Když je někdo jasnozřivý, nemusí to nutně znamenat, že vidí duše pobíhat všude po ulici. Znaky a projevy jasnozřivosti můžou být daleko jemnější, a k vidění spirituální roviny ve fyzickém světě nemusí nikdy dojít. Jasnozřivost je jedním z mých primárních smyslů pro příjem informací, a tak vám přiblížím, jak to s tímto smyslem funguje.
Už od dětství jsem viděla jinak, než moji vrstevníci. Tento rozdíl jsem si začala uvědomovat kolem pěti let, kdy jsem se ptala kamarádů, zda vidí to či ono. Když jsem se s tím svěřila doma, samozřejmě to vyústilo v návštěvu očních lékařů. Žádnou vadu nikdy nenašli, a tak jsem si dělala legraci, že prostě jen vidím lépe jak ostatní. Že vidím i to, co ostatní nevidí. Ráda na to vzpomínám, protože tenkrát jsem netušila, jak velkou mám pravdu.
U mě se tedy jasnozřivost vždy projevovala tak, že jsem viděla hlavně energie. Ne tedy duše ve fyzické manifestaci, ale energie, které existují všude kolem nás. Vidím také aury – kolem lidí, zvířat, rostlin, ale i věcí. Jestli vidím zesnulé lidi procházet se mi po obýváku? Někdy ano, někdy ne. S jasnozřivostí je to trochu složitější, než si většinou lidi myslí. Dnes se zaměříme na znaky jasnozřivosti:
Jestliže jste se poznali ve více jak třech bodech, znamená to, že máte poměrně rozvinuté jasnovidění, a bylo by možné na tomhle smyslu pracovat. Ve skutečnosti kreativní lidé a umělci tuto schopnost využívají, aniž by o tom věděli. Jasnozřivost může být lehce zaměněná s představivostí, ale s praxí není těžké tyto dva zdroje od sebe rozlišit. Například malíř často ‘vidí’ obraz ve své mysli ještě předtím, než ho ve skutečnosti namaluje. Interiérový návrhář často vidí místnost tak, jak by měla být uspořádaná. Pak tento obraz přenášejí do reality.
Využívání intuitivních informací pocházejících ze spirituální reality je v našich životech běžnější, než si myslíme.