.“, tak tam je hodně důležité vytyčení těch hranic, protože zase nikdo po vás nechce, abyste někde seděli 5 hodin a jenom poslouchali nějaké nadávky na sousedy nebo já nevím, na koho. To prostě ne. Jestliže to dáte najevo tím, že vybuchnete, pohádáte se a řeknete: „Já se s tebou už nikdy nebudu bavit.“, tak to jste si zase snížili svoje vibrace. Ale jestliže řeknete: „Nechci tě poslouchat (aspoň ne tak dlouho), pojďme se bavit o něčem jiném.“, tak to si zase udržíte svoje vibrace.
Rodina a setkávání
Věc se má tak, že nemůžete čekat, že všechno konstruktivně vyřešíte. Já bych tomu byla taky ráda, ale pravda je taková, že hodně lidí si rádi stěžují. A mají rádi to, že si konečně můžou s někým zanadávat. Musíte pochopit tu jejich hodnotu, co mají v této interakci, ale samozřejmě s těmi hranicemi. A úplná stopka je tehdy, když se to obrátí proti vám. Já bych po nikom nechtěla, abych nějak setrvával v takové konverzaci. Člověk si musí vážit sám sebe. A to je příklad, který často vidím minimálně z mého okolí, že lidé mají problém s tou přemírou negativismu a toho stěžování, když přijdete někam na návštěvu a 3 hodiny posloucháte, jak se někdo stěžuje. Je to těžký.
Rodinné setkání a stupeň intimity
Na druhou stranu je opravdu problém v těch očekáváních lidí a v očekávání druhu vztahu, jaký budete mít s těmito lidmi. A to je důležité.
Vy totiž v tom vztahu čekáte stupeň intimity, který není možný. Nestane se to.
Čím víc postupujete, tím víc vám dávají význam jenom hlubší vztahy. Nedávají vám význam jenom povrchní vztahy. A když třeba nemáte s tou rodinou nějaké společné koníčky nebo něco, tak se vám to zdá povrchní. Neuvědomujete si, že můžete pracovat na té intimitě skrze právě to, že vy za nimi sestoupíte jenom s tím vědomím (ne s vibracemi) a půjdete vstříc té komunikaci. A ta intimita se prohlubuje, ale nikdy nebude na takové úrovni, na jaké byste si jí představovali. Je důležité zapamatovat si to a je důležité oprostit se od té vaší představy.
Důležitost empatie a soucitu
Nebojte se, třeba až vaše děti budou velké, tak budou mít s vámi úplně to stejné. Protože jak se rapidně zvyšuje to vědomí lidí, tak nemusíme pochybovat o tom, že až bude našim dětem 30 let, tak budou úplně někde jinde. A třeba taky budou mít od nás nereálná očekávání.
Samozřejmě, že mluvím o svoji generaci, protože je mi to blízké, ale vcítit se z hlediska generace našich rodičů do doby, kterou si museli prožít (totalitní režim a podobně), tak to není lehké. Teď máme svobodnou dobu, můžeme si svobodně vydělávat, víceméně můžeme dělat to, co nás baví, a duchovně na sebe pracujeme od nějakých standardních 25 let a začne nás to zajímat. Bývá to takový častý zlom.
Ale oni v 25 letech řešili, co budou mít jejich děti k jídlu a na tyto nejen duchovní věci neměli úplně prostor. Takže to je nějaká empatie a soucit. Jestliže vidíte, že pro vás není ta starší generace mentálně tam, kde byste jí chtěli mít a můžete to myslet dobře, protože když se člověk naučí pracovat se svými myšlenkami a pocity, tak se mu daří líp.
Mějte s tím pochopení. Musíte ale pochopit, že ten stupeň intimnosti toho vztahu nebude tam, kde byste ho chtěli mít. Nebude, protože to není reálné očekávání. Ty lidi nemůžete změnit.
Můžete měnit ten vztah, co máte vy k nim. To je jediné, co můžete měnit.
Rodina a změna ve vašem nitru
Takže já chápu, že ty svátky mohou být někdy náročné. Protože největší problém bývá v tom, že je hodně těch návštěv a jsou koncentrované. Člověk je pak z toho úplně vyždímaný. Ale když si trošku přenastavíte ta očekávání a trošku jim v těch konverzacích půjdete naproti a budete se o ně fakt zajímat, tak uvidíte, že se vám podaří odvrátit nějaké konverzace, které by zase skončily trošku negativněji. A je to práce z vaší strany.
Když chcete vidět změnu ve vašem okolním světě, tak vždy musíte udělat změnu uvnitř sebe.
V tomhle případě to znamená zrušit svoje očekávání. Zrušit svoje představy o stupni intimity, který byste měli mít v rámci rodiny. Takže jakmile vyčistíte svoje bloky, kterými jsou naše předpojatost a očekávaní, půjdete do těch interakcí s otevřenější myslí a budete se o lidi upřímně zajímat, tak vám bude líp. Hlavně se vám uleví. A i ta intimita (hloubka vztahu) bude postupně větší. Akorát to chce trpělivost. Nikdy nebude tak velká, jak byste jí chtěli mít.
To si pak třeba musíte udělat sami se svým partnerem a podobně. Ale nemůžete to očekávat od širší rodiny než je třeba váš partner a partnerka. Tak já vám moc děkuji za zhlédnutí a užijte si tyhle nadcházející svátky a třeba i ty další.
