Komunikace s duchovními průvodci je základem vašeho utvářejícího se vztahu se spirituální realitou. Začátky spirituální komunikace mají svá úskalí. A to zejména když se vám intuitivní schopnosti spustily náhle. Nejdříve je nutné znát a nastavit bezpečnostní hranice. Dříve či později však dojdete do fáze, kdy vám náhodné zkušenosti nebudou stačit, a začnete pátrat po způsobech, jak se věnovat záměrné komunikaci s nehmotným světem.
Komunikace s duchovními průvodci je základem vašeho utvářejícího se vztahu se spirituální realitou. Samozřejmě že je toho daleko více, co v nehmotném světě zkoumat, ale když člověk neví, kde začít, mohl by se lehce ztratit. Na tipy a rady, jak začít pracovat na komunikaci právě s vaším spirituálním týmem, se koukněte ve videu.
Ahoj. Já jsem Jana Mucherl a dnes se budeme bavit pro hodně z vás o zajímavém tématu a to jsou duchovní průvodci. V nejbližších letech to zajímá hodně lidí a to z pochopitelných důvodů, protože duchovní průvodci jsou dobrými pomocníky pro náš aktuální život.
A nejdřív bych teda chtěla tedy začít tím, kdo oni jsou.
Každý člověk má kolem sebe skupinu duší, které jsou výhradně benevolentní a které jsou tady pro vás, aby vás prováděli na vaší životní cestě.
Předtím, než jste se narodili, tak jste se s těmi lidmi domluvili, že to budou dělat, takže tyhle role jsou předem domluvené a dané.
Těchto průvodců může být mnoho. Celý život nemáte stejný počet. Je to proměnlivé a oni přicházejí a odcházejí zrovna podle toho, jak je potřebujete. Ale je tam jeden, v některých případech dva, průvodci, kteří jsou vaši životní nebo hlavní. A ty máte od narození. Může to byt jeden, dva, na tom nezáleží.
A tyto hlavní o vás ví všechno. O vaší životní cestě, o tom, co jste si naplánovali pro tento život, o tom, jak by to mělo fungovat. A oni fungují tak, že to pro vás organizují. Takže oni jsou pro vás ten nejdůležitější kontaktní bod.
Takže při jakékoliv začínající práci s průvodci doporučuji nejdřív se spojit s těmi hlavními nebo s tím jedním hlavním, protože on je pro vás ten vstupní bod k těm ostatním a on o vás prostě ví všechno. A je to takové vtipné, protože když jsem s tím začínala x let zpátky, tak pro mě bylo strašně nepochopitelné: „Kdo to je? Já je neznám.“ Samozřejmě si to v tom fyzickém životě neuvědomujeme, jak se známe, ale my se s nimi známe už dlouho. A s tím hlavním jsem už byla nějakou dobu v kontaktu a já jsem se ho zeptala: „Proč to vlastně děláš? Proč mi radíš? Proč ti na mně záleží?“ A on mi na to jenom řekl: „Protože tě mám rád.“
Tak to je asi nejjednodušší odpověď na otázku, proč to oni dělají: protože vás mají rádi a záleží jim na vás. A vy si třeba to spojení nutně nepamatujete, ale je pouze otázkou času, kdy se na to rozpomenete.
S hlavním průvodcem je to jako s kamarády. Je nutné pracovat na tom vztahu. Je nutné ten vztah rozvíjet, jestliže se chcete pohybovat v tomto poli. A je nutné tam budovat důvěru, protože nějaká důvěra v to, co vám oni řeknou, je tam nutná.
To samozřejmě neznamená, že byste měli nekriticky přijímat jakoukoliv informaci, která k vám intuitivně přijde. To ne a varuji před tím. Ještě více bych k tomu byla skeptická, když ještě nejste v bodě, kdy umíte rozeznat zdroj těch informací. Právě budováním vztahu s průvodci budete schopní rozeznat, že to jsou oni. Budete schopní rozeznat, že to jsou zprávy od nich a ta důvěra je tam důležitá. Několikrát se mi stalo, že oni mi opravdu dali nápad, který mě v tu chvíli vůbec nenapadl. A bylo to pro mě překvapením a když jsem se ale nad tím nějakým způsobem zamyslela, tak mi to dávalo smysl. Ale je tam nutná ta důvěra, aby člověk hned neřekl: „Ježíš, to je blbost.“ a šel s tím dál.
No a jak začít pěstovat tenhle vztah? To je asi tak to nejdůležitější. S průvodci potažmo s celým vaším spirituálním týmem to funguje tak, že oni jsou poměrně v pozadí, dokud na ně vy nezačnete mluvit a dokud je nepožádáte s něčím o pomoc nebo o nějakou radu. Dokud tam není iniciativa z vaší strany, tak oni se angažují jenom do míry, kterou jste si předtím dohodli. Ale prostě se vám nebudou plést do života, jestliže to nechcete. To by bylo proti zásadě svobodní vůle a přes svobodnou vůli nejede vlak.
Takže úplně nejlepší je když se začíná budovat nějaký vztah, tak oslovovat konkrétně svého hlavního průvodce. Začít opravdu u něj, protože těch průvodců je hodně. A neříkám, že nejsou důležití. Jsou – ale někdo vám zůstane třeba jen na chvilku. A většinou jsou nebo asi vždy jsou důležitější ty zprávy, co vám předávají, a jim samotným až tak nezáleží na tom zdroji. Jim samotným nezáleží na tom: „Jé, to jsem jí řekla. Jé, to jsem jí poradila. Skvělý, poplácáme se po zádech.“ Ne, u nich to takto nefunguje.
Takže je skvělé začít tím, že budete oslovovat svého hlavního průvodce. A to tím stylem, že třeba budete chtít nějakou drobnou radu nebo nějakou drobnou nápovědu. A doporučuji začít u takových každodenních situacích, kdy ho požádáte o radu, že jste v nové restauraci a teď nevíte, jestli vám bude víc chutnat tohle jídlo nebo tohle jídlo. Tak se ho zeptejte a uvidíte, co vám přijde za odpověď.
Samozřejmě odpovědi chodí pomocí intuitivních smyslů a to potom záleží na tom, v jakém jste stádiu vývoje, a záleží na tom, jak máte rozvinuté ty primární smysly. Takže buďte otevřeni způsobům komunikace.
Ale opravdu to můžou být takové úplně jednoduché každodenní věci. Nebo u mě ze začátku fungovalo a občas to dělám doteď, že jsem se ptala, za jak dlouho pojede autobus. A většinou jsem slyšela počet minut nazpátek. Na jízdní řády jsou ti moji úplně špičkoví. A to si dělám srandu, oni jsou špičkoví i na závažnější věci, ale je tam důležité si uvědomit, že než se tam dostanete k nějaké závažnější komunikaci, k nějaké závažnější problematice a tématice, že je dobré si to vytrénovat na těch každodenních věcech. Vaši průvodci se na vás nikdy nenaštvou, nikdy nebudou uražení, že se jich ptáte na blbiny.
Oni chápou, že je to ve smyslu tréninku.
Já mám třeba jednoho člena mého týmu a ten je úžasný módní poradce. To je jenom příklad, jak vám vlastně můžou pomáhat v každodenním životě, protože já na módu moc nejsem, nikdy jsem nebyla, nakupování je spíš pro mě takové utrpení. A když jsem si tenkrát vybírala nějaké oblečení, tak jsem tam něco dávala nazpátek a najednou jsem slyšela: „Ne, ne, ne. Vezmi si to. Vezmi si to.“ A tak říkám: „Jo, tak vypadá to divně, ale tak si to vezmu.“ Vzala jsem si to a opravdu to byly šaty, které mi nakonec nejvíc slušely a které mám doteď nejoblíbenější. Takže to je jenom příklad toho, jaké praktické každodenní informace vám můžou dát.
Další příklad byl ten, když jsem potřebovala poradit ohledně kosmetiky, ohledně nějakého problému s pletí a opět mi jeden z mých předků poradil bylinky a bylo to účinné. A vlastně nějaká moje znalost bylinek byla v té době absolutně nulová. Takže jsem ty rady určitě ocenila, takže se nebojte ptát na hlouposti.
A zkuste se ale neptat opravdu všeobecně. Zkuste oslovovat toho svého hlavního průvodce. On se za to nebude zlobit, neobtěžujete ho. Časově to v astrální realitě funguje trošku jinak, takže se nemusíte bát nějaké vytíženosti.
A tím si vlastně začnete budovat důvěru. Když zjistíte, že: „Hm, on mi radí celkem dobře.“ Potom budete schopní se ptát na nějaké závažnější otázky. Anebo když nastane nějaká kritická situace, tak přijmout odpověď nebo radu na tu situaci.
Co dělá hodně lidí a je to poměrně chybné, že oni se obrací na své průvodce potažmo na spirituální tým až ve chvíli, když padne nějaká krize. Jsou v krizi, většinou jsou emocionálně úplně hotoví a teď se ptají: „Řekni mi, poraď mi něco.“ Ale když to nemáte vytrénované, tak určitě v takové situaci, kdy máte ty vibrace tak nízko, nedostanete žádné vedení. Takže proto je dobrý začít trénovat tyto malé kroky a tím si vlastně budujete vztah se svými průvodci. A to je ode mě pro dnešek všechno. Držím vám palce a uvidíme se zase příště. Děkuji za sledování videa.